září 30, 2008

Aerosteon riocoloradensis - nový teropod z Argentiny se vzdušnými vaky

Aerosteon riocoloradensis, nový rod a druh teropoda byl popsán z Cañadon Amarillo (sever oblasti Cerro Colorado, poblíž jižní hranice provincie Mendoza, Argentina). Autory popisu jsou paleontologové Paul Sereno, Ricardo Martinez, Jeffrey Wilson, David Varicchio, Oscar Alcober a Hans Larsson. Pozůstatky s označením MCNA-PV-3137-3139 jsou staré asi 84 milionů let, pocházejí tedy z období svrchní křídy (přesněji ze stupně santon). Fosilie byly nalezeny již roku 1996 asi 1 kilometr od řeky Rio Colorado, podle které Aerosteon dostal své druhové jméno. Mezi samotným objevem a publikací studie tedy uplynula značně dlouhá doba.

Aerosteon se tvarem těla příliš nelišil od jiných velkých teropodů, byl 9 až 10 metrů dlouhý a hmotností srovnatelný se slonem. Reprezentuje dosud nezaznamenanou linii velkých jihoamerických teropodů - pravděpodobně se jedná o samostatnou vývojovou větev bazálních tetanur, která mohla být propojena s evoluční radiací skupiny Allosauroidea v období jury. V systematické hierarchii obsažené ve studii je pak Aerosteon umístěn přímo pod klad Allosauroidea. Sereno a jeho kolegové nicméně ve své práci uvádějí, že jejich cílem není zjištění aerosteonovy přesné fylogenetické pozice. Kosti "nového" dinosaura jsou značně pneumatizované, s rozsáhlými dutými prostory uvnitř. Během života zvířete tyto prostory byly pravděpodobně vyplněny vzdušnými vaky, které pomáhaly plícím živočicha s dýcháním a snad i s udržením rovnováhy na dvou nohách, případně jako termoregulační mechanismus k ochlazování těla. Stejný (a velmi efektivní) způsob respirace mají i dnes žijící dinosauři, ptáci. Fakt, že velký stupeň pneumatizace vykazuje i vývojově poměrně primitivní teropod jako Aerosteon, může být pro paleontology významnou nápovědou k rozřešení otázky, které aspekty ptačí (resp. dinosauří) respirace se vyvinuly nejdříve. Sami autoři navrhují čtyřfázový model evoluce vzdušných vaků, přičemž první krok - zdokonalení prvotních vzdušných vaků podél cervikálních obratlů u bazálních teropodů - měl proběhnout již na počátku svrchního triasu. Nalezený materiál zahrnuje ilium, pubis, furkulu (klíční kost přeměněnou do jakési "vidlice"), břišní (abdominální) žebra, zuby, obratle (krční, hřbetní i ocasní) a některé kosti lebky. Rodové jméno Aerosteon je složeninou z řeckých slov aeros a osteon a znamená tedy "dutá kost".


Předpokládaný vzhled aerosteona s vyznačeným umístěním nalezených fosilií.

Orientační kladogram s vyznačenou předpokládanou pozicí aerosteona.

Zdroj (včetně obrázků):

Sereno et al., 2008

Abstrakt studie:

Sereno, P. C., Martinez, R. N., Wilson, J. A., Varricchio, D. J., Alcober, O. A., Larsson, H. C. E., 2008. Evidence for Avian Intrathoracic Air Sacs in a New Predatory Dinosaur from Argentina PLoS ONE 3(9): e3303. doi10.1371/journal.pone.0003303.

We describe a new predatory dinosaur from Upper Cretaceous rocks in Argentina, Aerosteon riocoloradensis gen. et sp. nov., that exhibits extreme pneumatization of skeletal bone, including pneumatic hollowing of the furcula and ilium. In living birds, these two bones are pneumatized by diverticulae of air sacs (clavicular, abdominal) that are involved in pulmonary ventilation. We also describe several pneumatized gastralia (“stomach ribs”), which suggest that diverticulae of the air sac system were present in surface tissues of the thorax.

září 29, 2008

Význam dinosauřích jmen - L

Sem budu psát o významu jmen pouze u rodů, která nejsou synonymy jiného rodu. Nebudou tady ani jména fosílií původně za dinosaury považovaných a později přeřazených jinam, ani různá lapsus calami. Budou se tady ale kromě validních rodů nacházet i nomina dubia a nomina nuda, a to bez upozornění. Také zde budou dinosauři, jejichž synonymizace s jiným rodem není potvrzená. A jako potvrzení jsem poněkud nekorektně bral fakt, jak je rod zobrazen na anglické wikipedii. Neručím ani za to, že se zde objeví všechna "pochybná" a "holá" jména. Validní rody by tu měly být všechny. Je nad mé síly psát ke každému rodu, proč byl pojmenován tak, jak byl, ale většinou to není těžké uhodnout. Některá jména jsou dána na počest určitým lidem - "Abelisaurus". Jiná souvisí s typickými znaky živočicha - "Acanthopholis" je dobrým jménem pro nodosaurida. Některá jména souvisí s tím, jak byla zachována kostra - "Amphicoelias" je reminiscencí na křehkost obratle, podle kterého byl rod popsán. Vůbec nejčastější je možná pojmenování podle místa nálezu - např. "Albertaceratops". Ve vzácnějších případech jména odkazují k mytologii, způsobu nálezu, typu fosilního materiálu či ke kombinacím předchozích možností.

Labocania - "z (formace) La Bocana Roja
Laevisuchus - "lehký krokodýl" - údajně možná také "šťastný krokodýl" nebo "levý krokodýl"
Lamaceratops - "lámova rohatá tvář"
Lambeosaurus - "Lambeův ještěr"
Lametasaurus - "ještěr z (formace) Lameta"
Lamplughsaura - ?
Lanasaurus - "chmýřitý ještěr"
Lancanjiangosaurus - "ještěr od řeky Lancanjiang"
Lanzhousaurus - "ještěr z Lanzhou"
Laplatasaurus - "ještěr z La Plata"
Lapparentosaurus - "Lapparentův ještěr"
Leaellynasaura - "Leaellynin ještěr" - podle jména dcery objevitele
Leptoceratops - "tvář s malými/nevýraznými/útlými rohy"
Lesothosaurus - "ještěr z Lesotha"
Lessemsaurus - "Lessemův ještěr"
Lexovisaurus - "ještěr lexoviů" - podle keltského kmene
Liaoceratops - "rohatá tvář z Liao"
Liaoningosaurus - "ještěr z Liaoningu"
Liassaurus - "ještěr z období liasu" - lias je jiné jméno pro spodní juru
Ligabueino - "Ligabueho maličký"
Ligabuesaurus - "Ligabueho ještěr"
Liliensternus - "z Liliensternu"
Limaysaurus - "ještěr od řeky Limay"
Lirainosaurus - "útlý ještěr" - lirain znamená v baskickém jazyce "útlý"
Loncosaurus - "ještěr s kopím", možná však pochází spíše z jazyka indiánů Araucanos - potom by jméno znamenalo "ještěr (jako) náčelník"
Lophorhothon - "čenich s hřebínkem"
Lophostropheus - "obratel s hřebínkem"
Losillasaurus - "ještěr z Losilla"
Lourinhanosaurus - "ještěr z (formace) Lourinhã"
Lourinhasaurus - "ještěr z (formace) Lourinhã"
Luanchuanraptor - "lupič (dravec, zloděj) z Luanchuanu"
Lufengosaurus - "ještěr z Lufengu"
Lukousaurus - "ještěr od Lukou Bridge"
Lurdusaurus - "těžký ještěr"
Lusitanosaurus - "portugalský ještěr"
Lusotitan - "obr z Portugalska"
Lycorhinus - "vlčí čenich"

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/
http://www.zoomdinosaurs.com/dinotalk/old/Oct01d.shtml

Abecední seznam dinosaurů pochází z http://www.dinosaurier-web.de/. Pokud byste díky znalosti latiny (nebo lepších zdrojů) věděli, co znamenají jména rodů s otazníkem, napište to prosím do diskuze pod článkem. Pokud byste našli rod, který splňuje podmínky stanovené na začátku článku a není v něm uveden, můžete udělat totéž.

Prvních 50 milionů let dinosauří evoluce

Evoluční radiace dinosaurů ve svrchním triasu a spodní juře je jedním nejvýznamnějších momentů v historii Země, píšou v abstraktu své nové studie její autoři S. Brusatte, M. Benton, M. Ruta a G. Lloyd. Zároveň však kritizují zaměření předchozích studií na toto téma a zdůrazňují úlohu makroevolučního náhledu, tedy zaměření na evoluční procesy probíhající nad úrovní druhu. Autoři ve studii propočítali morfologickou disparitu (tedy různorodost tělních typů) dinosaurů během svrchního triasu a spodní jury a prezentovali nový způsob měření taxonomické diverzity (počtu druhů). Archosauři ze skupiny Crurotarsi, hlavní dinosauří konkurenti vykazovali během triasu výrazně větší disparitu než sami dinosauři, ale na rozhraní triasu a jury vymřeli. Otázkou, proč se tak stalo, se zabývala minulá studie tohoto autorského kolektivu, o které jsem 19. září psal zde. I po této události však disparita dinosaurů vzrůstala pouze mírně a nepříliš výrazně, což se neslučuje s obecným názorem, podle kterého dinosauři v období spodní jury rychle obsadili prostor uvolněný po jiných archosaurech. Místo toho zřejmě dinosauři svůj hlavní skok v disparitě prodělali už v triasu, konkrétně před 228 - 204 miliony let )stupně karn a nor). Oproti tomu druhová rozmanitost dinosaurů ve spodní juře trvale vzrůstala a tato diverzifikace pravděpodobně byla klíčovou epizodou v dinosauří evoluci. V závěru abstraktu autoři dodávají, že celkový makroevoluční vzor prvních 50 milionů let dinosauří evoluce je komplexnější, než jsme se dříve domnívali.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Brusatte, S.L., Benton, M.J., Ruta, M., and Lloyd, G.T. 2008. The first 50 Myr of dinosaur evolution: macroevolutionary pattern and morphological disparity. Biology Letters. doi: 10.1098/rsbl.2008.0441.

The evolutionary radiation of dinosaurs in the Late Triassic and Early Jurassic was a pivotal event in the Earth's history but is poorly understood, as previous studies have focused on vague driving mechanisms and have not untangled different macroevolutionary components (origination, diversity, abundance and disparity). We calculate the morphological disparity (morphospace occupation) of dinosaurs throughout the Late Triassic and Early Jurassic and present new measures of taxonomic diversity. Crurotarsan archosaurs, the primary dinosaur ‘competitors’, were significantly more disparate than dinosaurs throughout the Triassic, but underwent a devastating extinction at the Triassic–Jurassic boundary. However, dinosaur disparity showed only a slight non-significant increase after this event, arguing against the hypothesis of ecological release-driven morphospace expansion in the Early Jurassic. Instead, the main jump in dinosaur disparity occurred between the Carnian and Norian stages of the Triassic. Conversely, dinosaur diversity shows a steady increase over this time, and measures of diversification and faunal abundance indicate that the Early Jurassic was a key episode in dinosaur evolution. Thus, different aspects of the dinosaur radiation (diversity, disparity and abundance) were decoupled, and the overall macroevolutionary pattern of the first 50Myr of dinosaur evolution is more complex than often considered.

