Největší stegosauří stopa nalezena ve svrchní juře severního Španělska

Dosud největší stegosauří stopa (v podobě přírodního trojrozměrného odlitku) byla objevena u města Colunga ve španělském autonomním společenství Asturii. Přestože podle původního zdroje jde o největší dosud známou stopu rodu Stegosaurus, Jose Carlos García-Ramos z Museo del Jurásico de Asturias (MUJA) na Dinosaur Mailing List zveřejnil, že stopa byla připsána ichnotaxonu Deltapodus. Jedná se tedy zřejmě spíš o největší stopu jakéhokoli zástupce skupiny Stegosauria. Webové stránky ThinkSpain zprávu o nálezu zveřejnily 14. února s tím, že k samotnému objevu došlo pouhý den předtím. To ale není pravda - MUJA oznámilo objev médiím na tiskové konferenci již koncem ledna. Až 13. února ovšem nastal den beze srážek a s nízkým přílivem, což bylo nutné pro vyjmutí samotného odlitku stopy z kamenného bloku. Stopa byla nalezena v útesech Cape Lastres, geologicky spadajících pod Lastres Formation. Ta je kimmeridžského stáří (kimmeridž je stupeň svrchní jury, vymezující období před 154 až 151 miliony let). Tyto detaily oznámil další uživatel DML jménem Jose Ignacio Ruiz-Omeñaca (pracující rovněž v Museo del Jurásico de Asturias a tedy zřejmě detailně obeznámený s objevem). García Ramos dále novináře informoval, že rod Stegosaurus žil na území Severní Ameriky a Evropy, dále také o časovém rozpětí výskytu a tělesných rozměrech tohoto tyreofora. Ze stopy však prakticky nelze vyčíst, s kterým taxonem známým podle tělesných fosilií bychom ji mohli ztotožnit. Ačkoli fosilie rodu Stegosaurus byly v roce 2006 nalezeny v sousedním Španělsku, je daleko spíše možné, že otisky svých nohou zde zanechal Dacentrurus. Fosilie tohoto velkého stegosaurida jsou totiž v severošpanělské Asturii poměrně časté. A nyní k samotné stopě - jde o otisk zadní končetiny stegosaura (ve smyslu zástupce kladu Stegosauria), měřící 55 cm na délku a 43 cm na šířku. To odpovídá asi 3 metry vysokému zvířeti. Stopa je oválného tvaru a má tři krátké a dopředu orientované prsty - krátké prsty a dominující pata jsou charakteristické znaky právě ichnotaxonu Deltapodus. Odlitek stopy byl "uvěznen" asi v 70 kg těžkém kamenném bloku. Vyjmutý odlitek je nyní uskladněn v již zmíněném muzeu MUJA, kde také bude vystaven. Velmi blízko - asi 2 metry - od tohoto nálezu byl nalezen rovněž půlměsíčitý otisk přední končetiny, patřící zřejmě stejnému dinosaurovi. Ten ve svrchní juře kráčel po planině blízko řeky. Podle slov Garcíy Ramose je sbírka stegosauřích stop v MUJA jedna z největších v Evropě a v tomto ohledu je srovnatelná snad jen s lokalitou u Clevelandu v anglickém Yorkshiru.

S vyjmutím odlitku stopy z kamenného bloku v útesu se muselo čekat několik týdnů po samotném objevu - rozhodující bylo počasí a úroveň přílivu.

Takto vypadal blok kamene, vyjmutý z útesu v Cape Lastres. Obsahoval největší dosud nalezenou stegosauří stopu.

A konečně samotná stopa, již vyjmutá z kamene. Paleontology z Museo del Jurásico de Asturias byla zařazena pod ichnotaxon Deltapodus. Pruh měřítka je dlouhý 10 cm (předpokládám, že Ruiz-Omeñaca udělal ve svém příspěvku na DML chybu, když měřítko označil za desetimilimetrové).

Zdroje:

http://www.dinoastur.com/2009/02/17/rescatada-la-icnita-de-estegosaurio-del-cabo-de-lastres/
http://dml.cmnh.org/2009Feb/msg00199.html
http://dml.cmnh.org/2009Feb/msg00184.html
http://www.thinkspain.com/news-spain/16270/biggest-ever-stegosaurus-footprint

Zdroje obrázků:

http://www.dinoastur.com/2009/02/17/rescatada-la-icnita-de-estegosaurio-del-cabo-de-lastres/
http://www.thinkspain.com/news-spain/16270/biggest-ever-stegosaurus-footprint

Ptačí ichnotaxon Koreanaornis poprvé zaznamenán v Severní Americe

Owen Afinson a jeho kolegové se zabývají prvním zaznamenaným výskytem malých ptačích stop, patřících ichnotaxonu Koreanaornis, v severoamerické křídě. Přestože tělesné fosilie brodivých ptáků a jim podobných druhů jsou v křídě extrémně vzácné, rostoucí počet objevů lokalit se zachovalými ptačími stopami přináší cenný alternativní materiál k vyplnění mezer ve scénářích rané fáze evoluce brodivým ptákům podobných druhů. Nově objevené ptačí stopy z Dakota Formation v severovýchodním Utahu (datované do albu až cenomanu, což odpovídá rozpětí 112 - 94 Ma) reprezentují první zaznamenaný výskyt ichnotaxonu Koreanaornis v Severní Americe vůbec a zatím teprve druhé ptačí stopy známé z formace Dakota. Před současnou reklasifikací byly stopy připsány ichnotaxonu Aquatilavipes, což ale Anfinson s kolektivem vyvracejí. Tři dobře zachovalé série stop byly popsány a provizorně přiřazeny k Koreanaornis cf. hamanensis (tedy k druhu z rodu Koreanaornis, velmi podobnému K. hamanensis). Revize ichnotaxonomie u brodivých však také odhalila, že tento ichnotaxon rovněž velmi připomíná miocénní ichnodruh Avipeda sirin. Tento fakt ukazuje, že bude třeba vyhodnotit míru pdobnosti mezi druhohorními a třetihorními patčími ichnotaxony. Nový materiál může pomoci odlišit ichnotaxon Koreanaornis od větších stop patřících ichnotaxonu Aquatilavipes, který je v Severní Americe běžnější a rozšířenější. V některých případech bylo dokonce jméno Aquatilavipes nesprávně užíváno jako taxon zahrnující všechny samostatné ichnorody, a to jak v Severní Americe, tak i v Asii. Stratigrafie Dakota Formation v místě nálezu stop ukazuje, že původce stop žil blízko moře. V závěru abstraktu autoři dodávají, že i přes celkem hojné rozšíření sedimentů s dinosauřími stopami jsou nálezy stop ptáků v Dakota Formation (a v křídových lokalitách na západě USA vůbec) stále podstatně řidší než v jiných oblastech, např. východní Asii.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Anfinson, O.A., Lockley, M.G., Kim, S.H., Kim, K.S., and Kim, J.Y. 2009. First report of the small bird track Koreanaornis from the Cretaceous of North America: implications for avian ichnotaxonomy and paleoecology. Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2009.02.001.

