Lacusovagus magnificens, nový rod a druh pterosaura ze spodní křídy Brazílie

Nový pterodaktyloidní pterosaur - Lacusovagus magnificens gen. et sp. nov. - byl popsán Markem P. Wittonem v nové publikaci uveřejněné v žurnálu Palaeontology. Etymologie pojmenování: rodové jméno je složeninou z latinských slov "lacus" ("jezero") a "vagus" ("poutník") a ukazuje na přirozené prostředí tohoto pterosaura, druhové jméno znamená "veliký" nebo "vznešený" a je reminiscencí na relativně velké rozměry tohoto taxonu. Materiál nového rodu a druhu byl nalezen v brazilské formaci Crato, zahrnující náhorní plošinu Chapada do Araripe. Tato formace patří mezi důležité pterosauří lokality, a to i přesto, že podle současné revize Unwin and Martill (2007) odtud lze rozeznat "jen" pět pterosauřích druhů: Arthurdactylus conandoylei Frey and Martill, 1994; Ludodactylus sibbicki Frey et al., 2003a; Brasileodactylus sp. Sayao and Kellner, 2000; Tupandactylus imperator Campos and Kellner, 1997 a ‘Tapejara’ navigans Frey et al., 2003b. Formace je spodnokřídového stáří; bližší datování není zcela zřejmé - podle studie Pons et al. 1990 se zde však jedná o stupeň apt. Vzhledem k okolnostem nálezu není známo přesné místo objevu.

Holotyp nového rodu (s označením SMNK PAL 4325) byl získán od obchodníka a sestává z pterosauří čelisti zachovalé v desce vápence o rozměrech 795 x 220 mm. Mechanické a chemické pokusy o vyjmutí fosilií z horniny byly zastaveny kvůli značné křehkosti a riziku poškození materiálu, dodatečná mechanická preparace pak odkryla zadní oblast pravé větve maxilly (horní čelisti). Lebka je celkově ve špatném stavu: levá větev maxilly chybí a posterodorzální rozšíření mezičelisti bylo dokonce rozbito (zřejmě neopatrným nálezcem) a slepeno lepidlem pro zvýšení ceny při prodeji. Známý fosilní materiál druhu L. magnificens tvoří maxilla (horní čelist), premaxilla (mezičelist) a snad i části os jugale (jařmová kost) spojené s větví maxilly. Minimální délka lebky byla 655 milimetrů, střední šířka potom 95 mm. Odhad rozpětí křídel pterosaura se Witton pokusil určit na konci své studie, pohyboval se mezi 4 a 5 metry s tím, že při pohybu na zemi byl Lacusovagus daleko vyšší než rody Arthurdactylus a Ludodactylus se srovnatelným rozpětím. Pro představu lze rovněž uvést, že lakusovágův možný příbuzný rodu Chaoyangopterus měl při délce lebky 270 mm rozpětí křídel 1,85 metru.

Velká část studie se zabývá určením fylogenetické pozice nového pterosaura. Příslušnost ke kladu Pterosauria je zcela zřejmá, stejně jako příslušnost k větším a vývojově pokročilejším zástupcům této skupiny, pterodaktyloidům. Lacusovagus patří do kladu Pterodactyloidea na základě znaků dobře patrných i na tak málo kompletním materiálu: přítomnosti nasoantorbitálního okna (lebečního otvoru nacházející se v nosním regionu; před očnicemi) a bezzubých čelistí. V rámci Pterodactyloidea přitom mají bezzubé čelisti jen dva sub-klady, Pteranodontia a Azhdarchoidea. Přestože zašpičatělé, bezzubé čelisti rodu Lacusovagus mohou pteranodonty připomínat, jejich poměr šířky ku délce (29 %) pteranodontům neodpovídá - u rodu Pteranodon tato hodnota činí 13 % a u rodu Nyctosaurus 20% (Williston 1902; Bennett 2001). Odlišná je i délka rostra: v případě pteranodona a nyktosaura zabírá 79%, resp. 76%, u lakusovága je to pouhých 37%. Na základě těchto a dalších znaků v kraniální anatomii je zřejmé, že Lacusovagus je zástupcem kladu Azhdarchoidea.

