Nová studie Michaela Bentona aneb Jak najít dinosaura

Jeden z posledních článků na dalších několik dní; nepředpokládám, že bych až do víkendu mohl být stejně aktivní jako jsem byl minulý týden.

Michael J. Benton se, pokud jde o dinosaury, zabývá spíše obecnějšími tématy. Do jeho "záběru" patří např. původ, fylogeneze a diverzifikace této skupiny živočichů, evoluce ekosystémů, masová vymírání, ale i kvalita fosilního záznamu a její změny v čase (o studii na toto téma jsem informoval zde). Poslední ze zmíněných studií byla jakýmsi statistickým souhrnem, a právě do této kategorie patří i nová studie, zabývající se úlohou synonymiky ve výzkumech zabývajících se biodiverzitou. Ta rozhodně není bezvýznamná - vzhledem k tomu, že až 30 - 60% pojmenovaných druhů bylo později odhaleno jako invalidních z důvodu synonymiky nebo dalších chyb v taxonomických praktikách. Aktuální studie mapující vliv synonymiky na diverzitu rozsáhlého kladu Dinosauria zahrnuje více než 1000 analyzovaných taxonů a odhaluje způsob a chyby práce autorů jejich popisů. Tento klad byl a stále je předmětem rozsáhlé, celá desetiletí trvající revize, která odhalila vysoké procento systematických chyb: 40% u rodů a 50% u druhů. Podle Bentona je počet popsaných druhů a rodů přímo úměrný počtu lidí pracujících na nalezišti, což se samozřejmě nedá říct o počtu validních taxonů. Nejvyšším poměrným množstvím invalidních taxonů se může "pochlubit" kontinent, odkud dinosauří paleontologie vzešla - je zde vyšší než 50% (evidentně odsud tedy také vzešlo dost nepořádných paleontologů). Nejplodnějším autorem nových dinosauřích jmen byl Charles Othniel Marsh (podrobnější zmínka na blogu zde), který popsal 80 dinosauřích druhů - některé zdroje mu přisuzují i o něco vyšší číslo (86), otázkou je, jestli je podložené stejně pečlivou analýzou jako Bentonova studie. K Marshovi se s malým rozdílem přibližuje Friedrich von Huene (71 druhů) a jeho velký rival Edward Drinker Cope (64 druhů). Procentuální množství druhů i dnes uznávaných jako validní je ale u těchto dřívějších autorů velmi malé (0,14 - 0,29). Tento faktor se naštěstí s časem zlepšuje, zřejmě hlavně díky tomu, že dnešní paleontologové popisují nové druhy na základě kompletnějších fosilií - na tomto místě Benton odkazuje ke své minulé studii. Dobrým příkladem takového zlepšení je např. známý čínský paleontolog Xu Xing, který k březnu 2007 popsal 24 dinosauřích rodů, z nichž všechny jsou validní. Benton však zároveň upozorňuje evoluční biology na nutnou opatrnost.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
včetně Tabulky paleontologů Jiřího Meixnera

Abstrakt studie:

Benton, M.J. 2008. How to find a dinosaurs, and the role of synonymy in biodiversity studies. Paleobiology 34(4):516-533. doi: 10.1666/06077.1.

Taxon discovery underlies many studies in evolutionary biology, including biodiversity and conservation biology. Synonymy has been recognized as an issue, and as many as 30-60% of named species later turn out to be invalid as a result of synonymy or other errors in taxonomic practice. This error level cannot be ignored, because users of taxon lists do not know whether their data sets are clean or riddled with erroneous taxa. A year-by-year study of a large clade, Dinosauria, comprising over 1000 taxa, reveals how systematists have worked. The group has been subject to heavy review and revision over the decades, and the error rate is about 40% at generic level and 50% at species level. The naming of new species and genera of dinosaurs is proportional to the number of people at work in the field. But the number of valid new dinosaurian taxa depends mainly on the discovery of new territory, particularly new sedimentary basins, as well as the number of paleontologists. Error rates are highest (>50%) for dinosaurs from Europe; less well studied continents show lower totals of taxa, exponential discovery curves, and lower synonymy rates. The most prolific author of new dinosaur names was Othniel Marsh, who named 80 species, closely followed by Friedrich von Huene (71) and Edward Cope (64), but the "success rate" (proportion of dinosaurs named that are still regarded as valid) was low (0.14-0.29) for these earlier authors, and it appears to improve through time, partly a reflection of reduction in revision time, but mainly because modern workers base their new taxa on more complete specimens. If only 50% of species are valid, evolutionary biologists and conservationists must exercise care in their use of unrevised taxon lists.