Ornithodira Blog: [popis] Amphicoelias

září 09, 2008

[popis] Amphicoelias

Amphicoelias

Klasifikace
Saurischia
Sauropodomorpha
Sauropoda
Eusauropoda
Neosauropoda
Diplodocoidea
Diplodocimorpha
Flagellicaudata
Diplodocidae?
Apatosaurinae?

Období
svrchní jura (kimmeridž - tithon)
156 - 145 Ma

Délka
40 - 62 metrů

Hmotnost
80 - 150 tun

Výskyt
Morrison Formation, Garden Park, Colorado, USA

Druhy
A. altus Cope, 1878a (typový)
"A." fragillimus Cope, 1878b

Synonyma rodu
/

Informace
Typový druh rodu Amphicoelias, A. altus, popsal slavný paleontolog a účastník tzv. "Války o kosti" Edward Drinker Cope v prosinci 1877. Holotyp s označením AMHD 5764 sestával z dvou obratlů, stydké kosti a femuru. V roce 1921 paleontologové Osborn a Mook objevili další fosilie, které připsali tomuto druhu - krkavčí kost, lopatku, kost loketní a zub. Upozornili také na celkovou podobnost mezi rody Amphicoelias a Diplodocus, bylo zde však i několik rozdílných znaků - Amphicoelias měl proporčně delší přední končetiny a jeho femur byl neobvykle dlouhý, štíhlý a kulatý v příčném průřezu. A. altus byl sauropod ve velikostní kategorii diplodoka, tj. asi 25 m dlouhý. Rodové jméno "Amphicoelias" znamená "dvojitá dutina" (narážka na stavbu oněch obratlů), druhové jméno "altus" potom "vysoký".

Druh "A." latus popsaný rovněž Copem roku 1877 je mladším synonymem sauropoda Camarasaurus supremus.

Fosilie druhého, daleko známějšího (a problematičtějšího) druhu rodu Amphicoelias objevil Oramel Lucas v Garden Parku, severně od Cañon City v Coloradu. Lucas sbíral fosilie obratlovců pro již zmíněného E. D. Copea. Cope, který popsal neuvěřitelných 1282 vymřelých obratlovců z území Severní Ameriky, spolu se svým rivalem O. C. Marshem během několika let objevili větší množství dinosaurů, než kolik jich popsali všichni ostatní paleontologové před nimi. Lucasova fosilie byla tvořena neurálním obloukem a výběžkem dorzálního obratle neuvěřitelné velikosti - neurální oblouk měřil 1,5 m, takže celý obratel musel mít délku 2,4 - 2,7 metru. Holotyp druhu "A." fragillimus sestávající z tohoto nekompletního kolosálního obratle má označení AMNH 5777.

Pozůstatky obratle byly ve špatném stavu. Kvůli tenkým stěnám obratle byly velmi křehké - a podle tohoto faktu také bylo fosilii uděleno druhové jméno ("fragillimus" znamená velmi křehký, nejkřehčí). Podle Copea místo nálezu náleželo střednojurské Dakota Formation, podle přítomnosti fosilií kamarasaura v těch samých skalách ale patřilo spíše svrchnojurské formaci Morrison. V blízkosti místa nálezu onoho obratle se údajně nacházel gigantický fosilizovaný femur, který snad mohl patřit také druhu "A." fragillimus. Co se stalo s tímto femurem není známo, obratel se ale údajně ztratil při převozu. Pravděpodobnější je ale jiné vysvětlení: prostě se rozpadl. Vzhledem ke křehkosti nálezu a absenci technik chemické ochrany, které vynalezl až Copeův rival Marsh na začátku osmdesátých let, je to pravděpodobný scénář. V roce 1994 bylo v oblasti neúspěšně pátráno po dalších fosiliích pomocí geologického radaru. Existují i teorie, podle kterých se jedná o podvod - ať už si falešný obratel měl vyrobit sám Cope nebo jeho rival Marsh.

Naprosto neuvěřitelné jsou potom odhady amficéliových tělesných rozměrů. Samotný Cope podle poměru výšky femuru a nejvyššího dorsálního obratle u lépe známých sauropodů Amphicoelias altus a Camarasaurus supremus odhadl délku femuru na 3,7 m, délka těla by pak byla asi 52 m. V roce 1994 paleontolog Gregory S. Paul odhadl délku amficéliova femuru na 3,1 - 4 m, celkovou délku na 40 - 60 metrů a výšku na 10 m. Hmotnost měla být až 150 tun, což už je za biomechanickým limitem pro suchozemské živočichy, který se odhaduje na 120 - 140 tun. Paul tyto rozměry vyvozoval od výborně známého a amficéliovi blíže příbuzného diplodoka, takže jeho odhady jsou zřejmě blíže realitě.

Podle diplodoka nejnověji propočítal amficéliovy rozměry i Kenneth Carpenter roku 2006. Délku odhadl na 58 metrů, což spadá do Paulova rozmezí. Carpenter ale více spekuloval a pokoušel se odhadnout i rozměry jednotlivých částí těla amficélia - krk měl měřit 16,75 m, tělo 9,25 m, ocas potom 32 m. Délka zadních nohou měla být 7,5 m, délka předních nohou 5,75 m a celková výška v nejvyšším bodu těla 9,25 m. Délku femuru Carpenter odhadl na 4,3 - 4,6 m. Hmotnost byla odhadnuta (podle 11,5 tuny těžkého diplodoka) na 122,4 tuny. Tak těžký živočich s tělesnou stavbou diplodoka ale zřejmě ani nemohl existovat, buď byl stavbou těla "Amphicoelias" bližší apatosaurovi, nebo disponoval dosud neznámými adaptacemi k odlehčení těla. V současnosti se rovněž objevují údaje podstatně snižující dosud předpokládané rozměry obratle - podle nich měl ve skutečnosti měřil jen 2,1 - 2,2 m, což by ukazovalo na délku "jen" kolem 40 - 48 m. Je také třeba uvést, že všechny zde zmíněné odhady jsou jenom spekulacemi založenými na extrémně fragmentárním materiálu, který navíc dnes ani není možné přeměřit a diagnostikovat.

O způsobu života těchto obrů také lze jen spekulovat. Podle Carpentera "Amphicoelias" možná ve dne využíval stínu v lesích a v noci si udržoval teplotu pohybem po otevřené savaně. Množství potravy, které musel zkonzumovat, je také nepředstavitelné. Tento faktor závisí jednak na tom, zda tito živočichové byli endotermní nebo ektotermní, resp. homoiotermní nebo poikilotermní, a na efektivitě jejich trávení (dnes se předpokládá, že v trávení megasauropodům pomáhaly symbiotické bakterie a spolykané kameny, gastrolity). Horní hranice odhadů se blíží třem tunám potravy denně.

U částí týkajících se druhu "A." fragillimus je rodové jméno nebo jeho zkratka v uzovkovách, protože vzhledem k povaze nalezeného materiálu je obtížné živočicha přesněji taxonomicky zařadit. Vzhledem k podrobnému náčrtku (viz níže) je téměř jisté, že šlo o diplodokida, ale dál už se zdroje rozcházejí - někdy se uvádí klad Diplodocinae, jindy Apatosaurinae. Přesné zařazení do rodu je téměř nemožné. Pokud by byl v budoucnosti objeven nový materiál z tohoto živočicha, téměř jistě by pro něj musel být vytvořen nový rod.

Rekonstrukce