Charles Robert Darwin

Dnešním dnem je tomu právě 200 let od narození nejvýznamnější postavy moderní biologie, Charlese Roberta Darwina. Zakladatel evoluční biologie zcela změnil náhled na přírodní historii a živé organismy jako takové. Všechny druhy se vyvinuly ze společného předka procesem známým jako přírodní výběr. Fakt, že evoluce probíhá, byl přijat ještě za Darwinova života, zatímco mechanismus přírodního výběru byl přijat jako hlavní příčina evoluce až ve třicátých letech. Později byly Darwinovy hlavní myšlenky sloučeny s novými poznatky z oborů jako genetika, parazitologie a molekulární biologie. Výsledný směr, nazývaný neodarwinismus, stále klade důraz na základní Darwinovy koncepty. Nejde však a ani nikdy nešlo o jednotnou vědeckou teorii a v současnoti mu konkurují (resp. ho významným způsobem doplňují) nové progresivní teorie, jako je např. Hamiltonův a Dawkinsův sobecký gen, teorie přerušovaných rovnováh, evolučně stabilní strategie a další. V každém případě byl Darwin prvním, kdo ukázal, že druhy nejsou neměnné a dokázal logicky vysvětlit diverzitu života.

Charles Robert Darwin se narodil 12. února 1809 ve Shrewsbury (středozápadní Anglie). Studia v University of Edinburgh Darwin zanedbával kvůli výzkumu mořských bezobratlých. Během druhého roku na univerzitě se Darwin připojil k Plinian Society, skupině studentů přírodní historie inklinujících k radikálnímu materialismu. Jednoho dne Robert Edmund Grant, kterému Darwin asistoval v již zmíněném výzkumu, pochválil Lamarckovy myšlenky o vývoji organismů podmíněném prostředím. Darwin byl fascinován. Kurzem přírodní historie, zahrnujícím i geologii, vedeným Robertem Jamesonem, byl Darwin znuděn a učil se klasifikaci rostlin. Začal také asistovat u sbírek Royal Museum, toho času jednoho z největších muzeí v Evropě. Darwin se plánoval po dokončení studia vydat studovat přírodní historii v tropech na Tenerife, místo toho byl ale přijat na plavbu HMS Beagle, která měla zmapovat pobřeží Jižní Ameriky. Plavba trvala téměř pět let, a Darwin strávil většinu tohoto času průzkumem geologie a vytvářením přírodovědných sbírek, zatímco samotná výprava prováděla průzkum a mapovala pobřeží. Darwin si poznamenával své spekulace o uskutečněných pozorováních. Na Galapágách Darwin hledal důkazy, spojující zdejší život se starším "centrem stvoření". Místo toho mu zdejší pěnkavy, dnes nazývané na jeho počest, umožnili prokázat domněnku o evoluci. Při porovnání mnoha zdejších druhů těchto ptáků Darwin došel k závěru, že se všechny pěnkavy musely vyvinout ze společného předka, jehož potomci se adpatovali na různé způsoby obživy. Po návratu z výpravy 2. října 1836 se Darwin stal respektovaným vědcem a autoritou v oblasti přírodní historie. Nadále studoval přeměny druhů, což ho roku 1838 dovedlo k teorii přírodního výběru, která měla objasnit evoluční mechanismy. Místo okamžité publikace ale Darwin sbíral další důkazy, aby dokázal ubránit svou myšlenku proti všem předvídatelným námitkám. Tuto činnost Darwin prováděl po celé roky, než v roce 1858 Alfred Russel Wallace dospěl k podobné teorii. Tehdy se Darwin rozhodl publikování urychlit a o rok později vyšla jeho přelomová kniha On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life. Kompletní náklad byl okamžitě rozebrán a Darwin začal pracovat na dalším, upraveném vydání. Jeho zdravotní stav se pomalu začínal zhoršovat, ale Darwin v experimentech, výzkumu a dalším publikování neustal. Z dalších jeho významných prací, jež vyšly po roce 1859, zmíňme např. Variation of Plants and Animals Under Domestication (1868), The Descent of Man and Selection in Relation to Sex (1871) a The Different Forms of Flowers on Plants of the Same Species (1877). Darwin zemřel 19. dubna 1882. Stal se jedním z pěti Britů svého století, kteří nebyli členy královské rodiny a přesto byli pohřbeni ve Westminsteru. Jeho ostatky byly uloženy vedle Isaaca Newtona.

Otázka, jak souvisí Darwinovo výročí s kladem Ornithodira, má zřejmou odpověď. Samotný pojem "klad" je hlavním termínem systematiky, založené výhradně na evoluci - kladistiky. Ta se zabývá výhradně evolučním vztahem předek-potomek a skupiny používané v systematice vnímá jako větve vývojového stromu (mimochodem, autorem prvního vývojového stromu je opět Darwin - objevil se v jeho poznámkách z června 1837). A klad Ornithodira, zvláště pak dinosauři, je nejnázornější ukázkou evoluce, která je navíc neustále doplňována novými výzkumy (z poslední doby zmiňme např. objev prvního stadia vývoje peří u beipiaosaura). Přechod od zvířat stále podobnějších spíše primitivnějším sauropsidům až po moderní ptáky je výborně zdokumentován. Není bez zajímavosti, že první, kdo myšlenku tohoto vývoje vyslovil - Thomas Henry Huxley (a stalo se tak v jeho článku publikovaném již 7. února 1868 - další výročí) - se sám nazýval "Darwinovým buldokem" a byl jedním z největších příznivců Darwinovy teorie.


Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Darwin
http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Darwin
http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=323
http://209.85.129.132/search?q=cache:B43WzGD7eIoJ:www.osel.cz/engine-getfile.php%3FfileID%3D174+darwin+st%C3%A1tn%C3%AD+poh%C5%99eb&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz

Zdroj obrázku:

http://nayagam.files.wordpress.com/2006/02/397px-Charles_Darwin_by_G._Richmond.jpg