SMNK PAL 4325; holotyp Lacusovagus magnificens gen. et. sp. nov.

Bližší určení je ale velmi obtížné. Lacusovagus sice sdílí některé morfologické znaky spolu s ostatními azhdarchoidy, nelze jej s dostatečnou jistotou zařadit do žádného ze v současnosti známých sub-kladů této skupiny. Witton uvádí konkrétní znaky, jenž lakusovága vylučují z kladů Tapejaridae a Thalassodromidae. Největší stupeň podobnosti s rodem Lacusovagus existuje u azhdarchoidů z Jiufotang Formation - obzvláště u rodů Chaoyangopterus a Jidapterus. Ti vykazují příbuznost s tapejaridy a některé znaky je řadí mezi bazální azhdarchoidy. Dlouhé a rovné čelisti spolu s prodlouženými cervikálními obratli na druhou stranu ukazují na příslušnost ke kaldu Neoazhdarchia. Podle kombinace plesiomorfických a odvozených znaků se zdá, že Lacusovagus a pterosauři podobní rodu Chaoyangopterus reprezentují novou pterosauří skupinu patřící mezi tapejaridy a neoazhdarchy. Potvrzení této teorie ale bude možné až po dalších studiích.

Objev nového taxonu také dokazuje. že pterosauří fauny brazilské formace Crato a čínské formace Jiufotang byly plně srovnatelné. V obou formacích byly nalezeny fosilní doklady existence tapejaridů, ornithocheiridů i chaoyangopterovi podobných azhdarchoidů. Rozdíl ve faunách spočívá především v zastoupení kladu Istiodactylidae, který byl poměrně rozšířený ve spodnokřídové Laurasii a z Jiufotangu je dobře známý, ale v Gondwaně - která zahrnovala i dnešní Jižní Ameriku - chyběla. Lacusovagus byl důležitou součástí ekosystému své doby, byl největším azhdarchoidem z formace Crato (na pomyslném "druhém místě" by se umístil Tupandactylus imperator, jehož 800 mm dlouhá lebka je ale výrazně protažena vysokým hřebenem). Podle kladistické analýzy z nepublikovaných materiálů M. P. Wittona je Lacusovagus zástupcem nového taxonu, Chaoyangopteridae, ale je ještě příliš brzy dělat definitivní závěry.

Zdroj (včetně obrázku):

Witton, 2008

Abstrakt studie:

Witton, M. P. 2008. A new azhdarchoid pterosaur from the Crato Formation (Lower Cretaceous, Aptian?) of Brazil. Palaeontology 51 (6): 1289-1300.

A partial pterosaur skull from the Nova Olinda Member of the Crato Formation (Lower Cretaceous, Aptian?) represents a new edentulous pterodactyloid, Lacusovagus magnificens gen. et sp. nov. The absence of teeth and a large nasoantorbital fenestra suggest assignment to Azhdarchoidea, and the combination of a particularly short, crestless and shallow rostrum and laterally flared jaw margins distinguish it from other azhdarchoid taxa. The position of the new form within Azhdarchoidea is problematic: Lacusovagus is distinguished from Tapejaridae in its straight, as opposed to ventrally displaced, jaw tip and absence of a premaxillary crest; from thalassodromids by the absence of a premaxillary crest; and from Azhdarchidae by the short length of the rostrum and shallow posterodorsal extension of the premaxilla. Lacusovagus shares a shallow, crestless rostrum and a slender posterodorsal premaxillary extension with Jiufotang Formation azhdarchoids such as Chaoyangopterus and Jidapterus. The position of these genera within Azhdarchoidea is controversial, but the suite of plesiomorphic and derived azhdarchoid characters in each suggests a placement between Tapejaridae and Neoazhdarchia. Further research is required, however, to determine the relationships of these genera both to each other and to other azhdarchoids. The new taxon elevates the faunal similarity found between the roughly contemporaneous Jiufotang and Crato formations and continues the pattern of Crato Formation azhdarchoids being much larger than those from the Jehol Group. It also has jaws at least 67 and 55 per cent longer, respectively, than those of the largest azhdarchoids and ornithocheirids from the Crato pterosaur assemblage, making Lacusovagus the largest pterosaur known from this unit.