Zobrazují se příspěvky se štítkemBazální Tetanurae. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBazální Tetanurae. Zobrazit všechny příspěvky

února 12, 2009

První kraniální fosilie teropoda ze svrchní jury Mongolska

Mongolsko je sice pro dinosauří paleontologii jedním z nejvýznamnějších území, jurské lokality jsou zde ale spíše vzácné. Několik fosilních lokalit zde ale přece jen je: jde o Dariv (Gobi Altai Aimag [Aimag je mongolskou administrativní jednotkou, ekvivalentní japonské prefektuře]), Shar Teg (Gobi Altai Aimag) a Bakhar (Bayankhongor Aimag). Z Darivu je známo pouze několik izolovaných nebo blízko sebe ležících kostí sauropoda (Graham et al. (1997); Watabe et al., 2004). Graham et al., 1997 odtud popsal sauropoda podobného mamenchisaurovi. Z Shar Tegu známe fosilní záznam sestávající z pozůstatku teropodů a sauropodů (Gubin & Sinitsa, 1986). Shar Teg byl dříve jedinou mongolskou jurskou lokalitou, odkud byly známé pozůstatky teropodů. Zdejší dinosauří taxony nicméně nebyly detailně popsány. Z Bakharu jsou známy ramforynchidního pterosaura, objevené ve vrstvách střední jury (Bakhurina & Unwin, 1995). V roce 2002 našla společná japonsko-mongolská (Mongolian Paleontological Center + Hayashibara Museum of Natural Sciences) expedice teropodí lebku i se zuby v lokalitě Dariv Suite (Dariv, horské pásmo Gurvan Eren). Termín "suite" (rusky svita) byl používán sovětskými geology jako stratigrafická jednotka ekvivalentní formaci. Dřívější pojem však v sobě zahnruje i chronologický význam, určený fosilním záznamem nebo fyzikálním datováním. Přestože je objevený exemplář špatně zachovalý, jde o první objev jurského teropoda v Mongolsku a přináší tak nová data pro dinosauří biogeografii a chronologii ve střední Asii.

Rozložení sedimentárních pánví jurského stáří v západním Mongolsku (postaveno na datech ze stduie Sinitsa, 1985). 1, Ikhes Nuur; 2, Shargaingobi; 3, Gantsmod; 4, Zerik; 5, Talnur; 6, Sangindalai; 7, Khirgisnur; 8, Burgustaingol; 9, Ubsunur; 10, Uregnur.

