Lebka má velké, horizontálně eliptické a na samém konci posazené nosní otvory. Ty jsou zezadu a ze stran lemovány dobře vyvinutými osteodermy, zatímco zepředu je lemují tenké, trojúhelníkovité osteodermy srostlé s premaxillou (mezičelistí). Že nejde pouze o přeměněnou kost dokázal CT sken. Při pohledu shora je lebka delší než širší, pokud nezapočítáváme do šířky i rohy vyrůstající z obou kostí šupinových. Kvůli přesunu nosních otvorů do strany nabývá lebka téměř lichoběžníkového tvaru. Nadočnicové výběžky jsou velmi výrazné jak kaudolaterálně, tak anterolaterálně (nebylo by lepší použít namísto původního "anterolaterally" termín "rostrolaterally"?). Mezičelist formuje přední lem palatální dutiny, jenž odděluje maxillu od kosti radličné - stejný anatomický úkaz je zaznamenán i u rodu Pinacosaurus. Stejný znak ovšem postrádá Saichania. Premaxillární zobák je širší než vzdálenost mezi posledními maxillárními zuby; tělo kosti křídlové je orientováno téměř horizontálně, nikoli vertikálně, jak je tomu u rodů Tarchia, Saichania i většiny ankylosauridů. Zuby jsou podobné pinakosaurovi. Okraj šíje je opět kratší než u rodů Tarchia a Saichania. Povrch lebky vykazuje výraznou ornamentaci pyramidovitého tvaru, s výjimkou té části lebeční klenby, která se nachází za úrovní očnic. Počítačová tomografie odhalila, že hrboly na povrchu lebky nejsou osteodermy připojené k lebečním kostem, ale výrazně modifikované kosti samotné. Tato hypotéza byla vyslovena poprvé Coombsem roku 1971 a současné studie ji potvrzují. Kraniální ornamentace je zvláště dobře patrná na postranních okrajích svrchního povrchu lebky. Stejně jako u pinakosaura i saichanie jsou i u minotaurasaura přítomny dva ostré, do strany vybíhající nadočnicové výběžky. Podobná struktura se nachází také v blízkosti prefrontálu. U tarchie tyto struktury vybíhají spíše nahoru než do strany a u ankylosaura jsou srostlé se squamosálními rohy (= vyrůstajícími z kosti šupinové) do jediné struktury, která vybíhá podél dorzolaterálního povrchu lebky - to ilustruje další odlišnost ve tvaru lebky u minotaurasaura. V materiálu minotaurasaura je také přítomno několik osteodermů, jsou však srostlé pouze částečně. Jeden pár se na lebeční klenbě nachází přesně před squamosálními rohy, další osteoderm se nachází na rohu vyrůstajícím z levé kosti jařmové. Jediný nesrostlý pár se nachází pod očnicemi a je zřejmě unikátním znakem tohoto exempláře. Ve své střední části - za zadním okrajem očnic - je lebeční klenba snížena do jakéhosi žlabu, který je protáhlý do stran (viz část A obrázku pod tímto odstavcem). Na přítomnost tohoto znaku podle CT skenu neměly vliv negativní jevy při fosilizaci a není tedy poškozením, ale původní vlastností živočicha. V tomto místě se nevyskytují žádné kostěné hrbolky. Podobný žlábek postrádající ornamentaci mají i rody Tarchia a Pinacosaurus.
