Ornithodira Blog: [popis] Pteranodon

Pteranodon

Klasifikace
Pterosauria
Macronychoptera
Caelidracones
Breviquartossa
Pterodactyloidea
Ornithocheiroidea
Euornithocheira
Pteranodontia
Pteranodontidae

Období
svrchní křída (santon a kampán)
85 - 82 Ma

Rozpětí
podle druhu:
P. longiceps - 5 až 7 m
P. sternbergi - 9 až ?11 m

Hmotnost
podle druhu:
P. longiceps - 11 až 17 kg
P. sternbergi - pravděpodobně méně než 45 kg

Druhy
P. longiceps Marsh, 1876
P. sternbergi Harksen, 1966

Synonyma rodu
Pteranodon Marsh, 1876
= Geosternbergia Miller, 1978 (jako podrod)
= Geosternbergia (Miller, 1978) Olshevsky, 1991
= Longicepia Miller, 1978 (jako podrod)
= Longicepia Miller, 1972
= Occidentalia Miller, 1972 (jako podrod)
= Ornithochirus Cope, 1872
= Ornithostoma Williston, 1893 non Seeley, 1871
= Pteronodon Tonks, 1993
= Sternbergia Miller, 1972/Jordan, 1925 (jako podrod)

Pteranodon longiceps Marsh, 1876
= Pteranodon (Longicepia) longiceps Miller, 1972
= Pteranodon (Pteranodon) longiceps (Marsh, 1876) Miller, 1973
= Pterodactylus oweni Marsh, 1871 non Seeley, 1864 [nomen dubium]
= Pterodactylus occidentalis Marsh, 1872 [nomen dubium]
= Pteranodon (Occidentalia) occidentalis (Marsh, 1872) Olshevsky, 1978 [nomen dubium]
= Pteranodon occidentalis (Marsh, 1872) Marsh, 1876 [nomen dubium]
= Ornithocheirus harpyia Cope, 1872 opraveno Newtonem, 1888 [nomen dubium]
= Ornithochirus harpyia Cope, 1872 [nomen dubium]
= Ornithocheirus umbrosus Cope, 1872 opraveno Newtonem, 1888 [nomen dubium]
= Ornithochirus umbrosus Cope, 1872 [nomen dubium]
= Ornithostoma umbrosum (Cope, 1872) Williston, 1897
= Pteranodon umbrosus (Cope, 1872) Williston, 1892 [nomen dubium]
= Pterodactylus umbrosus (Cope, 1872) Cope, 1874 [nomen dubium]
= Pterodactylus ingens Marsh, 1872 [nomen dubium]
= Ornithostoma ingens (Marsh, 1872) Williston, 1893 [nomen dubium]
= Pteranodon ingens (Marsh, 1872) Marsh, 1876 [nomen dubium]
= Pteranodon (Longicepia) ingens (Marsh, 1872) Olshevsky, 1978 [nomen dubium]
= Pteranodon (Pteranodon) ingens (Marsh, 1872) Olshevsky, 1978 [nomen dubium]
= Pterodactylus velox Marsh, 1872 [nomen dubium]
= Pteranodon velox (Marsh, 1872) Marsh, 1876 [nomen dubium]
= Pterodactylus owenii Cope, 1874
= Pteranodon comptus Marsh, 1876 [nomen dubium]
= Pteranodon (Longicepia) longieceps Miller, 1972
= Pteranodon (Longicepia) marshi Miller, 1972
= Pteranodon marshi Miller, 1972
= Pteranodon (Pteranodon) marshi (Miller, 1972) Miller, 1973
= Pteranodon ingens Marsh, 1876 non Marsh, 1872
= Pteranodon occidentalis Miller, 1972
= Pteranodon occidetalis Miller, 1972
= Pteranodon (Sternbergia) walkeri Miller, 1972
= Geosternbergia walkeri (Miller, 1972) Olshevsky, 1991
= Pteranodon walkeri (Miller, 1972) Miller, 1972
= Pteranodon (Geosternbergia) walkeri (Miller, 1972) Miller, 1978
= Pterodactylus oxydactylus McGinnis, 1982

Pteranodon sternbergi Harksen, 1966
= Geosternbergia sternbergi (Harksen, 1966) Olshevsky, 1991
= Pteranodon (Geosternbergia) sternbergi (Harksen, 1966) Miller, 1978
= Pteranodon (Sternbergia) sternbergi (Harksen, 1966) Miller, 1972
= Pteranodon sternberg Harksen, 1966
= Pteranodon (Occidentalia) eatoni Miller, 1972
= Pteranodon eatoni (Miller, 1972) Miller, 1972
= Pteranodon occidentalis Marsh, 1876 non Marsh, 1872

Informace
Nejznámějším pterosaurem vůbec je zřejmě rod Pteranodon. Ať už za to může bizarní tvar jeho lebky - měl na hlavě protáhlé rovné "kormidlo", které bylo za života zřejmě pestře zbarvené a hrálo důležitou roli při sexuálním výběru, nebo jeho obří rozměry - snad až 11 m pro větší z obou validních druhů tohoto rodu (extrémně složitá taxonomická situace rodu je částečně zachycena v podkapitole Synonyma rodu). Oba rody lze rozlišit podle tvaru lebky - zatímco pro P. longiceps je typický dlouhý, na několika místech lehce prohnutý výběžek (první obrázek), pro druh P. sternbergi pak spíše kratší, vyšší oblý výběžek (druhý obrázek).