Studie se z velké části zabývá především geologií, stratigrafií a charakteristikou jednotlivých jurských lokalit v Mongolsku. Z důvodu zaměření tohoto blogu se však budu zabývat výhradně těmi částmi, jež přímo souvisí s nálezem. Exemplář má označení MPC-D-107/5. Sestává z přední části pravé kosti zubní, otisku vnitřní strany zubů z levé kosti zubní, vnitřní poloviny maxillárních zubů z pravé horní čelisti a konečně z fragmentů a otisků vnitřní strany zubů z levé maxilly. Zmíněné otisky se zachovaly v hornině obklopující zubní a maxillární kosti. Levá i pravá maxilla jsou ze strany zploštělé, takže se svými vnitřními stranami k sobě přibližují. Při pohledu shora je mezi nimi patrná pouze úzká mezera. Zuby zachované v těchto čelistních kostech jsou linguobukálně zploštělé. Tento termín znamená, že je zmenšena šířka zubu od strany přivrácené k vnitřku tváře po stranu přivrácenou k jazyku. Zuby jsou dlouhé a špičaté. Jeden vrchol zubu vykazuje malá vroubkování na své vnitřní a konci čelistí přivrácené straně. Tyto dentální znaky jasně svědčí o teropodním původu nálezu a odlišují jej od nedinosauřích masožravých archosaurů, jako např. od krokodýlů. Na levé straně nálezu lze zpozorovat sedm maxillárních zubů. K jazyku přivrácená strana těchto zubů se dochovala pouze jako již zmíněný přirozený otisk v hornině. Třetí a čtvrtý z těchto zubů také mají vespodu viditelné náhradní zuby, jenž se zřejmě v před smrtí zvířete úspěšně prořezávaly. Pátý zub je menší než třetí, čtvrtý a šestý zub. Maxillární i dentární zuby vykazují jednoduché uspořádání a mají tvar čepele. Na levé kosti zubní je také sedm zubů. Všechny z nich jsou bohužel přítomny pouze jako přirozený otisk levé spodní čelisti v hornině. Pravá spodní čelist je kompletně skyrtá v hornině a není tak pozorovatelná. Předních šest zubů ve spodní čelisti střídavě vykazuje větší nebo menší délku. Na pravé maxille se nachází osm zubů, tedy o jeden více než na maxille levé. Ty části zubů z pravé maxilly, které byly přivráceny k jazyku, se opět dochovaly pouze jako otisk v kameni. Nebyly zde zaznamenány žadné prořezávající se náhradní zuby. Vrchol devátého zubu v horní čelisti je dobře zachován a je na něm zřetelné zoubkování na distální hraně. Vrchol nejzadnějšího zubu z levé strany kosti zubní se také uchoval a lze na něm spatřit ve stejném místě stejnou strukturu. Distální (zadní) hrana zubů v dolní i horní čelisti je vydutá a jejich vrcholy jsou skloněny dozadu. Takové znaky jsou charakteristikcé pro bazální tetanury s dlouhými a velkými zuby. Maximální délka maxillární části od předního k zadnímu konci je 103,5 mm; maximální délka dentární části ode předního k zadnímu konci je 80,2 mm; příčná šířka ve středním bodě činí 40,7 mm; maximální délka třetího zubu v levé maxille je 43,3 mm; maximální délka šestého zubu v pravé maxille je více než 51,0 mm; délka sedmého zubu v pravé maxille je více než 61,0 mm; maximální délka osmého zubu (pouze otisk) v pravé maxille je více než 50,0 mm. Na základě těchto měření byl exemplář identifikován jako středně velký teropod.

Nově objevený materiál teropoda z Darivu. 1. Pohled zprava. 2. Pohled zepředu. 3. Pohled zleva. 4. Pohled zespoda (levá strana je situována ke střední čáře čelisti). Měřítko odpovídá 2 cm.

Exemplář byl nalezen ve spodní části Dariv Suite, ve vrstvách pocházejících z období svrchní jury. Místo nálezu leží na východním svahu horského pásma Gurvan Eren, v Darivu, v již zmíněném celku Gobi Altai Aimag v jihozápadním Mongolsku. Fragmentární prezervace materiálů z Darivu bohužel neumožňuje řádné srovnání morfologie s dalšími známými teropody za účelem bližší taxonomické klasifikace. Je možné srovnávat pouze celkový tvar a velikost maxillárních a dentárních zubů. Vertikálně umístěné bazální a mediální části zubů, umístěných relativně daleko od sebe, odlišují mongolského teropoda od pokročilejších teropodů, jakými byli zástupci skupin Dromaeosauridae nebo Troodontidae. Ti měli zuby menší a proporčně nižší. Jak už bylo řečeno, s odvoláním na studii Gauthier, 1986 předpokládají autoři příslušnost materiálu k bazálním tetanurám. Protáhlé zuby, řídce rozmístěné v čelisti, jsou podobné např. rodům Monolophosaurus a Sinraptor z čínského Xinjiangu. Čínské jurské lokality v provinciích Sichuan a Xinjiang už vydaly mnoho dinosauřích fosilií včetně těch teropodích. Druhy teropodů s dobře zachovalou lebkou ze Sichuanu a Xinjiangu jsou následující: Yangchuanosaurus shangyouensis; Y. magnus; Y. hepingensis; Monolophosaurus jiangi a Sinraptor(?) hepingensis. Všichni tito čínští teropodi ale byli větší než jejich nově objevený mongolský příbuzný. Yangchuanosaurus má maxillu o délce 171 mm a sedm v ní zasazených zubů. Monolophosaurus má stejný počet zubů dokonce na 218 mm dlouhé maxille, Sinraptor pak rovněž sedm zubů na 211 mm dlouhé maxille. Lebka druhu Allosaurus fragillis (Madsen, 1976) má tyto zuby rozmístěny po délce 214 mm. Exemplář z Darivu je ale má rozmístěné po délce pouhých 83 mm. Jeho malá velikost oproti čínským protějškům může být jak projevem skutečného velikostního rozdílu, tak odlišného ontogenetického stadia.