Benjamin Waterhouse Hawkins

Dnes, 8. února, uplynulo přesně 202 let od narození významného anglického sochaře a umělce zabývajícího se přírodní historií, Benjamina Waterhouse Hawkinse. Hawkins začal přírodní historii studovat ve 20 letech, později připojil i geologii. Přispěl svými ilustracemi do díla The Zoology of the Voyage of HMS Beagle, spojeného s takovými autoritami tehdejší doby, jakými byly Richard Owen a Charles Darwin. V letech 1847 až 1849 Hawkins vystavoval čtyři své sochy v Royal Academy of Arts a další úspěchy se dostavily zanedlouho. Poté, co byl roku 1846 zvolen členem Society of Arts a v roce 1847 se stal spolupracovníkem přední přírodovědné společnosti Linnean Society, stal se roku 1854 spolupracovníkem Geological Society of London. Nejznámějším počinem tohoto umělce (a důvodem, proč je zde zmiňováno jeho výročí) je ovšem vytvoření 33 modelů dinosaurů v životní velikosti pro první Světovou výstavu, konanou v Londýně roku 1851. Na těchto modelech, naaranžovaných v Crystal Palace Park v londýnském Sydenhamu, spolupracoval Hawkins s Richardem Owenem. Ten použil již známé elementy kostry k určení celkové velikosti zvířete, a Hawkins se jej podle Owenových nařízení pokusil ztvárnit. Výsledek dnešnímu pohledu vůbec neodpovídal, efektní sochy obřích plazů na umělých ostrůvcích však návštěvníky uchvátily a od této doby lze datovat zájem veřejnosti o dinosaury. Hawkinsovy sochy se spolu se samotnou budovou Crystal Palace staly hlavními lákadly výstavy, zatímco ale budova vyhořela, sochy stojí v Sydenham Park dodnes. Známá je také "Sydenham dinner", novoroční banket v nedokončeném Hawkinsově modelu iguanodona, kterého se zúčastnily hlavní autority přírodních věd své doby (o výročí této události jsem napsal zde). Hawkins, který chtěl svůj úspěch zopakovat na druhé straně Atlantiku, se přesunul do New Yorku a zamýšlel z dalších dinosauřích soch vytvořit "Paleozoic Museum" v Central Parku. Hawkins zde umělecky zpracoval i hadrosaura, popsaného Josephem Leidym roku 1858. V roce 1871, předtím, než byla expozice v parku dokončena, však zasáhl William Tweed, zástupce nejvýznamnější newyorské politické skupiny, který nechal rozbít již dokončené Hawkinsovy modely a zakopat je na jižním konci parku. Hawkins New York jako zahořklý muž opustil. Benjamin Waterhouse hawkins zemřel 27. ledna 1894.

Benjamin Waterhouse Hawkins...

...a jedno z jeho nejslavnějších děl, socha megalosaura v Sydenham Park.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=315
http://academic.brooklyn.cuny.edu/geology/chamber/hawkins.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Benjamin_Waterhouse_Hawkins

Zdroje obrázků:

http://academic.brooklyn.cuny.edu/geology/chamber/hawkins.gif
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c6/London_-_Crystal_Palace_-_Victorian_Dinosaurs_1.jpg/800px-London_-_Crystal_Palace_-_Victorian_Dinosaurs_1.jpg

Gideon Algernon Mantell

Před dvěma dny (3. února 2009) uplynulo právě 219 let od narození jednoho ze zakladatelů dinosauří paleontologie, Gideona Algernona Mantella. O Mantellovi, který se původně věnoval lékařské praxi a sbírání fosilií pro něj bylo jen zálibou, jsem napsal článek již při příležitosti výročí jeho návštěvy Tilgate Forest, kdy mělo dojít k vůbec prvnímu nálezu zubů iguanodona - prvnímu vědecky významnému objevu souvisejícím s dinosaury. Přestože pravda je odlišná od rozšířené romantické verze (viz odkaz nahoře), toto prvenství nelze Mantellovi upřít. V roce 1820 začal v Cuckfieldu nacházet velmi velké kosti, už v roce 1819 ale obdržel zásilky podobného materiálu od dělníků pracujících v této oblasti. Mantell si je označil jako "Proteo-saurus". Sice nešlo o popis, který by vyhovoval vědeckým standardům (a to ani tehdejší doby), přesto si Mantell uvědomoval povahu svého nálezu pět let předtím, než Buckland popsal megalosaura. Byl to tedy Mantell, kdo si poprvé uvědomil, že zuby patří velkému ještěrovi (jakkoli byly představy o podobě iguanodona, inspirované recentními leguány, nepřesné). Mantell také nashromáždil obrovské množství fosilií a nakonec výzkumu obětoval i osobní život. Mnohé jeho zásluhy si navíc přivlastnil Richard Owen (jak si můžete přečíst pro změnu v tomto článku). Přesto se právě od Mantellova objevu zubů (a později i kostí) datuje období dinosauří paleontologie.



Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1187
http://en.wikipedia.org/wiki/Gideon_Mantell

Zdroj obrázku:

http://en.wikipedia.org/wiki/Gideon_Mantell

Roy Chapman Andrews

Před třemi dny, 26. ledna 2009, uplynulo přesně 125 let od smrti Roye Chapmana Andrewse, slavného amerického paleontologa, ředitele American Museum of Natural History a účastníka mnoha expedicí za žijícími i vyhynulými živočichy. Je znám hlavně jako vedoucí výprav do čínské a mongolské pouště Gobi během raného dvacátého století, během nichž učinil mnoho významných objevů i na poli dinosauří paleontologie. Jako první dovezl do muzea fosilizovaná dinosauří vejce a během expedice do Mongolska v letech 1922 - 1925 objevil množství nových druhů, z nichž některé o desetiletí později pomohly změnit pohled na dinosaury. Jde o bazálního ceratopa rodu Protoceratops, ankylosaurida rodu Pinacosaurus, troodontida rodu Saurornithoides, oviraptorida rodu Oviraptor a populárního dromaeosaurida rodu Velociraptor. Andrews byl (v nejlepším smyslu slova) spíše dobrodruh a popis samotných taxonů už nechal jiným - jednalo se např. o další paleontologickou legendu, Henryho Osborna. 13. července 1923 také Andrews vůbec poprvé objevil fosilní dinosauří vejce. Podle původních názorů patřily protoceratopovi, v roce 1995 byly ale identifikovány jako náležející teropodovi rodu Oviraptor. V roce 1934 se Andrews stal ředitelem AMNH (viz nahoře) a o rok později mu vyšla kniha The Business of Exploring.

Stejně významné, jako jeho objevy v dinosauří paleontologie jsou i Andrewsovy nálezy vymřelých savců. Andrews byl uznávaným mammalogem a během expedice roku 1922 objevil také pozůstatky největšího známého savce, indrikoteria. Po slavném "lovci dinosaurů" také nese jméno největší masožravý savec všech dob - řeč je o andrewsarchovi. I jeho původní výpravy do Mongolska měly za cíl spíše objasnit původ lidského druhu než najít dinosauří fosilie.

