Může to být překvapivé, ale ve skutečnosti prakticky nelze rozhodnout, který dinosauří materiál nebo dokonce taxon je skutečně nejstarší. Pravděpodobnost, že se zachoval první dinosaurus (ve smyslu prvního druhu nebo organismu, vykazujícího apomorfie typické pro dinosaury), je mizivá. Většinou uváděný časový odhad pro výskyt tohoto společného předka celé skupiny je střední trias; 235 Ma. Je možné, že se dinosauři objevili ještě o 5 nebo 10 milionů let dříve, ale pro takové odhady neexistují relevantní fosilní doklady (viz nedávná aféra s 243 milionů let starými stopami údajných dinosaurů z Německa a její neslavný konec). Nejstarší známé taxony jsou zřejmě Herrerasaurus, Staurikosaurus, Eoraptor, Pisanosaurus, Saturnalia, Alwalkeria, Chindesaurus a Eucnemesaurus. Prosauropod Eucnemesaurus je mezi tyto taxony řazen především kvůli materiálu, na jehož základě byl původně popsán samostatný rod a druh, zařazený mezi herrerasaury (Aliwalia rex Galton, 1985f).
Datování známého materiálu těchto taxonů se navzájem lehce odlišuje a to i stupněm přesnosti. Při hledání geologicky nejstaršího dinosaura můžeme z vytvořeného seznamu vyloučit rody Chindesaurus a Eucnemesaurus, které pocházejí z vrstev pozdního karnu až raného noru. Mezi ostatními taxony však už prakticky nelze rozhodnout. Většinou bývají jako nejstarší označovány rody z argentinské formace Ischigualasto, Herrerasaurus a Eoraptor. Ti podle některých zdrojů pocházejí z raného karnu (odtud také zřejmě často citovaný údaj 228, případně 225 Ma), příp. se uvádí rozpětí pozdního ladinu (= poslední stupeň středního triasu) až raného karnu. Jiné zdroje ovšem uvádějí pouze karn bez dalšího upřesnění. Staurikosaurus z brazilské Upper Santa Maria Formation je datován do raného karnu, je tedy minimálně stejně starý jako výše zmíněné taxony z formace Ischigualasto. Možným rekordmanem je Saturnalia, u které vzhledem k ne zcela přesné stratigrafii není vyloučeno, že pochází již z trias středního, konkrétně jeho nejposlednější fáze - pozdního ladinu (okolo 230 Ma). Saturnalia totiž pochází z formace Santa Maria, která má dvě části - ta spodní (Lower Santa Maria Formation) je pravděpodobně pozdně ladinského stáří (úplná jistota však nad tímto závěrem nepanuje), zatímco svrchní (Upper Santa Maria Formation) je stáří raně karnského. Z Lower Santa Maria Formation pochází také materiál druhu Spondylosoma absconditum. Nad taxonomickou příslušností tohoto archosaura se vedou spory dodnes, a to byl popsán již roku 1942. Může jít o rauisucha, pokud by ale skutečně šlo o bazálního plazopánvého z kladu Herrerasauridae (jak naznačuje Max Langer ve své práci "Basal Saurischia"), šlo by o geologicky nejstaršího známého dinosaura vůbec.
Do spekulací o nejstarším známém dinosaurovi by snad mohl zasáhnout i rod Teyuwasu (karn; Santa Maria Formation), jenž ale je nomen dubium (pochybným jménem). Lze také nalézt zmínky o "prosauropodech z Madagaskaru", jejichž stáří "mírně přesahuje 230 milionů let". Pokud je tímto myšlen materiál nalezený ve formaci Makay a zmíněný ve studiích Flynn et al., 1999 a Langer et al., 2000, pak je důležité zdůraznit, že jde pouze o jedno z většího počtu lokalit karnského stáří, odkud jsou známy dinosauří fosilie. Mezi ně dále patří Lossiemouth Sandstone Formation ve Skotsku (viz Benton & Walker, 1985), Lower Maleri Formation v Indii (viz Kutty & Sengupta, 1989), Argana Formation v Maroku (viz Jalil, 1996), Pebbly Arkose Formation v Zimbabwe (viz Raath, 1996) a další lokality na západě USA, stejně jako na východním pobřeží Severní Ameriky (USA a Kanada). Problémy můžou nastat jak s datováním lokalit, tak dokonce i samotného období. Existuje více časových rozpětí určujících stupeň karn - většinou se udává buď 227,4 - 220,7 Ma (příp. zaokrouhlená hodnota 227 - 221 Ma), nebo 228,0 - 216,5 Ma (škála geologického času podle Gradstein et al., 2004. V době sestavování oné škály ovšem chyběla radiometrická data, takže se jedná pouze o odhad a samotné časové rozpětí karnu bude muset být změněno. Vrstvy z jižní Itálie, označované jako svrchně karnské, jsou např. staré 230,91 milionů let (s odchylkou 0,33 Ma). Taková změna datace by mohla mít zajímavé implikace pro stáří dinosaurů.
Zdroje:
The Dinosauria 2nd edition - David B. Weishampel, Peter Dodson, Halszka Osmólska [eds.], 2004
http://www.nationmaster.com/encyclopedia/Saturnalia-(dinosaur)
http://en.wikipedia.org/wiki/Saturnalia
http://en.wikipedia.org/wiki/Carnian
http://en.wikipedia.org/wiki/Spondylosoma
http://en.wikipedia.org/wiki/Herrerasaurus
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dinosauří_rekordy
Zobrazují se příspěvky se štítkemDinosauří rekordy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDinosauří rekordy. Zobrazit všechny příspěvky
ledna 13, 2009
října 28, 2008
Největší počet validních druhů jednoho rodu
Další poněkud pochybný rekord, ke kterému by šlo vznést námitky. Způsob klasifikace organismů, upřednostňovaný zde na blogu - kladistika - pojem rod nezná. Kladistický přístup rozlišuje pouze druh a klad; klady přitom nemají pevně definované hierarchické postavení (narozdíl od linnéovského řádu, čeledě, podčeledě apod.). Rod je ovšem jakýmsi přežitkem z rank-based code, stejně umělý jako čeleď apod. Jeho používání přetrvává především z praktických důvodů.