Poznámka: aby se dala tato celkem zajímavá zpráva dohledat i jinde než v kategorii Dinosauři - aktuality, která se brzy stane nepřehlednou, vytvářím nový štítek - Evoluce dinosaurů - kterým opatřím ještě zprávu o minulé Brusatteově studii.

září 28, 2008

Hlavní složku potravy albertonyka zřejmě tvořili termiti

Albertonykus borealis, o kterém jsem na blog napsal již 4. září zde, byl zřejmě svrchnokřídovým ekvivalentem mravenečníka. Alespoň tomu nasvědčuje analýza předních končetin tohoto dinosaura, provedená paleontologem Nickem Longrichem z kanadské University of Calgary.

Připomeňme si základní fakta o albertonykovi. Zřejmě nejmenší dinosaurus známý z území Severní Ameriky měřil asi 0,7 m na délku, měl dlouhé a štíhlé nohy ukazující na rychlého běžce, silné přední končetiny s obrovskými drápy a čelisti podobné pinzetě. Žil na území dnešního Dry Island Buffalo Jump Provincial Park v kanadské střední Albertě před asi 70 miliony let, tj. ve spodním maastrichtu. Patřil do skupiny neméně podivných dinosaurů zvané Alvarezsauridae, která je "postrachem" každé fylogenetické analýzy. Dlouho byla považována za sesterskou větev ornitomimosaurů v rámci kladu Ornithomimiformes, ale novější studie jako Turner et al., 2007 a Martinelli & Vera, 2007 již domněnku o blízké příbuznosti těchto skupin nepodpořily. Tento blog, kde jsou články tříděny do skupin podle jednotlivých kladů, pokládá alvarezsauridy za zástupce ptačích dinosaurů z kladu Avialae. Vykopávky byly zahájeny roku 2002 a vedl je známý paleontolog Philip Currie; kosti však byyl šest let uskladněny v Royal Tyrrell Museum v Drumhelleru, než byl publikován oficiální popis v Cretaceous Research.

Masivní drápy zřejmě albertonykovi sloužily k rozdrásání kůry a lovení termitů skrytých pod ní. Ačkoli přední končetiny albertonyka byly proporčně stejně krátké nebo dokonce ještě kratší než u slavného T-rexe, byly silněji stavěny. "Podobaly se předním končetinám krtka," řekl Longrich pro National Geographic News. Nález stop po termitech ve fosilizovaném dřevě ve stejné oblasti, kde byl nalezen i Albertonykus rovněž tuto domněnku podporuje. Rovněž drobné zuby v albertonykově zobáku se podle Longriche podobají chrupu dnešních hmyzožravých savců, jako např. pásovci nebo některým druhům mravenečníka.

Nakonec je třeba podotknout, že zmíněná teorie není příliš nová. Objevila se už po nálezu druhu Mononykus olecranus Perle et al., 1993 ve svrchnokřídových vrstvách v Mongolsku. Mononykus, podle nějž byl pojmenován celý nový klad v rámci Alvarezsauridae, měl podobně jako Albertonykus na extrémně krátkých předních končetinách jediný dráp; narozdíl od albertonyka ale v jeho případě byla favorizována domněnka o rozvracení nebo vytváření otvorů do termitišť. Primárně hmyzožravá mohla být většina zástupců kladu Alvarezsauridae.

Umělecká rekonstrukce zobrazuje albertonyka při získávání své potravy - termitů nebo jiného hmyzu zpod kůry napadených stromů. Autorem je Nick Longrich, paleontolog zmíněný v článku.

Zdroje:

http://news.yahoo.com/s/livescience/20080923/sc_livescience/tinydinofedontermites
http://www.cbc.ca/technology/story/2008/09/23/chicken-dinosaur-alberta.html
http://news.nationalgeographic.com/news/2008/09/080925-smallest-dinosaur.html

Zdroj obrázku:

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/09/080925-smallest-dinosaur.html

Fylogenomika a ztráta schopnosti letu u zástupců skupiny Ratitae

Nová studie podává důkaz o tom, že ke ztrátě letu u zástupců kladu Ratitae (běžci) mohlo dojít několikrát nezávisle na sobě. Jak podotýká abstrakt studie, nelétaví ptáci z této skupiny - patří sem pštrosi, emu, nandu, kasuáři a kiviové - fascinují biology už mnoho let. Jejich dnešní geografické rozmístění po izolovaných pevninách jižní polokoule je zřejmě odrazem rozpadu dávného kontinentu jménem Gondwana, který zahrnoval Jižní Ameriku, Afriku, Antarktidu, Austrálii a Indický subkontinent. Převažující pohled pokládá skupinu Ratitae za monofyletickou, se sesterskou skupinou zahrnující tinamy (ptáci podobající se jeřábkům či koroptvím, žijící ve Střední a Jižní Americe) a jediným evolučním okamžikem ztráty schopnosti létat, totiž u společného předka všech ratitů. Nicméně fylogenetická analýza 20 vzájemně nesouvisejících genů z buněčného jádra odhaluje, že tinamy rovněž spadají mezi běžce, kteří jsou ve skutečnosti polyfyletickou skupinou a že ke ztrátě schopnosti letu došlo v průběhu vývoje několikrát nezávisle na sobě. Nejpravděpodobnější hypotéza počítá s nejméně třemi ztrátami schopnosti létat a mnoho podobností v morfologii a chování mezi ratity vysvětluje paralelní nebo konvergentní evolucí. Bude rovněž nutné přehodnotit spojení mezi kontinentálním driftem a evolucí nelétavách ptáků.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Harshman, J., Braun, E.L., Braun, M.J., Huddleston, C.J., Bowie, R.C.K., Chojnowski, J.L., Hackett, S.J., Han, K.-L., Kimball, R.T., Marks, B.D., Miglia, K.J., Moore, W.S., Reddy, S., Sheldon, F.H., Steadman, D.W., Steppan, S.J., Witt, C.C., and Yuri, T. 2008. Phylogenomic evidence for multiple losses of flight in ratite birds. Proceedings of the National Academy of Sciences 105(36):13462-13467. doi: 10.1073/pnas.0803242105.

Ratites (ostriches, emus, rheas, cassowaries, and kiwis) are large, flightless birds that have long fascinated biologists. Their current distribution on isolated southern land masses is believed to reflect the breakup of the paleocontinent of Gondwana. The prevailing view is that ratites are monophyletic, with the flighted tinamous as their sister group, suggesting a single loss of flight in the common ancestry of ratites. However, phylogenetic analyses of 20 unlinked nuclear genes reveal a genome-wide signal that unequivocally places tinamous within ratites, making ratites polyphyletic and suggesting multiple losses of flight. Phenomena that can mislead phylogenetic analyses, including long branch attraction, base compositional bias, discordance between gene trees and species trees, and sequence alignment errors, have been eliminated as explanations for this result. The most plausible hypothesis requires at least three losses of flight and explains the many morphological and behavioral similarities among ratites by parallel or convergent evolution. Finally, this phylogeny demands fundamental reconsideration of proposals that relate ratite evolution to continental drift.

Možné stopy tyrannosaurida z Hell Creek Formation

Mnoho stop velkých teropodů bylo v minulosti přisuzováno druhu Tyrannosaurus rex. Většina pozdějších identifikací však tyto domněnky nepodpořila, a to buď na základě srovnání s "T-rexovou" osteologií nebo analýzy stratigrafické pozice daných stop. Ve svrchnokřídových (maastrichtských) formacích jako Hell Creek, Lance, Scollard, Frenchman a Denver, kde byly nalezeny fosilie druhu T. rex je ve skutečnosti zaznamenána nápadná absence stop. Zdá se však, že nový objev popsaný z Hell Creek Formation (Carter County, Montana, USA) - série velkých tridaktylních stop - by podle morfologických a stratigrafických analýz skutečně mohl patřit druhu T. rex, případně jinému velkému teropodovi z kladu Tyrannosauridae. Objev rovněž představuje první zaznamenané stopy velkého teropoda z Hell Creeku.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Manning, P.L., Ott, C., and Falkingham, P.L. 2008. A probable tyrannosaurid track from the Hell Creek Formation (Upper Cretaceous), Montana, United States. Palaios 23(10):645-647. doi: 10.2110/palo.2008.p08-030r.

Large theropod tracks have previously been attributed to Tyrannosaurus rex. Most identifications however, have not been supported by either clear comparison with T. rex osteology or the stratigraphic position of the track. There is a conspicuous absence of tracks in the Upper Cretaceous (Maastrichtian) Hell Creek, Lance, Scollard, Frenchman, and Denver Formations (Lancian, North American Land Mammal Age), where T. rex body fossils have been found. A large tridactyl track is described here from the Hell Creek Formation of Carter County, Montana, United States. This find constitutes the first record of a large theropod track from the Hell Creek Formation, which could have potentially been made by T. rex or another large theropod, based on the track morphology and stratigraphic position.

Unikátní série stop z Navajo Sandstone včetně otisků ocasu + zub spinosaurida ze Španělska

Jurská formace Navajo Sandstone (Coyote Buttes, hranice Arizony a Utahu) vydala další zajímavý nález: otisky v měkkém sedimentu, které byly interpretovány jako dinosauří stopy. Povrch konkrétní lokality ukazuje neobvyklou kombinaci vzájemně se překrývajících sérií stop lišících se svou velikostí a zároveň některé vzácnější nálezy - např. otisky drápů nebo dokonce stopy po ocasu. Plocha povrchu, na kterém se dinosauří stopy zachovaly je 3000 metrů čtverečních a průměrná hustota nálezů je velmi vysoká - 12 otisků na metr čtvereční. Některé nálezy dosahují velikosti i několika desítek centimetrů. Studie ve čtyřech bodech rozebírá charakteristiky dokazující, že se skutečně jedná o stopy obratlovců. Podle jejích závěrů se zde nacházejí stopy výrazně připomínající ichnorody zařazované k teropodům - jde o taxony Eubrontes, Anchisauripus a Grallator. Rovněž se zde nacházejí stopy, které možná patřily sauropodomorfům. Nález stop dále poskytne cená paleoekologická a paleoklimatologická data pro období spodní jury.

Abstrakt studie:

Seiler, W.M., and Chan, M.A. 2008. A wet interdune dinosaur trampled surface in the Jurassic Navajo Sandstone, Coyote Buttes, Arizona: rare preservation of multiple track types and tail traces. Palaios 23(10):700-710. doi: 10.2110/palo.2007.p07-082r.

A distinctive, disturbed surface with numerous soft-sediment impressions occurs within a wet interdune interval of Jurassic Navajo Sandstone at the Coyote Buttes along the Arizona-Utah border. These high-density impressions are interpreted as footprints that comprise a dinosaur trampled surface. This surface displays an unusual combination of multiple overlapping track types and sizes, distinct to modified footprint features that include claws and toes and rare tail traces. The trampled surface covers 3000 m2 with an average density of 12 impressions/m2 in its main extent. Although modern water collection and biofilms typical of weathering potholes or pits are superimposed on this surface, the primary origin of the impression features are trace fossil structures formed prior to lithification. Four criteria distinguish the impressions as vertebrate in origin: (1) large―up to several tens of centimeters―repeating identifiable foot morphologies; (2) impression floors surrounded by soft-sediment marginal ridges; (3) impressions that are rarely flat and are typically oriented at an angle into the sediment (media) and indicate a clear direction of travel; and (4) multiple in situ ichnofossils on a moist interdune surface that resulted in soft-sediment deformation. At least three ichnogenera―cf. Eubrontes, cf. Anchisauripus, cf. Grallator ― and the tracks attributed to a sauropodomorph appear as regular to asymmetric penetrations into the media with digitate features, commonly accompanied by soft-sediment marginal ridges of displaced sand preserved in the sandstone. The trampled surface provides paleoecologic and paleoclimatologic proxies that suggest a pluvial climate shift likely induced groundwater saturation of an eolian interdune that attracted dinosaurs to the area. The trampled surface provides valuable data for refining ecologic and climatic sensitivities recorded in Early Jurassic eolian deposits.