Nový materiál nově objevený v oblasti Dariv reprezentuje první kraniální fosilie mongolského teropoda jurského stáří. Kromě samotného teropoda v oblasti Gurvan Eren japonsko-mongolská expedice nalezla i mnoho izolovaných kostí a několik částečných koster sauropodů (viz studie Watabe et al., 2004). Autoři zmiňují, že na Sibiři nejsou žádné jurské dinosauří lokality srovnatelné s těmi mongolskými co se týče velikosti fosilií. Mongolské lokality z jurského období s dochovanými fosiliemi obratlovců velkých rozměrů, jako jsou Dariv a Shar Teg, mohou v budoucnu odhalit velké množství dalšího cenného materiálu.

Levá strana materiálu. A. Pohled ze strany. 2 - 8 jsou pravé maxillární zuby (zuby 7 a 8 začínají nahrazovat zuby 3 a 4); 9 - 15 jsou dentární zuby (= zasazené v kosti zubní). B. Pohled na levou stranu šikmo zepředu. Měřítko odpovídá 5 cm.

Pravá strana materiálu. 1 - 9 jsou horní zuby (zub 1 náleží levé straně; zuby 2 - 9 náleží pravé straně). L-mx = levá maxilla; R-mx = pravá maxilla; d = zubní kost; R = okolní hornina. Měřítko odpovídá 5 cm.

Zdroj (včetně obrázků):

Watabe et al., 2008

Abstrakt studie:

Watabe, M., Tsogtbaatar, K., and Barsbold, R. 2008. First discovery of a theropod (Dinosauria) from the Upper Jurassic in Mongolia and its stratigraphy. Paleontological Research 12(1):27-36. doi: 10.2517/1342-8144(2008)12[27:FDOATD]2.0.CO;2.

A theropod dinosaur is described for the first time from the Upper Jurassic of Mongolia. It is represented by a partial skull from the upper Jurassic Dariv Suite in Dariv, Ikhes Nuur Basin, Gobi-Altai Aimag, western Mongolia, situated relatively close to the Xinjiang Uygur Autonomous Province in the western part of China. From the same beds of the locality, sauropod bones were also abundantly found. Those fossil discoveries suggest that both carnivorous and herbivorous dinosaurs existed in the Jurassic of Mongolia, as in China.

ledna 18, 2009

Nové dinosauří lokality v Patagonii: první argentinský spinosaurid?