Harry Govier Seeley

Dnes je tomu právě 100 let od smrti význačného britského paleontologa, Harryho Goviera Seeleyho. Seeley je znám především jako autor dichotomie dinosaurů na skupiny Saurischia (plazopánví) a Ornithischia (ptakopánví). Přestože tato jména získala fylogenetickou definici a vztah kladů Dinosauria, Saurishcia a Ornithischia je učebnicovou ukázkou node-branch tripletu, v Seeleyho době byl pohled na tyto skupiny jiný. Mezi roky 1866 a 1883 se pokoušelo mnoho paleontologických autorit (Huxley, Cope, Marsh) rozdělit dinosaury do podskupin. Marshovy termíny (sauropodi, teropodi, stegosauři, ornitopodi) používáme dodnes, ale např. Cope ve své době nabídl odlišné schéma. Klasifikace paleontologů se v těchto letech zakládala na stavbě nohou nebo tvaru zubů.

Přestože Seeleyho pojmy používáme dodnes, ve svém původním významu jsou chybné a mají za sebou také dlouhé období nesprávné interpretace. Až do nástupu kladistiky v osmdesátých letech 20. století se totiž paleontologové domnívali, že plazopánví s ptakopánvými jsou dvě navzájem nepříbuzné skupiny "tekodontů" (= grad triasových archosaurů) - tento názor se obejvil ještě v práci Chatterjeeho z roku 1982. Navíc už víme, že dělení podle stavby pánve není nejvhodnější - ptáci jsou odvození maniraptoři, čili "plazopánví". Saurischia je postavena na plesiomorfii a apomorfie dodal až Gauthier o století později. Své závěry o dělení dinosaurů podle spojení pánevních kostí Seeley sepsal roku 1887 do studie "On the Classification of the Fossil Animals commonly named Dinosauria", která vyšla v Proceedings of the Royal Society of London roku 1888.

K životopisu: Harry G. Seeley se narodil 18. února 1839. Ve svých dvaceti letech se stal asistentem Adama Sedgwicka ve Woodwardian Museum (Cambridge). Odmítl nabízené pozice v British Museum i Geological Survey of Britain, aby se mohl věnovat vlastní práci. Později ovšem přijal místo v Královské koleji na University of Cambridge. Seeley je také autorem popisu obrovského množství dinosaurů a pterosaurů, které ovšem v dnešní době způsobují neméně obrovské taxonomické zmatky. Chybný závěr, totiž blízké příbuzenství pterosaurů s ptáky, se objevil i v jeho knize Dragons of the Air z roku 1901 (obě skupiny samozřejmě mají společného předka, okruh potomků tohoto předka je ale daleko širší). Přínos této publikace nicméně spočívá v tom, že změnila obecný pohled na pterosaury ze studenokrevných, pomalých a plachtících živočichů - za jaké je považoval Richard Owen - na teplokrevné aktivní letce.


Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1327
http://en.wikipedia.org/wiki/Harry_Seeley
http://www.lindahall.org/events_exhib/exhibit/exhibits/dino/see1888.htm

Zdroj obrázku:

http://www.dinosaurier-info.de/wissen/wissen_images/harry_govier_seeley.jpg

Sydenhamská večeře

Před dvěma dny tomu bylo 155 let od tzv. "Sydenham dinner". Tato událost, které se zúčastnily největší autority tehdejší biologie a začínající dinosauří paleontologie (Owen, Prestwich, Forbes), by se dala označit za jednu z prvních akcí na popularizaci dinosauří paleontologie. Již zmínění přírodovědci spolu s 15 dalšími literárními a vědeckými osobnostmi povečeřeli v modelu iguanodona, poskytnutém sochařem Benjaminem W. Hawkinsem. Tento sochař spolupracující s nejvýznamnějším tehdejším paleontologem, Richardem Owenem, podle některých hlasů udělal v polovině 19. století pro popularizaci paleontologie totéž, co Spielberg s Jurským parkem ve století dvacátém. Zájem tisku byl značný. Model byl proveden v životní velikosti (délka 9 metrů od čenichu k ocasu) a nebyl zcela dokončen - chyběla partie zad a pravý bok, což umožňovalo umístit do něj jídelní stůl. K němu se vešlo asi 16 hostů, další seděli u navazujícího stolu postaveného na vyvýšené plošině. Bok byl odstraněn v délce asi pět metrů a využitelný prostor byl ukončen dvěma oblouky o výšce tři metry. Pod obloukem v hlavě "zvířete" seděl sám Richard Owen, který měl na novoročním banketu slavnostní přípitek. Modle lze dodnes spatřit v londýnském Sydenham Hill v Crystal Palace, spolu s dalšími Hawkinsovými sochami. Přestože byl model, vytvořený z cementu a kachlíkových obkládaček, neuvěřitelně nepřesný (původní a zcela špatná viktoriánská představa byla ještě více zdeformována), vzbudil obrovskou senzaci a upozornil na existenci obřích vyhynulých plazů, kteří dostali jméno 12 let před pořádáním sydenhamské večeře.


Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=275
http://www.naturalhistorymag.com/1208/iguanodon.html
Záhada dinosaurů - Jaroslav Mareš, 1993

Zdroj obrázku:

http://www.cabinetmagazine.org/issues/28/assets/images/selznick_serlin1.jpg

Ferdinand Vandiveer Hayden

Dnes, 22. prosince 2008, je tomu právě 121 let, co zemřel americký geolog Ferdinand V. Hayden. Hayden se narodil 7. září roku 1829. Vystudoval Albany Medical School v New Yorku. Když studium roku 1853 úspěšně dokončil, strávil léto sbíráním třetihorních a křídových fosilií ve White River Badlands v Jižní Dakotě. Následující rok procestoval Hayden pánev řeky Missouri a blízko soutoku Missouri River s Judith River učinil historický objev, přestože si toho zřejmě nebyl vědom. Objevil první dinosauří fosilie na americkém kontinentu - šlo o zvláštní zuby, jež byly později paleontologem Josephem Leidym popsány jako rody Trachodon, Troodon a Deinodon. Na dinosauří fosilie Hayden narazil ještě minimálně jednou, a to v září roku 1868 při průzkumu pro společnost Geological Survey of the Territories, kterou vedl. Tehdy na území Wyomingu se svým asistentem Jamesem Stevensonem objevili stopy, které později popsal jako podobné obrovskému ptákovi. Blízko nich rovněž nalezl stopy, které připomínaly "mezka" a "čtyřprsté zvíře se silnou kůží". Vrstvy, ve kterých Hayden stopy našel, pocházejí z období svrchní křídy a zřejmě se jednalo o první doklady dinosauří existence ve státě Wyoming.


