Trojrozměrná geometrie křídelního skeletu pterosaurů

Jednou z mnoha novějších studií je i práce M. T. Wilkinsona o prostorovém uspořádání kostry pterosaura druhu Anhanguera santanae (Pterodactyloidea: Ornithocheiridae). Tohoto asi čtyřmetrového pterosaura totiž známe podle výjimečně dobře zachovalého fosilního materiálu, který umožňuje vyvodit spolehlivé závěry o pohybu pterosaurů jak ve vzduchu, tak na zemi. Výsledky geometrických analýz ukazují, že ornithocheiridi byli přirozeně nestabilní při stoupání a při odbočování. Své stoupání mohl pterosaur zřejmě kontrolovat pomocí přizpůsobování úhlu náběhu křídel (úhel, který svírá křídlo s prouděním větru). Mohl také zvedat či snižovat "odtokovou hranu" svého křídla pomocí nohou (jak ukazují nálezy jedinců vzájemně nepříbuzných pterosauřích druhů, u kterých se zachovaly měkké tkáně, nohy byly spojeny s hlavní křídelní bránou). Alternativním způsobem mohlo být natáčení ramenního nebo zápěstního kloubu podél podélné osy. Analýzy trojrozměrné morfologie pterosauřího zápěstí podporují domněnku, že pteroid - dlouhá, štíhlá zápěstní kost, vyskytující se pouze u pterosaurů - byla během letu natočena vpřed, nikoli proti tělu. Podle výsledků analýzy mohla plnit funkci brzdící klapky nebo zařízení pro zvýšení vztlaku, a možná hrála i důležitou roli pro kontrolu výšky a zatáčení. Výsledky analýzy jsou slučitelné s kavdrupedním, semi-erektním (polovzpřímeným) modelem terestriální lokomoce ornithocheiridů.

Pterosauří křídlo. Legenda: hum = humerus (kost pažní); r = radius (kost vřetenní); u = ulna (kost loketní); mc = metakarpál (kost záprstní); pt = pteroid (o jeho pravděpodobně jiné poloze referuje text nahoře); c = karpus (zápěstí); I-IV = očíslované prsty. Podle Padiana, 1985

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Zdroj obrázku:

http://www.ucmp.berkeley.edu/vertebrates/flight/pterosaurwing.gif

Abstrakt studie:

Wilkinson, M.T. 2008. Three-dimensional geometry of a pterosaur wing
skeleton, and its implications for aerial and terrestrial locomotion.
Zoological Journal of the Linnean Society 154(1):27-69. doi:
10.1111/j.1096-3642.2008.00409.x.

This study reports on the three-dimensional spatial arrangement and movements of the skeleton of Anhanguera santanae (Pterodactyloidea: Ornithocheiridae), determined using exceptionally well-preserved uncrushed fossil material, and a rigid-body method for analysing the joints of extinct animals. The geometric results of this analysis suggest that the ornithocheirids were inherently unstable in pitch and yaw. As a result, pitch control would probably have been brought about by direct adjustment of the angle of attack of the wing, by raising or lowering the trailing edge from the root using the legs if, as is indicated in soft-tissue specimens of a number of unrelated pterosaur species, the legs were attached to the main wing membrane, or by using long-axis rotations at the shoulder or wrist to raise and lower the trailing edge from the wingtip. An analysis of the three-dimensional morphology of the wrist lends support to the idea that the pteroid - a long, slender wrist bone unique to pterosaurs that supported a membranous forewing - was directed forwards in flight, not towards the body. As a result, the forewing could have fulfilled the function of an air-brake and high-lift device, and may also have had an important role in pitch, yaw, and roll control. The joint analysis is consistent with a semi-erect quadrupedal model of terrestrial locomotion in the ornithocheirids.