Rodem neptačího dinosaura s největším počtem validních druhů je bezkonkurenčně Psittacosaurus. Tento "papouščí ještěr" žil ve spodní křídě na území dnešní Asie a patří mezi nejprimitivnější známé ceratopy (bývá pokládán za sesterský taxon k Neoceratopia). Rozměry tohoto rodu je těžké uvést právě kvůli podstatným velikostním variacím mezi jednotlivými druhy; typový (a nejlépe známý) druh P. mongoliensis měřil asi 2 metry na délku a vážil okolo 20 kg. Nejmenší známý druh P. ordosensis byl o 30 % menší; existovaly ale i větší druhy: P. lujiatunensis a P. sibiricus.
Zde je seznam validních druhů rodu Psittacosaurus včetně místa výskytu, autorů a data popisu:
P. mongoliensis (typový) Osborn, 1923 - Mongolsko, severní Čína
P. sinensis Young, 1958 - severovýchodní Čína
P. meileyingensis Sereno et al., 1988 - severostřední Čína
P. xinjiangensis Sereno & Zhao, 1988 - severozápadní Čína
P. neimongoliensis Russell & Zhao, 1996 - severostřední Čína
P. ordosensis Russell & Zhao, 1996 - severostřední Čína
P. mazongshanensis Xu, 1997 - severozápadní Čína
P. sibiricus Leshchinskiy et al., 2000 - Rusko (jižní Sibiř)
P. lujiatunensis Zhou et al., 2006 - severovýchodní Čína
P. major Sereno et al., 2007 - severovýchodní Čína
Dalším možným druhem psittakosaura je:
P. sattayaraki Buffetaut & Suteethorn, 1992 - Thajsko
Celkový počet druhů řazených do rodu Psittacosaurus kolísá mezi devíti a jedenácti. Rozlišovány bývají především na základě odlišných tělesných rozměrů a specifických znaků na kraniálním i postkraniálním skeletu. Narozdíl od mnoha jiných, často monotypických dinosauřích rodů (= zahrnující jen jeden druh) známých podle jediné fosilizované kostry, je od psittakosaura známo přibližně 400 koster, které byly podrobně analyzovány. Z tohoto množství bylo 75 exemplářů zařazeno do typového druhu P. mongoliensis.
Rekonstrukce a srovnání hlav různých druhů psittakosaura během života zvířete. Kresba má jednotné měřítko, které umožňuje i velikostní srovnání jednotlivých druhů.
Rodem neptačího dinosaura s největším počtem validních druhů je bezkonkurenčně Psittacosaurus. Tento "papouščí ještěr" žil ve spodní křídě na území dnešní Asie a patří mezi nejprimitivnější známé ceratopy (bývá pokládán za sesterský taxon k Neoceratopia). Rozměry tohoto rodu je těžké uvést právě kvůli podstatným velikostním variacím mezi jednotlivými druhy; typový (a nejlépe známý) druh P. mongoliensis měřil asi 2 metry na délku a vážil okolo 20 kg. Nejmenší známý druh P. ordosensis byl o 30 % menší; existovaly ale i větší druhy: P. lujiatunensis a P. sibiricus.
Zde je seznam validních druhů rodu Psittacosaurus včetně místa výskytu, autorů a data popisu:
P. mongoliensis (typový) Osborn, 1923 - Mongolsko, severní Čína
P. sinensis Young, 1958 - severovýchodní Čína
P. meileyingensis Sereno et al., 1988 - severostřední Čína
P. xinjiangensis Sereno & Zhao, 1988 - severozápadní Čína
P. neimongoliensis Russell & Zhao, 1996 - severostřední Čína
P. ordosensis Russell & Zhao, 1996 - severostřední Čína
P. mazongshanensis Xu, 1997 - severozápadní Čína
P. sibiricus Leshchinskiy et al., 2000 - Rusko (jižní Sibiř)
P. lujiatunensis Zhou et al., 2006 - severovýchodní Čína
P. major Sereno et al., 2007 - severovýchodní Čína
Dalším možným druhem psittakosaura je:
P. sattayaraki Buffetaut & Suteethorn, 1992 - Thajsko
Celkový počet druhů řazených do rodu Psittacosaurus kolísá mezi devíti a jedenácti. Rozlišovány bývají především na základě odlišných tělesných rozměrů a specifických znaků na kraniálním i postkraniálním skeletu. Narozdíl od mnoha jiných, často monotypických dinosauřích rodů (= zahrnující jen jeden druh) známých podle jediné fosilizované kostry, je od psittakosaura známo přibližně 400 koster, které byly podrobně analyzovány. Z tohoto množství bylo 75 exemplářů zařazeno do typového druhu P. mongoliensis.
* nejedná se o druh P. lujiatunensis ani P. major
Jak bylo řečeno již na začátku článku, rod není fundamentální jednotkou, ale jen kladem - a podobně jako u každého jiného kladu mu může být sestaven kladogram. Kladogram na obrázku je výsledkem zřejmě nejpodrobnější analýzy kladu Psittacosaurus a byl publikován ve studii Averianov et al., 2006. Jejich analýza rovněž nasvědčuje tomu, že P. lujiatunensis je bazální ostatním druhům, čemuž ostatně nasvědčuje i jeho nejranější výskyt ve fosilním záznamu. Příbuzenské vztahy mezi jednotlivými druhy psittakosaura ale nebyly plně prozkoumány a v této oblasti neexistuje obecný konsensus.
Ještě větší počet druhů jednoho rodu byl popsán např. u rodu Triceratops. V tomto případě ale postupem času paleontologové došli k závěru, že rozdíly v kraniální anatomii mezi jednotlivými druhy jsou způsobeny spíše sexuálním dimorfizmem, různým ontogenetickým stadiem nalezených exemplářů nebo vnitrodruhovými variacemi. Podrobný popis této redukce, jejímž výsledkem jsou dva validní druhy, lze najít v popisu rodu Triceratops z 19. října tohoto roku. Celkový počet popsaných druhů ale původně výrazně překračoval číslo 10 - konkrétní počet závisí na tom, jestli započítáme i nomina dubia, Forsterův druh T. sternbergii se statutem nomen manuscriptum a Howgateovo lapsus calami T. hossidus.
Rekonstrukce a srovnání hlav různých druhů psittakosaura během života zvířete. Kresba má jednotné měřítko, které umožňuje i velikostní srovnání jednotlivých druhů. Zdroj (včetně obrázků):
září 09, 2008
Největší dinosauří stopa
Největší dobře známou stopou dinosaura je stopa marockého ichnotaxonu Breviparopus taghabaloutensis, jehož popis můžete najít zde na blogu (je opatřený štítkem Dinosauří ichnotaxa). Breviparopova stopa je dlouhá 115 cm a 65 cm široká. V tyto hodnoty se nezapočítává okrajová oblast vytvořená lehkým sklouznutím v bahnitém terénu. Srovnatelná je stopa jiného ichnotaxonu, známého jako Brontopodus birdi - ta měří 110 cm na délku a 68 cm na šířku. V obou případech šlo zřejmě o brachiosauridy, ačkoli vyvozovat z tak slabého materiálu jakoukoli bližší klasifikaci je pouze spekulováním.