A slibovaný zub spinosaurida ze Španělska: o této studii nemám možnost referovat podrobněji, protože informace na ČPF se tentokrát omezují jen na název studie, jména autorů a místo uveřejnění. Zub pochází z formace El Castellar ve východošpanělské provincii Teruel. V této provincii byl nalezen mimojiné největší evropský suchozemský živočich, sauropod Turiasaurus riodevensis (Turia = lat. Teruel).

Citace:

Gasca, J.M., Moreno-Azanza, M., and Canudo, J.I. 2008. Dientes de
dinosaurios terópodos espinosáuridos de la Formación El Castellar (Cretá
cico Inferior, Teruel). Palaeontologica Nova. SEPAZ.


Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

září 27, 2008

Nové studie okrajově související s dinosaury

V současnosti, když nestíhám dost rychle informovat ani o pracích týkajících se dinosaurů přímo (nové fosilie, série stop, výzkumy, statistiky) jsem ignoroval studie o obecnějších tématech - tedy takové, které se dinosaurů sice týkaly, ale nezabývaly se jen jimi. Proto o nich teď píšu lehce opožděne a výtah z nich bude ještě kratší než obyvkle:

O studii týkající se zemské masy Beringie, která kdysi zahrnovala dnešní severovýchodní Asii a severozápad Severní Ameriky bych se pravděpodobně mohl rozepsat podrobněji, kdybych ji měl k dispozici kompletní. Abstrakt totiž naznačuje, že k závěrům ohledně doby vzniku Beringie autoři dospěli podle výměny dinosauřích faun, která nastává, pokud se dva dřívě oddělené geologické bloky spojí do jednoho celku - jako se tomu stalo v případě Beringie. Dále už ale v abstraktu o "dinosaurech z Aljašky" není ani zmínka. Studie jinak naznačuje, že vznik a dobu trvání Beringie je třeba posunout zpět v čase z předpokládaného kvartéru do období křídy.

Abstrakt studie:

Fiorillo, A.R. 2008. Dinosaurs of Alaska: implications for the Cretaceous origin of Beringia; pp. 313-326 in Blodgett, R.B. and Stanley, G.D., Jr. (eds.), The Terrane Puzzle: New Perspectives on Paleontology and Stratigraphy from the North American Cordillera. Geological Society of America Special Paper 442.

Fossils within accreted terranes are typically used to describe the age or origin of the exotic geologic blocks. However, accretion may also provide new pathways for faunal exchange between previously disconnected landmasses. One such landmass, the result of accretion, is Beringia, that entity encompassing northeastern Asia and northwestern North America and the surmised land connection between the two regions. The present concept of Beringia as a Quaternary subcontinent includes a climatic component in the form of glacial advances and retreats driving changes in sea level. These changes may have facilitated exchanges of marine biota between the Pacific Ocean and Arctic Basin, or exchanges of terrestrial faunas and floras between Asia and North America. The Beringian ecosystem includes specializations of the fl ora and fauna, especially in the vertebrate fauna. A review of tectonic reconstructions and the striking taxon-free parallel patterns in data on the Cretaceous and Quaternary fauna and flora suggest that a generalized concept of Beringia should be formally extended back in time to the Cretaceous. A significant shift in emphasis of defining variables occurs with this extension. Climate, in the form of meteorological phenomena, and geologic history are important variables in the previously recognized definition of Beringia. The extension of Beringia into the Cretaceous implies that Beringia is rooted in its accretionary rather than its climatic history; in other words, the geographic pattern as the result of tectonics is the defining parameter for Beringia.

...a další:

Studie, která se zabývá trofickou úlohou megaherbivorů (= býložravců s velmi velkými tělesnými rozměry; např. velcí sauropodi v éře dinosaurů nebo sloni dnes) v ekosystémech. Sama studie navrhovanou hypotézu - totiž že megaherbivoři mohou hrát roli jakýchsi distributorů trofické energie - podkládá komparací savčích a dinosauřích faun s důrazem na aspekt jejich reprodukce. Vzrůst hodnoty dostupné trofické energie dovoluje rovněž větší tělesnou hmotnost býložravců a vyšší druhovou diverzitu masožravců.

Abstrakt studie:

Hummel, J., and Clauss, M. 2008. Megaherbivores as pacemakers of carnivore diversity and biomass: distributing or sinking trophic energy? Evolutionary Ecology Research 10.

Question: What is the trophic role of megaherbivores? Hypothesis: Depending on their life histories, megaherbivores can either act as sinks or distributors of trophic energy. Methods: Comparative review of mammal and dinosaur faunas, and aspects of their reproductive biology. Conclusion: Extant (mammalian) megaherbivore populations represent trophic sinks that potentially limit carnivore diversity and productivity, because they are immune to predation and follow a reproductive strategy of very few, well-protected offspring. In contrast, in dinosaur faunas, the particularities of reproductive biology such as a larger number of offspring and limited parental care made a major part of megaherbivore biomass available to carnivores. Consequently, this increase in available trophic energy allowed for larger body masses and higher species diversity of dinosaur carnivores.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Paleontolog Nate Murphy obviněn z krádeže dinosauřích fosilií

Ačkoli podle Roberta Bakkera, slavného paleontologa a kurátora paleontologie v Houston Museum of Natural Sciences nebyl slavný brachylofosaurus Leonardo nijak poškozen hurikánem Ike, který se před dvěma týdny přehnal nad pobřežím Mexického zálivu, jeho objevitel o takovém štěstí mluvit nemůže. Nate Murphy, o kterém jsem na blog psal v souvislosti s nedávnou studií, byl obviněn z trestného činu krádeže fosilií malého "raptora".

Jako výsledek jeden rok trvajícího vyšetřování státní žalobci uvedli, že Murphy lhal ohledně místa nálezu fosilie, aby mohl prodat její repliky. Cena skutečné fosilie se přitom odhaduje na 150 000 - 400 000 dolarů. Připomeňme si, že Nate Murphy byl po 15 let vedoucím Dinosaur Field Station ve městě Malta (Phillips County, Montana). Z tohoto postu odstoupil 1. července 2007 - měsíc potom, co bylo zahájeno vyšetřování, na kterém se podílelo mimojiné i FBI. Murphy prohlásil, že pokud by měl v úmyslu prodávat fosilie, které celá léta nalézal, už by mohl být milionářem.

Murphyho nejslavnějším objevem je bezesporu Leonardo, mineralizovaná "mumie" juvenilního hadrosaurida druhu Brachylophosaurus canadensis, ze kterého se zachovaly i otisky měkkých tkání (svalů, kůže a vnitřních orgánů). Jedinec byl kompletní přibližně z 90% a je tak právem zván "nejlépe zachovaným dinosaurem všech dob". Pod tímto označením byl dokonce zapsán do Guinessovy knihy rekordů. "Mumie" je stará 77 milionů let a pomohla paleontologům objasnit některé aspekty dinosauřího života do té doby neznámé.

Otázkou je, kdo vlastně Murphym nalezené fosilie vlastní. Murphy totiž uzavřel dlouhodobou dohodu s rodinou Hammondových, na jejichž pozemku několik desítek kilometrů severně od města Malta Murphy prováděl vykopávky. Podle přísežného prohlášení Murphy souhlasil s tím, že všechny významné nálezy nahlásí rodině Hammondových předtím, než je vykope a že všichni zde nalezení dinosauři budou z 50% majetkem Hammondových a z 50% Murphyho Dinosaur Field Institute.

Murphy tvrdí, že obvinění z krádeže "raptora" jsou jednoduše nedorozuměním. Uvedl, že dinosaura o velikosti krocana nalezl jeho syn pod fosilizovanou želvou a on si neuvědomil, o co jde. Údajně o tom neřekl Hammondovým proto, že se obával jejich případného úmyslu "umístit cenovku na každou fosilii, kterou najdeme". Murphy rovněž zdůraznil, že nikdy neprodal žádnou fosilii. Jeho syn nicméně podle Murphyho výpovědi někdy menší fosilie prodával, nikdy z nich však nezískal větší obnos.

Obvinění Nata Murphyho šokovalo mnoho vědců, včetně paleontologa Davida Trexlera, který byl spoluautorem několika studií o Leonardovi a s Murphym se zúčastnil několika vykopávek. "Skutečně mě to ranilo", komentoval případ. Poněkud jiné stanovisko zaujal k případu Robert T. Bakker. Jeden z nejslavnějších paleontologů současnosti uvedl, že ho znepokojovaly některé věci, které od Murphyho slyšel při svém prvním setkání - např. často opakované tvrzení, že je vnukem jedné z prvních paleontoložek, Neldy Wright, která ho vzala na jeho první vykopávky, když mu bylo 11 let. Bakkerovi i dalším měl Murphy rovněž říct, že jeho dědeček a manžel Wrightové byl Clifford Price - další paleontolog. Bakker, který učil na Harvard University, když zde Wright pracovala, se s ní pravidelně setkával několik let a věděl, že nikdy nebyla vdaná. "Má rodina je mou osobní záležitostí," odporuje Murphy. "Pokud Bob pochybuje o tom, kdo mí příbuzní jsou, musí vysvětlit, jak vím to co vím," dodává.

Většina vědecké veřejnosti se obecně shoduje na tom, že nejpodstatnější jsou Murphyho fosilie samy o sobě, bez ohledu na pochybnosti ohledně jejich objevitele. Leonarda už Murphymu nikdo nevezme. V jistém smyslu to uznal i Howard Hammond: "Uvědomujume si, že bez Nata by všechny tyto úžasné fosilie zřejmě pořád byly pohřbeny v zemi. Zbytek světa by neměl příležitost se o nich dozvědět.". Zároveň však tvrdí: "Nate udělal několik skutečně špatných rozhodnutí, a my se cítíme být poněkud zrazeni."


Nate Murphy (zcela vpravo) na společné fotografii z roku 2006 s Robertem T. Bakkerem (zcela vlevo).

Zdroje:

http://www.greatfallstribune.com/apps/pbcs.dll/article?AID=/20080910/NEWS01/809100301
http://www.billingsgazette.net/articles/2008/09/16/news/state/18-dinodiggers.txt

Zdroj obrázku:

http://www.billingsgazette.net/articles/2008/09/16/news/state/18-dinodiggers.img

Více o tomto smutném případu se můžete dozvědět klepnutím na odkazy uvedenými mezi zdroji.

Unikátní střednějurské stopy teropodů a sauropodů z Maroka

Ve střednějurských vrstvách (období bajok) pohoří Vysoký Atlas v severním Maroku byly nalezeny dinosauří stopy patřící teropodům a sauropodům. Lokalita s názvem Ifgh ležící na severu oblasti Msemrir se vyznačuje zvláštními sériemi stop: částečně ploskochodné stopy teropodího typu se střídají s prstochodnými. Stopy sauropodů jsou zase rozmístěny do nepravidelných shluků, přičemž v některých výrazně převažují otisky předních končetin. Tyto nálezy nasvědčují tomu, že sauropodi zde pravděpodobně plavali v jakési mělké laguně, přičemž se předními končetinami odráželi ode dna - podobné charakteristiky vykazují i stopy giganta s ichnotaxonomickým pojmenováním Breviparopus, které byly rovněž nalezeny v Maroku. Je rovněž možné domnívat se, že přinejmenším někteří z dinosaurů vykazovali částečně ploskochodný způsob chůze.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Boutakiout, M., Hadri, M., Milhi, A., Nouri, J., Díaz-Martínez, I., and P
érez-Lorente, F. 2008. Icnitas terópodos y saurópodos del Bajociense en
Ifgh. (Norte de Msemrir. Alto Atlas Central. Marruecos). Geo-Temas
10:1249-1252.