Zdroje:

http://palaeoblog.blogspot.com/2008/12/died-this-day-ferdinand-vandiveer.html
http://www.answers.com/topic/ferdinand-vandiveer-hayden
http://www.nps.gov/history/history/online_books/haines1/iee4a.htm
http://gsa.confex.com/gsa/2005AM/finalprogram/abstract_93046.htm

Zdroj obrázku:

http://www.nps.gov/history/history/online_books/haines1/iee4a.htm

Sir Richard Owen

Před dvěma dny, 20. prosince 2008, uplynulo 116 let od smrti Richarda Owena. Owen patří mezi nejvýznamnější osobnosti dinosauří paleontologie všech dob, ale zabýval se i biologií a komparativní anatomií. Přestože tvrdě kritizoval Darwinovu evoluční teorii, pro kterou jsou dinosauři jedním z nejlepších dokladů, byl to právě on, kdo dal dinosaurům jejich jméno. Pojem Dinosauria je složeninou z řeckých slov δεινός (deinos) a σαῦρος (sauros) a obvykle bývá překládán jako "hroziví ještěři" nebo v podobném smyslu slova, přestože "deinos" bylo Owenem použito spíše jako superlativ a pojem tak znamená spíše "hrozivě ohromní ještěři". Zpět však k samotnému Owenovi. Budoucí slavný přírodovědec se narodil 20. července 1804 v Lancasteru. Studoval medicínu na University of Edinburgh, následně univerzitu opustil a své lékařské vzdělání dokončil v londýnské St Bartholomew's Hospital. Během své kariéry a anatomického výzkumu získal výjimečné znalosti v komparativní anatomii, které mu v budoucnu měly pomoct při výzkumu vyhynulých živočichů. V roce 1856 (15 let po vytvoření pojmu Dinosauria) se stal ředitelem oddělení přírodní historie v British Museum. Tento post si udržel do roku 1884 a během svého působení v něm nechal např. postavit novou budovu pro přírodovědné sbírky British Museum, ketrá je dnes známa jako Natural History Museum. Přestože zpočátku se Owen zajímal hlavně o bezobratlé, jeho popisy obratlovců začínaly být čím dál tím četnější a rozsáhlejší. Pro dinosauřího paleontologa je zajímavá především monografie z roku 1863, která se zabývá čerstvým objevem "praptáka" rodu Archaeopteryx a která patří mezi převratné práce ve svém oboru. Owen dokonce fosilie archaeopteryga pro British Museum zakoupil.

Přes jeho přínos paleontologii bývá Owen často popisován jako nečestný, nenávistný a arogantní člověk a lhář. Velkou část své popularity Owen nabyl díky objevu iguanodona, kde ale upřel veškeré zásluhy skutečnému objeviteli, Gideonu Mantellovi. Byl to Owen, kdo identifikoval společné znaky několika fosilních ještěrů a vytvořil jméno pro skupinu, která tyto rody zahrnovala, ale byl to Mantell, kdo hylaeosaura a iguanodona objevil a pochopil, že se jedná o obrovské ještěry. Mantell pracně sbíral a odkrýval jejich fosilie a přišel kvůli tomu o své primární zaměstnání i osobní život. Owen si však jeho objevy přisvojil a ve zprávě z roku 1842 popisoval fosilie objevené a interpretované Mantellem. Owen zřejmě využíval svého vlivu v Royal Society aby zajistil, že některé z Mantellových prací nebudou nikdy publikovány. Z Royal Society's Zoological Council byl Owen propuštěn pro plagiátorství.


Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=266
http://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Owen
Plaňanská, S. 2005. I dinosaurus se dá ukrást 21. století 11/2005, speciál I - VIII.

Zdroj obrázku:

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Mature_Owen72.jpg

Hadrosaurus

Dalším výročím dnešního dne je popis rodu Hadrosaurus. Výročí se konkrétně vztahuje k setkání členů Philadelphia's Academy of Natural Sciences, na které Leidy prezentoval svou studii o tomto dinosaurovi. Tento rod dal jméno rozsáhlé skupině ornitopodů a stal se prvním dinosaurem z území Severní Ameriky, známým z kompletnějšího materiálu než pouze izolovaných zubů. V roce 1868 daly dokonce hadrosaurovy fosilie vzniknout vůbec první smontované dinosauří kostře. Od roku 1991 se Hadrosaurus foulkii, jediný známý druh z tohoto rodu, stal "státním dinosaurem" New Jersey (tento bizarní post ovšem nemá s vědeckou hodnotou nálezu příliš společného; zahrnuje i nomen nudum). Hadrosaurus se jinak nelišil od svých příbuzných - šlo o býložravého ornitopoda, žijícího na místě, kde se dnes nachází východní pobřeží Severní Ameriky. Jeho rodové jméno znamená "statný ještěr", zatímco druhové mu bylo uděleno na počest Williama Parkera Foulkeho, který se o kosti objevené původně Johnem Estaughem Hopkinsem již v roce 1838 začal zajímat a postupně ze země vykopal celou kostru. Přestože byl Hadrosaurus daleko kompletnější než dřívější dinosauří nálezy na americkém kontinentu, kompletní končetiny spolu s pánví a částí chodidla, 28 obratlů včetně 18 kaudálních, 8 zubů a dva drobné fragmenty čelisti stále nestačí pro klasifikaci. Jméno je tak většinou považováno za pochybné, neboli nomen dubium. Podrobnější informace o tomto rodu budou obsaženy v jeho budoucím popisu.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1279
http://en.wikipedia.org/wiki/Hadrosaurus
http://hadrosaurus.com/1858.shtml

James A. Jensen

Dnešního dne je tomu právě 10 let od smrti James A. Jensena, slavného paleontologa, známého spíše jako "Dinosaur Jim". Jeho příběh je bezesporu inspirující. O dinosaury se Jensen zajímal už od dětství a nakonec se skutečně stal známým paleontologem a autorem popisu nových dinosauřích rodů a druhů. James A. Jensen se narodil 2. srpna 1918 v Utahu. Nedokončil ani střední školu (roku 1971 nicméně získal čestný doktorát od Brigham Young University). Pokud jde o jeho paleontologickou kariéru, začínal jako preparátor v oddělení vertebrátní paleontologie v Museum of Comparative Zoology of Peabody Museum. Zároveň se zúčastňoval sběratelských expedicí mimojiné spolu s paleontologem Alfredem Sherwoodem Romerem. Cílem těchto expedic byly i tak známé dinosauří lokality, jako např. formace Ischigualasto v Argentině, okolí Red Deer River v kanadské Albertě nebo formace Hell Creek v Montaně. Jensen měl rovněž umělecké nadání a pracoval s kamenem a kovem, což mu pomáhalo při rekonstrukci dinosauřích koster. Jeho nový systém, který nahradil změť vnějších kovových podpěr, popruhů a sloupků typickou pro 19. století systémem podpěr umístěných uvnitř kostí a dovolil tak vytvořit volně stojící kostry s málo nebo dokonce žádnými viditelnými podpěrami, patří mezi jeho nejvýznamnější činy na poli paleontologie. Poprvé tento systém skrytých podpěr použil spolu s Romerem a Arnoldem Lewisem při rekonstrukci kostry mořského plaza druhu Kronosaurus queenslandicus.