Přestože je Patagonie, resp Argentina jednou z nejdůležitějších oblastí pro současnou dinosauří paleontologii, konkrétní lokalita, o které referuje nová studie, vydala fosilizované pozůstatky obratlovců poprvé. Jde o svrchnokřídovou lokalitu El Anfiteatro, ležící na severu provincie Río Negro v Argentině. Fosilní materiál obratlovců už byl nalezen ve vrstvách formací Cerro Lisandro, Portezuelo a Plottier. Pozůstatky z Cerro Lisandro Formation zahrnují fosilie velkých dvojdyšných ryb, a, což je zajímavější, dinosaurů. Jde jednak o sauropody z kladu Titanosauria, jednak o množství různých neurčitých teropodů, vykazujících však některé znaky kladů Carcharodontosauridae, Spinosauridae, Abelisauria a Coelurosauria. Složený fauny ve formaci Plottier je naproti tomu odlišné a zahrnovalo želvy z kladu Chelidae, krokodyliformy a opět dinosaury, tentokrát z kladů Ornithopoda, Titanosauria a Theropoda. Teropodi z Plottier Formation přitom pravděpodobně náležejí ke kladům Carcharodontosauridae a Unenlagiinae, přičemž jistý teropodní materiál byl také identifikován jako neurčitý zástupce Coelurosauria. Portezuelo Formation se v současnosti jeví méně bohatá než výše zmíněné dvě formace. Většina zde nalezených obratlovců je shodná s materiálem zjištěným z jiných patagonských lokalit, výjimku ale tvoří možný spinosaurid z formace Cerro Lisandro. Dosud byli spinosauridi známi z jihoamerického území pouze díky objevům z brazislké formace Santana, a ty jsou navíc datovány do spodní, nikoli svrchní křídy.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Absrakt studie:

Salgado, L., Canudo, J.I., Garrido, A.C., Ruiz-Omeñaca, J.I., Garcia, R.A., de la Fuente, M.S., Barco, J.L., and Bollati, R. 2009. Upper Cretaceous vertebrates from El Anfiteatro area, Río Negro, Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2009.01.001.

The first vertebrate remains from the Upper Cretaceous locality El Anfiteatro (northern Río Negro, Patagonia, Argentina) are described. Fossil remains were recovered in beds of Cerro Lisandro, Portezuelo, and Plottier Formations. From the Cerro Lisandro Formation, remains of large fishes, dipnoans, titanosaur sauropod dinosaurs, and a variety of theropod dinosaurs (cf. Carcharodontosauridae, cf. Spinosauridae, cf. Abelisauria and Coelurosauria indet.) are reported. The Plottier Formation, in turn, has yielded remains of Chelidae turtles, crocodyliforms, titanosaur sauropods, theropods (cf. Carcharodontosauridae, Coelurosauria indet., cf. Unenlagiinae), and ornithopods. To date, the Portezuelo Formation has been the less prolific of all. Except for the record of a possible spinosaurid in the Cerro Lisandro Formation, the rest of the evidence obtained from El Anfiteatro is congruent with the record of other Patagonian sites where the Limayan and Neuquenian tetrapod associations were established.

prosince 26, 2008

Duriavenator hesperis

O duriavenatorovi, jak se jmenuje nový rod, do kterého byl přeřazen druh "Megalosaurus" hesperis, jsem na blogu psal již 20. listopadu (zde). Původní článek čerpal pouze z abstraktu, zanedlouho po jeho napsání jsem ale obdržel i kompletní studii. Slíbil jsem tedy původní článek rozšířit - to bylo 24. listopadu. Až do dnešního dne jsem k tomu ale neměl čas a proto jsem se rozhodl, že vzhledem k takovému odstupu bude lepší napsat nový článek.

