Darren Naish: kritika ilustrací předních končetin sauropodů

Hned na začátku jednoho z posledních článků na svém blogu vyvrací Darren Naish - britský paleontolog specializující se především na dinosaury a pterosaury - obecný mýtus, podle kterého byly přední nohy sauropodů v zásadě stejné jako nohy dnešních slonů. Připomíná, že tato podobnost je jen povrchní a v detailech se od sebe tito živočichové v pedální morfologii výrazně liší. Metakarpály, neboli kosti záprstní, se narozdíl od většiny jiných suchozemských obratlovců od zápěstí nerozestupují, ale jsou uspořádány do svislého sloupce. Naishe podle jeho vlastních slov nejvíce provokují takové rekonstrukce sauropodích nohou, z nichž na všechny strany trčí drápy; případně jsou opatřeny kopýtkem na každém prstu. Jak podotýká, fosilní evidence mluví jednoznačně proti oběma zmíněným detailům. Naish ale uznává, že mnoho zastaralých nebo nepřesných rekonstruovaných koster skutečně početnými drápy na nohou disponuje.

Další námitky oproti nepřesným rekonstrukcím Naish vztahuje výhradně na zástupce kladu Eusauropoda. Bazální sauropodi jsou totiž z hlediska pedální morfologie méně prozkoumanou skupinou a uspořádání jejich nohy se samozřejmě mohlo od pokročilejších typů lišit. Jedná se hlavně o již zmíněné drápy - pouze první prst (palec) disponoval drápem, který se u jednotlivých skupin eusauropodů lišil velikostí, tvarem i orientací. Naish uvádí jako případ diplodokoidy s poměrně velkým, ze strany zploštělým a značně vysokým drápem jasně odděleným od metakarpu; a brachiosauridy s malým, v příčném průřezu téměř trojúhelníkovitým drápem nijak neodděleným od zbytku záprstí. Diplodokoidi zřejmě svůj dráp mohli v omezeném rozsahu zvedat a nechat poklesnout. Oproti tomu u titanosauriformů (kladu zahrnujícího brachiosauridy a sub-klad Somphospondyli) byla velikost drápu během evoluce redukována a podle evidence v podobě spodnokřídových stop brachiosauridů se nakonec vytratil docela. Absence drápu je také typickým znakem většiny titanosaurů (výjimku v tomto směru představuje kontroverzní jurský rod Janenschia a zřejmě i několik bazálních zástupců této skupiny z křídy). Pokročilí titanosauři navíc ztratili i kosti prstů - takže i samotné prsty. Jejich přední končetiny byly bizarními bezprstými "pahýly" a živočichové tak našlapovali na zadní konec metakarpálů. Podle studie Apesteguía, 2005 byly konce metakarpálů u titanosaurů více rozšířené než u jiných druhů. Darren Naish zmiňuje i stopy z portugalské Lourinhã Formation datované do období svrchní jury, pocházející pravděpodobně od brachiosaurida, které naznačovaly zdrsnění povrchu nohy malými hrbolky (cituje ze studie Milàn et al., 2005). Přinejmenším u některých sauropodů byla kůže na zadním konci metakarpu "ostnitá", o přesném rozšíření tohoto znaku ale nic nevíme.

Naish dále rozebírá postavení špiček posledních metakarpálů, které spolu tvořily půlkruh, zatímco zadní okraj nohy byl vydutý dovnitř. Na tomto místě je vyvrácen druhý mýtus - navzdory chybným závěrům McGowan, 1991 nebyla noha sauropodů podpírána vazivovým polštářem. Množství stop ve tvaru podkovy, výrazně se lišících od otisků nohou slona to dokazuje. Naish rovněž uvádí další pozoruhodnou výjimku - sauropoda ze spodní křídy anglického Isle of Wight, jehož popis ještě nebyl publikován. Jeho první a pátý metakarpál se na zadní rovině nohy fakticky dotýkají. Takový sauropod by zanechával ne stopy ve tvaru podkovy, ale téměř kruhovité. Pokud - jak Naish opatrně dodává - je interpretace nalezených fosilií správná. Zaměřuje se i na banánovitý tvar prvního metakarpálu u titanosaurů, což je další unikátní znak v pedální morfologii této skupiny. První metakarpál je u nich totiž zakřivený směrem od ostatních, což mu dodává banánovitý tvar. Interpretace tohoto znaku ale není jednoduchá. Vyskytuje se už u rodu Janenschia, který ještě dráp na palci má - podpíral snad dráp u bazálních titanosaurů? Toto vysvětlení navrhl Apesteguía, 2005. Mnoho jiných sauropodů má ale dráp umístěný na rovném metakarpálu paralelním s ostatními. Naish navrhuje možnost, že u rodu Janenschia dráp sloužil k odlišnému účelu než u jiných sauropodů - možná k rytí v půdě nebo loupání kůry stromů. Pokročilejší potomci - litostroti - si pak tento znak uchovali.

Darren Naish uvádí špičky současné paleorekonstrukce, kterých se výše zmíněné chyby nijak netýkají - jmenuje známá jména jako Luis Rey, Todd Marshall a Mark Hallett. Jmenuje i několik paleontologů, kteří vydali souhrnná pojednání o morfologii sauropodích končetin: jedná se o Grega Paula, který staví na skutečné fosilní evidenci, v tomto případě sériím sauropodích stop. Zmiňuje i jeho knihu z roku 1996 The Complete Illustrated Guide to Dinosaur Skeletons. Pokud jde výhradně o přední končetiny, zmiňuje Naish práce Christiansen, 1997; Bonnan, 2001; 2003; 2005 a Apesteguía, 2005.

Zdroj:

http://scienceblogs.com/tetrapodzoology/2008/10/the_hands_of_sauropods.php#more

Na stejné stránce je možné přečíst si původní, detailnější článek a shlédnout Naishovy zdroje.