Schéma stop breviparopa. Sauropod, kterému tyto stopy patřily, žil v Maroku v období střední jury.
Stopy brontopoda. Dinosaurus s tímto provizorním pojmenováním žil na území Texasu v období spodní křídy. Není vyloučeno, že tyto stopy patří rodu Sauroposeidon - byl to jediný sauropod žijící zde ve spodní křídě, který byl dost velký na to, aby mohl takové stopy zanechat. Pojmenování založené na kosterním materiálu, ač mladší, by potom mělo přednost před ichnotaxonomickým označením.
Není vyloučeno, že jiní sauropodi měli stopy ještě větší. Argentinští obři, jako byl snad až 35 m dlouhý Argentinosaurus huinculensis nebo dokonce čtyřicetimetrový Puertasaurus reuili mohli zmíněné titány překonat. Také největší známý brachiosaurid Sauroposeidon proteles nebo obr mezi obry, Amphicoelias fragillimus, mohli mít stopy obdobně velké nebo (v případě posledního zmíněného rodu) dokonce výrazně větší. Od všech čtyř zmíněných druhů ale pro změnu neznáme otisky nohou. Existují i pochybné zmínky o 136 cm dlouhé stopě hadrosaura s ichnotaxonomickým pojmenováním Dinosauropodes magrawii, nalezené v USA. Zřejmě byla vytvořena velmi dlouhým skluzem, protože hadrosaur velikostní kategorie odpovídající takové stopě podle biomechanických propočtů nemohl existovat.
Dinosauropodovy stopy. Uvedená čísla jsou samozřejmě ve stopách.
Neprůkazná je také zmínka o 170 cm dlouhé stopě sauropoda ze západní Austrálie. Údajně se nachází v oblasti u města Broome asi 80 km od pobřeží. Pochází z doby před 120 a 115 miliony let - tedy ze spodní křídy, z období apt. Sauropod, kterému by taková stopa patřila, by se musel pohybovat ve velikostní kategorii amficélia.
Zdroje:
http://forum.wildprehistory.org/
http://es.wikipedia.org/wiki/Brontopodus
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dinosau%C5%99%C3%AD_rekordy
http://sauroposeidon.net/Wedel-Cifelli_2005_native-giant.pdf
http://www.abc.net.au/science/ozfossil/ageofreptiles/fauna/tracks.htm
Zdroje obrázků:
http://images.google.com/
http://home.att.net/~amcnet3/reprints/dinosauropodes.html
Schéma stop breviparopa. Sauropod, kterému tyto stopy patřily, žil v Maroku v období střední jury.
Stopy brontopoda. Dinosaurus s tímto provizorním pojmenováním žil na území Texasu v období spodní křídy. Není vyloučeno, že tyto stopy patří rodu Sauroposeidon - byl to jediný sauropod žijící zde ve spodní křídě, který byl dost velký na to, aby mohl takové stopy zanechat. Pojmenování založené na kosterním materiálu, ač mladší, by potom mělo přednost před ichnotaxonomickým označením.
Není vyloučeno, že jiní sauropodi měli stopy ještě větší. Argentinští obři, jako byl snad až 35 m dlouhý Argentinosaurus huinculensis nebo dokonce čtyřicetimetrový Puertasaurus reuili mohli zmíněné titány překonat. Také největší známý brachiosaurid Sauroposeidon proteles nebo obr mezi obry, Amphicoelias fragillimus, mohli mít stopy obdobně velké nebo (v případě posledního zmíněného rodu) dokonce výrazně větší. Od všech čtyř zmíněných druhů ale pro změnu neznáme otisky nohou. Existují i pochybné zmínky o 136 cm dlouhé stopě hadrosaura s ichnotaxonomickým pojmenováním Dinosauropodes magrawii, nalezené v USA. Zřejmě byla vytvořena velmi dlouhým skluzem, protože hadrosaur velikostní kategorie odpovídající takové stopě podle biomechanických propočtů nemohl existovat.
Dinosauropodovy stopy. Uvedená čísla jsou samozřejmě ve stopách.
Neprůkazná je také zmínka o 170 cm dlouhé stopě sauropoda ze západní Austrálie. Údajně se nachází v oblasti u města Broome asi 80 km od pobřeží. Pochází z doby před 120 a 115 miliony let - tedy ze spodní křídy, z období apt. Sauropod, kterému by taková stopa patřila, by se musel pohybovat ve velikostní kategorii amficélia.
Zdroje:
http://forum.wildprehistory.org/
http://es.wikipedia.org/wiki/Brontopodus
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dinosau%C5%99%C3%AD_rekordy
http://sauroposeidon.net/Wedel-Cifelli_2005_native-giant.pdf
http://www.abc.net.au/science/ozfossil/ageofreptiles/fauna/tracks.htm
Zdroje obrázků:
http://images.google.com/
http://home.att.net/~amcnet3/reprints/dinosauropodes.html
"Nejinteligentnější" dinosaurus
Je velmi těžké určit, co by mělo být měřítkem inteligence, zvláště u vyhynulých zvířat. Pravděpodobně nejinteligentnějším dinosaurem všech dob je Corvus moneduloides, endemický druh vrány žijící na tichomořském ostrově Nová Kaledonie a přilehlých menších ostrůvcích. Tito v pralese žijící teropodi jsou údajně v používání nástrojů na úrovni minimálně šimpanzů. Dokáží hledat vhodné objekty a pak si je upravit do podoby funkčních nástrojů. Výzkumy s odchovem mláďat dokázaly, že tato schopnost je vrozená, nikoli získaná vycvičením. Na druhou stranu novokaledonské vrány žijící na určitém místě používaly jiné nástroje, než vrány žijící na jiných místech. S nadsázkou se tak někdy mluví o vraní kultuře. Výzkumy Alexe Taylora a jeho kolegů z University of Auckland zase dokazují, že vrány zvládají i kombinované použití nástrojů - dokáží si opatřit jeden nástroj pomocí druhého. Nevedly si o nic hůře než primáti. Někdy se dokonce mluví i o tom, že vrány chápou význam světel na semaforech. Je záhadou, proč se tyto schopnosti vyvinuly u jediného druhu.