Úvod studie charakterizuje klad Tetanurae, různorodou skupinu teropodů, do které spadají i všichni moderní ptáci nebo známý Tyrannosaurus rex. Počátky této skupiny je nutno hledat zřejmě v období střední jury; a svou dominanci mezi suchozemskými predátory si tetanury udržely až do svrchní křídy. Naneštěstí nejsou fosilie střednojurských teropodů příliš hojné. I jejich ekologie a evoluční historie je téměř neznámá. Pozůstatky teropodů datované do střední jury byly nalezeny v Argentině (Bonaparte, 1986; Rauhut, 2005), Číně (Dong & Tang, 1985; He, 1984; Gao, 1993; Dong et al., 1983; Zhao & Currie, 1993) a Evropě. Většina exemplářů z Evropy byla nalezena na území Velké Británie, ale kvůli taxonomickým problémům nebyly zahrnovány do studií pojednávajících o dinosauří evoluci a paleobiologii obecně. V současné době většina autorů souhlasí, že revize britských jurských teropodů je zpožděna a měla zde být už před delší dobou. Přitom tyto nálezy zahrnují i potenciální nejstarší tetanury vůbec, druhy Magnosaurus nethercombensis a "Megalosaurus" hesperis. Tyto dinosauři žili v období bajocu (tedy zhruba před 172 - 168 miliony let) Přestože byly hlášeny i nálezy ještě starších tetanur, ve všech případech se následně ukázalo, že šlo o jiné teropody nebo dokonce ne-teropodní taxony (viz studie Rauhut & Hungerbühler, 2000; Witmer, 2002; Clark et al., 2004; Nesbitt, 2007; Nesbitt et al., 2007). Je ovšem možné, že nalezeny budou ještě starší pozůstatky tetanur - pokud spodnojurský rod Berberosaurus náleží k sesterskému taxonu kladu Tetanurae; čili Ceratosauria. Paleontologové se na přesnějším datu vzniku kladu Tetanurae neshodnou. Přitom je zjištění této evoluční události zásadní pro porozumění původu ptáků a otázku evoluční dynamiky teropodů. Proto Roger Benson ve své studii pojímá svůj úkol - detailní popis možných tetanuřích znaků a jejich srovnání s dalšími taxony umožňující fylogenetickou analýzu - velmi zodpovědně.

Nekompletní teropodí lebka z formace Inferior Oolite, datované do období bajocu, byla popsána Owenem roku 1883 jako Megalosaurus bucklandi (podle absence obvyklého sic soudím, že "Meglosaurus" ve studii byl překlep), což je široce užívané objektivní mladší synonymum M. bucklandii. Podle Walkera (1964) se tento materiál odlišuje od M. bucklandii nižším počtem maxillárních zubů. Na základě této diagnózy přesunul roku 1974 Waldman lebku pod nově vytvořený druh M. hesperis. Přestože někteří paleontologové v nedávné době vyjádřili pochybnosti o řazení materiálu k rodu Megalosaurus, chyběla jim studie obsahující detailní srovnání a rozeznané autapomorfie, které by podpořily validitu druhu "M." hesperis. Bensonova studie ale nabídla jak diagnózu založenou na autapomorfiích, tak srovnání s dalšími taxony bazálních tetanur a navíc vytvořila nové rodové jméno. Duriavenator, jak nyní bude materiál z Inferior Oolite nazýván, byl zařazen do kladu Megalosauridae. Obsahuje typový a zároveň jediný druh, D. hesperis Waldman, 1974. Etymologie nového jména staví na latinských slovech "Duria" (jméno pro Dorset) a "venator", znamenající "lovec". Holotyp nového rodu (samozřejmě stále mluvíme o Owenově lebce) má označení NHM R332 a sestává z premaxillae (obou mezičelistí), pravé maxilly (horní čelisti), kosti radličné, obou kostí zubních, pravého surangularu (dermální kost na spodní čelisti), neidentifikovatelných fragmentů a zubů. Materiál byl nalezen na lokalitě Greenhill v jihoanglickém hrabství Dorset, pochází z pozdního bajocu.