James A. Jensen s končetinou "ultrasaura" (ve skutečnosti náležící druhu Brachiosaurus altithorax) v preparační laboratoři Brigham Young University v Utahu.

Jensen popsal (buď sám, nebo s Peterem Galtonem) celkem 6 nových dinosauřích rodů, jen 3 z nich jsou ale považovány za validní - jde o rody Supersaurus, Palaeopteryx a Torvosaurus. Ultrasaurus, resp. Ultrasauros Jensen vide Olshevsky, 1991 se ukázal být chimérou složenou z fosilií druhů Supersaurus vivianae a Brachiosaurus altithorax. Rovněž typový druh rodu Dystylosaurus, D. edwini, byl synonymizován s druhem S. vivianae. V případě rodu Cathetosaurus ale typový druh C. lewisi zůstal validní a tak je v podstatě jedno, zda bude používán název Cathetosaurus nebo častější Camarasaurus. Jensen popsal také nové druhy již známých rodů Hypsilophodon a Iguanodon. V obou případech - H. wielandi a I. ottingeri - jde o nomina dubia, neboli pochybná jména. Předpokládaný nový druh hypsilofodona je blíže neurčitelným bazálním ornitopodem a nový druh iguanodona byl popsán na základě příliš slabé indicie (zubů), než aby šlo rozhodnout o (ne)shodnosti s jediným validním druhem tohoto rodu. Jensenovy nejvýznamnější objevy pocházejí ze sedmdesátých a osmdesátých let, zvláště pak z lokality Dry Mesa Quarry. Tam byl objeven Supersaurus a místní nález fosilního "ptáka" (ve skutečnosti zřejmě dromaeosaurida) rodu Palaeopteryx Jensena inspiroval k vyslovení teorie, podle které při přechodu z terestriálního (pozemního) k arboreálnímu (stromovému) způsobu života nebyla rozhodující přítomnost peří, ale schopnost uchopit větev. S tou souvisely změny v anatomii chodidla a kotníku, které podle Jensena vznikly u tvorů opakovaně vyskakujících ze země do větví. Jeho výzkum těchto konkrétních částí těla hypotézu podpořil.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1279
http://en.wikipedia.org/wiki/James_A._Jensen
http://en.wikipedia.org/wiki/Cathetosaurus
http://en.wikipedia.org/wiki/Dystylosaurus
http://en.wikipedia.org/wiki/Hypsilophodon
http://en.wikipedia.org/wiki/Iguanodon

Zdroj obrázku:

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/5/5f/James_A._Jensen.jpg

Susan Hendrickson

V dnešní den slaví 61. narozeniny americká paleontoložka Susan Hendrickson, proslulá především svým objevem dosud nejkompletnější a největší (délka 12,8 metru) fosilizované kostry populárního druhu Tyrannosaurus rex. Ta má označení FMNH PR2081, je už ale zřejmě navždy na počest své objevitelky známa jako "Sue" (v budoucnu o Sue napíšu samostatný článek, nebo zmíním více podrobností v samotném popisu tyrannosaura, který ale zatím nechystám - do té doby více informací jen zde). Sue, objevená v Jižní Dakotě, je dnes vystavena v chicagském Field Museum v americkém státě Illinois. Její objevitelka v současnosti žije v Hondurasu. Roku 2003 vydala autobiografii nazvanou Hunt for the Past: My Life as an Explorer. Patří mezi nejpopulárnější osobnosti současné paleontologie (z hlediska nejširší veřejnosti), účastnila se ale i archeologických vykopávek.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=250
http://en.wikipedia.org/wiki/Sue_Hendrickson

"Český" dinosaurus

Výročí, které je tématem tohoto článku, je sice pro paleontologii jako vědu naprosto bezvýznamné, ale vzhledem k jazyku, ve kterém je psán tento blog, si zřejmě zaslouží být zmíněno.

Pozůstatky iguanodontoida navíc byly objeveny už v březnu roku 2003, teprve 18. listopadu téhož roku ale byl objev oznámen a zmíněn v médiích. Proto lze právě toto datum použít jako "výroční". Nález sestával z izolovaného levého kompletního femuru (kosti stehenní), dlouhého asi 40 centimetrů, a fragmentů dalších blíže neurčených kostí - snad se jednalo o pánev nebo žebra. K nálezu došlo u jednoho z pískovcových lomů na Kutnohorsku, poblíž obce Mezholezy (přesné místo je utajeno kvůli případným sběratelům). Fosilie pocházejí z období svrchní křídy, ze stupně cenoman (před 100 - 94 miliony let). Dinosaurus, kterému nalezený materiál patřil, měřil na délku asi 3,5 - 5 metrů, vážil kolem 500 kilogramů a na výšku měřil 1,5 - 3 metry. Jeho relativně malé rozměry (Iguanodon bernissartensis mohl dosáhnout délky snad až 13 metrů a hmotnosti nejméně šestkrát větší) mohou být způsobeny omezenými potravními zdroji v jeho přirozeném prostředí (jednalo se o malé ostrovy oddělené mělkým mořem), na které se větší formy iguanodontoidů postupně adaptovaly snížením svých tělesných rozměrů a potravních nároků. První fosilie dinosaura na území ČR objevil lékař a amatérský sběratel fosilií Michal Moučka. Materiál je samozřejmě příliš nekompletní na to, aby šlo určit, o jaký druh se konkrétně jedná; a zcela nedostatečný k případnému popisu nového rodu nebo druhu. To platí až do současnosti, i přesto, že několik nálezů přibylo - fragmenty prstních článků v roce 2004 a další fosilie 14. května 2005, obojí ze stejné lokality. Je zde i možnost, že zmíněný dinosaurus nežil na území dnešní ČR - stopy po zubech (nejméně tří) žraloků na prvním nálezu dokazují, že mršina byla unášena proudem v průlivech mezi ostrovy tvořícími dnešní střední Evropu. Tuto domněnku podporuje i absence kompletnějšího materiálu.