Although body fossils of shorebirds and shorebird-like species are extremely rare from the Cretaceous, rapid increase in the discovery of bird footprint sites provides valuable alternate evidence to help fill gaps in the story of the early evolution of shorebird-like species. Newly discovered bird tracks from the Albian − Cenomanian Dakota Formation in northeastern Utah represent the first report of the ichnogenus Koreanaornis from North America and only the second report of bird tracks from this formation. These tracks are not attributable to Aquatilavipes as previously claimed. Three well-preserved trackways are described and provisionally referred to Koreanaornis cf. hamanensis (Kim). However, a review of the ichnotaxonomy of shorebird ichnites reveals that this ichnotaxon also closely resembles the Miocene ichnospecies Avipeda sirin (Vyalov). This latter comparison points to the need for a thorough evaluation of the similarity between Mesozoic and Cenozoic avian ichnotaxa, which may be over-split in some cases and under-differentiated in others. The new material helps distinguish ichnogenus Koreanaornis from the larger bird track Aquatilavipes, which is more abundant and widespread in North America. In some cases Aquatilavipes has been incorrectly used as a catch-all ichnogenus both in North America and Asia. The Dakota Formation stratigraphy at the tracksite indicates that the track makers lived in a marginal marine paleoenvironment. However, despite the widespread distribution of such facies, often replete with dinosaur tracks, the bird track record of the Dakota Formation, and the Cretaceous of the western USA remains relatively sparse in comparison with other areas such as east Asia.

Revize ichnotaxonu Changpeipus: synonymizace a nový druh

Fosilie obratlovců ze spodnokřídové formace Lufeng, nalézané od třicátých let minulého století, hrály důležitou úlohu v počáteční kariéře prvního čínského dinosauřího paleontologa, C. C. Younga. V roce 1951 byla dokonce stanovena kategorie "Lufeng Saurischian Fauna", a fosilie zařazované do této jednotky byly následně objeveny v mnoha místech po provincii Yunnan, včetně Lufengu, Yimenu a Yuanmou. "Lufeng Saurischian Fauna" zahrnuje prosauropody druhů Lufengosaurus huenei, Lufengosaurus magnus, Yunnanosaurus huangi a "Gyposaurus" (Anchisaurus) sinensis, bazální sauropody Chinshakiangosaurus chunghoensis, Jingshanosaurus xinwaensis, Kunmingosaurus wudingensis [nomen nuduum], pravděpodobného bazálního sauropoda "Yunnanosaurus" robustus, nepojmenovaný taxon řazený opět mezi bazální sauropody, teropody Meganpnosaurus sp., "Dilophosaurus" sinensis a možného teropoda Eshanosaurus deguchiianus. Sinosaurus triassicus je nomen dubium a Lukousaurus yini se ukázal být bazálním krokodylomorfem. Dále jsou z Yunnanu známi bazální tyreofoři Tatisaurus oehleri a Bienosaurus lufengensis. "Dianchungosaurus lufengensis", předpokládaný ornitopod, je chiméra s holotypem náležícím krokodylomorfovi a paratypem blíže nerozpoznanému prosauropodovi. Po tomto úvodu se již můžeme věnovat vlastnímu tématu studie. Tím je popis nového ichnodruhu Changpeipus pareschequier a také podrobná redeskripce celého ichnorodu Changpeipus.

Na začátku roku 2008 objevil Wang Tao a zaměstnanci The World Dinosaur Valley z okresu Lufeng dvě dinosauří stopy (nebyly však součástí jedné série) ve vesnici Yaozhan. Šlo o první objev dinosauřích stop v Lower Lufeng Formation. Z okolních oblastí jsou však dinosauří stopy dobře známy, příkladem může být Lufengopus dongi z Chuanjie Formation (= Upper Lufeng Formation). Na základě tohoto objevu popisuje nová studie nový ichnodruh, přiřazený k ichnorodu Changpeipus Young, 1960. Typovým ichnodruhem je C. carbonicus, ale kromě něj bývají k tomuto ichnotaxonu řazeny ještě tři další ichnodruhy: C. bartholomaii Haubold, 1971, který je ovšem nomen nudum, C. luanpingeris Young, 1979 a C. xuiana Lü et al., 2007. C. luanpingeris přitom autoři v revizi shledávají být mladším synonymem C. carbonicus. Changpeipus je označením pro tříprsté teropodní stopy střední velikosti, charakteristikcé několika znaky. Úhel mezi prsty II-III a III-IV je větší než 25 stupňů, prst IV vybíhá dále dopředu než prst II a je také delší. Autoři studie pro lepší srovnání s novým druhem přeměřili také stopy dříve známého druhu C. carbonicus - u exempláře IVPP V2472.2 činí poměr délka/šířka 2,03 (41 cm ku 20,2 cm), u exempláře IVPP V2472.3 to je 1,58 (39,5 cm ku 25 cm) a u exempláře IVPP V2470, který má nekompletně zachovalou oblast paty, činí poměr 1,39 (29 cm ku 21 cm). Celkově tak poměr mezi délkou a šířkou stopy u C. carbonicus kolísá mezi 2,03 a 1,58. Oproti tomu u nového druhu C. pareschequier je tento poměr 1,29.

C. pareschequier přejal své neobvyklé druhové jméno z francouzštiny, konkrétně slov "par" ("od") a "schequier" ("šachovnice"). Stopy byly totiž nalezeny při sbírání kamene k výrobě čínských šachovnic. Holotyp tvoří dva otisky nalezené na jediné kamenné desce. Oba otisky byly katalogizovány zvlášť, a to pod označeními ZLJ-ZQK1 a ZLJ-ZQK2. Pobavilo mě upřesnění místa nálezu (naproti restauraci, jejíž jméno studie uvádí), jinak je lokalita vzdálena 2,2 km jihovýchodně od Yaozhanu. Stopy vykazují velký, okrouhlý vazivový polštář u předních článků prstů a jejich spojení s metatarzály. Pro teropodí stopy je to znak neobvyklý; většina neptačích teropodů postrádá jakýkoli náznak takového polštáře (výjimky ovšem existují - viz Dromaeopodus). Způsob pohybu teropoda, jenž stopy zanechal, se nedá označit za semi-plantigrádní (polo-ploskochodný) - není viditelná jakákali část metatarzu; pohyb byl tedy čistě digitigrádní (prstochodný). Druhý prst je nejkratší a nese dva zhruba stejně dlouhé "polštářky", mezi nimiž jsou pouze neznatelné mezery. Úhel mezi druhým a třetím prstem je zhruba stejně velký jako úhel mezi třetím a čtvrtým prstem - v obou případech je velký 28 stupňů. ZLJ-ZQK1 je kompletní až na poškozený distální konec druhého prstu, u ZLJ-ZQK2 chybí kaudolaterální konec stopy. Délka stopy ZLJ-ZQK2 je 26,5 cm a její maximální šířka (vzdálenost mezi špičkami druhého a čtvrtého prstu) odpovídá 20,5 cm. Délka druhého prstu činí 14,9 cm, délka třetího prstu potom je 17,4 cm a čtvrtý prst je 15,6 cm dlouhý. Autoři také zmiňují, že z Číny i jiných zemí jsou známy další jurské teropodní ichnotaxony, a Changpeipus by mohl být mladším synonymem jednoho z nich - ichnorodu Grallator.