Předchozí diagnóza, provedená Waldmanem roku 1974, se zmiňuje o velkém megalosauridovi s patnácti až osmnácti maxillárními zuby a sedmnácti nebo osmnácti zuby uchycenými v kosti zubní. Zakřivená měla být pouze vrchní část zubů v kosti zubní. Revidovaná diagnóza rovněž řadí teropoda mezi megalosauridy a zmiňuje autapomorfie na maxille a premaxille. Podrobný popis materiálu uvádí, že se zachovala pouze přední část levé mezičelisti a zadní část pravé mezičelisti. Přestože určit přesný počet premaxillárních zubů jen na základě komentářů minulých autorů (Owena, Walkera a Waldmana) je téměř nemožné, pokud Duriavenator skutečně měl pět premaxillárních zubů, jednalo by se o unikát mezi spinosauroidy. Dubreuillosaurus spolu s rodem Eustreptospondylus disponují čtyřmi mezičelistními zuby, zatímco spinosauridi jako Baryonyx nebo Suchomimus jich mají šest nebo sedm a Torvosaurus tři. Přední povrch premaxilly je nakloněn posterodorzálně v úhlu zhruba 50 stupňů k zadnímu okraji, což se shoduje s úhlem zaznamenaným u rodu Torvosaurus, ale je to více než u eustreptospondyla (okolo 40 stupňů) a dubreuillosaura (okolo 45 stupňů). Přední výběžek horní čelisti je zhruba stejně dlouhý v anteroposteriálním (předo-zadním) směru, jako je vysoký dorzoventrálně (hřbeto-břišně; jde o určení osy v anatomii). To je srovnatelné s různými skupinami teropodů - ne-tetanurními, karcharodontosauridy nebo sinraptoridy.

Celkově lze říct, že materiál duriavenatora vykazuje několik anatomických a morfologických rozdílů od kosti zubní, která byla ustanovena lektotypem rodu Megalosaurus. Kost zubní má zvětšenou třetí zubní jamku, která má navíc téměř kruhovitý tvar. Zuby usazené v kosti zubní jsou téměř válcovitého tvaru a jsou nakloněny dopředu; interdentální pláty jsou nízké. Přední Meckelův foramen (= otvor na vnitřním povrchu dolní čelisti) se nalézá téměř přesně před zadním Meckelovým foramenem. Z hlediska morfologie zubních kostí lze duriavenatora srovnávat pouze s další bazální tetanurou, rodem Magnosaurus, jehož fosilie byly rovněž nalezeny v Dorsetu a který je ještě o něco starší (raný bajoc namísto svrchního). Materiál magnosaura (OUMNH J.12143) je ale naneštěstí tvořen pouze kostmi zubními a několika postkraniálními elementy. Mezi oběma dinosaury lze ale zaznamenat i rozdíly, které dále vypovídají pro validitu duriavenatora: u magnosaura je předek kosti zubní z bočního pohledu více masivní; laterální podélná rýha je méně hluboká. Podle stupně osifikace lze rovněž usoudit, že živočich, kterému patřily kosti označené jako OUMNH J.12143, byl blízko dospělosti. To v kombinaci s relativně malou odhadovanou délkou zadní končetiny (1315 mm podle nepublikovaného srovnání s piatnitzkysaurem, které provedl rovněž Roger Benson) znamená, že se jednalo o malého živočicha. Oproti tomu dochované kraniální kosti duriavenatora ukazují na podstatně většího predátora, jehož velikost byla srovnatelná s velkými teropody, jako byl např. Megalosaurus. Není zde navíc žádný doklad o tom, že by duriavenatorovy pozůstatky patřily adultnímu zvířeti.

Detailní průzkum dokázal, že materiál NHM R332 vykazuje znaky typické pro tetanury. Maxillární "okno" je přítomné, ale stala se z něj pouhá prohloubenina, nepronikající na druhou stranu kosti. Jde zřejmě o synapomorfii spinosauroidů (Benson 2008a; nepublikovaná data). I další znaky dolní čelisti lze charakterizovat jako synapomorfie; buď tetanur jako celku, nebo kladu Spinosauridae + Megalosauridae (druhý případ s eopět zakládá na nepublikovaných datech Bensona z roku 2008). Taxon Duriavenator byl zahrnut do fylogenetické analýzy prováděné Holtzem roku 2000 (tedy ještě jako "Megalosaurus" hesperis), tehdy ovšem kvůli malému množství dostupných dat nebyla fylogenetická pozice tohoto taxonu přesně určena. produktem analýzy bylo 220 výsledných kladogramů a v nich se Duriavenator jevil jako sesterský taxon k několika různým kladům bazálních tetanur. Přestože v minulosti byli jako "megalosauři" nebo dokonce přímo pod rod Megalosaurus řazeni různí teropodi, nebyly nikdy předloženy potenciální synapomorfie, které by tuto klasifikaci potvrdily. Většina z těchto taxonů nikdy nebyla zahrnuta do fylogenetické analýzy. Proto by mohla být velmi slibná analýza bazálních teropodů (zahrnující i většinu evropských střednojurských zástupců této skupiny), kterou Benson připravuje pro publikaci.