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_dinosaurus
http://www.national-geographic.cz/archeologie-a-historie/prvni-cesky-dinosaurus-346/
http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1205

Studie, ve které je "český" dinosaurus popsán, se v angličtině objevila v žurnálu Acta Paleontologica Polonica (uvedený odkaz vede ke kompletní studii).

Abstrakt studie:

Oldřich Fejfar, Martin Košťák, Jiří Kvaček, Martin Mazuch, and Michal Moučka. 2005. First Cenomanian dinosaur from Central Europe (Czech Republic). APP 50(2): 295-300.

We describe the first dinosaur skeletal remains found in the Czech Republic, consisting of one complete femur and inde-terminable bone fragments. They were recovered from the upper Cenomanian near-shore marine sediments deposited on the slopes of an ancient archipelago, several kilometres north of the larger Rhenish-Bohemian Island that was situated in what is now the middle of Europe. Sediments yielding dinosaur remains are of late Cenomanian age, Inoceramus pictus–I. pictus bohemicus inoceramid zone of the local lithostratigraphic unit, the Peruc-Korycany Formation. These are the first uncontested dinosaurian fossils reported from this formation and also the first Cenomanian dinosaur record in Central Europe. They document a small ornithopod belonging to an iguanodontid species comparable with similar Late Cretaceous European forms. The herbivorous dinosaur lived among a vegetation transitional between salt marsh flora, with abundant halophytic conifer Frenelopsis alata; and an alluvial plain assemblage dominated by lauroid angiosperms.

Edwin Harris Colbert

Dnešního dne je tomu přesně 7 let od smrti významného paleontologa Edwina H. Colberta. Během svého života Colbert zastával mimojiné funkci kurátora paleontologie obratlovců na American Museum of Natural History a emeritního profesora téhož oboru na Columbia University. Osobně se znal s Henry Fairfieldem Osbornem, autorem popisu druhu Tyrannosaurus rex, a sám popsal desítky nových taxonů. V roce 1947 objevil na lokalitě Ghost Ranch v Novém Mexiku ohbrovské množství většinou kompletních koster svrchnotriasového teropoda Coelophysis bauri (snad až několik tisíců), kteří zde zemřeli při blíže neobjasněné katastrofické události. Na stejném místě objevil i pozůstatky rauisucha Effigia okeeffeae, nový druh však neidentifikoval - zřejmě se nedomníval, že by na této lokalitě mohli žít i jiní velcí obratlovci než bazální teropodi jako celofyzisové. Popisu tohoto druhu v roce 2006 se však již Colbert nedožil. Mezi jeho další významné práce patří i revize fylogeneze kladu Ceratopia a práce "The Weights of Dinosaurs" z roku 1962, v níž např. určil hmotnost brachiosaura na 78 tun (dnes je model, který Colbert použil, považován za zastaralý a s přemrštěnou hmotností). Během svého života Colbert obdržel mnohá ocenění a jeho publikace o dinosaurech a paleontologii obecně inspirovaly celou mladší generaci paleontologů.


Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://en.wikipedia.org/wiki/Edwin_H._Colbert
http://en.wikipedia.org/wiki/Brachiosaurus

Zdroj obrázku:

http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Edwin_Harris_Colbert_1.jpg

Werner Ernst Martin Janensch

Včerejšího dne uplynulo právě 130 let od narození významného německého paleontologa a geologa Wernera Janensche. Jeho nejslavnější objevy pochází z expedice do tanzanijského Tendaguru Beds, kterou vedl společně s Edwinem Hennigem. Tendaguru, na fosilie nejbohatší africká svrchnojurská formace, lze pokládat za ekvivalent amerického Morrisonu, a to jak svým významem pro dinosauří paleontologii na daném kontinentu, tak i podobnou faunou. Janensch odtud popsal teropoda rodu Elaphrosaurus, diplodokida rodu Dicraeosaurus s nezvykle krátkým krkem a nový (a největší) druh brachiosaura, Brachiosaurus brancai. K poslednímu ze zmíněných dinosaurů se pojí i kontroverze ohledně možné příslušnosti k samostatnému rodu (případně podrodu) Giraffatitan; tato domněnka však v současnosti není obecně akceptována a rod Giraffatitan, vytvořený Olshevskym roku 1991, je uznáván jako mladší synonymum brachiosaura.

Werner Janensch v roce 1901 promoval na Universität Straßburg. Hned nastoupil na Geologisch-Paläontologischen Institut jako asistent vynikajícího geologa a paleontologa Wilhelma von Brancy, po kterém pojmenoval výše zmíněný nový druh brachiosaura. Již roku 1909 se stal kurátorem berlínského Museum für Naturkunde. W. Janensch byl vědecky aktivní po velmi dlouhou dobu. Své poslední publikace, týkající se ornitopoda z rodu Dysalotosaurus, od kterého Janensch nalezl velké množství koster (ve skutečnosti mladší synonymum dryosaura), a sauropodů z Tendaguru, napsal Janensch roku 1955 a 1961. Zemřel 20. října 1969 v Berlíně. Na jeho počest byl pojmenován mimojiné velký sauropod ze svrchní jury Afriky, který je zřejmě geologicky nejstarším známým titanosaurem - rod Janenschia.

Werner E. M. Janensch na fotografii z alba paleontologické expedice do tanzanijské formace Tendaguru (rok 1910)

Zdroje:

http://www.borntraeger-cramer.de/pubs/journals/0031-0220/paper/44/1
http://pl.wikipedia.org/wiki/Werner_Janensch
http://en.wikipedia.org/wiki/Werner_Janensch

Zdroj obrázku:

http://pl.wikipedia.org/wiki/Grafika:Janensch.jpg

Michael Crichton

Spisovatel Michael Crichton, známý především díky knihám z žánru science-fiction, před 3 dny (4. listopadu 2008) zemřel na rakovinu ve věku 66 let. Nejznámější z jeho knih je pravděpodobně Jurský park (Jurassic Park) a jeho pokračování Ztracený svět (The Lost World). Především první z těchto románů patří mezi nejpopulárnější literární díla 20. století. Už při prvním vydání knihy roku 1989 bylo zřejmé, že na její motivy bud enatočen film. Film, uvedený do kin 11. června 1993, za pět let vydělal 914 milionů dolarů. Jeho přínos pro zvýšení zájmu o dinosaury a paleontologii obecně je zcela neoddiskutovatelný a v jistém smyslu byl vyvrcholením "dinosauří horečky", která v podvědomí laiků změnila obecnou představu o dinosaurech jako studenokrevných, pomalých a tupých plazech. Přestože Crichton v Jurském parku (i Steven Spielberg v jeho filmové verzi) především rychlost některých dinosaurů nadsadil (Velociraptor, ve filmu ve skutečnosti podobný spíše rodu Deinonychus, nedosahoval 100 km/h ani zdaleka) a ani zřejmě nebyli schopní otevírat dveře, dinosauři zde byli zobrazeni jako agilní, rychlá a aktivní zvířata.

