Nová studie ověřuje žvýkání hadrosauridů 3D animací

Nová studie popisuje model kraniodentálního systému hadrosaurida rodu Edmontosaurus, vytvořený 3D animací pro testování hypotéz o pohybech této části těla při krmení. Model byl vytvořen pomocí trojrozměrného skenování částí lebky paratypu druhu Edmontosaurus regalis (s označením CMN 2289). Software používá inverzní kinematiku, animační techniku založenou na manipulačních bodech (umístěných např. na kloubech živočicha). Účelem modelu je ověřit současnou domněnku (tzv. pleurokinetickou hypotézu), formulovanou už v osmdesátých letech, a porovnat ji s alternativními hypotézami. Pleurokinetická hypotéza předpokládá, že kachnozobí dinosauři mohli horní čelistí velmi pomalu pohybovat v horizontálním směru, zatímco dolní čelist byla přitažena. Tím se jejich způsob žvýkání zřejmě lišil od ceratopů, kteří mohli čelistmi pohybovat pouze ve vertikálním směru.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/
http://www.flickr.com/photos/markwitton/522293984/

Abstrakt studie:

Rybczynski, N., Tirabasso, A., Cuthbertson, R., and Holliday, C. 2008. A three-dimensional animation model of Edmontosaurus (Hadrosauridae) for testing chewing hypotheses. Palaeontologica Electronica 11(2):9A (1-14).

Here we describe a 3-D animated model of the craniodental system of a hadrosaur, developed for testing hypotheses of feeding kinematics. The model was created from scanned cranial elements of an Edmontosaurus regalis paratype (CMN 2289). Movements within the model were created in animation software using inverse kinematics and a wiring system composed of cranial elements. The model was used to reproduce the pleurokinetic hypothesis of hadrosaur chewing. The pleurokinetic hypothesis, formally developed in the 1980s, proposed that hadrosaurs employed transverse chewing movements via cranial kinesis. Specifically during the powerstroke the maxillae were abducted. This is the first model to allow investigation into secondary intracranial movements that must have occurred in order for the skull to accommodate the primary, pleurokinetic movements. This study found secondary ovements to be extensive among the joints of the palate and face. Further efinement and development of the model, including the integration of oft-tissue structures, will allow for a more in-depth examination of the leurokinetic hypothesis and comparison with alternative feeding hypotheses.