Zdroj (včetně obrázku):

Benson, 2008

listopadu 20, 2008

Duriavenator, nový rod teropoda (redeskripce druhu Megalosaurus hesperis)

Nová studie Rogera Bensona se zabývá redeskripcí druhu ‘Megalosaurushesperis, známého ze střednějurské formace (stupeň bajoc) Inferior Oolite v jižní Anglii (hrabství Dorset). Jde již o druhou Bensonovu studii zabývající se rodem Megalosaurus v tomto roce - ta první se zabývala validitou typového druhu M. bucklandii. Abstrakt nové studie v krátkosti zmiňuje několik znaků, kterými se ‘M.’ hesperis liší od lektotypu rodu Megalosaurus, sestávajícího z pravé kosti zubní neboli dentale (v případě megalosaura autor popisu nestanovil holotyp, byl proto v pozdější době stanoven náhradní typ, vybraný však z originálního materiálu - takový typ se nazývá lektotyp). Na základě těchto znaků Benson popsal nový rod, Duriavenator. Pokud jde o etymologii, "Duria" je latinský ekvivalent názvu "Dorset", zatímco "venator" znamená "lovec" - čili "lovec z Dorsetu". Nově vytvořená kombinace D. hesperis je unikátní dvěma autapomorfiemi horní čelisti. Některé znaky v anatomii dostupného materiálu D. hesperis potvrzují pozici tohoto druhu uvnitř kladu Tetanurae, a některé z nich snad umožňují i bližší určení: jeden znak patří mezi synapomorfie spinosauroidů (vhodnější by vzhledem k pozici megalosaura v nových fylogenetických analýzách a pravidlu priority snad byl výraz "megalosauroidů"). Další znak zase abstrakt uvádí jako synapomorfii kladů Spinosauridae a Megalosauridae (v rámci - opět - Megalosauroidea). Starší doklady o existenci tetanur sice již byly předloženy, jejich klasifikace ale byla později vyvrácena. D. hesperi tak nasvědčuje tomu, že tetanury, dominantní klad dravých dinosaurů vládnoucí ekosystémům až do konce křídy, vznikly již v rané fázi střední jury.

Zdroj:

http://www.mapress.com/zootaxa/2008/f/z01931p067f.pdf

Abstrakt studie:

Benson, R.B.J. (2008). "A redescription of "Megalosaurus" hesperis (Dinosauria, Theropoda) from the Inferior Oolite (Bajocian, Middle Jurassic) of Dorset, United Kingdom". Zootaxa 1931: 57-67.

Megalosaurus’ hesperis from the Inferior Oolite (Bajocian, Middle Jurassic) of Dorset, UK is redescribed. Several features of ‘M.’ hesperis demonstrate that it is distinct from the lectotype dentary of Megalosaurus: an enlarged, subcircular third alveolus and subcylindrical, anteriorly inclined anterior dentary teeth; an anterior Meckelian foramen located almost directly anterior to the posterior Meckelian foramen; low interdental plates; and a prominent lip bounding the Meckelian groove ventrally, anterior to the Meckelian fossa. Therefore a new genus, Duriavenator, is erected to form the new combination D. hesperis. D. hesperis possesses two autapomorphies of the maxilla: a deep groove on dorsal surface of the jugal process containing numerous pneumatic foramina; and an array of small foramina in the ventral part of the articular surface for the premaxilla. Several features confirm the tetanuran affinities of D. hesperis: a prominent anterior process of the maxilla; the presence of band-like dental enamel wrinkles; the maxillary 'fenestra' is present but takes the form of an imperforate fossa (a spinosauroid synapomorphy); and the paradental groove is wide anteriorly, defining a distinct gap between the interdental plates and the medial wall of the dentary (a synapomorphy of Spinosauridae + Megalosauridae). Older records of tetanurans have been proposed, but most of these have been refuted and detailed re-examination of other early reports is warranted to establish the date of origin of this clade. An early Middle Jurassic origin of tetanurans is preferred.