In the Bajocian Hight Atlas calcareous beds of Ifgh (norhern Msemerir) are dinosaur footprints reported to theropod and sauropod ichnites. The described neightbouring sites are in Arhbalou and Taoudaat (at NE) and Adrar-n-Ouglagal (SW),in addition to another non studied in the same Msemerir area. The site has peculiar trackways and footprints of theropod type (semiplantigrades alternated with digitigrades) and irregular groups of sauropod footprints too in some of wich manus only marks are mainly. Among other things its probably that sauropods were swimming and there are evidences in order to say that one of the dinosaurs had semiplantigrade optional gait. Dinosaurs made his traks in an algae laminated bed which is traversed and deformed by their feet. Therefore, although there are so much direct structures, most of the outline footprints are undertracks and not true footprints.

září 26, 2008

Unikátní studie o dinosauřích podvodech: jak rozeznat podvrh od fosilie

Vzhledem k unikátnímu postavení dinosaurů mezi vymřelými živočichy (z hlediska zájmu veřejnosti) není divu, že některé fosilie byly "upraveny" nebo kompletně zfalšovány pro zvýšení jejich komerční hodnoty. Tento problém se sice netýká jen dinosaurů (viz zřejmě nejznámější paleo-omyl, Piltdownský člověk), ale právě falzifikáty dinosauřích fosilií jsou předmětem nové studie. Nejvíce problematické je samotné rozeznání "nálezu" založeného na skutečné fosilii od padělku, který byl celý uměle vyroben a nemá tudíž žádnou vědeckou hodnotu. Jaké techniky pro tento úkol studie navrhuje? Kromě obligátního podrobného prozkoumání se ke slovu dostávají i technologie jako rentgenové záření, počítačová tomografie a ultrafialové světlo; významná může být i úloha chemické analýzy. Studie upozorňuje na obtížnou detekci fosilních "Frankensteinů", sestavených z několika různých druhů živočichů, případně několika jedinců stejného druhu. Autoři studie - Octávio Mateus, Martin Overbeeke a Francisco Rita - rovněž připomínají případ nechvalně známého "archaeoraptora", který se stal objektem velkého zájmu médií včetně důvěryhodných zdrojů typu National Geographic a Nature. Bohužel se převratný spojovací článek mezi teropody a ptáky ukázal být jen "slepencem" skeletů primitivního ptáka rodu Yanornis a dromaeosaurida rodu Microraptor.

Autoři označují za cíl své nové studie právě rozeznání podvodů tohoto typu. "Frankensteinovské fosilie" může odhalit pohled pouhým okem, případně za asistence mikroskopu. U fosilií, ve kterých byly kosti několika jedinců stejného druhu složeny do jediného exempláře, lze rozeznat barevné odchylky dané rozdíly při procesu fosilizace; tyto odchylky jsou však relativně malé. Mnohem výraznějším klíčem pro rozeznání padělku je stupeň kompletnosti kostry. Skutečné kompletní fosilie sice nejsou vědě neznámé, jejich nálezy jsou ale nesmírně vzácné. Padělatelé však logicky předpokládají, že kompletní nález je cennější než fragmentární, a proto jsou jimi vyrobené produkty zpravidla dokonalejší než skutečné fosilie - praskliny jsou spojeny lepidlem, voskem nebo jiným materiálem. Pomocí stereomikroskopu lze takový materiál snadno rozeznat od skutečné kosti podle textury povrchu, odrazivosti a barvy.



Uměle vyrobený skapulakorakoid rodu Psittacosaurus: prostřední část je výrazně tmavší než okolí, načervenalé trhliny (ve skutečnosti vyplněné voskem) kontrastují s hnědými trhlinami viditelnými na jiných místech kosti.

Zdroj (včetně obrázku):

Mateus, Overbeeke & Rita, 2008

Abstrakt studie:

Mateus, O., Overbeeke, M., and Rita, F. 2008. Dinosaur frauds, hoaxes and 'Frankensteins': how to distinguish fake and genuine vertebrate fossils.
Journal of Paleontological Techniques 2:1-5.

Dinosaurs and other fossils have been artificially enhanced, or totally forged, to increase their commercial value. The most problematic forgeries to detect are based on original fossils that are artificially assembled. Several techniques are suggested for detecting hoaxes: detailed visual examination, chemical analysis, Xray or CT-scan, and ultraviolet light. It is recommended that museums and paleontological researchers do not purchase and/or trade fossils lacking clear provenience information. Exceptions to that general rule should be closely examined using techniques described herein.

Kvalita dinosauřích fosilií se mění podle data objevu

Narozdíl od většiny studií, o kterých sem píšu je nová studie Michaela J. Bentona spíše statistikou než podrobným popisem nového objevu. Benton, profesor paleontologie obratlovců na University of Bristol poukazuje v abstraktu své nové studie na fakt, že velký zájem o dinosaury během posledních 30 let mohl vést ke zlepšení špatných postupů při pojmenovávání nových dinosauřích druhů. Po celých 130 let - od dvacátých let 19. století do 50. let století dvacátého - byla většina nově popsaných dinosauřích druhů popsána podle nekompletního, fragmentárního materiálu. Po roce 1960 se však situace výrazně zlepšila: většina nových druhů je popsána na základě kompletní lebky nebo celé kostry, někdy dokonce na materiálu pocházejícím od několika jedinců téhož druhu. Tento posun v kvalitě typového materiálu koresponduje s něčím, co Benton nazývá "explozivní renesancí zájmu o dinosaury". Prudce rovněž vzrostl počet popsaných dinosauřích rodů během jednoho roku - z tří nebo čtyř během padesátých let na třicet nebo i více v současnosti. Kvalita fosilního materiálu se liší podle kontinentu - nejvyšší kvalitu vykazují nálezy ze Severní Ameriky, následuje Asie, Jižní Amerika, Afrika a nakonec Evropa. Zatímco starý kontinent je z paleontologického hlediska vyčerpaný, Severní Amerika a Asie nadále skrývají neuvěřitelně bohaté zásoby nových objevů.

Editace ze 7. října 2008:

Výsledky studie profesora Bentona jsou rovněž předmětem článku, který se objevil - vzhledem k zaměstnání M. Bentona samozřejmě nijak překvapivě - na webových stránkách University of Bristol. Článek mimojiné uvádí celkový počet dinosauřích druhů, jejichž původní popisy Benton analyzoval (pokud se údaj vztahuje k datu, kdy byla práce publikována v Biology Letters, jde o 17. září 2008) - 1047. Výsledky svého výzkumu Benton komentoval mimojiné následující větou: "Prokletím dinosaurologova života je druh popsaný na základě nekompletního exempláře." Zdůrazňuje také přílišnou horlivost paleontologů viktoriánské éry a během "války o kosti", která se odehrávala mezi lety 1870 a 1890 a kdy byla nová jména paleontology udílena "každé jednotlivé kosti nohy, zubu nebo lebce, která jim přišla do cesty". Pozdější výzkumy s kompletnějšími exempláři odhalily množství synonym a počet druhů tak z 1000 klesl na 500.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/
http://www.bristol.ac.uk/news/2008/5905.html

Abstrakt studie:

Benton, M.J. 2008. Fossil quality and naming dinosaurs. Biol. Lett.
doi:10.1098/rsbl.2008.0402


The intense interest in dinosaurs through the past 30 years might have led to an increase in poor practice in naming new species. A review of the data shows that the reverse is the case. For 130 years, from the 1820s to the 1950s, most new species of dinosaurs were based on scrappy and incomplete material. After 1960, the majority of new species have been based on complete skulls or skeletons, and sometimes on materials from several individuals. This switch in the quality of type specimens corresponds to the recent explosive renaissance of interest in dinosaurs, during which the number of new species named per year has risen, from three or four in the 1950s, to thirty or more today. The pattern of specimen quality varies by continent, with the highest proportion of new species based on good material in North America, then Asia, then South America, then Africa and finally Europe. This ranking reflects a complex pattern of perhaps overstudy in Europe, immensely rich reserves of new dinosaur materials in North America and Asia, and a relative paucity in South America and Africa.

Recenze filmu Dinosauři 3D - Giganti Patagonie aneb Pražský paleo-sraz

I já se, podobně jako Jiří Meixner na svém blogu, pokusím o recenzi filmu Dinosauři 3D - Giganti Patagonie. U příležitosti promítání tohoto dokumentu natočeného speciální kamerou IMAX se sešla velká většina nejaktivnějších členů Českého paleontologického fóra - chyběl jen Vladimír Socha. Poprvé jsem se osobně setkal s Danielem Madziou a Michalem Matějkou - bohužel nebyl čas na větší společnou diskuzi.


Musím konstatovat, že komentář k filmu byl plný chyb. Trojrozměrné animace živočichů žijících před miliony let jsou samozřejmě fascinující - kdyby se jim dal větší prostor. Dokument se oproti mému očekávání zaměřil spíše na pomalé průlety Patagonií (ať už současnou nebo svrchnokřídovou) než na samotná zvířata. Patagonie svrchní křídy je navíc ve filmu druhově velmi chudá - setkali jsme se jen s třemi rody dinosaurů (sice poměrně atraktivními, přesto jich však bylo málo), dvěma mořskými plazy a jedním pterosaurem. Konkrétně šlo o rody Argentinosaurus, Mapusaurus a Unenlagia, mořské plazy reprezentoval blíže neurčený ichtyosaurus s liopleurodonem a pterosaury zastupoval Quetzalcoatlus. Tělesné rozměry jsou ve většině případů přehnané - Argentinosaurus měří 40 metrů, Mapusaurus potom 15 metrů. U argentinosaura známého jen z fragmentárních pozůstatků je samozřejmě obtížné odhadovat délku, ale důvěryhodné odhady založené na anatomii blízce příbuzného saltasaura přisuzují tomuto rodu 30 metrů. U mapusaura není o čem mluvit - jeho délka zřejmě nepřevyšovala 12,5 - 13 metrů. Nejvíce patrné je toto nadhodnocování rozměrů na liopleurodonovi, který ve filmu měřil 25 metrů. Tento pliosaur ve skutečnosti nebyl delší než 10 metrů, ke cti filmu je ale třeba dodat, že tento omyl je značně rozšířený.

Další slabinou filmu (možná jen českého překladu?) je systematika. Nedalo se čekat, že by se vše řídilo hezky přesně podle pravidel PhyloCode, ale zmatení taxonomie bylo příšerné. První omyl byl spíše drobnější: čeleď titanosaurů. Správně by to mělo být čeleď titanosauridů - čeleď má v Linnéovském hierarchickém systému taxonomie typickou koncovku -idae. Čeleď Titanosauridae je však podle studie Wilson & Upchurch, 2003 neaktivní - rod Titanosaurus (od kterého je klad odvozen) je "pochybným jménem" (nomen dubium). Druh T. australis je zřejmě druhem rodu Saltasaurus, takže by bylo vhodné používat klad Saltasauridae. Všemu by se samozřejmě dalo úplně jednoduše vyhnout použitím slova "titanosauři". Daleko horší je však zmatení rod/druh. Z filmu se naše skupinka překvapeně dozvídala, že do rodu Giganotosaurus spadají tři druhy největších masožravých dinosaurů. Rod Giganotosaurus je však monotypický - obsahuje jediný druh, G. carolinii Coria & Salgado, 1995. Rod Giganotosaurus byl zjevně zaměněn s kladem Giganotosaurinae. To samé se opakuje o chvíli později - Mapusaurus je novým druhem rodu Giganotosaurus (jde samozřejmě o dva samostatné monotypické rody).