Zřejmě nejchytřejší dinosaurus používá hned několik typů nástrojů, schovává si je do skrýše a v případě potřeby si je opět "vyzvedne".
Obecně jsou však velmi inteligentní všichni příslušníci skupiny Corvidae (krkavcovití) - vrány, havrani, sojky nebo straky. V pomyslném "dinosauřím žebříčku inteligence" by následovali sokolovití a jestřábi, za nimi pak datlovití. Tyto závěry vychází z míry kreativity, kterou jsou tito živočichové schopni vyvinout, aby se dostali k potravě. Ačkoli se obecně tvrdí, že papoušci navzdory své schopnosti imitovat různé zvuky včetně lidského hlasu příliš inteligentní nejsou, není to úplná pravda. Papoušci mají vzhledem k velikosti těla relativně velký mozek. Jejich "nejchytřejším" zástupcem je zřejmě Nestor notabilis (Nestor Kea) žijící pouze na Jižním ostrově Nového Zélandu. Podle některých zdrojů je údajně ještě inteligentnější než novokaledonské vrány. V každém případě si i on dovede vyrobit improvizované nástroje. Tato schopnost, původně přisuzovaná jen člověku, šimpanzi a gorile, je zřejmě mezi ptáky rozšířená mnohem více, než se předpokládá.
Kandidát č. 2 - novozélandský papoušek Nestor Kea. Kromě faktu, že se jedná o jediného papouška, který je schopný živit se i masem, si dokáže vyrobit nástroje a vykazuje velmi složité sociální chování.
Pokud jde o vyhynulé dinosaury, zde je vyvozování závěrů o inteligenci mnohem spekulativnější. Pravděpodobně nemá smysl zabývat se poměrem hmotnosti mozku k hmotnosti celého těla. Pak se samozřejmě menší zvířata budou jevit jako inteligentnější než ta velká. Oblíbeným údajem bývá, že u největších sauropodů byl tento poměr i 1:100 000. O moc lépe na tom nebyl Stegosaurus, který sice nedosahoval rozměrů gigantických sauropodů, ale mozek měl ještě menší než oni (o zvláštním rozdělení nervové soustavy u tohoto rodu viz níže). Stegosaurův mozek bývá s oblibou přirovnáván k vlašskému ořechu, a poměr mezi hmotností mozku a hmotností těla u něj vycházel na 1:50 000. Tato čísla ale v podstatě nemají význam. Zjednodušeně řečeno, velké tělo nepotřebuje nutně větší mozek. I kdyby stegosauři a sauropodi byli zcela tupí, jednalo se o výborně adaptované živočichy, kteří zde žili desítky milionů let. Homo sapiens sapiens zde se svým fantastickým poměrem hmotnosti mozku ku hmotnosti těla 1:40 žije kolem 200 000 let. Pokud by navíc ťento poměr byl faktickým měřítkem inteligence, technickou civilizaci by nevytvořili lidé, ale malí ptáci, jejichž tělo je někdy jen 12x těžší než jejich mozek.
Lepším ukazatelem inteligence je EQ, čili encefalizační kvocient. Lehce zjednodušeně - jedná se o relativní velikost mozku porovnávanou s velikostí mozku zvířete o stejné hmotnosti v poměru k objemu těla. Dinosaury většinou porovnáváme s krokodýly, protože ti jsou nejbližšími žijícími příbuznými dinosaurů. Někdy je zase referenčním živočichem recentní dinosaurus (např. pštros emu). Je samozřejmě nutné mít z konkrétního porovnávaného dinosaura zachovanou mozkovnu. Podle ní je možné určit přibližnou velikost mozku - buď počítačovým zobrazením, nebo jednoduší metodou - výlitkem.
Číslu 1 se bude rovnat hypotetický krokodýl s hmotností totožnou s průměrným zástupcem právě porovnávané skupiny dinosaurů. Jako nejméně inteligentní ze srovnání podle očekávání vyjdou bazální sauropodomorfové. Prosauropod rodu Massospondylus (jehož popis zde na blogu můžete najít) se pak stává rekordmanem s EQ 0,05. To znamená, že krokodýl stejné velikosti má mozek přibližně 20x větší. Větší a vývojově pokročilejší příbuzní massospondyla na tom nejsou o moc lépe. EQ sauropodů se pohybuje v rozmezí 0,2 - 0,6; hypotetický krokodýl stejné velikosti by tak sauropody překonal. "Obrnění" dinosauři - ankylosauři a stegosauři mají EQ zhruba stejné - v rozsahu 0,5 - 0,7. Rohaté ceratopy už můžeme prohlásit za majitele stejně velkého mozku, jaký by měl srovnatelně velký krokodýl - EQ této skupiny je 0,7 - 0,9. Někdy se ovšem dodává údaj o výjimečné hodnotě až 2,1. Ornitopodi, rychlí dvounozí býložravci, své obrněné ptakopánvé příbuzné výrazně překonávají s EQ 0,9 - 1,5; přičemž horní číslo rozmezí někdy zní dokonce až 2,8.
Dravci jsou obecně inteligentnější než býložravci, a dinosauři nejsou výjimkou. EQ velkých masožravců (jako byli např. tyrannosauridi) dosahovalo hodnoty až 2,2. Pro karnosaury, jako byl třeba Allosaurus, zní odhad 1 - 1,9. Menší dravci, jako třeba deinonychosauři nebo ornitomimosauři, museli při lovu vykazovat značný stupeň kooperace a tím i inteligence. Dlouho byl za rekordmana považován troodontid Troodon formosus, jehož EQ bylo odhadováno na 5,8 nebo dokonce až na 6,48. Jeho blízcí příbuzní, dromaeosauři, ho ale s EQ 5,5 - 8,6 podle novějších odhadů překonávají. Absolutní hvězdou, hotovým géniem svrchní křídy se ale stává Bambiraptor feinbergorum. Tento dromaeosaurid dlouhý necelý jeden metr a vážící sotva dva kilogramy měl EQ v rozsahu 12,5 - 13,8. Jeho mozek byl skoro 14x větší než mozek obdobně velkého krokodýla. Bambiraptor je také jediným známým neptačím dinosaurem, jehož EQ je vyšší než 1, pokud jako referenční zvíře použijeme současného ptáka.
Oduševnělý pohled 75 milionů let starého génia jménem Bambiraptor feinbergorum. A mimochodem, ano, skutečně je pojmenován po kresleném srnečkovi.
