Crurotarsi vs. Ornithodira - o evolučním úspěchu dinosaurů a pterosaurů

Narozdíl od většiny případů mám tentokrát k dispozici kompletní studii, nikoli jen krátký abstrakt, a tak bude pojednání o nově publikované práci tentokrát poněkud delší.

Další z nových studií, jejímiž autory jsou tentokrát tak známá jména jako Stephen Brusatte, Michael Benton, Marcello Ruta a Graeme Lloyd se zabývá otázkou, co vedlo k evoluční "výhře" dinosaurů a pterosaurů nad primitivnějšími archosaury. Vzestup dinosaurů během svrchního triasu a spodní jury, tj. v období před 230 - 190 miliony let, je podle autorů přímo ukázkovým příkladem evoluční radiace. Během tohoto období klad Dinosauria diverzifikoval do mnoha skupin výrazně odlišných velikostí těla, morfologií i ekologickými nároky. Následkem tohoto procesu se dinosauři stali předními suchozemskými obratlovci, okupujícími mnoho ekologických nik (zvláště pokud jde o živočichy středních a velkých rozměrů) v globálním měřítku. Co ale vedlo k tomuto evolučnímu úspěchu a vytlačení jejich konkurentů, archosaurů ze skupiny Crurotarsi? Je velmi obtížné určit konkrétní faktor. K podrobné analýze rychlosti evoluce autoři použili novou fylogenezi triasových archosaurů a sadu dat sestávající z 64 taxonů a 437 jednotlivých kosterních znaků.

Například se ukazuje, že kostra končetin se u dinosaurů vyvíjela podstatně rychleji než u zástupců skupiny Crurotarsi, nebylo tomu tak však u kraniálního a axiálního skeletu. Chybí evidence výraznějších rozdílů v rychlosti evoluce dinosaurů a zástupců Crurotarsi během období triasu. Evoluční radiace triasových archosaurů se obecně vyznačuje klesající rychlostí evoluce a vzrůstající morfologickou různorodostí - to dalo vzniknout novým skupinám živočichů, jako byli fytosauři, aetosauři, krokodylomorfové nebo právě dinosauři a pterosauři. Celkově výsledky studie naznačují, že spíše než dlouhotrvající kompetice nebo obecná převaha byly primárním faktorem vzestupu dinosaurů historické souvislosti. Po 30 milionů let totiž žili dinosauři vedle vývojově primitivnějších archosaurů a sdíleli s nimi ekologické niky, což ostře kontrastuje s obecnou představou dinosauří "nadřazenosti" a "předurčení k úspěchu". Autoři studie otevřeně přiznávají, že je těžké vysvětlit, proč na přelomu triasu a jury vymřeli zástupci kladu Crurotarsi, nikoli Dinosauria. Pravděpodobné vysvětlení, které studie nabízí, spočívá v existenci nějaké klíčové adaptace, kterou dinosauři disponovali, ale zástupci Crurotarsi ne.

Fylogeneze archosaurů podle studie Brusatte et al., 2008

Zdroj (včetně obrázku):

Brusatte et al., 2008

Abstrakt studie:

Brusatte, S. L., Benton, M. J., Ruta, M. & Lloyd, G. T. 2008. Superiority, Competition, and Opportunism in the Evolutionary Radiation of Dinosaurs. Science 321:1485-1488.

The rise and diversification of the dinosaurs in the Late Triassic, from 230 to 200 million years ago, is a classic example of an evolutionary radiation with supposed competitive replacement. A comparison of evolutionary rates and morphological disparity of basal dinosaurs and their chief "competitors," the crurotarsan archosaurs, shows that dinosaurs exhibited lower disparity and an indistinguishable rate of character evolution. The radiation of Triassic archosaurs as a whole is characterized by declining evolutionary rates and increasing disparity, suggesting a decoupling of character evolution from body plan variety. The results strongly suggest that historical contingency, rather than prolonged competition or general "superiority," was the primary factor in the rise of dinosaurs.