Méně podstatným předmětem kritiky by mohlo být konstatování, že nejstarší dinosaurus je znám z Patagonie (prosauropodi z Madagaskaru byli zřejmě starší než argentinské rody Eoraptor, Herrerasaurus a Pisanosaurus, ale budiž, datování nejstarších dinosaurů je značně nejisté). Oproti tomu nástin vymření neptačích dinosaurů bylo přesným opakem současných poznatků. Velkou vulkanickou aktivitu na sklonku křídového období podle filmu dinosauři přečkali, aby vzápětí byli vyhubeni dopadajícím jádrem komety. Podle nových výzkumů tomu bylo přesně naopak - sopečná aktivita a s ní spojené rozsáhlé změny klimatu byly rozhodujícím faktorem, asteroid zasadil "ránu z milosti". Přímo absurdní pak byl záběr na ležící rozžhavený asteroid, který by se samozřejmě dopadem okamžitě vaporizoval. Protestovat by také šlo proti quetzalcoatlovu skoku ze skály nebo argentinosaurovu zvednutí se na zadní nohy.

A teď, když už jsem ukojil svou potřebu uvést na pravou míru i tu nejmenší chybku ve filmu, měl bych doplnit pozitiva. Animace byla tak skvělá, že jsem ani nebyl ohromen možnostmi technologie IMAX - prostě jsem byl ve svrchnokřídové Argentině se vším, co k tomu patří. Skutečně nádherný byl let "na křídlech" quetzalcoatla. Filmem diváky provázel slavný paleontolog Rodolfo Coria, kterého jsme viděli i při práci v terénu. Oceňuji rovněž fakt, že zazněla věta "Ptáci jsou dinosauři", kterou zřejmě nelze dost často opakovat.

Pokud by došlo na onu základní otázku: stojí za to film vidět? Odpověď je i přes kritiku zřejmá: ano, určitě stojí.

Zdroje:

http://www.wildprehistory.org/index.php?option=com_content&task=view&id=45&Itemid=69
http://www.wildprehistory.org/index.php?option=com_content&task=view&id=47&Itemid=68
http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=330&highlight=titanosauridae
http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&akce=showall&clanek=2207&id_c=81459

Zdroj obrázku:

http://www.imax.com.au/content/films/gallery/_previews/Dino%203D%20pic1.jpg

září 24, 2008

V Brazílii nalezen zvláštní zub karcharodontosauridního teropoda

Zub teropoda (přesněji - jedná se o zástupce kladu Carcharodontosauridae, kam jsou řazeni i jedni z největších dnes známých masožravých dinosaurů) vyznačující se rozštěpenou hranou je poprvé popsán ze svrchno-maastrichtské formace Marília (konkrétně se jedná o člen Serra da Galga) v brazilském státě Minas Gerais. Distální hrana zubu má neobvyklý tvar písmene Y. Rozštěpená hrana zubu však dosud byla známa u teropodů z Laurasie - u allosaurů, tyrannosaurů a maniraptora rodu Dromaeosaurus. Jižní Amerika však byla součástí druhého superkontinentu - Gondwany. Zub s označením CPP 156 je relativně malý - jeho délka činí 25,59 mm. Morfologie zubu ukazuje na to, že za života zvířete byl zřejmě umístěn v přední části čelistí, možná se jedná o premaxilární zub (premaxila - kost horní čelisti).



Na obrázku je patrná rozštěpená hrana zubu.

Zdroj (včetně obrázku):

Candeiro & Tanke, 2008

Abstrakt studie:

Candeiro, C.R.A., and Tanke, D.H. 2008. A pathological Late Cretaceous
carcharodontosaurid tooth from Minars Gerais, Brazil. Bulletin of
Geosciences 83(3).

A theropod (Carcharodontosauridae) tooth exhibiting a split carina is the first recorded from upper Maastrichtian Marília Formation (Serra da Galga Member), Minas Gerais State, Brazil. The distal split carina has a distinct Y-shape. Split carinae have been reported elsewhere in Laurasian theropods (tyrannosaurids and allosaurids)

Polské dinosauří stopy ještě jednou - střední jura

Otisky dinosauřích stop byly v Polsku nalezeny na další lokalitě: Cybata Góra blízko města Przystajń v oblasti Czltstochowa - abstrakt na tomto místě uvádí odhadované souřadnice místa nálezu. Nález byl učiněn v epikontinentálních pískovcích (tzn. v oblasti bývalých mělkých moří při pobřeží kontinentu) pocházejících z období bajok (střední jura) v geologické jednotce Kościelisko Beds. Stopa je 17 cm dlouhá a tridaktylní; mezi jednotlivými úzkými prsty jsou široké mezery. Otisky nohou podobné tomtuo polskému nálezu jsou známy ze střední jury Severní Ameriky (Utah a Wyoming) a jsou zahrnuty do teropodního ichnotaxonu Carmelopodus Lockley et al., 1998. Připomíná také zvětšeninu malých celurosauřích stop spadajících pod ichnorody Wildeichnus a Skartopus.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D., and Nowacki, P. 2008. Middle Jurassic dinosaur track from the Polish Jura chain; pp. 46 in Uchman, A. (ed.), Second International
Congress on Ichnology Abstract Book. Polish Geological Institute, Warszawa.


The natural cast of dinosaur footprint (Fig. 1 LEFT) was found by junior author on the Cybata Mount, near Przystajn, in the Czltstochowa region (approximate coordinates: N 50°52"371'; E 018°40"002'). The find came from the epicontinental Bajocian sandstones of Koscielisko Beds, from the strata previously reported by Kopik (1967). Footprint (original specimen owned by senior author) is 17 cm long with the three narrow and widely divaricated digits, which lack their proximal pads. Similar footprints from the Middle Jurassic of Utah and Wyoming are labeled as Carmelopodus Lockley et al., 1998 (Fig. 1A). Those ichnites look like the enlargement of small coelurosaurian subdigitigrade tracks of Wildeichnus Casamique1a, 1964 (Fig. 1B) and Skartopus Thulborn, Wade, 1984 (Fig. 1C).

Nový nález u 40 let staré kostry: stopa protoceratopida ze svrchní křídy Mongolska

Předmětem nové studie však není žádný nový nález, ale artikulovaná kostra protoceratopida (s označením ZPAL Mg D-II/3) nalezená polsko-mongolskou expedicí v roce 1965 v mongolské Djadochta Formation v oblasti poušti Gobi známé jako Flaming Cliffs. Tetradaktylní stopa patřící živočichovi našlapujícímu po prstech byla nalezena pod pánevním pletencem dvěma z autorů studie (Tomaszem Singerem a Grzegorzem Niedzwiedzkim) během nedávné preparace kostry. Velikost této stopy (šířka 9,1 cm; délka 7,8 cm) spadá do rozmezí předpokládané velikosti nohy jedince, kterému patří nalezená kostra. Prsty jsou relativně široké a morfologie stopy celkově silně připomíná třikrát větší stopu ceratopa (s označením CU-MWC 227.1) z Iron Springs Formation v Utahu (nález popsala studie Milner et al., 2006).

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D., Lockley, M.G., Singer, T., and Niedzwiedzki, G. 2008.
Protoceratopsid skeleton and track association from the Upper Cretaceous of Mongolia; pp. 45 in Uchman, A. (ed.), Second International Congress on
Ichnology Abstract Book. Polish Geological Institute, Warszawa.


The articulated protoceratopsid skeleton, the specimen ZPAL Mg D-II/3 (Fig.1A), was collected by the Polish-Mongolian Expedition of 1965, in the Djadokhta Formation of Flaming Cliffs. The natural cast of tetradactyl digitigrade footprint (Fig. lB), was found underneath the pelvic girdle by two of us (TS and GN), while the skeleton and matrix were being recently prepared. The footprint size (9.1 cm wide and 7.8 cm long) fits the supposed pes size of the associated individual. Toes are slightly projected above the hypex. They are relatively broad and well patted with no discrete phalangeal pads. Footprint morphology strongly resembles three times larger ceratopsian footprint, the specimen CU-MWC 227.1, from the Iron Springs Formation of Utah (Milner et al., 2006).

září 23, 2008

Význam dinosauřích jmen - K

Poslední dobou jsou nové články na blogu jen výtahem nových studií a rozsáhlejší články, jako např. popisy dinosaurů zde už nejsou tak obvyklé. Proto dnes zveřejňuji další článek ze série "Význam dinosauřích jmen".

Sem budu psát o významu jmen pouze u rodů, která nejsou synonymy jiného rodu. Nebudou tady ani jména fosílií původně za dinosaury považovaných a později přeřazených jinam, ani různá lapsus calami. Budou se tady ale kromě validních rodů nacházet i nomina dubia a nomina nuda, a to bez upozornění. Také zde budou dinosauři, jejichž synonymizace s jiným rodem není potvrzená. A jako potvrzení jsem poněkud nekorektně bral fakt, jak je rod zobrazen na anglické wikipedii. Neručím ani za to, že se zde objeví všechna "pochybná" a "holá" jména. Validní rody by tu měly být všechny. Je nad mé síly psát ke každému rodu, proč byl pojmenován tak, jak byl, ale většinou to není těžké uhodnout. Některá jména jsou dána na počest určitým lidem - "Abelisaurus". Jiná souvisí s typickými znaky živočicha - "Acanthopholis" je dobrým jménem pro nodosaurida. Některá jména souvisí s tím, jak byla zachována kostra - "Amphicoelias" je reminiscencí na křehkost obratle, podle kterého byl rod popsán. Vůbec nejčastější je možná pojmenování podle místa nálezu - např. "Albertaceratops". Ve vzácnějších případech jména odkazují k mytologii, způsobu nálezu, typu fosilního materiálu či ke kombinacím předchozích možností.

Kagasaurus - "ještěr z Kaga"
Kaijiangosaurus - "ještěr z Kaijiangu"
Kakuru - "duhový had" - vychází z legend domorodých obyvatel Austrálie
Kangnasaurus - "ještěr z Kangna"
Karongasaurus - "ještěr z Karonga"
Kelmayisaurus - "ještěr z Kelmayi"
Kentrosaurus - "pichlavý/ostrý ještěr"
Kerberosaurus - "ještěr (jako) Kerberos - strážce podsvětí z řecké mytologie
Khaan - "pán"
Khetranisaurus - "ještěr Khetranů" - pojmenovaný podle Balúčského kmenu
Klamelisaurus - "ještěr z Klameli"
Koparion - "zub podobný noži"
Koreanosaurus - "korejský ještěr"
Kotasaurus - "ještěr z formace Kota"
Koutalisaurus - "lžícový ještěr" - odkazuje k tvaru zubů
Kritosaurus - "oddělený ještěr" - někdy chybně interpretováno jako "vznešený ještěr"
Krzyzanowskisaurus - "Krzyzanowského ještěr"
Kulceratops - "?jezerní? rohatá tvář"
Kunmingosaurus - "ještěr z Kunmingu"

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/
http://www.enchantedlearning.com/

Abecední seznam dinosaurů pochází z http://www.dinosaurier-web.de/ a byl mírně doplněn z http://www.nationmaster.com/encyclopedia/List-of-dinosaurs. Pokud byste našli rod, který splňuje podmínky stanovené na začátku článku a není v něm uveden, napište jej prosím jako komentář ke článku.

