Ornithodira Blog: Harry Govier Seeley

ledna 08, 2009

Harry Govier Seeley

Dnes je tomu právě 100 let od smrti význačného britského paleontologa, Harryho Goviera Seeleyho. Seeley je znám především jako autor dichotomie dinosaurů na skupiny Saurischia (plazopánví) a Ornithischia (ptakopánví). Přestože tato jména získala fylogenetickou definici a vztah kladů Dinosauria, Saurishcia a Ornithischia je učebnicovou ukázkou node-branch tripletu, v Seeleyho době byl pohled na tyto skupiny jiný. Mezi roky 1866 a 1883 se pokoušelo mnoho paleontologických autorit (Huxley, Cope, Marsh) rozdělit dinosaury do podskupin. Marshovy termíny (sauropodi, teropodi, stegosauři, ornitopodi) používáme dodnes, ale např. Cope ve své době nabídl odlišné schéma. Klasifikace paleontologů se v těchto letech zakládala na stavbě nohou nebo tvaru zubů.

Přestože Seeleyho pojmy používáme dodnes, ve svém původním významu jsou chybné a mají za sebou také dlouhé období nesprávné interpretace. Až do nástupu kladistiky v osmdesátých letech 20. století se totiž paleontologové domnívali, že plazopánví s ptakopánvými jsou dvě navzájem nepříbuzné skupiny "tekodontů" (= grad triasových archosaurů) - tento názor se obejvil ještě v práci Chatterjeeho z roku 1982. Navíc už víme, že dělení podle stavby pánve není nejvhodnější - ptáci jsou odvození maniraptoři, čili "plazopánví". Saurischia je postavena na plesiomorfii a apomorfie dodal až Gauthier o století později. Své závěry o dělení dinosaurů podle spojení pánevních kostí Seeley sepsal roku 1887 do studie "On the Classification of the Fossil Animals commonly named Dinosauria", která vyšla v Proceedings of the Royal Society of London roku 1888.

K životopisu: Harry G. Seeley se narodil 18. února 1839. Ve svých dvaceti letech se stal asistentem Adama Sedgwicka ve Woodwardian Museum (Cambridge). Odmítl nabízené pozice v British Museum i Geological Survey of Britain, aby se mohl věnovat vlastní práci. Později ovšem přijal místo v Královské koleji na University of Cambridge. Seeley je také autorem popisu obrovského množství dinosaurů a pterosaurů, které ovšem v dnešní době způsobují neméně obrovské taxonomické zmatky. Chybný závěr, totiž blízké příbuzenství pterosaurů s ptáky, se objevil i v jeho knize Dragons of the Air z roku 1901 (obě skupiny samozřejmě mají společného předka, okruh potomků tohoto předka je ale daleko širší). Přínos této publikace nicméně spočívá v tom, že změnila obecný pohled na pterosaury ze studenokrevných, pomalých a plachtících živočichů - za jaké je považoval Richard Owen - na teplokrevné aktivní letce.