Zdroje:

Xing et al., 2009
Jiří Meixner; http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1911

Zdroj obrázku:

Xing et al., 2009

Abstrakt studie:

Xing L. D., Jerald D. H., Sekiya T., Fujita M., Dong Z. M. Discovery of dinosaur footprints from the Lower Jurassic Lufeng Formation of Yunnan Province, China and new observations on Changpeipus. Geological Bulletin of China, 2009, 28(1):16-29

Herein described are two footprints tah t belong to the new ichnospecies Changpeipus pareschequier ichnosp. nov. from the Lower Jurassic Lufeng Formation near Yaozhan Village, Lufeng County, Yunnan Province, China. This is the first discovery of dinosaur footprints in the Lufeng Formation. The ichnogenus Changpeipus is revised after the re-study of its type specimen. Specimen IVPP V2472 2a, a supposed manus print that is part of the ichnogenoholotype of Changpeipus carbonicus, is re-studied herein and assessed as a pes print of a juvenile individual of the Changeipus carbonicus track maker. Changpeipus luanpingeris is a junior synonym of Changpeipus carbonicus. Changpeipus pareschequier ichnosp. nov. resembles the ichnotaxon Kayentapus. Based on its characteristics, the footprints are presumably made by a member of the Coelophysoidea from the Lufeng Formation.

Životní prostředí dinosaurů žijících okolo Jadranu a zvrat v paleogeografii

Podle španělského paleontologa Fabia M. Dalla Vecchiy změnila znalost dinosauřích stop způsob, jakým vědci rekonstruovali životní prostředí a paleogeografii druhohorních karbonátových platforem periadriatické oblasti. Píše tak v abstraktu své nové studie, publikované v žurnálu Oryctos. Periadriatická oblast zahrnuje území náležící dnes Itálii, Slovinsku a Chorvatsku a podle geologů se v případě zdejších vápenců jedná o mělčiny bývalého vnitrooceánského moře (obklopeného oceánem Tethys), které se v této oblasti rozkládaly v křídovém období. Objevy dinosauřích fosilií - zvláště pak stop - v mnoha místech a odlišných stratigrafických úrovních dokazuje, že "mořské mělčiny" byly opakovaně - nebo dokonce nepřetržitě - osídleny velkými suchozemskými živočichy. Rekonstrukce těchto karbonátových platforem jako druhohorní analogie Bahamské plošiny je tedy zřejmě nesprávná. Fosilní záznam rovněž dovoluje otestovat správnost paleoenvironmentálních a paleogeografických rekonstrukcí této oblasti. Ty se bohužel dopouštějí té chyby, že i místa, kde byly nalezeny dinosauří fosilie, stále označují za "mořské mělčiny". Výsledky Dalla Vecchiova výzkumu by měly tvořit první krok k pochopení dinosaurů žijících "u okraje", sám autor ale zdůrazňuje, že jsou samozřejmě pouze předběžné a potvrdit nebo naopak vyvrátit je mohou jen další nálezy fosilií. Ichnologický materiál a paleogeografická rekonstrukce také mohou podnítit nové teorie o biologii vymřelých dinosauřích kladů.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Dalla Vecchia, F.M. 2008. The impact of dinosaur palaeoichnology in palaeoenvironmental and palaeogeographic reconstructions: the case of the Periadriatic carbonate platforms. Oryctos 8:89-106.

Knowledge of dinosaur footprints has greatly changed how scientists reconstruct the palaeoenvironment and palaeogeography of the Mesozoic carbonate platforms of the Periadriatic area (Italy, Slovenia and Croatia). Geologists considered those carbonate platforms as shallow marine, intraoceanic banks (i.e., surrounded by the Tethys Ocean) during Cretaceous times. The discovery in the last 20 years of dinosaur fossils, mainly footprints, in many places and at different stratigraphic levels has demonstrated that the "shallow seas" were repeatedly or continuously populated by large terrestrial animals. Thus, the reconstructions of those carbonate platforms as a sort of Mesozoic "Bahamas Banks" was incorrect. The new record allows also testing for congruence with palaeoenvironmental and palaeogeographic reconstructions. Areas where dinosaur fossils have been found are always considered as "shallow marine" in those reconstructions, very far away from continental areas during the Late Triassic and earliest Jurassic and surrounded by deep marine basins during Late Jurassic and Cretaceous times. The results of this research are a first step toward the understanding of those dinosaurs living "at the border", but are obviously preliminary and subject to confirmation or confutation with increased fossil sampling. The ichnological sample and the palaeogeographic reconstructions can also stimulate some reflections about the biology of the extinct dinosaurian clades and give some suggestions for the development of future research.

Dinosauří stopy v Itálii a paleogeografie + nejstarší zub spinosaurida z Tendaguru

Další z mnoha zpráv o nově nalezených dinosauřích stopách tentokrát přichází z blízkosti města Bisceglie nacházejícím se v jihoitalském regionu Puglia. Nález datovaný do období raného aptu (spodní křída; před 125 až 112 miliony let) byl objeven v lokalitě přičítané ke Corato, členu formace Calcare di Bari. Materiál sestává z několika izolovaných otisků a krátkých sérií stop kvadrupedních i bipedních dinosaurů. Zřejmě zde v jednom prostředí žilo více vzájemně interagujících typů dinosaurů - dokazují to stopy sauropodů, teropodů, ornitopodů i tyreoforů. Společný výskyt těchto taxonů zde ale byl jen příležitostný, ovlivněn migračními cestami živočichů. Nález může poskytnout nejen nový náhled na rozšíření dinosaurů, ale i upřesnění paleogeografické rekonstrukce středomořské části oceánu Tethys v období křídy. Tento oceán oddělující Laurasii a Gondwanu se původně rozprostíral od dnešního Mexického zálivu až k Malajskému poloostrovu. V období křídy však v oblasti dnešního Středomoří z tohoto oceánu zbyl jen úzký pruh mezi pobřežím severní Afriky a mnoha drobnými ostrůvky, pokrývajícími velkou část dnešní Evropy. Výsledky zdůrazňují fakt, že ve spodní křídě existovalo jak strukturální, tak environmentální propojení mezi jižním kontinentem a karbonátovými platformami okolo dnešního Jaderského moře.

Abstrakt studie:

Sacchi, E., Conti, M.A., D'Orazi Porchetti, S., Logoluso, A., Nicosia, U., Perugini, G., and Petti, F.M. 2008. Aptian dinosaur footprints from the Apulian platform (Bisceglie, southern Italy) in the framework of periadriatic ichnosites. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: 10.1016/j.palaeo.2008.09.018.

New dinosaur tracks have been found near Bisceglie (Bari, Apulia), on loose blocks ascribed to the Corato Member (late Bedoulian to early Gargasian) of the Calcare di Bari Fm. The material consists of isolated footprints as well as of short trackways of quadrupedal and bipedal dinosaurs. The new tracksite has yielded a quite differentiated dinosaur ichnocoenosis, including theropod, sauropod, thyreophoran and ornithopod footprints. The discovery of early Aptian dinosaur footprints in the limestone of the carbonate platform of southern Italy gives new insights on dinosaur distribution, and new palaeontological constraints for the palaeogeographic reconstruction of the Mediterranean Tethys during the Cretaceous. The analysis of this and others ichnosites of the periadriatic carbonate platforms, gives evidence of repeated emersions and of widespread land-vertebrates dwelling. The characteristics of the associations suggest that the trackmakers did not constitute a real coevolved association but the occasional co-occurrence of taxa after migration. The results emphasize the need of both structural and environmental continuity and walking ways between a southern continent and the periadriatic carbonate platforms during the Early Cretaceous.