Dinosauří stopy z Polska podruhé - vysočina Roztocze

Otisky nohou pocházející z období miocénu a svrchní křídy v oblasti zrnitých vápenců vysočiny Roztocze patří k posledním nálezům stop obratlovců v Polsku (věnovaly se jim studie Gierlinski, 2007 a Gierlinski et al., 2007). Obě konkrétní lokality s nálezy stop - Góra Młynarka a Potok; abstrakt studie obsahuje jejich přesné geografické koordináty - byly bohužel poškozeny vandaly. Repliky materiálu z lokality Młynarka jsou uloženy v Polském Geologickém Institutu a v tematickém parku v Bałtówě. Dosud nalezený materiál z obou lokalit obsahuje stopy ichnotaxonů Velociraptorichnus sp (malé didaktylní stopy náležející eumaniraptorovi), Irenesauripus sp. (velké tridaktylní otisky nohou patřící teropodovi), Macropodosaurus sp. (tetradaktylní ploskochodné stopy therizinosauroida) a Hadrosauropodus sp. (otisk nohy a přední končetiny hadrosaurida).

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D. 2008. Late Cretaceous dinosaur tracks from the Roztocze
Hills of Poland; pp. 44 in Uchman, A. (ed.), Second International Congress
on Ichnology Abstract Book. Polish Geological Institute, Warszawa.


Late Cretaceous and Miocene footprints in the Roztocze region represent ones of the latest finds of vertebrate tracks in Poland (Gierlinski, 2007; Gierlinski et al., 2007). Dinosaur tracks came from the arenaceous limestones, which contain the late Maastrichtian foraminiferan assemblages. Footprints were found in the Potok site (approximate coordinates: N 50°32.609', E 023°04.203') and Mlynarka Mount (N 50°30.790', E 023°03.784'). Both sites have been vandalized. The Potok original specimens (Fig. lB, D) are stored in the Guciów Cottage, while the replicas of the Mlyfiarka Mt. material (Fig. 1A, C) are housed by the Polish Geological Institute and the Baltow theme park. The collected material includes Velociraptorichnus sp. (small didactyl eumaniraptoran footprint), Irenesauripus sp (large tridactyl theropod track), Macropodosaurus sp. (tetradactyl plantigrade therizinosauroid footprint) and cf. Hadrosauropodus sp. (hadrosaurid pedal and manual print).

září 22, 2008

O dinosauřích stopách ze svrchní jury Polska

Pokud jde o novější studie, jsem vzhledem k delší neaktivitě (za kterou se případným čtenářům omlouvám) v minulém týdnu poněkud pozadu.

V oblasti polských Gór Świętokrzyskich se nacházejí dvě hlavní jednotky z oxfordského období jury, obsahující dinosauří stopy - jsou to Bałtów Coral Limestones (střední oxford) a Błaziny Oolite Limestones (pozdní oxford). Počet nových nálezů v těchto místech v posledních letech výrazně roste, od prvních zpráv zveřejněných roku 2002 (Gierlinski, Niedzwiedzki, 2002; Gierlinski, Sabath, 2002). Abstrakt nové studie přináší jejich stručný souhrn. Podle dosavadních nálezů zahrnují dinosauří stopy v Bałtów Coral Limestones převážně drobnější ichnofaunu typu stop malého ornitopoda s ichnotaxonomickým pojmenováním Dinehichnus, otisky nohou teropodů malé a střední velikosti (ichnorody Wildeichnus, Jialingpus a Therangospodus) a stopu jakéhosi stegosaura s označením Stegopodus. Jednotka Błaziny oproti tomu zahrnuje větší formy včetně sauropodích stop (připsaných ichnotaxonu Brontopodus), početné nálezy stop ichnorodu Dinehichnus a další stopy therangospoda. Zvláštností jsou potom otisky nohou podstatně většího teropoda z ichnorodu Megalosauripus.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D. 2008. Dinosaur track assemblages in the Oxfordian of
Poland; pp. 43-44 in Uchman, A. (ed.), Second International Congress on
Ichnology Abstract Book. Polish Geological Institute, Warszawa.


There are two main track-bearing horizons in the Oxfordian carbonates of the Holy Cross Mts., the middle Oxfordian Baltow Coral Limestones and the late Oxfordian Blaziny Oolite Limestones (following strata recognition of Gutowski, 1998). The number of new finds in these deposits increased importantly during the last years, since first reports published in 2002 (Gierlinski, Niedzwiedzki, 2002; Gierlinski, Sabath, 2002). According to the present knowledge, dinosaur track assemblage of the Baltow Coral Limestones (Fig. 1A-E) comprises mostly diminutive ichnofauna, small ornithopod footprints of Dinehichnus, small and medium theropod tracks, such as Wildeichnus, Jialingpus and Therangospodus, and the stegosaurian pedal print labeled as Stegopodus sensu Gierlinski et at. (2005). The Blaziny unit reveals relatively larger forms, which include sauropod tracks of Brontopodus, numerous Dinehichnus specimens, medium theropod ichnite of Therangospodus and the large one classed as Megalosauripus (Fig. 1F-I).

září 21, 2008

Straky poznají samy sebe v zrcadle

Pro člověka tato schopnost možná nezní nijak převratně, dosud ale byla přisuzována pouze "intelektuální elitě" současných živočichů - velkým primátům, delfínům a slonům. Předpokládá se, že pokud živočich rozezná, že v zrcadle není jiný jedinec stejného druhu, ale odraz něj samotného, poznává nějakým způsobem sám sebe. Výzkum německých vědců vedených Helmutem Priorem z Johann Wolfgang Goethe Universität ve Frankfurtu nad Mohanem, který byl zveřejněn v žurnálu PLoS Biology a o kterém referoval i španělský deník El Mundo však dokazuje, že tuto schopnost mají i někteří současní dinosauři - ptáci. Při testech s některými druhy ptáků bylo zjištěno, že na svůj odraz v zrcadle reagují, zřejmě si však neuvědomují, že vidí sami sebe. Němečtí psychologové vybrali pět jedinců straky obecné (Pica pica) a nalepili jim červené a žluté nálepky na přední stranu krku těsně pod zobák, tedy na místo, viditelné pouze v zrcadle. Straky při pohledu na vlastní odraz dokázaly nálepky strhnout pomocí svého zobáku a drápů.

Aby vědci prokázali, že ptáci si skutečně uvědomují sebe sama a nesnaží se jen zbavit obtížných předmětů, které cítí na svém peří, nalepili jim následně pod zobák i černé samolepící štítky. O jejich odstranění se straky nepokoušely - neviděly je v zrcadle. Přítomnost jisté formy sebeuvědomění u straky vědce zarazila ne kvůli samotnému faktu, že se jedná o ptáka (o relativně vysoké inteligenci zástupců skupiny Corvidae se ví již déle a v budoucnu nás zde možná čekají další zajímavé objevy), ale protože se jedná o živočicha, jehož mozek postrádá neokortex. Neokortex neboli mozková kůra je fylogeneticky nejmladší, složitě strukturovanou částí mozku zodpovědnou za vyšší nervovou činnost, jako je např. logická analýza. Člověk až do 4 let věku by "zrcadlovým testem" neprošel - nemá ještě vyvinutý neokortex. Straky ho však zjevně nepotřebují. "Poté, co byl tento stupeň inteligence zaznamenán u primátů, mnoho lidí se domnívalo, že se vyvinul v jediné evoluční linii, která končí člověkem. Výzkum ptáků však dokazuje, že k obdobnému vývoji došlo nejméně dvakrát," prohlásil Helmut Prior.


Zdroj (včetně obrázku):

http://biology.plosjournals.org/perlserv/?request=get-document&doi=10.1371/journal.pbio.0060202
http://kladensky.denik.cz/ze_sveta/straka_zrcadlo.html

Více informací na stránce http://biology.plosjournals.org/perlserv/?request=get-document&doi=10.1371/journal.pbio.0060202.

Pozn.: Vytvořil jsem nový štítek "Inteligence dinosaurů". Kromě tohoto článku jsem jím opatřil ještě minulý článek "Nejinteligentnější" dinosaurus.

září 20, 2008

Anatomie a systematická pozice druhu C. tashuikouensis

...je předmětem nové studie, jejíž shrnutí přináší tento článek. Studie byla opět k dispozici kompletní.

Chilantaisaurus tashuikouensis, teropod známý podle nekompletní postkraniální kostry ze spodní křídy (stupně apt až ?alb) Ulansuhai Formation v čínském Vnitřním Mongolsku, je zajímavý především z pohledu biogeografie a složení místní fauny. Velká teropodní fauna centrální Asie během období spodní a "střední" křídy zůstává v porovnání s Afrikou, Evropou a Jižní Amerikou z velké části neznámá. Ačkoli je původní popis C. tashuikouensis skvěle ilustrovaný a celkem detailní, fotografie materiálu chybí a popis se týká především hlavních znaků, jež lze obecně nalézt mezi velkými teropody spíše než detailnějších informací použitelných pro fylogenetickou analýzu na úrovni rodů nebo druhů. Přestože některé fylogenetické analýzy naznačují, že se jedná o bazální tetanuru (Harris, 1998; Rauhut, 2003), systematická pozice druhu zůstává nevyřešena. Byl přiřazován k oběma hlavním skupinám bazálních tetanur: k allosauroidům (podle Harrise, 1998) i ke spinosauroidům (podle Rauhuta, 2003). Podle studie Holtze, Molnara a Currieho z roku 2004 se jedná o Tetanurae incertae sedis - tetanuru s nejasným taxonomickým původem. Cílem nové práce Rogera Bensona a Xu Xinga je ale přinést podrobnější anatomické údaje, které bude možné použít pro kladistickou analýzu a následné rozhodnutí systematické pozice tohoto problematického druhu.

Redeskripce typového materiálu C. tashuikouensis odhalila neovyklou kombinaci morfologických znaků, z nichž některé zřejmě mohou být považovány za synapomorfie kladu Neotetanurae. Jiné anatomické znaky Chilantaisaurus sdílí s konkrétními zástupci kladu Allosauroidea, oproti tomu mu ale chybí znaky typické pro všechny ostatní allosauroidy - např. femur (stehenní kost) je více než 2,5x větší než humerus (kost pažní). To naznačuje bazálnější pozici v rámci kladu Tetanurae. Se spinosauroidy Chilantaisaurus sdílí mimojiné zvětšený a prodloužený první prst na přední končetině, nejedná se ale o znak pro spinosauroidy unikátní. Vysoce redukovaný čtvrtý chocholík (trochanter) stehenní kosti může být autapomorfií rodu Chilantaisaurus nebo spojuje tento rod s kladem Coelurosauria do zcela nové skupiny. Je pravděpodobné, že Chilantaisaurus je zástupcem skupiny Neotetanurae, ale zřejmě se nejedná o allosauroida. Možná je zástupcem alternativní linie velkých teropodů, která přečkala do křídy ještě z období diverzifikace bazálních neotetanur během střední jury.