Očnice mají kapkovitý tvar, s užší částí vepředu. Tím se Minotaurasaurus opět odlišuje od rodu Tarchia (s kruhovitými očnicemi) i rodu Saichania (s téměř kruhovitými očnicemi). Důležitými znaky jsou útvary, které vznikly zkostnatěním kůže v nasálním regionu. Osteodermy v nosní oblasti jsou velké a s vysokým stupněm ornamentace - vybíhají do stran a do předu, čímž dávají lebce typický býčí vzhled, podle kterého dinosaurus získal své jméno. Premaxillární zobák je také částečně pokryt dermálními zkostnatěními, což je mezi většinou asijských ankylosaurů výjimečným znakem. Kosti radličné jsou podélně srostlé a vybíhají dolů za úroveň korunek maxillárních zubů, čímž se stávají viditelné i z bočního profilu lebky. U většiny ankylosauridů tomu tak není. Stejně tak kosti křídlové se u minotaurasaura ani nedotýkají (jako u většiny ankylosauridů), ani nesrůstají (jako u rodu Ankylosaurus). Spojení kosti křídlové a kosti čtvercové je více zploštělé než u saichanie, ale podobá se tarchii. Pravá mandibula je téměř kompletní; je pouze lehce poškozená vepředu, kde se napojuje na kost předzubní. Vespodu na boku čelisti se nachází úzký osteoderm částečně srostlý se samotnou mandibulou podél její boční hrany. Tento osteoderm nevybíhá výše po boku čelisti, čímž se Minotaurasaurus liší od rodu Saichania. Mandibulární osteodermy zabírají u minotaurasaura téměř celou délku mandibuly, čímž se nový rod opět výrazně odlišuje jak u saichanie, tak u tarchie. Kost předzubní je úzká a připomíná tu pinakosaurovu. Zuby minotaurasaura jsou listovitého tvaru a všechny vykazují přítomnost vertikálního zoubkování, které dělí korunku na osm plošek. V levé maxille se nachází celkem 17 zubů, příp. prázdných zubních jamek, v pravé maxille bylo zubů 16, v levé kosti zubní 15 a v pravé kosti zubní opět 16. Maxillární zuby jsou až o 25% větší než zuby usazené v kosti zubní. Tvar zubních korunek je proměnlivý. Několik klíčových měření autorům také dovolilo odhadnout rozměry lebky. Maximální délka lebky je 30 cm; maximální šířka (bezi rohy vyrůstajícími z jařmových kostí) je 43 cm. Vzdálenost mezi rohy vyrůstajícími z kosti šupinové je 34,2 cm; délka pravé kosti tvořící mandibulu 22,5 cm. Šířka předzubní kosti je 10,3 cm. Tyto hodnoty ukazují, že Minotaurasaurus byl dlouhý kolem 4,2 metru. Nesrostlé osteodermy ale naznačují, že exemplář nemusí být plně vzrostlý a v budoucnu není vyloučen ani objev podstatně větších zástupců tohoto rodu.
Minotaurasaurus pod počítačovou tomografií. Tento postup se osvědčil především při rozlišování mezi osteodermy a vlastními kostmi.Nový rod dinosaura pochopitelně zvyšuje diverzitu východoasijských ankylosauridů. Kraniální ornamentace na povrchu minotaurasaurovy lebky je daleko výraznější než u jakéhokoli jiného zástupce tohoto kladu. Ornamentace je mimořádně dobře vyvinutá i přesto, že nový rod vykazuje primitivnější znaky, než nacházíme u jiných zástupců téhož kladu. Přestože si autoři uvědomují, že hodnota jejich nově popsaného taxonu není docela nejvyšší, stejně jej považují za "příliš důležitý na to, aby nebyl popsán," s čímž lze určitě jenom souhlasit. Minotaurasaurus vykazuje mnoho shodných znaků se saichanií a pinakosaurem, o bližší klasifikaci ale zřejmě ještě nemá cenu spekulovat - autoři zmiňují, že fylogenetická studie ankylosaurů blíže řešící příbuzenství minotaurasaura je "na cestě" (pak mi ovšem uniká, proč v provizorní klasifikaci a vlastně celé studii autoři používali taxonomické kategorie z Linnéovského systému). Z anatomie autoři zůrazňují hlavně ve srovnání s jinými ankylosaury z Gobi poměrně primitivní mozkovnu.
Zdroj (včetně obrázků):
Miles & Miles, 2009
Abstrakt studie:
Miles, Clifford A.; and Miles, Clark J. (2009). "Skull of Minotaurasaurus ramachandrani, a new Cretaceous ankylosaur from the Gobi Desert". Current Research 96 (1): 65-70.
A new genus and species of ankylosaurid, a dinosaur from the Upper Cretaceous of the Gobi Desert has been described. It shows characters typical of many Late Cretaceous ankylosaurs. The new specimen is a virtually complete skull with both hemimandibles preserved intact with the predentary. This skull has been subjected to almost no crushing or shearing. It has an equilateral, triangular-shaped skull when viewed dorsally and large, highly ornamented narial osteoderms, which give the skull a bull-like appearance with flaring nostrils. Braincase features are more primitive than those of the other Gobi Desert ankylosaurs.