Pokud jde o svrchnojurský zub spinosaurida z formace Tendaguru (Tanzánie), informace nebudou tolik obsáhlé a proto je shrnuji do jednoho příspěvku s další paleo-aktualitou. Na Českém paleontologickém fóru se tentokrát objevila jen citace; více informací ale má Nick Gardner z blogu Why I hate theropods. Zub byl původně spolu s dalšími připsán německým paleontologem W. Janenschem rodu Labrosaurus, podle některých znaků by ale mohlo jít o pozůstatek chupu teropoda podobného rodu Ceratosaurus a jiné ukazují na spinosaurida. Tvar zubu je velmi podobný rodu Baryonyx - buď byl tedy tento typ zubů přítomen u bazálních spinosauridů jako celku, nebo se nejedná o nejstaršího známého "pravého" spinosaurida, ale baryonychina.


Citace:

Buffetaut, E. 2008. Spinosaurid teeth from the Late Jurassic of Tendaguru, Tanzania, with remarks on the evolutionary and biogeographical history of the Spinosauridae; pp. 26-28, Mid-Mesozoic Life and Environments, Cognac.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://en.wikipedia.org/wiki/Cretaceous
http://whyihatetheropods.blogspot.com/

První křídové dinosauří stopy v Polsku

Ze svrchní křídy Polska jsou hlášeny nové nálezy stop teropodů a ornitopodů - ichnotaxonu Irenesauripus sp. a exempláře podobného Hadrosauropodus sp. Jde vůbec o první polské stopy z období křídy. Stopy byly nalezeny ve vápencích pocházejících z posledního stupně tohoto období, maastrichtu, a byly odkryty nedaleko Roztoczańskiego Parku Narodowego. Jde o izolované pedální otisky teropoda a otisky končetin hadrosaurida.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D., Ploch, I., Gawor-Biedowa, E., and Niedzwiedzki, G. 2008. The first evidence of dinosaur tracks in the Upper Cretaceous of Poland. Oryctos 8:107-113.

A new theropod and ornithischian dinosaur track (Irenesauripus sp. and cf. Hadrosauropodus sp.) are reported from the Polish Cretaceous carbonate facies. The reported finds came from the Maastrichtian limestones, informal unit called Gaizes, exposed in the vicinity of the Roztocze National Park and represents isolated theropod pedal print and manus-pes set left by hadrosaurid dinosaur. These are the first dinosaur track record in the Cretaceous of Poland.

Popsáno nová naleziště dinosauřích stop - extrémní hustota nálezů a otisky ocasu

Přes 1000 dinosauřích stop starých 190 milionů let (pocházejících tedy z období spodní jury) bylo nalezeno v severní Arizoně (USA) již roku 2006, ale až v letošním říjnovém vydáním mezinárodního paleontologického žurnálu Palaios byl tento objev podrobně popsán. Je třeba upozornit, že tento článek není psán podle samotné studie nebo jejího abstraktu, ale jen podle internetového článku zveřejněném na webu National Geographic. Informace tak mohou být méně přesné. Pro extrémně vysokou koncentraci stop - až 12 na jediném metru čtverečním - začalo být lokalitě spadající pod Vermilion Cliffs National Monument přezdíváno "dinosauří taneční parket". Naleziště, nacházející se přibližně v polovině cesty mezi městy Kanab v Utahu a Page v Arizoně, bylo v době kdy sem dinosauři otiskli své stopy zřejmě oázou uprostřed rozlehlé pouště větší než Sahara, pokrývající celý jihozápad dnešních Spojených států. Poměrně hluboké stopy nasvědčují otisknutí do lehkého, mokrého písku. Zdejší stopy patřily zřejmě nejméně čtyřem typům dinosaurům; a našly se zde dokonce i stopy po vlečeném ocasu. Ty jsou asi 6 cm široké a snad až 7 m dlouhé. Na celém světě existuje méně než tucet těchto nálezů, jen z 10 označených okrsků po čtyřech metrech čtverečních již ale známe 4 tyto nálezy. Jak ale zdůrazňuje objevitel lokality a spoluautor studie, bývalý postgraduální student University of Utah a v současnosti zaměstnanec Chevron Inc. Winston Seiler, dinosauři obvykle při pohybu svůj ocas po zemi nevlekli - tento názor byl překonán již před desítkami let. Mimochodem - jenom těchto deset okrsků, které si Seiler vyznačil pro část své studie, přineslo celkem 473 stop.

Stopy se pohybují ve velikostním rozmezí od 2,5 do 51 centimetrů a nasvědčují tomu, že zde kráčely matky se svými mláďaty vedle sebe. Otisky se rozkládají po ploše zhruba 3000 metrů čtverečních a je možné, že v současnosti uváděný počet stop bude postupem času vzrůstat; a to i několikanásobně. Počet stop zde nalezených obzvláště vynikne ve srovnání s jinými lokalitami na západě USA, kterých zatím bylo objeveno kolem 60: obvykle bývá nalezeno několik stop, maximálně několik tuctů. Unikátní naleziště geologicky patří pod Navajo Sandstone Formation. Jak řekla Marjorie Chan, profesorka geologie a geofyziky na University of Utah a autorka studie, mohou tyto stopy pomoct paleontologům lépe pochopit sociální život dinosaurů. Z rozměrů a tvarů stop Seiler odhadl přítomnost čtyř druhů dinosaurů. Následující jména jsou pouze ichnotaxonomickými označeními, která se většinou vztahují k tvaru stop a nelze je s jistotou spojit s konkrétním druhem dinosaura. Mělo se jednat konkrétně o ichnogenus Eubrontes, jehož stopy jsou dlouhé 25 až 41 cm, sestávají z otisků tří prstů a paty a patřily teropodovi o délce 5 až 6 metrů. Tříprsté stopy přisouzené ichnotaxonu Grallator jsou dlouhé 10 až 18 cm a patřily malému teropodovi, snad o délce kolem 1 metru. Dalším rozeznatelným typem byly stopy sauropodomorfů, spíše kruhovitého tvaru a o rozměrech 15 až 28 centimetrů. Ty patřily největším živočichům z této lokality a mají stejného původce jako nahoře zmíněné otisky ocasu. Na závěr jsou zde údajně patrné i tříprsté stopy inchnotaxonu Anchisauripus, dlouhé 18 až 25 cm a patřící teropodovi dlouhému 2 až 4 metry. Na druhou stranu Marjorie Chan přiznává, že je obtížné rozhodnout, jestli menší stopy patřily opravdu menším dinosaurům nebo jen mláďatům větších druhů.