Zdroj:

Benson & Xu, 2008

Abstrakt studie:

Benson, R.B. and Xu, X. 2008. The anatomy and systematic position of the
theropod dinosaur Chilantaisaurus tashuikouensis Hu, 1964 from the Early
Cretaceous of Alanshan, People's Republic of China. Geological Magazine.
doi:10.1017/S0016756808005475


There is little consensus on the systematic position of the colossal theropod dinosaur Chilantaisaurus tashuikouensis from the Cretaceous (Aptian–?Albian or Upper Cretaceous)Ulansuhai Formation of Inner Mongolia, which has been recovered as a derived member of both Allosauroidea and Spinosauroidea by numerical phylogenetic analyses. Redescription of the type material of C. tashuikouensis reveals an unusual combination of morphological features that render determination of its systematic position problematic. It possesses anatomical features that have been proposed as synapomorphies of Neotetanurae: a preacetabular fossa on the ilium, and a wedge-shaped crosssection of the shaft of the third metatarsal. It also shares some features with specific allosauroid taxa: a pronounced ulnar epicondyle on the humerus, and a prominent medial shelf bounding the preacetabular fossa on the ilium (also present in tyrannosauroids). However, it lacks some features that are present in all other allosauroids: a marked depression on the anterior surface of the distal humerus adjacent to the ulnar condyle, and a humerus that is less than 0.4 times the length of the femur; it furthermore possesses a tibial astragalar facet that is approximately 10 % of the tibial length, which suggests a more basal position within Tetanurae. Chilantaisaurus shares certain features with some spinosauroids: an enlarged and elongated first manual ungual, and a suprastragalar buttress that has been modified to a vertical ridge, but these characters are not unique to spinosauroids. Ahighly reduced fourth trochanter may be an autapomorphy of Chilantaisaurus, as has previously been suggested, or unite the taxon with Coelurosauria in an entirely novel grouping. On the basis of these observations it is likely that Chilantaisaurus is a neotetanuran, but unlikely that it is an allosauroid. Chilantaisaurus may belong to an alternative lineage of very large theropods that continued into the Cretaceous from the diversification of basal neotetanurans during the Middle Jurassic.

září 19, 2008

Trojrozměrná geometrie křídelního skeletu pterosaurů

Jednou z mnoha novějších studií je i práce M. T. Wilkinsona o prostorovém uspořádání kostry pterosaura druhu Anhanguera santanae (Pterodactyloidea: Ornithocheiridae). Tohoto asi čtyřmetrového pterosaura totiž známe podle výjimečně dobře zachovalého fosilního materiálu, který umožňuje vyvodit spolehlivé závěry o pohybu pterosaurů jak ve vzduchu, tak na zemi. Výsledky geometrických analýz ukazují, že ornithocheiridi byli přirozeně nestabilní při stoupání a při odbočování. Své stoupání mohl pterosaur zřejmě kontrolovat pomocí přizpůsobování úhlu náběhu křídel (úhel, který svírá křídlo s prouděním větru). Mohl také zvedat či snižovat "odtokovou hranu" svého křídla pomocí nohou (jak ukazují nálezy jedinců vzájemně nepříbuzných pterosauřích druhů, u kterých se zachovaly měkké tkáně, nohy byly spojeny s hlavní křídelní bránou). Alternativním způsobem mohlo být natáčení ramenního nebo zápěstního kloubu podél podélné osy. Analýzy trojrozměrné morfologie pterosauřího zápěstí podporují domněnku, že pteroid - dlouhá, štíhlá zápěstní kost, vyskytující se pouze u pterosaurů - byla během letu natočena vpřed, nikoli proti tělu. Podle výsledků analýzy mohla plnit funkci brzdící klapky nebo zařízení pro zvýšení vztlaku, a možná hrála i důležitou roli pro kontrolu výšky a zatáčení. Výsledky analýzy jsou slučitelné s kavdrupedním, semi-erektním (polovzpřímeným) modelem terestriální lokomoce ornithocheiridů.



Pterosauří křídlo. Legenda: hum = humerus (kost pažní); r = radius (kost vřetenní); u = ulna (kost loketní); mc = metakarpál (kost záprstní); pt = pteroid (o jeho pravděpodobně jiné poloze referuje text nahoře); c = karpus (zápěstí); I-IV = očíslované prsty. Podle Padiana, 1985

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Zdroj obrázku:

http://www.ucmp.berkeley.edu/vertebrates/flight/pterosaurwing.gif

Abstrakt studie:

Wilkinson, M.T. 2008. Three-dimensional geometry of a pterosaur wing
skeleton, and its implications for aerial and terrestrial locomotion.
Zoological Journal of the Linnean Society 154(1):27-69. doi:
10.1111/j.1096-3642.2008.00409.x.

This study reports on the three-dimensional spatial arrangement and movements of the skeleton of Anhanguera santanae (Pterodactyloidea: Ornithocheiridae), determined using exceptionally well-preserved uncrushed fossil material, and a rigid-body method for analysing the joints of extinct animals. The geometric results of this analysis suggest that the ornithocheirids were inherently unstable in pitch and yaw. As a result, pitch control would probably have been brought about by direct adjustment of the angle of attack of the wing, by raising or lowering the trailing edge from the root using the legs if, as is indicated in soft-tissue specimens of a number of unrelated pterosaur species, the legs were attached to the main wing membrane, or by using long-axis rotations at the shoulder or wrist to raise and lower the trailing edge from the wingtip. An analysis of the three-dimensional morphology of the wrist lends support to the idea that the pteroid - a long, slender wrist bone unique to pterosaurs that supported a membranous forewing - was directed forwards in flight, not towards the body. As a result, the forewing could have fulfilled the function of an air-brake and high-lift device, and may also have had an important role in pitch, yaw, and roll control. The joint analysis is consistent with a semi-erect quadrupedal model of terrestrial locomotion in the ornithocheirids.

Crurotarsi vs. Ornithodira - o evolučním úspěchu dinosaurů a pterosaurů

Narozdíl od většiny případů mám tentokrát k dispozici kompletní studii, nikoli jen krátký abstrakt, a tak bude pojednání o nově publikované práci tentokrát poněkud delší.

Další z nových studií, jejímiž autory jsou tentokrát tak známá jména jako Stephen Brusatte, Michael Benton, Marcello Ruta a Graeme Lloyd se zabývá otázkou, co vedlo k evoluční "výhře" dinosaurů a pterosaurů nad primitivnějšími archosaury. Vzestup dinosaurů během svrchního triasu a spodní jury, tj. v období před 230 - 190 miliony let, je podle autorů přímo ukázkovým příkladem evoluční radiace. Během tohoto období klad Dinosauria diverzifikoval do mnoha skupin výrazně odlišných velikostí těla, morfologií i ekologickými nároky. Následkem tohoto procesu se dinosauři stali předními suchozemskými obratlovci, okupujícími mnoho ekologických nik (zvláště pokud jde o živočichy středních a velkých rozměrů) v globálním měřítku. Co ale vedlo k tomuto evolučnímu úspěchu a vytlačení jejich konkurentů, archosaurů ze skupiny Crurotarsi? Je velmi obtížné určit konkrétní faktor. K podrobné analýze rychlosti evoluce autoři použili novou fylogenezi triasových archosaurů a sadu dat sestávající z 64 taxonů a 437 jednotlivých kosterních znaků.

Například se ukazuje, že kostra končetin se u dinosaurů vyvíjela podstatně rychleji než u zástupců skupiny Crurotarsi, nebylo tomu tak však u kraniálního a axiálního skeletu. Chybí evidence výraznějších rozdílů v rychlosti evoluce dinosaurů a zástupců Crurotarsi během období triasu. Evoluční radiace triasových archosaurů se obecně vyznačuje klesající rychlostí evoluce a vzrůstající morfologickou různorodostí - to dalo vzniknout novým skupinám živočichů, jako byli fytosauři, aetosauři, krokodylomorfové nebo právě dinosauři a pterosauři. Celkově výsledky studie naznačují, že spíše než dlouhotrvající kompetice nebo obecná převaha byly primárním faktorem vzestupu dinosaurů historické souvislosti. Po 30 milionů let totiž žili dinosauři vedle vývojově primitivnějších archosaurů a sdíleli s nimi ekologické niky, což ostře kontrastuje s obecnou představou dinosauří "nadřazenosti" a "předurčení k úspěchu". Autoři studie otevřeně přiznávají, že je těžké vysvětlit, proč na přelomu triasu a jury vymřeli zástupci kladu Crurotarsi, nikoli Dinosauria. Pravděpodobné vysvětlení, které studie nabízí, spočívá v existenci nějaké klíčové adaptace, kterou dinosauři disponovali, ale zástupci Crurotarsi ne.



Fylogeneze archosaurů podle studie Brusatte et al., 2008

Zdroj (včetně obrázku):

Brusatte et al., 2008

Abstrakt studie:

Brusatte, S. L., Benton, M. J., Ruta, M. & Lloyd, G. T. 2008. Superiority, Competition, and Opportunism in the Evolutionary Radiation of Dinosaurs. Science 321:1485-1488.

The rise and diversification of the dinosaurs in the Late Triassic, from 230 to 200 million years ago, is a classic example of an evolutionary radiation with supposed competitive replacement. A comparison of evolutionary rates and morphological disparity of basal dinosaurs and their chief "competitors," the crurotarsan archosaurs, shows that dinosaurs exhibited lower disparity and an indistinguishable rate of character evolution. The radiation of Triassic archosaurs as a whole is characterized by declining evolutionary rates and increasing disparity, suggesting a decoupling of character evolution from body plan variety. The results strongly suggest that historical contingency, rather than prolonged competition or general "superiority," was the primary factor in the rise of dinosaurs.

září 14, 2008

O způsobu života a pohybu primitivních ceratopů

Komparativní analýza některých morfologických charakteristik koster rohatých dinosaurů (konkrétně primitivnějších zástupců kladu Neoceratopia), rozsah mobility jejich páteře a předpokládaný adaptační význam těchto znaků dokazuje překvapivé hypotézy o způsobu života malých ceratopů. Zatímco Bagaceratops vykazoval převážně vodní způsob života, jeho blízký příbuzný Protoceratops by se dal označit za semiakvatického živočicha (vykazujícího částečně vodní styl života). Vývojově pokročilejší Udanoceratops byl fakultativně akvatický (dokázal pobývat delší dobu ve vodě, ale preferoval souš) a rod Leptoceratops už byl převážně suchozemským živočichem. Přitom spolu tito živočichové sdílí některé základní znaky - jednalo se o malé kvadrupední dinosaury, kteří měli zadní nohy výrazně delší než přední a pohybovali se pomalou nebo rychlejší chůzí podobnou poklusu. Asymetrický způsob lokomoce u těchto dinosaurů zřejmě nebyl možný. Na suché zemi se Bagaceratops a Protoceratops pohybovali pomalu, zatímco Udanoceratops a Leptoceratops zhruba stejně často využívali pomalý a rychlý styl pohybu s tím, že druhý zmíněný živočich mohl běžet po delší dobu než první.

Zdroj:

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-09-11-60

Abstrakt studie:

Tereschenko, V. S. 2008. Adaptive features of protoceratopoids (Ornithischia: Neoceratopsia). _Paleontological Journal_ 42 (3): 273-286.

The analysis of some morphological characteristics of protoceratopoid skeletons, the extent of mobility of the vertebral column, and the probable adaptive significance of these features suggest that Bagaceratops had a mostly aquatic mode of life, Protoceratops was semiaquatic, Udanoceratops was facultatively aquatic, and Leptoceratops was predominantly terrestrial. Protoceratopoids were quadrupeds, with the prevalence of hind limbs, probably using slow or rapid trotlike gait. An asymmetrical locomotion was most likely impossible. On dry land, Bagaceratops and Protoceratops moved slowly. Udanoceratops and Leptoceratops approximately equally used rapid and slow locomotor modes, although the second could run for a longer time than the first.