Jen pro zajímavost - hodnoty encefalizačního kvocientu pro konkrétní rody, pokud jako srovnávací živočich bude použit pták:
Allosaurus (Franzosa, 2004) ~0,27 - 0,42
Acrocanthosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,415
Carcharodontosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,206*
Tyrannosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,468
Dromiceiomimus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,568
Citipati (Franzosa, 2004) 0,317
Saurornithoides junior (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,550
Troodon (Franzosa, 2004) 0,691
Bambiraptor (Burnham, 2004) ~1.2-1.4
Archaeopteryx (Alonso et al., 2004; pers. mass est.) 0,418
*Hodnota EQ pro karcharodontosaura je neobvykle malá, protože se nezachovala část lebky (nad olfaktorickými laloky).
Je třeba dodat, že odhady "duševních schopností" vymřelých živočichů budou vždy jenom spekulacemi, ačkoli jsou do jisté míry podpořené studiemi anatomie. Nikdo nedokáže s přesností říci, jaký fyziologický faktor odpovídá míře inteligence. Může to být hustota synapsí (spojení mezi neurony), nebo také plocha mozkové kůry. V obou případech jde o něco, co nemáme šanci zjistit z fosilizovaných koster. Vztah EQ a inteligence není prokázaný. Tato hodnota nám tedy fakticky sděluje jen velmi málo. V každém případě existují dinosauři, jejichž inteligence se té savčí velmi blíží, a těmi jsou již zmíněné skupiny současných ptáků.
Poslední částí tohoto článku, byť s nejinteligentnějším dinosaurem souvisí jen nepřímo, je objasnění "dvou mozků" stegosaura. Samozřejmě že se nejednalo o další mozek, jen o nervové centrum v oblasti pánve, přebírající inervaci (propojení nervovými vlákny) zadních končetin a ocasu. Spekuluje se i o dalším důvodu - pokud by se vegetativní nervová centra oddělila od mozku, lebka mohla být menší a tím obtížněji napadnutelná.
Zdroje:
http://dml.cmnh.org/2006Feb/msg00176.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Stegosaurus
The Kingfisher Illustrated Dinosaur Encyclopedia - David Burnie, 2001
http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=7044
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/8F17F073545993B3C125733A005381E6
Socha, V. 2008. Dinosauři: hlupáci, nebo géniové? Svĕt 3/2008, 14-16.
Zdroje obrázků:
http://ideje.cz/uploads/image/data/206.jpg
http://papousci.chovzvirat.com/img/druhy/nestor-kea.jpg
http://aenocyon.blogspot.com/
Zřejmě nejchytřejší dinosaurus používá hned několik typů nástrojů, schovává si je do skrýše a v případě potřeby si je opět "vyzvedne".Obecně jsou však velmi inteligentní všichni příslušníci skupiny Corvidae (krkavcovití) - vrány, havrani, sojky nebo straky. V pomyslném "dinosauřím žebříčku inteligence" by následovali sokolovití a jestřábi, za nimi pak datlovití. Tyto závěry vychází z míry kreativity, kterou jsou tito živočichové schopni vyvinout, aby se dostali k potravě. Ačkoli se obecně tvrdí, že papoušci navzdory své schopnosti imitovat různé zvuky včetně lidského hlasu příliš inteligentní nejsou, není to úplná pravda. Papoušci mají vzhledem k velikosti těla relativně velký mozek. Jejich "nejchytřejším" zástupcem je zřejmě Nestor notabilis (Nestor Kea) žijící pouze na Jižním ostrově Nového Zélandu. Podle některých zdrojů je údajně ještě inteligentnější než novokaledonské vrány. V každém případě si i on dovede vyrobit improvizované nástroje. Tato schopnost, původně přisuzovaná jen člověku, šimpanzi a gorile, je zřejmě mezi ptáky rozšířená mnohem více, než se předpokládá.
Kandidát č. 2 - novozélandský papoušek Nestor Kea. Kromě faktu, že se jedná o jediného papouška, který je schopný živit se i masem, si dokáže vyrobit nástroje a vykazuje velmi složité sociální chování.Pokud jde o vyhynulé dinosaury, zde je vyvozování závěrů o inteligenci mnohem spekulativnější. Pravděpodobně nemá smysl zabývat se poměrem hmotnosti mozku k hmotnosti celého těla. Pak se samozřejmě menší zvířata budou jevit jako inteligentnější než ta velká. Oblíbeným údajem bývá, že u největších sauropodů byl tento poměr i 1:100 000. O moc lépe na tom nebyl Stegosaurus, který sice nedosahoval rozměrů gigantických sauropodů, ale mozek měl ještě menší než oni (o zvláštním rozdělení nervové soustavy u tohoto rodu viz níže). Stegosaurův mozek bývá s oblibou přirovnáván k vlašskému ořechu, a poměr mezi hmotností mozku a hmotností těla u něj vycházel na 1:50 000. Tato čísla ale v podstatě nemají význam. Zjednodušeně řečeno, velké tělo nepotřebuje nutně větší mozek. I kdyby stegosauři a sauropodi byli zcela tupí, jednalo se o výborně adaptované živočichy, kteří zde žili desítky milionů let. Homo sapiens sapiens zde se svým fantastickým poměrem hmotnosti mozku ku hmotnosti těla 1:40 žije kolem 200 000 let. Pokud by navíc ťento poměr byl faktickým měřítkem inteligence, technickou civilizaci by nevytvořili lidé, ale malí ptáci, jejichž tělo je někdy jen 12x těžší než jejich mozek.
Lepším ukazatelem inteligence je EQ, čili encefalizační kvocient. Lehce zjednodušeně - jedná se o relativní velikost mozku porovnávanou s velikostí mozku zvířete o stejné hmotnosti v poměru k objemu těla. Dinosaury většinou porovnáváme s krokodýly, protože ti jsou nejbližšími žijícími příbuznými dinosaurů. Někdy je zase referenčním živočichem recentní dinosaurus (např. pštros emu). Je samozřejmě nutné mít z konkrétního porovnávaného dinosaura zachovanou mozkovnu. Podle ní je možné určit přibližnou velikost mozku - buď počítačovým zobrazením, nebo jednoduší metodou - výlitkem.