Seiler a Chan se však překvapivě setkali se zančně rozdílými reakcemi, z nichž některé i zpochybňovaly autenticitu nalezených otisků. Mezi odpůrce nálezu se řadí např. Alan Titus, paleontolog u Grand Staircase-Escalante National Monument, který sice lokalitu osobně neviděl, ale má rozsáhlé zkušenosti se stopami eubronta. Podle svého tvrzení jich ve spodnějurských skalách Colorado Plateau pozoroval tisíce a nikdy neviděl jedinou, která by vypadala jako stopy zakreslené v nové studii. Velmi podobně se vyjádřil i Andrew Milner, paleontolog ze St. George Dinosaur Discovery Site v Utahu, podle kterého předložené fotografie nepředstavují dostatečnou evidenci a stopy na nich zachycené se nepodobají ichnotaxonu Eubrontes. Přesto je Milner přesvědčen, že jde o zajímavou lokalitu a hodlá se tam zajet podívat, uvedl web National Geographic. Paleontolog Jim Kirkland je mírnější a uvádí, že některé z otisků jsou s jistotou skutečné stopy. Méně jistý si je ohledně otisků ocasu, které lze z výše uvedených důvodů jen obtížně verifikovat. Nepřesvědčila jej ani interpretace některých stop jako pocházejících od sauropodů - ve fosilním záznamu Severní Ameriky se tak staří sauropodi neobjevují, ačkoli jejich existence zde vyloučena není. Podobně jako u jiných významných objevů je i zde na místě počáteční skepticismus.

Nová lokalita na hranicích Arizony a Utahu se vyznačuje extrémní hustotou dinosauřích stop a množstvím nálezů včetně těch vzácných. Na snímku si naleziště prohlíží geolog Winston Seiler.

Seiler je nálezcem "dinosauřího tanečního parketu" - svůj objev učinil již roku 2006, dva roky ale trvalo sestavení podrobné studie, publikované tento měsíc v žurnálu Palaios.

Jeden z otisků, které autoři studie považují za stopy ichnotaxonu Eubrontes. Jiní místní paleontologové však s tímto závěrem nesouhlasí.

Zdroje:

http://www.eurekalert.org/pub_releases/2008-10/uou-dd101708.php
http://news.yahoo.com/s/livescience/20081020/sc_livescience/hugefieldofdinosaurtracksfound
http://news.nationalgeographic.com/news/2008/10/081021-dinosaur-dance.html

Zdroj obrázků:

http://www.eurekalert.org/pub_releases/2008-10/uou-dd101708.php

Srovnání dinosauřích stop z Isle of Skye a Wyomingu

Srovnáním střednějurských dinosauřích stop z geograficky značně vzdálených lokalit se zabývá nová studie Neila D. L. Clarka a Michaela K. Brett-Surmana. Jedná se konkrétně o formace Lealt Shale, Valtos Sandstone, Duntulm a Kilmaluag na skotském ostrově Skye (všechny z období bathonu; tj. zhruba před 168 - 172 miliony let) a formace Sundance (bathon) a Gypsum Spring (bajok) ve Wyomingu, USA. Měření a analýza odsud pocházejících tridaktylních sérií stop nasvědčuje tomu, že menší stopy z Kilmaluag Formation a Valtos Sandstone jsou nerozeznatelné od otisků z americké Sundance Formation. Jeden konkrétní otisk z Lealt Shale Formation je zase podobný větším stopám z Valtos Sandstone. Otisky nohou z formací Duntulm a Gypsum Springs se od jiných stop liší způsobem, jakým se stopy sdružují do skupin a lze zde rozeznat celkem čtyři odlišné typy seskupení, což může ukazovat na přítomnost nejméně čtyř odlišných typů dinosaurů.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Clark, N.D.L., and Brett-Surman, M.K. 2008. A comparison between dinosaur footprints from the Middle Jurassic of the Isle of Skye, Scotland, UK, and Shell, Wyoming, USA. Scottish Journal of Geology 44(2):139-150. doi: 10.1144/0036-9276/01-363.

Measurements of Middle Jurassic tridactyl dinosaur tracks from the Bathonian, Lealt Shale, Valtos Sandstone, Duntulm and Kilmaluag formations of the Isle of Skye, UK, are compared to the same measurements taken for dinosaur footprints from the Bajocian, Gypsum Spring and the Bathonian, Sundance Formation of the Bighorn Basin, Wyoming, USA. Principal component analysis of the data suggests that the smaller footprints from the Valtos Sandstone and Kilmaluag formations are indistinguishable from the footprints of the Sundance Formation. The single footprint from the Lealt Shale Formation is similar to the larger footprints from the Valtos Sandstone Formation. The footprints from the Duntulm and Gypsum Springs formations form distinct groupings from all other footprints. Four different groupings of dinosaur footprints can be recognized from the principal component analysis that may represent at least four different types of dinosaur.

Možné stopy tyrannosaurida z Hell Creek Formation

Mnoho stop velkých teropodů bylo v minulosti přisuzováno druhu Tyrannosaurus rex. Většina pozdějších identifikací však tyto domněnky nepodpořila, a to buď na základě srovnání s "T-rexovou" osteologií nebo analýzy stratigrafické pozice daných stop. Ve svrchnokřídových (maastrichtských) formacích jako Hell Creek, Lance, Scollard, Frenchman a Denver, kde byly nalezeny fosilie druhu T. rex je ve skutečnosti zaznamenána nápadná absence stop. Zdá se však, že nový objev popsaný z Hell Creek Formation (Carter County, Montana, USA) - série velkých tridaktylních stop - by podle morfologických a stratigrafických analýz skutečně mohl patřit druhu T. rex, případně jinému velkému teropodovi z kladu Tyrannosauridae. Objev rovněž představuje první zaznamenané stopy velkého teropoda z Hell Creeku.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Manning, P.L., Ott, C., and Falkingham, P.L. 2008. A probable tyrannosaurid track from the Hell Creek Formation (Upper Cretaceous), Montana, United States. Palaios 23(10):645-647. doi: 10.2110/palo.2008.p08-030r.

Large theropod tracks have previously been attributed to Tyrannosaurus rex. Most identifications however, have not been supported by either clear comparison with T. rex osteology or the stratigraphic position of the track. There is a conspicuous absence of tracks in the Upper Cretaceous (Maastrichtian) Hell Creek, Lance, Scollard, Frenchman, and Denver Formations (Lancian, North American Land Mammal Age), where T. rex body fossils have been found. A large tridactyl track is described here from the Hell Creek Formation of Carter County, Montana, United States. This find constitutes the first record of a large theropod track from the Hell Creek Formation, which could have potentially been made by T. rex or another large theropod, based on the track morphology and stratigraphic position.

Unikátní série stop z Navajo Sandstone včetně otisků ocasu + zub spinosaurida ze Španělska

Jurská formace Navajo Sandstone (Coyote Buttes, hranice Arizony a Utahu) vydala další zajímavý nález: otisky v měkkém sedimentu, které byly interpretovány jako dinosauří stopy. Povrch konkrétní lokality ukazuje neobvyklou kombinaci vzájemně se překrývajících sérií stop lišících se svou velikostí a zároveň některé vzácnější nálezy - např. otisky drápů nebo dokonce stopy po ocasu. Plocha povrchu, na kterém se dinosauří stopy zachovaly je 3000 metrů čtverečních a průměrná hustota nálezů je velmi vysoká - 12 otisků na metr čtvereční. Některé nálezy dosahují velikosti i několika desítek centimetrů. Studie ve čtyřech bodech rozebírá charakteristiky dokazující, že se skutečně jedná o stopy obratlovců. Podle jejích závěrů se zde nacházejí stopy výrazně připomínající ichnorody zařazované k teropodům - jde o taxony Eubrontes, Anchisauripus a Grallator. Rovněž se zde nacházejí stopy, které možná patřily sauropodomorfům. Nález stop dále poskytne cená paleoekologická a paleoklimatologická data pro období spodní jury.