září 12, 2008

Spodnokřídový spinosaurid z jižní Číny

Zuby nalezené ve spodnokřídové Napai Formation, nacházející se v jihočínské autonomní oblasti Guangxi byly původně popsány jako sauropteryg Sinopliosaurus fusuiensis, později však byly reklasifikovány jako pozůstatky spinosauridního teropoda blízce příbuzného druhu Siamosaurus suteethorni, který žil v Thajsku rovněž v období spodní křídy. Tento objev tak rozšiřuje geografický rozsah výskytu asijských spinosauridů o území Číny. Dosud byli spinosauridi v rámci Asie známí jen z Thajska a Japonska.



Zuby nového spinosaurida z čínské Guangxi s označením IVPP V 4793 z různých pohledů. Písmeno "d" označuje zvětšený pohled na špičku zubu s patrným žebrováním. Proužky měřítka odpovídají 1 cm.

Zdroj (včetně obrázku):

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-08-12-54

Abstrakt studie:

Buffetaut, E., Suteethorn, V., Tong, H., and Amiot, R., 2008, An Early Cretaceous spinosaurid theropod from southern China: Geological Magazine, v. 145, n. 5, p. 745-748.

Teeth from the Early Cretaceous Napai Formation of Fusui County, Guangxi Zhuang Autonomous Region (South China), initially described as the sauropterygian Sinopliosaurus fusuiensis, are redescribed as belonging to a spinosaurid theropod closely allied to Siamosaurus suteethorni, from the Early Cretaceous of Thailand. This identification extends to China the geographical range of Asian spinosaurs, previously reported from Thailand and Japan.

září 06, 2008

Zrekonstruována lebka portugalského torvosaura

V Lourinha Museum ve městě Lourinha (známém dinosauřím nadšencům mj. z rodového jména rodu Lourinhasaurus) byla zrekonstruována lebka teropoda rodu Torvosaurus, jednoho z největších predátorů období jury. Lebka není zcela kompletní, ale zahrnuje i čelisti se zuby dlouhými 13 cm. Celá lebka pak měří 1,4 m, je tedy jen asi o deset centimetrů kratší než lebka populárnějšího svrchnokřídového tyrannosaura. Čelist této lebky objevil 27. července 2003 ve středozápadním Portugalsku jedenáctiletý Jacob Walen z Nizozemí.

Torvosaurus tanneri byl podle nálezů ze Severní Ameriky dlouhý asi 9 m, ale právě portugalské nálezy ukazují na existenci jedinců snad až o třetinu větších. Maxilla nalezená v Portugalsku roku 2006, dlouhá 63 cm, je výrazně větší než 47 cm dlouhá horní čelist amerického exempláře, u kterého byla celková délka lebky odhadnuta na 118 cm. U zmíněného "Portugalce" by to ale mohlo být až 158 cm, tedy ještě více, než měří aktuálně největší zrekonstruovaná lebka v Lourinha Museum.


Torvosauří lebka. Obrázek je ilustrační, nezobrazuje exemplář zmíněný v článku.

Zdroje:

http://chinadaily.com/cn/world/2008-08/03/content_6899712.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Torvosaurus

Zdroj obrázku:

http://www.dinosaur.net.cn/museum/images/torvosaurus124f.JPG