Skorpiovenator bustingorryi gen. et sp. nov. a nově objevený klad abelisauridů

Nový rod a druh teropoda z Argentiny popisuje nová studie známých argentinských paleontologů Federica L. Agnolina a Fernanda E. Novase, ke kterým se tentokrát přidali i Novasův bývalý student Juan Ignacio Canale a Carlos Agustín Scanferla, jenž se dosud zabýval spíše herpetologií. V úvodu své studie konstatují známá fakta o kladu Abelisauridae, do kterého je jejich nový objev zařazen. Abelisauridi patří mezi ceratosaury, kteří představují velmi různorodou a nejlépe známou skupinu dinosauřích predátorů ze superkontinentu Gondwana. Z Jižní Ameriky, pevninské Afriky, Madagaskaru a Indie známe několik rodů spadajících pod klad Abelisauridae, většinou reprezentovaných dobře zachovaným fosilním materiálem. Autoři ale konstatují, že i přes tento fakt jsou fylogenetické vztahy v rámci tohoto kladu nejasné a zmiňují několik studií, které se problematikou fylogeneze abelisauridů zabývali. Nově popsaný rod a druh Skorpiovenator bustingorryi samozřejmě přináší o evoluci a systematice této skupiny další informace. Skorpiovenator byl nalezen v argentinské Patagonii a byl odkryt ve vrstvě pocházející z pozdního cenomanu až raného turonu - žil tedy v období svrchní křídy zhruba před 90 miliony let, ve stejné době, kdy oblast dnešní Argentiny obývali drobní ornitopodi z rodů Anabisetia Coria & Calvo, 2002 a Notohypsilophodon Martínez, 1998; obří sauropod Argentinosaurus Bonaparte & Coria, 1993 nebo gigantický teropod Mapusaurus Coria & Currie 2006.

Mapa ukazující na polohu dané lokality (a). Artikulovaný a téměř kompletní holotyp Skorpiovenator bustingorryi gen. et sp. nov. MMCH-PV 48 (b) je nyní uložen v Museo Municipal “Ernesto Bachmann” ve Villa El Chocón. Skeletální anatomie S. bustingorryi z pravého bočního pohledu (c).

Rodové jméno nového dinosaura pochází z latinských slov "skorpion" (znamenající "štír") a "venator" (znamenající "lovec"). Důvod pojmenování není právě obvyklý: teropod dostal jméno podle množství štírů pohybujících se v okolí vykopávek. Druhové jméno bylo dinosaurovi uděleno na počest Manuela Bustingorryho, jenž vlastní pozemek, na kterém byly fosilie odkryty. Pozemek se nachází asi 3 km severozápadně od města Villa El Chocón, ležícího v paleontologicky proslavené provincii Neuquén v severozápadní Patagonii. Z geologického hlediska se lokalita nálezu nachází v říčních pískovcích ležících ve formaci Huincul. Tato formace obsahuje pozůstatky jak jiných teropodů (studie se zmiňuje o druzích Mapusaurus roseae a Ilokelesia aguadagrandensis), tak sauropoda rodu Argentinosaurus, jehož jediný známý druh je po ní přímo pojmenován. Holotyp skorpiovenatora má označení MMCH-PV 48 a tvoří ho artikulovaná kostra včetně skoro úplného postkraniálního skeletu a téměř kompletní lebky včetně čelistí. Chybí kosti pravé přední končetiny a zadní polovina ocasu. Odlišnost skorpiovenatora od jiných abelisauridů autoři identifikovali díky 8 unikátním znakům v morfologii kosti čtvercové a postorbitálních kostí. Unikátní je i počet maxilárních zubů (bylo jich 19). Délka zachovalé části kostry (od premaxilly po 12. kaudální obratel) činí 4,35 metru, což ukazuje na celkovou délku asi 6 metrů.

Lebka je v kraniokaudálním směru poměrně krátká, podobně jako u rodu Carnotaurus Bonaparte et al., 1990. Je proporčně kratší a vyšší než lebky rodů Abelisaurus Bonaparte and Novas 1985 nebo Majungasaurus Sampson et al. 1998. Má členitý povrch s početnými hrbolky, hřebeny a rýhami, což je pro abelisauridy typické. Horní čelist a slzná kost jsou širší než u jiných abelisauridů, oproti tomu předočnicová jamka na horní čelisti je u skorpiovenatora méně vyvinutá než u dalších abelisauroidů. Jařmová kost je svou výškou podobná rodu Carnotaurus. Squamosal (kost v zadní části lebky) a kost postorbitální (nacházející se za očnicemi) jsou některými svými znaky podobné rodu Ekrixinatosaurus. Jak už zde bylo řečeno, počet zubů zasazený v maxille je pro nový rod a druh unikátní - ostatní známí abelisauridi měli ve všech případech méně než 19 maxilárních zubů. Celkový tvar zubů je podobný např. rodu Majungasaurus, se silně zakřiveným středním okrajem a přímým zadním okrajem. Postkraniální axiální skelet byl nalezen neporušený až do zhruba poloviny ocasu. Jak hřbetní, tak křížové obratle jsou kompletní, dosud ale nebyly vypreparovány z horniny. Kaudální obratle vykazují typické znaky abelisauridů, ačkoli obratle z přední části ocasu se v detailech od rodů Carnotaurus a Aucasaurus Coria et al., 2002 liší; stejně jako v morfologii ilia (kosti kyčelní). Femur byl podobně jako u většiny abelisauridů masivní kostí.