Abstrakt studie:

Seiler, W.M., and Chan, M.A. 2008. A wet interdune dinosaur trampled surface in the Jurassic Navajo Sandstone, Coyote Buttes, Arizona: rare preservation of multiple track types and tail traces. Palaios 23(10):700-710. doi: 10.2110/palo.2007.p07-082r.

A distinctive, disturbed surface with numerous soft-sediment impressions occurs within a wet interdune interval of Jurassic Navajo Sandstone at the Coyote Buttes along the Arizona-Utah border. These high-density impressions are interpreted as footprints that comprise a dinosaur trampled surface. This surface displays an unusual combination of multiple overlapping track types and sizes, distinct to modified footprint features that include claws and toes and rare tail traces. The trampled surface covers 3000 m2 with an average density of 12 impressions/m2 in its main extent. Although modern water collection and biofilms typical of weathering potholes or pits are superimposed on this surface, the primary origin of the impression features are trace fossil structures formed prior to lithification. Four criteria distinguish the impressions as vertebrate in origin: (1) large―up to several tens of centimeters―repeating identifiable foot morphologies; (2) impression floors surrounded by soft-sediment marginal ridges; (3) impressions that are rarely flat and are typically oriented at an angle into the sediment (media) and indicate a clear direction of travel; and (4) multiple in situ ichnofossils on a moist interdune surface that resulted in soft-sediment deformation. At least three ichnogenera―cf. Eubrontes, cf. Anchisauripus, cf. Grallator ― and the tracks attributed to a sauropodomorph appear as regular to asymmetric penetrations into the media with digitate features, commonly accompanied by soft-sediment marginal ridges of displaced sand preserved in the sandstone. The trampled surface provides paleoecologic and paleoclimatologic proxies that suggest a pluvial climate shift likely induced groundwater saturation of an eolian interdune that attracted dinosaurs to the area. The trampled surface provides valuable data for refining ecologic and climatic sensitivities recorded in Early Jurassic eolian deposits.

A slibovaný zub spinosaurida ze Španělska: o této studii nemám možnost referovat podrobněji, protože informace na ČPF se tentokrát omezují jen na název studie, jména autorů a místo uveřejnění. Zub pochází z formace El Castellar ve východošpanělské provincii Teruel. V této provincii byl nalezen mimojiné největší evropský suchozemský živočich, sauropod Turiasaurus riodevensis (Turia = lat. Teruel).

Citace:

Gasca, J.M., Moreno-Azanza, M., and Canudo, J.I. 2008. Dientes de
dinosaurios terópodos espinosáuridos de la Formación El Castellar (Cretá
cico Inferior, Teruel). Palaeontologica Nova. SEPAZ.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Unikátní střednějurské stopy teropodů a sauropodů z Maroka

Ve střednějurských vrstvách (období bajok) pohoří Vysoký Atlas v severním Maroku byly nalezeny dinosauří stopy patřící teropodům a sauropodům. Lokalita s názvem Ifgh ležící na severu oblasti Msemrir se vyznačuje zvláštními sériemi stop: částečně ploskochodné stopy teropodího typu se střídají s prstochodnými. Stopy sauropodů jsou zase rozmístěny do nepravidelných shluků, přičemž v některých výrazně převažují otisky předních končetin. Tyto nálezy nasvědčují tomu, že sauropodi zde pravděpodobně plavali v jakési mělké laguně, přičemž se předními končetinami odráželi ode dna - podobné charakteristiky vykazují i stopy giganta s ichnotaxonomickým pojmenováním Breviparopus, které byly rovněž nalezeny v Maroku. Je rovněž možné domnívat se, že přinejmenším někteří z dinosaurů vykazovali částečně ploskochodný způsob chůze.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Boutakiout, M., Hadri, M., Milhi, A., Nouri, J., Díaz-Martínez, I., and P
érez-Lorente, F. 2008. Icnitas terópodos y saurópodos del Bajociense en
Ifgh. (Norte de Msemrir. Alto Atlas Central. Marruecos). Geo-Temas
10:1249-1252.

In the Bajocian Hight Atlas calcareous beds of Ifgh (norhern Msemerir) are dinosaur footprints reported to theropod and sauropod ichnites. The described neightbouring sites are in Arhbalou and Taoudaat (at NE) and Adrar-n-Ouglagal (SW),in addition to another non studied in the same Msemerir area. The site has peculiar trackways and footprints of theropod type (semiplantigrades alternated with digitigrades) and irregular groups of sauropod footprints too in some of wich manus only marks are mainly. Among other things its probably that sauropods were swimming and there are evidences in order to say that one of the dinosaurs had semiplantigrade optional gait. Dinosaurs made his traks in an algae laminated bed which is traversed and deformed by their feet. Therefore, although there are so much direct structures, most of the outline footprints are undertracks and not true footprints.

Polské dinosauří stopy ještě jednou - střední jura

Otisky dinosauřích stop byly v Polsku nalezeny na další lokalitě: Cybata Góra blízko města Przystajń v oblasti Czltstochowa - abstrakt na tomto místě uvádí odhadované souřadnice místa nálezu. Nález byl učiněn v epikontinentálních pískovcích (tzn. v oblasti bývalých mělkých moří při pobřeží kontinentu) pocházejících z období bajok (střední jura) v geologické jednotce Kościelisko Beds. Stopa je 17 cm dlouhá a tridaktylní; mezi jednotlivými úzkými prsty jsou široké mezery. Otisky nohou podobné tomtuo polskému nálezu jsou známy ze střední jury Severní Ameriky (Utah a Wyoming) a jsou zahrnuty do teropodního ichnotaxonu Carmelopodus Lockley et al., 1998. Připomíná také zvětšeninu malých celurosauřích stop spadajících pod ichnorody Wildeichnus a Skartopus.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D., and Nowacki, P. 2008. Middle Jurassic dinosaur track from the Polish Jura chain; pp. 46 in Uchman, A. (ed.), Second International
Congress on Ichnology Abstract Book. Polish Geological Institute, Warszawa.

The natural cast of dinosaur footprint (Fig. 1 LEFT) was found by junior author on the Cybata Mount, near Przystajn, in the Czltstochowa region (approximate coordinates: N 50°52"371'; E 018°40"002'). The find came from the epicontinental Bajocian sandstones of Koscielisko Beds, from the strata previously reported by Kopik (1967). Footprint (original specimen owned by senior author) is 17 cm long with the three narrow and widely divaricated digits, which lack their proximal pads. Similar footprints from the Middle Jurassic of Utah and Wyoming are labeled as Carmelopodus Lockley et al., 1998 (Fig. 1A). Those ichnites look like the enlargement of small coelurosaurian subdigitigrade tracks of Wildeichnus Casamique1a, 1964 (Fig. 1B) and Skartopus Thulborn, Wade, 1984 (Fig. 1C).