Číslu 1 se bude rovnat hypotetický krokodýl s hmotností totožnou s průměrným zástupcem právě porovnávané skupiny dinosaurů. Jako nejméně inteligentní ze srovnání podle očekávání vyjdou bazální sauropodomorfové. Prosauropod rodu Massospondylus (jehož popis zde na blogu můžete najít) se pak stává rekordmanem s EQ 0,05. To znamená, že krokodýl stejné velikosti má mozek přibližně 20x větší. Větší a vývojově pokročilejší příbuzní massospondyla na tom nejsou o moc lépe. EQ sauropodů se pohybuje v rozmezí 0,2 - 0,6; hypotetický krokodýl stejné velikosti by tak sauropody překonal. "Obrnění" dinosauři - ankylosauři a stegosauři mají EQ zhruba stejné - v rozsahu 0,5 - 0,7. Rohaté ceratopy už můžeme prohlásit za majitele stejně velkého mozku, jaký by měl srovnatelně velký krokodýl - EQ této skupiny je 0,7 - 0,9. Někdy se ovšem dodává údaj o výjimečné hodnotě až 2,1. Ornitopodi, rychlí dvounozí býložravci, své obrněné ptakopánvé příbuzné výrazně překonávají s EQ 0,9 - 1,5; přičemž horní číslo rozmezí někdy zní dokonce až 2,8.
Dravci jsou obecně inteligentnější než býložravci, a dinosauři nejsou výjimkou. EQ velkých masožravců (jako byli např. tyrannosauridi) dosahovalo hodnoty až 2,2. Pro karnosaury, jako byl třeba Allosaurus, zní odhad 1 - 1,9. Menší dravci, jako třeba deinonychosauři nebo ornitomimosauři, museli při lovu vykazovat značný stupeň kooperace a tím i inteligence. Dlouho byl za rekordmana považován troodontid Troodon formosus, jehož EQ bylo odhadováno na 5,8 nebo dokonce až na 6,48. Jeho blízcí příbuzní, dromaeosauři, ho ale s EQ 5,5 - 8,6 podle novějších odhadů překonávají. Absolutní hvězdou, hotovým géniem svrchní křídy se ale stává Bambiraptor feinbergorum. Tento dromaeosaurid dlouhý necelý jeden metr a vážící sotva dva kilogramy měl EQ v rozsahu 12,5 - 13,8. Jeho mozek byl skoro 14x větší než mozek obdobně velkého krokodýla. Bambiraptor je také jediným známým neptačím dinosaurem, jehož EQ je vyšší než 1, pokud jako referenční zvíře použijeme současného ptáka.
Oduševnělý pohled 75 milionů let starého génia jménem Bambiraptor feinbergorum. A mimochodem, ano, skutečně je pojmenován po kresleném srnečkovi.Jen pro zajímavost - hodnoty encefalizačního kvocientu pro konkrétní rody, pokud jako srovnávací živočich bude použit pták:
Allosaurus (Franzosa, 2004) ~0,27 - 0,42
Acrocanthosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,415
Carcharodontosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,206*
Tyrannosaurus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,468
Dromiceiomimus (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,568
Citipati (Franzosa, 2004) 0,317
Saurornithoides junior (Franzosa, 2004; pers. mass est.) 0,550
Troodon (Franzosa, 2004) 0,691
Bambiraptor (Burnham, 2004) ~1.2-1.4
Archaeopteryx (Alonso et al., 2004; pers. mass est.) 0,418
*Hodnota EQ pro karcharodontosaura je neobvykle malá, protože se nezachovala část lebky (nad olfaktorickými laloky).
Je třeba dodat, že odhady "duševních schopností" vymřelých živočichů budou vždy jenom spekulacemi, ačkoli jsou do jisté míry podpořené studiemi anatomie. Nikdo nedokáže s přesností říci, jaký fyziologický faktor odpovídá míře inteligence. Může to být hustota synapsí (spojení mezi neurony), nebo také plocha mozkové kůry. V obou případech jde o něco, co nemáme šanci zjistit z fosilizovaných koster. Vztah EQ a inteligence není prokázaný. Tato hodnota nám tedy fakticky sděluje jen velmi málo. V každém případě existují dinosauři, jejichž inteligence se té savčí velmi blíží, a těmi jsou již zmíněné skupiny současných ptáků.
Poslední částí tohoto článku, byť s nejinteligentnějším dinosaurem souvisí jen nepřímo, je objasnění "dvou mozků" stegosaura. Samozřejmě že se nejednalo o další mozek, jen o nervové centrum v oblasti pánve, přebírající inervaci (propojení nervovými vlákny) zadních končetin a ocasu. Spekuluje se i o dalším důvodu - pokud by se vegetativní nervová centra oddělila od mozku, lebka mohla být menší a tím obtížněji napadnutelná.
Zdroje:
http://dml.cmnh.org/2006Feb/msg00176.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Stegosaurus
The Kingfisher Illustrated Dinosaur Encyclopedia - David Burnie, 2001
http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=7044
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/8F17F073545993B3C125733A005381E6
Socha, V. 2008. Dinosauři: hlupáci, nebo géniové? Svĕt 3/2008, 14-16.
Zdroje obrázků:
http://ideje.cz/uploads/image/data/206.jpg
http://papousci.chovzvirat.com/img/druhy/nestor-kea.jpg
http://aenocyon.blogspot.com/
Nejmenší dinosaurus
Nejmenším známým dinosaurem jsou recentní teropodi ze skupiny Trochilidae (kolibříkovití) Mellisuga helenae a Mellisuga minima. Zdroje se neshodují, který z těchto dvou druhů je opravdu nejmenší, ale délka obou se pohybuje kolem 55 milimetrů a jejich hmotnost přes 1,5 gramu. U druhu Mellisuga helenae, žijícího na Kubě, je často uváděna délka samečka na 57 mm (přičemž ocas tvoří téměř polovinu) a hmotnost na 1,6 gramu. Anglická wikipedie udává 2 palce (50,8 mm) a hmotnost 1,8 gramu. Mellisuga helenae nemá jednotný český název, někdy se užívá "kolibřík čmeláčí", jindy "kalypta menší" nebo "kalypta nejmenší". Druhý kolibřík, jamajský Mellisuga minima, je jako rekordman uváděn méně často, i on je ale kratší než 6 cm a váží 1,5 - 2 gramy. Drží však rekord pokud jde o nejmenší postavené hnízdo a nejmenší vejce.
Mellisuga helenae, pravděpodobně nejmenší dinosaurus všech dob.
