Ornithodira Blog: Další informace o druhu Pachyrhinosaurus lakustai

října 16, 2008

Další informace o druhu Pachyrhinosaurus lakustai

Pachyrhinosaurus lakustai, v pořadí druhý popsaný druh rodu Pachyrhinosaurus žil ve svrchní křídě, jen několik milionů let před katastrofálním vymřením neptačích dinosaurů, na území dnešní Kanady. Více podrobností o tomto druhu a okolnosti jeho nalezení můžete nalézt zde. Po prvních zprávách se začínají objevovat i podrobnosti o jeho morfologii a odlišnostech od druhu P. canadensis - právě tyto informace těm, kdo nemají k dispozici Currieho studii/knihu chyběly.

Scott Sampson, kanadský paleontolog z Utah Museum of Natural History (na popisu nového druhu se však nepodílel), nazval menší z obou druhů pachyrhinosaura "jedním z nejpodivněji vypadajících dinosaurů vůbec". Bezesporu právem. Mohutná nosní kost nesla velký centrální roh, nad očima čněly dva malé špičaté kostěné výrůstky a uprostřed čela dinosaura se nacházely tři další rohy, přičemž ten nejdelší z nich byl dlouhý kolem 30 cm. Podél hrany velkého kostěného límce, typického znaku ceratopů, se dále nachází řada dopředu vyčnívajících rohů, každý o délce asi 45 cm. Tyto zvláštní ozdoby sloužily podle Philipa Currieho, slavného paleontologa a vedoucího týmu, který nový druh rohatého dinosaura popsal, především k přilákání sexuálního partnera. Jedinci s dobře vyvinutými rohy se mohli jedincům opačného pohlaví zdát atraktivnější. Takové teorie nicméně nejsou novinkou a zcela jistě se netýkají jen jediného konkrétního druhu.

Připomeňme si, že zvláštní kosti byly na lokalitě Pipestone Creek (Alberta, Kanada) nalezeny již v sedmdesátých letech minulého století zdejším středoškolským učitelem a paleontologem-amatérem Alem Lakustou. Po něm je také nový druh pojmenován. Poté, co vědci tuto lokalitu prozkoumali, nastal šok (ovšem v pozitivním slova smyslu) - zdejší vrstvy patří mezi na fosilie nejbohatší naleziště světa. Hustota fosilií je skutečně ohromná - i přes 300 kostí v jednom metru krychlovém. Jen v pouhých 3 až 5 procentech rozlohy lokality nalezli paleontologové 15 lebek a 27 koster jedinců druhu P. lakustai uchovaných v různých ontogenetických stadiích. Vzhledem k tomu, že většina dinosaurů byla popsána na základě nesrovnatelně slabší evidence (jedna nebo dvě - někdy nekompletní - kostry), je Pachyrhinosaurus lakustai skutečným unikátem (pravdou však je, že masivní lebky rohatých dinosaurů se zachovávají častěji než jiné kosti). Dospělci a nedospělé exempláře přitom vykazují nápadné morfologické odlišnosti, nejlépe patrné právě na lebce: zatímco juvenilní jedinci měli povrch hlavy bez větších hrbolků, adultní jedinci se vyznačovali již popsanými bizarními rohy. Podle Currieho jde o první skutečně dobrý příklad ukazující změny během růstu, které u těchto zvířat probíhaly. I Sampson se o objevu vyjadřuje s nadšením - podle něj je studie Currieho, Langstona a Tankea z tohoto roku nepochybně nejpodrobnějším popisem ceratopa a jedním z nejpodrobnějších popisů dinosaura vůbec. Dokonce neváhá tento objev nazvat mezníkem.