Nový nález u 40 let staré kostry: stopa protoceratopida ze svrchní křídy Mongolska

Předmětem nové studie však není žádný nový nález, ale artikulovaná kostra protoceratopida (s označením ZPAL Mg D-II/3) nalezená polsko-mongolskou expedicí v roce 1965 v mongolské Djadochta Formation v oblasti poušti Gobi známé jako Flaming Cliffs. Tetradaktylní stopa patřící živočichovi našlapujícímu po prstech byla nalezena pod pánevním pletencem dvěma z autorů studie (Tomaszem Singerem a Grzegorzem Niedzwiedzkim) během nedávné preparace kostry. Velikost této stopy (šířka 9,1 cm; délka 7,8 cm) spadá do rozmezí předpokládané velikosti nohy jedince, kterému patří nalezená kostra. Prsty jsou relativně široké a morfologie stopy celkově silně připomíná třikrát větší stopu ceratopa (s označením CU-MWC 227.1) z Iron Springs Formation v Utahu (nález popsala studie Milner et al., 2006).

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D., Lockley, M.G., Singer, T., and Niedzwiedzki, G. 2008.
Protoceratopsid skeleton and track association from the Upper Cretaceous of Mongolia; pp. 45 in Uchman, A. (ed.), Second International Congress on
Ichnology Abstract Book. Polish Geological Institute, Warszawa.

The articulated protoceratopsid skeleton, the specimen ZPAL Mg D-II/3 (Fig.1A), was collected by the Polish-Mongolian Expedition of 1965, in the Djadokhta Formation of Flaming Cliffs. The natural cast of tetradactyl digitigrade footprint (Fig. lB), was found underneath the pelvic girdle by two of us (TS and GN), while the skeleton and matrix were being recently prepared. The footprint size (9.1 cm wide and 7.8 cm long) fits the supposed pes size of the associated individual. Toes are slightly projected above the hypex. They are relatively broad and well patted with no discrete phalangeal pads. Footprint morphology strongly resembles three times larger ceratopsian footprint, the specimen CU-MWC 227.1, from the Iron Springs Formation of Utah (Milner et al., 2006).

Dinosauří stopy z Polska podruhé - vysočina Roztocze

Otisky nohou pocházející z období miocénu a svrchní křídy v oblasti zrnitých vápenců vysočiny Roztocze patří k posledním nálezům stop obratlovců v Polsku (věnovaly se jim studie Gierlinski, 2007 a Gierlinski et al., 2007). Obě konkrétní lokality s nálezy stop - Góra Młynarka a Potok; abstrakt studie obsahuje jejich přesné geografické koordináty - byly bohužel poškozeny vandaly. Repliky materiálu z lokality Młynarka jsou uloženy v Polském Geologickém Institutu a v tematickém parku v Bałtówě. Dosud nalezený materiál z obou lokalit obsahuje stopy ichnotaxonů Velociraptorichnus sp (malé didaktylní stopy náležející eumaniraptorovi), Irenesauripus sp. (velké tridaktylní otisky nohou patřící teropodovi), Macropodosaurus sp. (tetradaktylní ploskochodné stopy therizinosauroida) a Hadrosauropodus sp. (otisk nohy a přední končetiny hadrosaurida).

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D. 2008. Late Cretaceous dinosaur tracks from the Roztocze
Hills of Poland; pp. 44 in Uchman, A. (ed.), Second International Congress
on Ichnology Abstract Book. Polish Geological Institute, Warszawa.

Late Cretaceous and Miocene footprints in the Roztocze region represent ones of the latest finds of vertebrate tracks in Poland (Gierlinski, 2007; Gierlinski et al., 2007). Dinosaur tracks came from the arenaceous limestones, which contain the late Maastrichtian foraminiferan assemblages. Footprints were found in the Potok site (approximate coordinates: N 50°32.609', E 023°04.203') and Mlynarka Mount (N 50°30.790', E 023°03.784'). Both sites have been vandalized. The Potok original specimens (Fig. lB, D) are stored in the Guciów Cottage, while the replicas of the Mlyfiarka Mt. material (Fig. 1A, C) are housed by the Polish Geological Institute and the Baltow theme park. The collected material includes Velociraptorichnus sp. (small didactyl eumaniraptoran footprint), Irenesauripus sp (large tridactyl theropod track), Macropodosaurus sp. (tetradactyl plantigrade therizinosauroid footprint) and cf. Hadrosauropodus sp. (hadrosaurid pedal and manual print).

O dinosauřích stopách ze svrchní jury Polska

Pokud jde o novější studie, jsem vzhledem k delší neaktivitě (za kterou se případným čtenářům omlouvám) v minulém týdnu poněkud pozadu.

V oblasti polských Gór Świętokrzyskich se nacházejí dvě hlavní jednotky z oxfordského období jury, obsahující dinosauří stopy - jsou to Bałtów Coral Limestones (střední oxford) a Błaziny Oolite Limestones (pozdní oxford). Počet nových nálezů v těchto místech v posledních letech výrazně roste, od prvních zpráv zveřejněných roku 2002 (Gierlinski, Niedzwiedzki, 2002; Gierlinski, Sabath, 2002). Abstrakt nové studie přináší jejich stručný souhrn. Podle dosavadních nálezů zahrnují dinosauří stopy v Bałtów Coral Limestones převážně drobnější ichnofaunu typu stop malého ornitopoda s ichnotaxonomickým pojmenováním Dinehichnus, otisky nohou teropodů malé a střední velikosti (ichnorody Wildeichnus, Jialingpus a Therangospodus) a stopu jakéhosi stegosaura s označením Stegopodus. Jednotka Błaziny oproti tomu zahrnuje větší formy včetně sauropodích stop (připsaných ichnotaxonu Brontopodus), početné nálezy stop ichnorodu Dinehichnus a další stopy therangospoda. Zvláštností jsou potom otisky nohou podstatně většího teropoda z ichnorodu Megalosauripus.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D. 2008. Dinosaur track assemblages in the Oxfordian of
Poland; pp. 43-44 in Uchman, A. (ed.), Second International Congress on
Ichnology Abstract Book. Polish Geological Institute, Warszawa.

There are two main track-bearing horizons in the Oxfordian carbonates of the Holy Cross Mts., the middle Oxfordian Baltow Coral Limestones and the late Oxfordian Blaziny Oolite Limestones (following strata recognition of Gutowski, 1998). The number of new finds in these deposits increased importantly during the last years, since first reports published in 2002 (Gierlinski, Niedzwiedzki, 2002; Gierlinski, Sabath, 2002). According to the present knowledge, dinosaur track assemblage of the Baltow Coral Limestones (Fig. 1A-E) comprises mostly diminutive ichnofauna, small ornithopod footprints of Dinehichnus, small and medium theropod tracks, such as Wildeichnus, Jialingpus and Therangospodus, and the stegosaurian pedal print labeled as Stegopodus sensu Gierlinski et at. (2005). The Blaziny unit reveals relatively larger forms, which include sauropod tracks of Brontopodus, numerous Dinehichnus specimens, medium theropod ichnite of Therangospodus and the large one classed as Megalosauripus (Fig. 1F-I).

Největší dinosauří stopa

Největší dobře známou stopou dinosaura je stopa marockého ichnotaxonu Breviparopus taghabaloutensis, jehož popis můžete najít zde na blogu (je opatřený štítkem Dinosauří ichnotaxa). Breviparopova stopa je dlouhá 115 cm a 65 cm široká. V tyto hodnoty se nezapočítává okrajová oblast vytvořená lehkým sklouznutím v bahnitém terénu. Srovnatelná je stopa jiného ichnotaxonu, známého jako Brontopodus birdi - ta měří 110 cm na délku a 68 cm na šířku. V obou případech šlo zřejmě o brachiosauridy, ačkoli vyvozovat z tak slabého materiálu jakoukoli bližší klasifikaci je pouze spekulováním.