Skorpiovenator je jedním z nejkompletnějších dosud známých abelisauridů. Detaily v osteologii nového taxonu pak můžou pomoci zjistit, jak rozšířené byly mezi abelisauridy určité znaky. Fylogenetická analýza operující se 17 taxony a 113 znaky podpořila domněnku, že v rámci Abelisauridae existuje sub-klad tvořený jihoamerickými zástupci této skupiny, čili rody Carnotaururs, Aucasaurus, Ilokelesia, Ekrixinatosaurus a Skorpiovenator. Tento klad byl pojmenován Brachyrostra a je charakterizován silně ornamentovanou (viz začátek 3. odstavce) a zkrácenou lebkou. V ostrém rozporu s předchozími fylogenetickými hypotézami prezentovanými ve studiích Coria & Salgado, 2000; Sereno et al., 2004; Carrano & Sampson, 2008 patří rod Ilokelesia mezi vývojově pokročilé abelisauridy. Majungasaurus z Madagaskaru se ukázal být sesterským taxonem kladu Brachyrostra. Studie Sereno et al., 2008 naznačila, že přítomnost rohům podobných struktur na čele reprezentuje odvozený znak kladu Carnotaurinae (Rajasaurus + (Majungasaurus + Carnotaurus)). Tyto struktury se ale liší pozicí a jsou umístěny na rozdílných lebečních kostech (např. jediný výčnělek na čele majungasaura v kontrastu s výrazným párem čelních rohů a karnotaura a ze zadní strany zploštělé postorbitální kosti u skorpiovenatora a ekrixinatosaura). To odporuje domněnce, podle které se jedná o stejnorodý znak.


Abelisauridi byli v minulosti považování za klíčový taxon v různých paleobiogeografických hypotézách, a to dokonce i v těch vzájemně si odporujících. Jedná se jmenovitě o "pan-gondwanský" model, podle kterého mezi všemi velkými zemskými masami tvořícími kdysi superkontinent Gondwana existovalo fyzické spojení ještě v období spodní křídy a až na začátku svrchní křídy došlo k jejich konečnému oddělení. Této hypotéze odporuje jiný model, podle kterého existovalo těsné spojení mezi jihoamerickou a indo-madagaskarskou pevninou (ne však africkou), které přetrvalo až do svrchní křídy. Objev sub-kladu v rámci Abelisauridae, zahrnujícího výhradně jihoamerické druhy, nasvědčuje potřebě dalšího modelu pro rozrůznění abelisauridů. Podle této třetí alternativy zůstali jihoameričtí abelisauridi zcela izolováni od svých příbuzných z Afriky a indo-madagskarské pevniny, a to minimálně od cenomanu až do maastrichtu. Tato hypotéza je v souladu s nejnovějšími paleogeografickými rekonstrukcemi postupného oddělování pevnin z Gondwany (Krause et al., 2007).

Objev skorpiovenatora rovněž může pomoci objasnit časové rozmezí výskytu dalších teropodů z Gondwany, jako jsou karcharodontosauridi. Tyto obrovští predátoři podle některých autorů přežili až do nejzazší svrchní křídy. Tento předpoklad se zakládá na sbírce malých, karcharodontosauridům podobných zubů nalezených ve vrstvách z "post-cenomanského" období. Tyto údajně karcharodontosauridí zuby ale vykazují několik znaků, které jsou rovněž přítomny u skorpiovenatora a jinými abelisauridy. Kvůli tomu autoři označují tento nález jako pochybný. Nová interpretace tak podporuje domněnku Fernanda Novase, kterou formuloval roku 2005 a podle které karcharodontosauridi v Jižní Americe vymřeli v rané svrchní křídě (cenomanu).

Zdroj:

Canale et al., 2008

Abstrakt studie:

Canale, J.I., Scanferla, C.A., Agnolin, F., and Novas, F.E. (2008). "New carnivorous dinosaur from the Late Cretaceous of NW Patagonia and the evolution of abelisaurid theropods." Naturwissenschaften. doi: 10.1007/s00114-008-0487-4.

A nearly complete skeleton of the new abelisaurid Skorpiovenator bustingorryi is reported here. The holotype was found in Late Cenomanian–Early Turonian outcrops of NW Patagonia, Argentina. This new taxon is deeply nested within a new clade of South American abelisaurids, named Brachyrostra. Within brachyrostrans, the skull shortening and hyperossification of the skull roof appear to be correlated with a progressive enclosure of the orbit, a set of features possibly related to shock-absorbing capabilities. Moreover, the development of horn-like structures and differential cranial thickening appear to be convergently acquired within Abelisauridae. Based on the similarities between Skorpiovenator and carcharodontosaurid tooth morphology, we suggest that isolated teeth originally referred as post-Cenomanian Carcharodontosauridae most probably belong to abelisaurids.