V souvislosti s Crichtonem je určitě nutné zmínit i jeho další díla, byť již nesouvisící s tématickým okruhem tohoto blogu. Jde např. o originální a působivé sci-fi Kmen Andromedy (The Andromeda Strain).

Zdroje:

http://www.etonline.com/news/2008/11/67369/
http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Crichton
http://www.wildprehistory.org/index.php?option=com_content&task=view&id=367&Itemid=69

Alfred Sherwood Romer

Přesně před 35 lety (5. listopadu 1973) zemřel americký paleontolog, komparativní anatom a expert na evoluci obratlovců Alfred Sherwood Romer (narozen 28. prosince 1894). Pozdější vedoucí oddělení geologie a paleontologie při University of Chicago si získal svou reputaci díky své práci o komparativní myologii (myologie = věda o svalstvu a svalové tkáni). V roce 1946 se stal vedoucím Museum of Comparative Zoology. Mezi jeho významné publikace patří Review of the Pelycosauria (1940), The Vertebrate Body (1949) a The Osteology of the Reptiles (1956). Je známý rovněž svou koncepcí evoluce obratlovců, podle níž se základní změny ve struktuře a funkci těla objevily během vývoje ryb v primitivní suchozemské obratlovce a následující evoluční radiaci těchto obratlovců do podoby dnešních obojživelníků, plazů a savců. Během života posbíral Romer mnoho zasloužených ocenění. Tím by se konec konců dal nazvat i popis svrchnotriasového dinosauromorfa z roku 2007 pod druhovým jménem Dromomeron romeri. Právě tento objev může představovat další mezník v náhledu na evoluci plazů, protože dokazuje, že dinosauři spolu se svými primitivními předky žili společně nejméně 15 - 20 milionů let.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://www.britannica.com/EBchecked/topic/508939/Alfred-Sherwood-Romer
http://en.wikipedia.org/wiki/Alfred_Sherwood_Romer

Charles Othniel Marsh

Včera, 29. října 2008, uplynulo právě 177 let od narození jednoho z největších paleontologů 19. století, Charlese Othniela Marshe. Autor popisu 86 dinosauřích druhů (ne všechny jsou dnes pokládány za validní) a celkem 536 fosilních obratlovců je známý především objevy některých dlouhodobě populárních dinosauřích rodů, jako je např. Apatosaurus, Triceratops, Stegosaurus, Diplodocus nebo Allosaurus. Roku 1871 rovněž nalezl první pterosauří fosilii v Americe. Popsal primitivní křídové ptáky rodů Ichthyornis a Hesperornis. Charles O. Marsh byl rovněž rivalem Edwarda Drinkera Copea ve "Válce o kosti" - jejich intenzivní soupeření přineslo v krátké době dinosauří paleontologii více nových rodů a druhů, než vědci popsali celá desetiletí předtím. Běžné však byly i praktiky typu posílání vlastních "špionů" do soupeřových nalezišť a podle některých zdrojů po sobě oba paleontologové stříleli i ostrými náboji. Zajímavé je, že zpočátku byli oba vědci přátelé nebo přinejmenším dobře vycházející kolegové - navzájem po sobě např. pojmenovali fosilie. Skutečná "válka" vypukla až po Marshově posměšné kritice ke kostře plesiosaura rodu Elasmosaurus, kterou rekonstruoval Cope - ještěr měl totiž hlavu umístěnou na ocase. Marsh se po statistické stránce stal vítězem, ačkoli před jeho smrtí 18. března 1899 mu Geological Survey prudce snížila vyplácenou dotaci a vyzvala jej, aby v této instituci složil svou dosavadní funkci paleontologa obratlovců.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=175
http://en.wikipedia.org/wiki/Othniel_Charles_Marsh
Záhada dinosaurů - Jaroslav Mareš, 1993

Neptačí dinosauři se zdokumentovaným peřím slaví 12. výročí

V pátek dne 10. října 2008 uplynulo 12 let od oznámení objevu prvního neptačího dinosaura, který byl prokazatelně opeřen - rodu Sinosauropteryx. "Čínské ještěří křídlo", jak zní překlad rodového jména, byl asi metr dlouhý kompsognatid ze spodní křídy severovýchodní čínské provincie Liaoning. Výjimečným se však stal díky vláknitým otiskům kolem samotných fosilizovaných kostí - pozůstatkům jakéhosi proto-peří.

Až do dnešní doby je Sinosauropteryx jedním z vývojově nejprimitivnějších dinosaurů, u kterých je jednoznačně potvrzena existence pernatého integumentu. I ten je velmi primitivní a aerodynamické nepravidelné letky moderních ptáků příliš nepřipomíná - což vedlo některé paleontology i k alternativním a konzervativnějším interpretacím nálezu. Podle studie Theagartena Lingham-Soliara, Alana Feducciii a Xiaolina Wanga z roku 2007 jsou sinosauropterygova "protopera" pouze kolagenovými strukturálními vlákny kůže. Jedním z argumentů mimojiné byla právě absence rozvětvené struktury pera u tělesného pokryvu dinosaura. Závěry této práce ale byly přesvědčivě vyvráceny - v současnosti (12.10.2008) je známo již 20 rodů neptačích dinosaurů se zdokumentovanou přítomností peří, ale ani jeden sauropsid s obdobně zachovalými kolagenovými vlákny kůže. Konkrétní číslo kolísá s tím, jaký způsob analýzy se považuje za skutečně průkazný a také s konkrétním pohledem na fylogenezi teropodů. Klad Alvarezsauridae je totiž někdy řazen mezi "ptačí dinosaury" z kladu Avialae; nové fylogenetické analýzy také mohou zahýbat se vztahem kladu Avialae a skupiny, kterou jsme zvyklí nazývat ptáci. V každém případě v tom Sinosauropteryx "není sám", což byl jeden z hlavních Lingham-Soliarových argumentů. Ačkoli Sinosauropteryx není tak docela prvním neptačím opeřencem - jakési štětiny byly zaznamenány na loketní kosti rodu Avimimus (klad Oviraptorosauria) již roku 1987 - znamenal objev tohoto rodu pro dinosauří paleontologii skutečný převrat. Myšlenka, že peří se vyvinulo ještě před ptáky a zřejmě i před získáním schopnosti letu, už dnes prakticky není zpochybňována (výjimkou potvrzující pravidlo je již zmíněný Alan Feduccia). Paleontologové se sice přesně neshodují (viz článek o "epidexipterygovi" zde), jaký byl prvotní účel tohoto tělesného pokryvu, v každém případě se jak k termoregulaci, tak zlepšení pohybových schopností živočicha hodilo více než k letu.

