Revize údajných stegosauřích stop a její implikace pro jiné stopy ptakopánvých

Domnělé stegosauří stopy pocházející ze střední jury dnešní Anglie a zařazené pod ichnotaxon Deltapodus Whyte & Romano, 1994 jsou podobné spíše sauropodům - jsou protáhlé a ploskochodné. Podle autorů nové studie, Gerarda Gierlińského a dnes již zesnulého Karola Sabatha, lépe odpovídají profilu stegosauřích končetin spíše velké digitigrádní, ornitopodům podobné otisky (zahrnující i otisk přední i zadní končetiny ichnotaxonu Stegopodus Lockley & Hunt, 1998) ze svrchní jury amerického Utahu. Z Morrison Formation v Utahu jsou navíc známy i stopy daleko lépe odpovídající charakteristikám nohy dryomorfů (podskupina iguanodontních ornitopodů) - jedná se např. o ichnogenus Dinehichnus Lockley et al., 1998. Autoři navrhují u případné revize ichnotaxonu Stegopodus přesunout u diagnózy důraz od přední končetiny k zadní noze. Pokud přijmeme obecně uznávaný názor, že v případě stegopoda skutečně šlo o zástupce kaldu Stegosauria, stopy deltapoda musejí pocházet od jiného tyreofora. Jiné stopy podobné těm deltapodovým snad mohou pocházet od ankylosaurů - jedná se o ichnotaxa Navahopus Baird,1980 a Apulosauripus Nicosia et al., 1999 (ačkoli podle závěrů Vecchia, 2006 náleží Apulosauripus k iguanodontům). Krátkoprsté stopy typu Navahopus-Deltapodus-Apulosauripus, u kterých dominuje pata, se ale zase liší od dlouhoprstých, útlých stop ichnotaxonu Tetrapodosaurus Sternberg, 1932 - tradičně pokládaných za ankylosauří. Nová studie ale naznačuje, že správná mohla být spíše původní interpretace stop jako pocházejících od ceratopů. To by zároveň znamenalo již raný výskyt rohatých dinosaurů v Severní Americe - stupeň apt, do kterého stopy spadají, znamená stáří 125 - 112 milionů let. Studie zároveň poznamenává, že zmíněné stopy z Morrisonu patřily živočichovy s bipedním postojem. Na závěr abstraktu autoři předkládají provokativní myšlenku: mohli být stegosauři vzhledem ke svým krátkým předním nohám primárně bipední, a na čtyři se spouštět jen při obraně proti útokům predátorů? Nechci ovšem vzbuzovat myšlenku, že je tento názor nový. Již před více než deseti lety si Emily Giffin povšimla, že Stegosaurus měl lépe vyvinutou neurální kontrolu svých předních končetin, což by mohlo nasvědčovat tomu, že sloužily snad i jiným účelům než jen chůzi. Stejný znak sdíleli i dikraeosauridní sauropodi.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://dml.cmnh.org/1996Oct/msg00113.html
http://www.pbdb.org/cgi-bin/bridge.pl?action=displayReference&reference_no=19147

Abstrakt studie:

Gierlinski, G.D., and Sabath, K. 2008. Stegosaurian footprints from the Morrison Formation of Utah and their implications for interpreting other ornithischian tracks. Oryctos 8:29-46.

The supposed stegosaurian track Deltapodus Whyte & Romano, 1994 (Middle Jurassic of England) is sauropod-like, elongate and plantigrade, but many blunt-toed, digitigrade, large ornithopod-like footprints (including pedal print cast associated with the manus of Stegopodus Lockley & Hunt, 1998) from the Upper Jurassic of Utah, better fit the stegosaurian foot pattern. The Morrison Formation of Utah yielded other tracks fitting the dryomorph (camptosaur) foot pattern (Dinehichnus Lockley et al., 1998) much better than Stegopodus. If the Stegopodus pedal specimen (we propose to shift the emphasis from the manus to the pes in the revised diagnosis of this ichnotaxon) and similar ichnites are proper stegosaur footprints, Deltapodus must have been left by another thyreophoran trackmaker. Other Deltapodus-like (possibly ankylosaurian) tracks include Navahopus Baird,1980 and Apulosauripus Nicosia et al., 1999. Heel-dominated, short-toed forms within the Navahopus-Deltapodus-Apulosauripus plexus differ from the gracile, relatively long-toed Tetrapodosaurus Sternberg, 1932, traditionally regarded as an ankylosaurian track. Thus, the original interpretation of the latter as a ceratopsian track might be correct, supporting early (Aptian) appearance of ceratopsians in North America. Isolated pedal ichnites from the Morrison Formation (with a single tentatively associated manus print, and another one from Poland) and the only known trackways with similar footprints (Upper Jurassic of Asturias, Spain) imply bipedal gait of their trackmakers. Thus, problems with stegosaur tracks possibly stem from the expectation of their quadrupedality. Massive but short stegosaur forelimbs suggest primarily bipedal locomotion, and quadrupedal defense posture.