Mezi neptačími dinosaury je rekordně malý Scansoriopteryx heilmanni, typový (a jediný známý) druh z rodu Scansoriopteryx, který byl popsán Czerkasem a Yuanem roku 2002 z provincie Liaoning nacházející se v severozápadní Číně. Délka scansoriopteryga se odhaduje na 12 cm, hmotnost potom asi na 100 gramů. Podle jiných zdrojů ovšem Scansoriopteryx měřil na délku celých 18 cm (při asi 7 cm výšky). Adaptace stavby nohou nasvědčuje arboreálnímu způsobu života, tedy lezení po stromech. Podle Kevina Padiana a kontroverzního paleornitologa Alana Feduccii (známého mimojiné odmítáním teropodního původu ptáků) je Scansoriopteryx jen mladším synonymem rodu Epidendrosaurus, nalezeného o několik měsíců dříve (proti tomuto faktu mluví mj. proporčně kratší krk scansoriopteryga).
Rekonstrukce rodu Scansoriopteryx.
Další zdroje uvádějí jako nejmenšího neptačího dinosaura právě epidendrosaura. Délka tohoto drobného dravce, řazeného spolu se scansoriopterygem do kladu Scansoriopterygidae není přesně známa. Odhad délky pro typového jedince je asi 15 cm, ale ten pravděpodobně nebyl v době své smrti dospělý. Délka dospělého epidendrosaura je tak neznámá. Navíc některé studie (Xu, 2002; Senter, 2007) považují epidendrosaura za sesterský taxon slavného "praptáka" archaeopteryga, což by znamenalo, že se jedná o nejprimitivnějšího zástupce kladu Avialae (v podstatě ptáci v širším smylu). Tak by ztratil titul "nejmenšího neptačího dinosaura". Nejmenší neptačí dinosaurus by mohl být i dromaeosaurid Microraptor zhaoianus, s délkou asi 40 cm a hmotností kolem 1 - 2 kg. Podle jiných zdrojů byl Microraptor dlouhý 55 - 77 cm, a v tom případě by mu konkuroval 45 - 55 cm dlouhý Parvicursor remotus.
Rekonstrucke rodu Epidendrosaurus.
U dinosauřích rekordů týkajících se velikosti těla by mohlo být zajímavé uvést vždy příslušný rekord také u skupiny, která je s dinosaury nejčastěji srovnávána - se savci. Nejmenším známým savcem byl eocénní hmyzožravec Batodonoides vanhouteni, který vážil asi 1,3 gramu (nejmenší dinosaurus 1,5 gramu) a byl výrazně menší než nejmenší současný savec, bělozubka nejmenší. Ta měří i s ocasem průměrně 65 mm a váží 2 gramy, nejmenší jedinec vážil 1,2 gramu a měřil 36 mm (hodnota pravděpodobně udává délku bez ocasu). Vzhledem k tomu, že narozdíl od bělozubky nemáme u kolibříků záznamy o nejmenších exemplářích svého druhu, dá se očekávat, že nejmenší savci a dinosauři se od sebe délkou ani hmotností téměř neliší.
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Scansoriopteryx
http://en.wikipedia.org/wiki/Epidendrosaurus
http://en.wikipedia.org/wiki/Hummingbird
http://planetopia.webzdarma.cz/diskuze/diskuze.php
http://www.savci.upol.cz/faq/rekordy.htm
http://www.azhdarcho.com/Art/Paleoart/scansoriopteryx.htm
Zdroje obrázků:
http://images.google.com/imgres?imgurl=http://www.arthurgrosset.com/sabirds/photos/melhel12332.jpg&imgrefurl=http://www.arthurgrosset.com/sabirds/beehummingbird.html&h=533&w=800&sz=47&hl=cs&start=11&sig2=iE0gnNqVEWrsfklbOTf5Ww&um=1&tbnid=pHxX31Dt6HNKPM:&tbnh=95&tbnw=143&ei=UzykSMCaAqKg0QTzmJWeBQ&prev=/images%3Fq%3Dmellisuga%2Bhelenae%26um%3D1%26hl%3Dcs%26rls%3Dcom.microsoft:en-US%26sa%3DG
http://paleozone.homestead.com/files/scansleeping.jpg
http://www.nationalgeographic.com.tr/ngm/0712/images/mercek/mercek.1.13.jpg
září 08, 2008
Dinosaurus s nejdelším rodovým jménem
I zde je třeba připomenout, že jméno není závislé na živočichovi, kterého označuje - ačkoli někdy jména poukazují na konkrétní charakteristické znaky živočicha. Kategorie proto může působit uměle, snad ale bude doplňkem k dalším rekordům, týkajících se již přímo dinosaurů jako takových.
Nejdelší rodové jméno má čínský cerapod Micropachycephalosaurus, popsaný Dongem Zhimingem roku 1978 - skládá se z 23 písmen. Paradoxně se jedná o jednoho z nejmenších živočichů v rámci své skupiny. Jméno mikropachycefalosaura znamená "malý tlustolebý ještěr" a odkazuje tedy na příslušnost k "tlustolebým ještěrům" z kladu Pachycephalosauria. V současnosti však není jisté, zda Micropachycephalosaurus skutečně do této skupiny patřil. Podle studie Butler & Zhao, 2008 je jeho pozice mezi cerapody nejistá (Cerapoda incertae sedis).
Nejdelší rodové jméno má čínský cerapod Micropachycephalosaurus, popsaný Dongem Zhimingem roku 1978 - skládá se z 23 písmen. Paradoxně se jedná o jednoho z nejmenších živočichů v rámci své skupiny. Jméno mikropachycefalosaura znamená "malý tlustolebý ještěr" a odkazuje tedy na příslušnost k "tlustolebým ještěrům" z kladu Pachycephalosauria. V současnosti však není jisté, zda Micropachycephalosaurus skutečně do této skupiny patřil. Podle studie Butler & Zhao, 2008 je jeho pozice mezi cerapody nejistá (Cerapoda incertae sedis).
září 07, 2008
Dinosaurus s nejkratším rodovým jménem
Tato kategorie může působit uměle, jelikož se netýká přímo zvířat, která žila před miliony let, ale jen jmen, které jim dali lidé. Kdyby Marsh roku 1877 pojmenoval allosaura jako Tyrannosaurus, nic by se tím nezměnilo na faktu, že šlo o desetimetrového karnosaura a nejhojnějšího dravce severoamerické svrchní jury.