Nález sinosauropteryga lze také vnímat jako další článek do řetězce, který změnil obecné povědomí o dinosaurech, a který začal již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let po nálezu deinonycha. Vše ale dospělo ještě dál: opeřený mohl být (přinejmenším v juvenilním stadiu) i slavný Tyrannosaurus, což by změnilo i relativně nový náhled na dinosaury, zpopularizovaný Jurským parkem. Fosilie zachovalé tak dokonale, aby bylo možno poznat otisky peří, jsou vzácné (vhodné podmínky existují např. v určitých oblastech Číny, odkud také pochází drtivá většina fosilií neptačích opeřenců). Evidence je tak příliš nedostatečná, aby bylo možno určit rozšířenost opeření u neptačích dinosaurů; přesto je celkem pravděpodobné, že tento typ integumentu byl společný všem zástupcům kladu Coelurosauria, a existují i určité indicie (viz materiál AC 1/7), že se mohl vyskytovat i u vývojově daleko primitivnějších teropodů a být tak snad synapomorfií pro celou skupinu Neotheropoda.


Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1800
http://en.wikipedia.org/wiki/Sinosauropteryx
http://en.wikipedia.org/wiki/Feathered_dinosaurs
http://news.nationalgeographic.com/news/2007/06/070601-dino-feathers.html
http://dml.cmnh.org/2007May/msg00358.html

Zdroj obrázku:

http://www.prehistoria.piwko.pl/Obrazki/sinosauropteryx2.jpg

Paul Callistus Sereno

Včera, 11. října 2008 oslavil 51. narozeniny jeden z nejpopulárnějších paleontologů současnosti, Paul C. Sereno. Mezi Serenovy dinosauří nálezy patří nový rod a druh Afrovenator abakensis, devítimetrový teropod objevený na území dnešního Nigeru, znovuobjevení obřího teropoda rodu Carcharodontosaurus v roce 1996 (a popis jeho nového druhu C. iguidensis spolu se Stephenem Brusattem roku 2007); dále popis nového rodu a druhu Deltadromeus agilis z Maroka roku 1996 a popis nového rodu a druhu sauropoda z Nigeru roku 1999 - Jobaria tiguidensis. Výjimečné místo mezi Serenovými nálezy bezesporu zaujímají jedni z nejstarších známých dinosaurů, žijící před 230 až 225 miliony let na území dnešní Argentiny - Herrerasaurus ischigualastensis a Eoraptor lunensis. Prvního z nich sice Paul Sereno nepopsal, našel ale se svým týmem roku 1988 jako první jeho kompletní lebku, která již umožňuje přesnější klasifikaci. Druhý ze zmíněných druhů už opět "plně náleží" Serenovi - Eoraptor jím byl popsán jako nový rod a druh roku 1993. Aby byl výčet dinosaurů souvisejících s postavou tohoto paleontologa kompletní, je třeba ještě zmínit spinosaurida druhu Suchomimus tenerensis (nový rod a druh; popsán Serenem z Nigeru roku 1998), primitivního teropoda Rugops primus (nový rod a druh; popsán Serenem z Nigeru roku 2004) a ceratosaura Rajasaurus narmadensis (nový rod a druh; popsán Jeffem Wilsonem a Paulem Serenem roku 2003).

Mezi další Serenovy úspěchy patří např. objev několika koster 11 m dlouhého krokodýla Sarcosuchus imperator během expedicí v letech 1997 a 2000 nebo nový druh velkého rybožravého pterodaktyloida objeveného v africkém Nigeru. Ten se vyskytl mimojiné i v dokumentu Sky Monsters od National Geographic. V roce 1997 byl Sereno časopisem People jmenován jedním z 50 nejkrásnějších lidí světa. Roku 1999 se stal spoluzakladatelem neziskové organizace Project Exploration zaměřené na popularizaci zajímavých vědeckých objevů.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1113
http://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Sereno
http://www.paulsereno.org/

Zdroj obrázku:

http://www.geocities.com/Yosemite/9857/sereno.jpg

Tyrannosaurus "Sue"

Před 18 lety, 12. srpna 1990, byl objeven dosud největší a nejkompletnější fosilizovaný skelet tyrannosaura, přezdívaný "Sue". S délkou 12,8 m (původní odhady zněly dokonce až 16 m), výškou v kyčlích 4 metry, patnáct centimetrů dlouhými zuby a lebkou přes půldruhého metru dlouhou byl svrchnokřídový predátor jistě impozantní. Přes svou ohromnou vědeckou hodnotu se fosilie stala objektem sporu, jelikož byla nalezena na území Siouxské rezervace. Nakonec kostru odkoupilo The Field Museum za částku téměř 8,4 milionu dolarů, což je - jak na svých stránkách muzeum hrdě dává vědět - nejvyšší částka zaplacená za fosílii. Kostra byla smontována a odhalena 17. května 2000. Přezdívka Sue byla tyrannosaurovi udělena na počest jeho objevitelky, Susan Hendrickson, která v nehostinné části Jižní Dakoty zvané "badlands" nalezla obratle, několik žeber a velkou kost, nápadně vyčnívající z útesu. Sue navíc nebyla sama - byla nalezena společně s pozůstatky velmi mladého tyrannosauřího mláděte, dalším, ale už starším juvenilním jedicem a mladým dospělcem.


Sue ve svém novém domově, The Field Museum v Chicagu.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://www.fieldmuseum.org/sue/
Předmluva knihy "The Kingfisher Illustrated Dinosaur Encyclopedia" od Sue Hendrickson

Zdroj obrázku:

http://www.fieldmuseum.org/sue/