Nové studie okrajově související s dinosaury

V současnosti, když nestíhám dost rychle informovat ani o pracích týkajících se dinosaurů přímo (nové fosilie, série stop, výzkumy, statistiky) jsem ignoroval studie o obecnějších tématech - tedy takové, které se dinosaurů sice týkaly, ale nezabývaly se jen jimi. Proto o nich teď píšu lehce opožděne a výtah z nich bude ještě kratší než obyvkle:

O studii týkající se zemské masy Beringie, která kdysi zahrnovala dnešní severovýchodní Asii a severozápad Severní Ameriky bych se pravděpodobně mohl rozepsat podrobněji, kdybych ji měl k dispozici kompletní. Abstrakt totiž naznačuje, že k závěrům ohledně doby vzniku Beringie autoři dospěli podle výměny dinosauřích faun, která nastává, pokud se dva dřívě oddělené geologické bloky spojí do jednoho celku - jako se tomu stalo v případě Beringie. Dále už ale v abstraktu o "dinosaurech z Aljašky" není ani zmínka. Studie jinak naznačuje, že vznik a dobu trvání Beringie je třeba posunout zpět v čase z předpokládaného kvartéru do období křídy.

Abstrakt studie:

Fiorillo, A.R. 2008. Dinosaurs of Alaska: implications for the Cretaceous origin of Beringia; pp. 313-326 in Blodgett, R.B. and Stanley, G.D., Jr. (eds.), The Terrane Puzzle: New Perspectives on Paleontology and Stratigraphy from the North American Cordillera. Geological Society of America Special Paper 442.

Fossils within accreted terranes are typically used to describe the age or origin of the exotic geologic blocks. However, accretion may also provide new pathways for faunal exchange between previously disconnected landmasses. One such landmass, the result of accretion, is Beringia, that entity encompassing northeastern Asia and northwestern North America and the surmised land connection between the two regions. The present concept of Beringia as a Quaternary subcontinent includes a climatic component in the form of glacial advances and retreats driving changes in sea level. These changes may have facilitated exchanges of marine biota between the Pacific Ocean and Arctic Basin, or exchanges of terrestrial faunas and floras between Asia and North America. The Beringian ecosystem includes specializations of the fl ora and fauna, especially in the vertebrate fauna. A review of tectonic reconstructions and the striking taxon-free parallel patterns in data on the Cretaceous and Quaternary fauna and flora suggest that a generalized concept of Beringia should be formally extended back in time to the Cretaceous. A significant shift in emphasis of defining variables occurs with this extension. Climate, in the form of meteorological phenomena, and geologic history are important variables in the previously recognized definition of Beringia. The extension of Beringia into the Cretaceous implies that Beringia is rooted in its accretionary rather than its climatic history; in other words, the geographic pattern as the result of tectonics is the defining parameter for Beringia.

...a další:

Studie, která se zabývá trofickou úlohou megaherbivorů (= býložravců s velmi velkými tělesnými rozměry; např. velcí sauropodi v éře dinosaurů nebo sloni dnes) v ekosystémech. Sama studie navrhovanou hypotézu - totiž že megaherbivoři mohou hrát roli jakýchsi distributorů trofické energie - podkládá komparací savčích a dinosauřích faun s důrazem na aspekt jejich reprodukce. Vzrůst hodnoty dostupné trofické energie dovoluje rovněž větší tělesnou hmotnost býložravců a vyšší druhovou diverzitu masožravců.

Abstrakt studie:

Hummel, J., and Clauss, M. 2008. Megaherbivores as pacemakers of carnivore diversity and biomass: distributing or sinking trophic energy? Evolutionary Ecology Research 10.

Question: What is the trophic role of megaherbivores? Hypothesis: Depending on their life histories, megaherbivores can either act as sinks or distributors of trophic energy. Methods: Comparative review of mammal and dinosaur faunas, and aspects of their reproductive biology. Conclusion: Extant (mammalian) megaherbivore populations represent trophic sinks that potentially limit carnivore diversity and productivity, because they are immune to predation and follow a reproductive strategy of very few, well-protected offspring. In contrast, in dinosaur faunas, the particularities of reproductive biology such as a larger number of offspring and limited parental care made a major part of megaherbivore biomass available to carnivores. Consequently, this increase in available trophic energy allowed for larger body masses and higher species diversity of dinosaur carnivores.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/