Schéma stop breviparopa. Sauropod, kterému tyto stopy patřily, žil v Maroku v období střední jury.


Stopy brontopoda. Dinosaurus s tímto provizorním pojmenováním žil na území Texasu v období spodní křídy. Není vyloučeno, že tyto stopy patří rodu Sauroposeidon - byl to jediný sauropod žijící zde ve spodní křídě, který byl dost velký na to, aby mohl takové stopy zanechat. Pojmenování založené na kosterním materiálu, ač mladší, by potom mělo přednost před ichnotaxonomickým označením.

Není vyloučeno, že jiní sauropodi měli stopy ještě větší. Argentinští obři, jako byl snad až 35 m dlouhý Argentinosaurus huinculensis nebo dokonce čtyřicetimetrový Puertasaurus reuili mohli zmíněné titány překonat. Také největší známý brachiosaurid Sauroposeidon proteles nebo obr mezi obry, Amphicoelias fragillimus, mohli mít stopy obdobně velké nebo (v případě posledního zmíněného rodu) dokonce výrazně větší. Od všech čtyř zmíněných druhů ale pro změnu neznáme otisky nohou. Existují i pochybné zmínky o 136 cm dlouhé stopě hadrosaura s ichnotaxonomickým pojmenováním Dinosauropodes magrawii, nalezené v USA. Zřejmě byla vytvořena velmi dlouhým skluzem, protože hadrosaur velikostní kategorie odpovídající takové stopě podle biomechanických propočtů nemohl existovat.


Dinosauropodovy stopy. Uvedená čísla jsou samozřejmě ve stopách.

Neprůkazná je také zmínka o 170 cm dlouhé stopě sauropoda ze západní Austrálie. Údajně se nachází v oblasti u města Broome asi 80 km od pobřeží. Pochází z doby před 120 a 115 miliony let - tedy ze spodní křídy, z období apt. Sauropod, kterému by taková stopa patřila, by se musel pohybovat ve velikostní kategorii amficélia.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://es.wikipedia.org/wiki/Brontopodus
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dinosau%C5%99%C3%AD_rekordy
http://sauroposeidon.net/Wedel-Cifelli_2005_native-giant.pdf
http://www.abc.net.au/science/ozfossil/ageofreptiles/fauna/tracks.htm

Zdroje obrázků:

http://images.google.com/
http://home.att.net/~amcnet3/reprints/dinosauropodes.html

[popis] Breviparopus

Breviparopus

Klasifikace
Saurischia
Sauropodomorpha
Sauropoda
Eusauropoda

Období
střední až svrchní jura (aalen - oxford)
175 - 160 Ma

Délka
pravděpodobně více než 30 m

Hmotnost
pravděpodobně více než 50 tun

Výskyt
údolí Iouridéne, Maroko

Druhy
B. taghabaloutensis Dutuit & Ouazzou, 1980 (pouze ichnospecies)

Informace
Breviparopus taghabaloutensis je pojmenování pro obrovské stopy (jedná se tedy ichnotaxon - viz definice ichnotaxonu) ze střední nebo svrchní jury, nalezené v pohoří Atlas v údolí Iouridéne u vesnice Taghabalout 10 kilometrů východně od města Demnate. Na této lokalitě se stopy dinosaurů nacházely už od roku 1937, ale stopy sauropoda zde byly objeveny prvně. V období střední jury se zde rozkládala laguna a Breviparopus kráčel v bahně u jejího okraje. Ve stopách jsou i kousky zkamenělého bahna, které se breviparopovi přichytilo na noze a po jejím zdvižení spadlo dolů. 25 metrů východně od konce východní řady stop byly v řetězci o délce 42 m nalezeny stopy dalších dvou příslušníků stejného druhu, sestávající však už jen z otisku špiček předních nohou - zde už tedy breviparopové plavali, a to tak, že se pouze předníma nohama odráželi ode dna. Další stopy plavajících obrů byly nalezeny o čtvrt kilometru dál.

Pokud se skutečně jednalo o blízkého příbuzného cetiosaura, jak se někdy tvrdí, muselo dojít k prudkému nárůstu veliosti během nebývale krátkého času - mnohem menší (18 m) Cetiosaurus oxoniensis žil rovněž ve střední době jurské. V současnosti se spíše soudí, že tento mysteriózní sauropod mohl být diplodokidem nebo titanosauriformem buď ze skupiny Brachiosauridae nebo Titanosauria. O titanosaura však jít zřejmě nemohlo, neboť by Breviparopus jiné zástupce této skupiny předstihl o 70 milionů let. Domněnka, že Breviparopus byl blízce příbuzný cetiosaurovi, a došlo tedy k prudkému zvětšení tělesných rozměrů během velmi krátké doby dokonce přiměla ke spekulacím o velkých neobjevených dravcích střední jury Maroka.

Kompletní stopy, kdy Breviparopus kráčel po bahně, byly včetně oblasti vytvořené sklouznutím 115 cm dlouhé. Před stopami zadní nohy byly půlkruhové otisky 50 cm dlouhé a 65 cm široké - otisky přední části přední nohy. Největší odhady délky tohoto dinosaura zněly 48 nebo dokonce 50 metrů. Pokud by se však skutečně jednalo o brachiosaurida, nebyl by Breviparopus větší než daleko lépe známý rod Sauroposeidon - tj. asi 28 - 34 m dlouhý, kolem 17 m vysoký a až 60 tun těžký. Takové velikostní kategorii nasvědčuje i porovnání velikosti breviparopových stop se stopami brachiosaura. Stopy jsou nicméně nedostatečným materiálem k vyvozování přesnějších údajů o velikosti nebo dokonce klasifikaci. Ani pojmenování tohoto dinosaura není platné. Pokud někdy bude objeven typový fosilní materiál, pojem "Breviparopus" bude nahrazen jiným jménem.

Nalezené stopy:


Zdroje:

Záhada dinosaurů - Jaroslav Mareš, 1993
http://en.wikipedia.org/wiki/Breviparopus
http://en.wikipedia.org/wiki/Titanosaur

Zdroj obrázku:

http://oficina.cienciaviva.pt/~pw011/jazidas/breviparopus.1.coppy.jpg

Vítám jakékoli upozornění na chyby v tomto popisu.

Co jsou to ichnotaxa

Ichnotaxa (singulár zní "ichnotaxon") jsou podle pravidel stanovených komisí ICZN taxony, založené na projevech života pravěkého organismu. Mohou to být fosilie znázorňující pohyb (jako jsou např. právě dinosauří stopy), otisky těl, ale také pozůstatky hrabání a hloubení, hnízda, koprolity (fosilizovaný trus), regurgitality (fosilizovaná vyvržená potrava) a gastrolity (kameny pomáhající především plazům trávit potravu). Organismy popsané na základě takového nedostatečného materiálu jsou klasifikovány jako ichnogenus/genera - rod - a ichnospecies - druh. Pojmy ichnogenus a ichnospecies se ale v češtině nepoužívají a jsou nahrazovány obecnějším termínem "ichnotaxon".


Dinosauří stopy v americké Dakotě

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Ichnotaxon
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ichnotaxon

Zdroj obrázku:

http://stevekluge.com/geoscience/images/trackwayd.jpg