Dosud nejkratší rodové jméno má čínský troodontid Mei, popsaný Xu a Norellem roku 2004. "Mei" znamená v čínštině "drak", celý binomen ("Mei long") potom "hluboce spící drak". Dřívějšími držiteli nejkratšího rodového jména byli australský ankylosaurian Minmi - popsaný Molnarem roku 1980 a mongolský oviraptorid Khaan, popsaný Clarkem, Norellem a Barsboldem roku 2001. Jména pocházejícící z mongolského jazyka jsou často krátká - např. Shanag, Shuvuuia apod. Zcela unikátní je pojmenování zmíněného rodu Minmi, jenž své jméno dostal po křižovatce, poblíž které byl nalezen.
Dosud nejkratší rodové jméno má čínský troodontid Mei, popsaný Xu a Norellem roku 2004. "Mei" znamená v čínštině "drak", celý binomen ("Mei long") potom "hluboce spící drak". Dřívějšími držiteli nejkratšího rodového jména byli australský ankylosaurian Minmi - popsaný Molnarem roku 1980 a mongolský oviraptorid Khaan, popsaný Clarkem, Norellem a Barsboldem roku 2001. Jména pocházejícící z mongolského jazyka jsou často krátká - např. Shanag, Shuvuuia apod. Zcela unikátní je pojmenování zmíněného rodu Minmi, jenž své jméno dostal po křižovatce, poblíž které byl nalezen.
září 06, 2008
Nejvyšší dinosaurus
Na internetu lze často jako nejvyššího dinosaura najít druh Ultrasauros macintoshi (někdy zapsaný nesprávně jako Ultrasaurus macintoshi). Ten měl podle nejoptimističtějších odhadů dosahovat výšky až 21 metrů. Jenže rod Ultrasauros, popsaný Georgem Olshevskym jako náhrada pro již zabrané jméno Ultrasaurus, je ve skutečnosti chimérou složenou z fosilního materiálu dvou jiných dinosaurů - druhů Supersaurus vivianae a Brachiosaurus altithorax. Největším dinosaurem tak je brachiosaurid Sauroposeidon proteles objevený roku 2000, s výškou odhadovanou na 17 m. Nejvyšší hodnověrné odhady hovoří o 60 stopách, což je asi 18,3 metru. Největší jedinci mohli být samozřejmě ještě větší, ale biomechanický limit pro výšku suchozemského živočicha se nezdá být od hodnoty 20 m příliš daleko. Výrazný rozdíl mezi sedmnácti a jedenadvaceti metry je dán také dnešním odlišným pohledem na držení krku u brachiosauridů - zatímco dříve byli tito dinosauři rekonstruováni s krky vztyčenými kolmo vzhůru (viz Dinosauří omyly), dnes je prokázáno, že nemohli krk zdvihnout ve větším úhlu se zemí než 40°- 50°. Nejde jen o problém pumpování krve do mozku, který by se dal vyřešit, ale o samotnou biomechaniku cervikální páteře.
Tři obři vedle sebe - Seismosaurus, Ultrasauros, Supersaurus. Jen jeden z nich zůstal validním rodem. Ultrasauros, stojící na rekonstrukci uprostřed, je chiméra složená z materiálu brachiosaura a supersaura.
Sauroposeidon proteles ve srovnání s blízce příbuzným brachiosaurem.
Na stránce http://www.interpatagonia.com/paseos/carmen_funes/index_i.html se vyskytuje výškový údaj 21,4 m pro argentinosaura, což je zcela mimo realitu - maximální výška tohoto titanosaura byla 12 metrů a spíše to bylo "jen" okolo 10 metrů. Není vyloučeno, že sauroposeidonovi mohli konkurovat největší jedinci rodu Brachiosaurus. V africkém Tendaguru byly údajně nalezeny fosilizované kosti brachiosaura dlouhého až 33 m, tedy ve velikostní kategorii sauroposeidona. A ačkoli nejvyšší dinosauří smontovaná kostra, patřící druhu B. brancai (někteří řadí tento druh pod rod Giraffatitan) měří i po "napřímení" nohou 13,5 m, i Wikipedia se zmiňuje o izolované fibule (neboli kosti lýtkové) s označením HMN XV2, dlouhé 1340 mm a skapulakorakoidu přisuzovaném právě ultrasaurovi, které ukazují na existenci jedinců větších až o 15 %.
Rekonstrukce dinosaura rodu Brachiosaurus podle Todda Marshalla. Další kandidát na post nejvyššího dinosaura, Sauroposeidon proteles, vypadal zřejmě podobně.
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/
http://forum.wildprehistory.org/
Zdroje obrázků:
http://www.igorschockaert.be/fotos/dinosauriers/dino_016.jpg
http://images.google.com/
http://www.marshalls-art.com/images/ipaleo/paleopg17/Brachiosaurus.jpg
Tři obři vedle sebe - Seismosaurus, Ultrasauros, Supersaurus. Jen jeden z nich zůstal validním rodem. Ultrasauros, stojící na rekonstrukci uprostřed, je chiméra složená z materiálu brachiosaura a supersaura.
Sauroposeidon proteles ve srovnání s blízce příbuzným brachiosaurem.
Na stránce http://www.interpatagonia.com/paseos/carmen_funes/index_i.html se vyskytuje výškový údaj 21,4 m pro argentinosaura, což je zcela mimo realitu - maximální výška tohoto titanosaura byla 12 metrů a spíše to bylo "jen" okolo 10 metrů. Není vyloučeno, že sauroposeidonovi mohli konkurovat největší jedinci rodu Brachiosaurus. V africkém Tendaguru byly údajně nalezeny fosilizované kosti brachiosaura dlouhého až 33 m, tedy ve velikostní kategorii sauroposeidona. A ačkoli nejvyšší dinosauří smontovaná kostra, patřící druhu B. brancai (někteří řadí tento druh pod rod Giraffatitan) měří i po "napřímení" nohou 13,5 m, i Wikipedia se zmiňuje o izolované fibule (neboli kosti lýtkové) s označením HMN XV2, dlouhé 1340 mm a skapulakorakoidu přisuzovaném právě ultrasaurovi, které ukazují na existenci jedinců větších až o 15 %.
Rekonstrukce dinosaura rodu Brachiosaurus podle Todda Marshalla. Další kandidát na post nejvyššího dinosaura, Sauroposeidon proteles, vypadal zřejmě podobně.
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/
http://forum.wildprehistory.org/
Zdroje obrázků:
http://www.igorschockaert.be/fotos/dinosauriers/dino_016.jpg
http://images.google.com/
http://www.marshalls-art.com/images/ipaleo/paleopg17/Brachiosaurus.jpg
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)