Nová studie odhaluje obsah střev hadrosaurida rodu Brachylophosaurus

Výjimečně dobře zachovalý subadultní exemplář svrchnokřídového ornitopoda Brachylophosaurus canadensis (s označením JRF 115H), nalezený ve známé Judith River Formation v Montaně obsahuje ve své tělní dutině početné fragmenty rostlin. Autoři studie - J. Tweet, K. Chin, D. Braman a N. Murphy - prozkoumali způsob zachování unikátní fosilie, analyzovali zmíněný materiál z oblasti střev a otestovali jej na přítomnost organických pozůstatků. Výborně artikulovaná fosilie (v abstraktu studie je i zmínka o otisku kůže) byla pravděpodobně rychle pohřbena pod nánosem horniny - zřejmě v říčním korytu. Organický materiál zabírá objem kolem 5750 centimetrů krychlových a pravděpodobně se nejedná o materiál, který se do fosilie "přimísil" až během odkrývacích prací, protože nic podobného nebylo mimo těla nalezeno. Objem tělních dutin sestává z přibližně 63% z naneseného jílu, asi z 16% neurčité hmoty, okolo 12% připadá na organický materiál a kolem 9% na větší anorganické fragmenty - většinou 50 až 100 mm dlouhá křemenná vlákna. Studie nasvědčuje tomu, že hadrosauridi jako Brachylophosaurus se živili velkým množství listů a zpracovávali je na malé kousky.

JRF 115H není jediným jedincem brachylofosaura, ze kterého se zachovalo více než jen fosilizované kosti. Slavný Leonardo, nejlépe zachovalá fosilie dinosaura (včetně otisků měkkých tkání a dokonce i orgánů) je rovněž nedospělým jedincem tohoto rodu a Nathan Murphy, vedoucí týmu, který tuto "dinosauří mumii" objevil je i spoluautorem studie, o které tento článek referuje především.



A - exemplář JRF 115H přímo v místě vykopávek. Šipka ukazuje na blok ocasních obratlů oddělených od zbytku těla. Černý proužek měřítka znázorňuje délku 25 cm. Vyfotografováno Markem Thompsonem. B - skeletální mapa nálezu JRF 115H pořízená během vykopávek Gregem Wenzelem. Strana čtverce je dlouhá 25 cm. C - JRF 115H po preparaci. Celkovou velikost lze porovnat s osobou stojící v pozadí.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-09-11-59

Zdroj obrázku:

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-09-11-59

Abstrakt studie:

Tweet, J.S., Chin, K., Braman, D.R., and Murphy, N.L. 2008. Probable gut
contents within a specimen of Brachylophosaurus canadensis (Dinosauria:
Hadrosauridae) from the Upper Cretaceous Judith River Formation of Montana. Palaios 23(9):624-635. doi: 10.2110/palo.2007.p07-044r.

An exceptionally preserved subadult specimen (JRF 115H) of a hadrosaurid, Brachylophosaurus canadensis, from the Judith River Formation near Malta, Montana, contains abundant plant fragments concentrated within the body cavity. We examined the taphonomy of the carcass and analyzed the gut-region material to test whether the organic remains represent fossilized gut contents. The dinosaur was buried in a fluvial channel setting, and the excellent articulation, integument impressions, and lack of scavenging indicate rapid burial. The organic material occupies a volume of at least 5750 cm3, and comparable material is not found outside the carcass. The carcass contents include ~63% clay, ~16% undetermined matrix,~12% organic matter, and ~9% larger inorganic clasts-mostly 50-100 mm quartz grains. Most of the organics appear to be mm-scale leaf fragments. The most parsimonious explanation for the presence and composition of the gut-region material is that much of the plant fossils represent reworked brachylophosaur ingesta influenced by flowing water that entered through openings in the carcass and introduced clay. The evidence strongly suggests that the hadrosaurid ate significant quantities of leaves and processed them into small pieces. This study provides baseline information for analyzing other cases of putative gut contents in herbivorous dinosaurs.

září 12, 2008

O anatomii a fylogenezi tazoudasaura

4. srpna 2008 byl uveden nový rozsáhlý výzkum (80 stránek) týkající se osteologie bazálního sauropoda druhu Tazoudasaurus naimi. Tento živočich žil na území dnešní provincie Quarzazate v Maroku v období spodní jury. Materiál tazoudasaura je téměř kompletní (chybí pouze lebka) a představuje kombinaci apomorfických a plesiomorfických znaků sauropodomorfů. Fylogenetická analýza ukazuje, že Tazoudasaurus sdílí několik odvozených znaků (apomorfií) s rodem Vulcanodon, který rovněž žil ve spodní juře na území dnešní Afriky a který spolu se svými příbuznými z kladu Vulcanodontidae patří mezi nejprimitivnější známé sauropody. Oba rody by rovněž měly tvořit základ nového kladu Gravisauria. Analýzy Allaina a Aquesbiho nasvědčují existenci tohoto kladu mezi skupinami Vulcanodontidae a Eusauropoda. Tafonomické data (tzn. údaje o vzniku fosilií a způsobu jejich zachování) nasvědčuje tomu, že Tazoudasaurus vykazoval stádní chování. Kompletní artikulovaná přední končetina tazoudasaura také může být velkým přínosem pro budoucí výzkumy změn uspořádání předních končetin bazálních sauropodů během evoluce. Evoluce raných sauropodů je nahlížena z pohledu vymírání/radiace. Evoluční radiace skupin Gravisauria, Neoceratosauria, Tetanurae a Euornithopoda, která probíhala na konci spodní jury a během střední jury úzce souvisela s masovým vymíráním na rozhraní pliensbach/toarc, při kterém zanikly skupiny Prosauropoda a Coelophysoidea.



Levá mandibula druhu Tazoudasaurus naimi z různých pohledů. Měřítko na obrázku odpovídá 5 cm.

Zdroje:

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-08-04-51
http://dml.cmnh.org/2008Jul/msg00180.html

Zdroj obrázku:

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-08-04-51

Abstrakt studie:

Allain, R. and Aquesbi, N. (2008). Anatomy and phylogenetic relationships of
Tazoudasaurus naimi (Dinosauria, Sauropoda) from the late Early Jurassic of
Morocco. Geodiversitas 30(2): 345-424.

The complete osteology of the basal sauropod Tazoudasaurus naimi from the late Early Jurassic Toundoute continental series of Ouarzazate Province, Morocco, is presented. The described material belongs to juvenile to adult individuals. The skeleton of Tazoudasaurus is virtually complete except for the skull and presents a combination of plesiomorphic and apomorphic sauropodomorph characters. Phylogenetic analysis indicates that Tazoudasaurus shares with Vulcanodon several derived features that include strongly transversely flattened tibial shaft and the marked dorsoventral flattening of the unguals of pedal digits II and III. Both taxa are placed within the Vulcanodontidae, at the base of a new clade named Gravisauria n. nom. Our analysis underscores the major morphological changes that occur among Gravisauria between the Vulcanodontidae and the Eusauropoda. The numerous remains of Tazoudasaurus were recovered from a bone-bed associated with a few remains of the basal abelisauroid Berberosaurus. A minimum of six individuals was buried at the site. Taphonomical data suggest that Tazoudasaurus had a gregarious behaviour. The different interpretations of the evolution of the configuration and posture of the manus in basal sauropods can be tested thanks to the discovery of a complete articulated manus of Tazoudasaurus. The latter is clearly digitigrade with a spreading configuration of the metacarpus. Early sauropod evolution is analyzed in a broad extinction/radiation perspective. Prosauropoda and Coelophysoidea extinction around the Pliensbachian-Toarcian boundary, followed by the late Early Jurassic to Middle Jurassic radiation of Gravisauria, Neoceratosauria, Tetanurae and Euornithopoda are linked to the Pliensbachian-Toarcian mass extinction event.

[popis] Sinocalliopteryx

Sinocalliopteryx

Klasifikace
Saurischia
Theropoda
Neotheropoda
Averostra
Tetanurae
Coelurosauria
Compsognathidae

Období
spodní křída (hauteriv až apt)
136 - 112 Ma

Velikost
délka 2,37 metru
výška ?1 metr

Hmotnost
?25 kg

Výskyt
formace Yixian - Hengdaozi, oblast Sihetun, Beipiao, západní Liaoning, Čína

Druhy
S. gigas Ji, Ji, Lü & Yuan, 2007

Synonyma rodu
/

Informace
Nejdelší kompsognatid a donedávna také největší opeřený neptačí dinosaurus rodu Sinocalliopteryx žil na území dnešní severozápadní Číny ve spodní křídě zhruba před 130 miliony let. Rodové jméno znamená "krásné čínské pírko" (podle autorů studie, řecké pteryx se také překládá jako křídlo), druhové - "gigas" - potom ukazuje na neobvyklou velikost v rámci své skupiny. Holotyp s označením JMP-V-05-8-01 je téměř kompletní a výborně zachovalý a je velkým přínosem pro poznání anatomie kompsognatidů. Zachoval se dokonce dlouhý vláknitý pokryv těla, označovaný někdy jako "protopeří". Přítomnost tohoto integumentu u kompsognatidů jako Sinocalliopteryx nebo Sinosauropteryx (který je řazen do tohoto kladu po reklasifikaci) naznačuje, že peří se poprvé vyvinulo u bazálních celurosaurů a přítomnost peří je možná jednou ze synapomorfií kladu Coelurosauria.

Ačkoli s délkou necelých 2,4 metru (dinosaurier-web z této hodnoty odvozuje i výšku a hmotnost, takové údaje ale nejsou v původní studii obsaženy) je Sinocalliopteryx stále poměrně malým dinosaurem, své příbuzné, jako jsou Compsognathus, Juravenator a Sinosauropteryx překonával velikostí dvakrát až třikrát a byl rovněž výrazně větší než asi 1,6 metru dlouhý Huaxiagnathus. S posledním jmenovaným rodem rovněž Sinocalliopteryx sdílí některé společné znaky, které se nevyskytují u jiných kompsognatidů, ale dalšími znaky se liší i od něj - např. proporčně delší loketní kostí v poměru ke kosti pažní. Lebka tohoto dinosaura je proporčně poměrně velká (měří 29 cm), zato tělo je spíše menší. Ocas je poměrně dlouhý, sestává ze 49 kaudálních obratlů.

Spolu s fosilizovanou kostrou rodu Sinocalliopteryx se našly i čtyři oblázky, dlouhé 15 až 20 mm, které byly autory studie interpretovány jako gastrolity - kameny, které polykají např. plazi a ptáci, aby jim pomáhaly trávit. Daleko zajímavější je ale nález nekompletní nohy dromaeosaurida v břišní dutině. Ta sestává z kompletní tibie, fibuly, metatarzálů a prstů. Podle polohy uvnitř kostry je možné usuzovat, že šlo skutečně o poslední dravcovu kořist.

Nalezený materiál:


Zdroj:

http://www.dinosaurier-web.de/galery/pages_s/sinocalliopteryx.html
Ji, Ji, Lü & Yuan, 2007 - "A New Giant Compsognathid Dinosaur with Long Filamentous Integuments from Lower Cretaceous of Northeastern China" Acta Geologica Sinica Vol. 81 No.1 pp. 8 - 15

Zdroj obrázku:

http://blog02.linkclub.jp/media/2885/20070319-Sinocalliopteryx_gigas.jpg

Vítám jakékoli upozornění na chyby v tomto popisu.