Pteranodon žil v období svrchní křídy v Severní Americe. Holotyp pochází z Kansasu od Smokey Hill River a nalezl jej W. Williston 2. května 1876. Ještě téhož roku je popsal slavný paleontolog a jeden z účastníků "Války o kosti" Othniel Charles Marsh jako Pteranodon longiceps, přičemž rodové jméno znamená "okřídlený zub". Až polovinu délky těla pteranodona zabíral jeho zobák - jen od menšího druhu známe až 1,8 m dlouhé čelisti. Celková délka hlavy dosahovala neuvěřitelných 3 m, což je srovnatelné s největšími ceratopy - rohatými dinosaury. Pteranodon se svým zobákem lovil ryby (jejich fosilizované kosti byly nalezeny v oblasti jeho břicha), a to, jak se předpokládá, způsobem, který má určité paralely v dnešní přírodě. Nenapodobil jej nikdo jiný než dinosauři - konkrétně zoboun černý (Rynchops nigra) žijící na americkém kontinentu. Dolní čelistí, která přečnívá čelist horní, zoboun doslova rozřezává vodu a přímo za letu sbírá ryby. Stejný způsob lovu se předpokládá i u pteranodona. Ten si ovšem narozdíl od zobouna musel dávat pozor na mořské plazy, hlavně mosasaury; ačkoli zřejmě nebyl jejich hlavní potravou. Větší narušení křídelní blány by ho mohlo stát život, navzdory tomu, že létající blána protkaná cévkami byla složena z živých buněk, narozdíl od peří ptáků. Zřejmě byla i ideálním místem pro různé parazity, jako byl dvouapůlcentimetrový Saurophthirus, křídový hmyz specializovaný na sání krve pterosaurů - měl dlouhé, háčky zakončené nohy, ostrý chobot a tělo schopné mnohonásobně zvětšit svůj objem. Ve známé sérii Walking with Dinosaurs parazitoval na pteranodovi příbuzném ornithocheirovi. Fakt, že Pteranodon měl na poměry pterodaktyloidních pterosaurů poměrně masivní tělesnou stavbu dosvědčuje, že se ne nadarmo pterosaurům říká "ultralighty druhohor" - při rozpětí dvakrát větším než kondor dosahoval pteranodon zřejmě jen dvou třetin jeho váhy, tedy max. 17 kg. Hmotnost většího a masivnějšího druhu P. sternbergi bývá někdy odhadována až na neuvěřitelných 100 kg, což při jeho tělní stavbě - dutých kostí se stěnami tenkými někdy jen 1 mm (!) není možné. Reálněji už zní odhad 100 liber (asi 45 kg), ale rozpětí P. sternbergi bylo větší jen o 2 m a je tedy nepravděpodobné, že by vážil třikrát více. Pravděpodobná hmotnost zřejmě byla menší než 30 kg.

Pteranodon má velice komplikovanou taxonomickou historii. Jedná se totiž o tzv. odpadový taxon - jsou to rody, které slouží doslova jako odpadní koš pro (často navzájem zcela nepříbuzné) živočichy, s jejichž taxonomickou pozicí si paleontologové nevěděli rady. Mezi takové taxony patřili i dinosauři rodů Megalosaurus a Pelorosaurus. Z druhů, které patří pod tento rod - P. ingens, P. occidentalis, P. harpyia, P. oxydactylus, P. umbrosus, P. velox, P. comptus, P. ingens, P. longiceps a P. sternbergi - jsou validní pouze poslední dva. Ostatní druhy jsou synonyma těchto druhů; některé jiné druhy pak ve skutečnosti patří zcela jinému rodu - např. P. orientalis byl přejmenován na Bogolubovia orientale, kterou dnes řadíme mezi azhdarchidy; P. oronensis pak na Bennettazhia oregonensis, která je mezi pterodaktyloidy incerate sedis (rod s nejistým taxonomickým původem). Dva druhy pteranodona určil z více než 1100 jedinců nalezených ve formaci Niobrara paleontolog Bennett roku 1994. Synonymem pteranodona je rovněž rod Sternbergia, který ale byl již obsazený a Millerem přejmenován na "Geosternbergia"; dále Longicepia (= P. longiceps). Synonymem pteranodona jsou rovněž další invalidní rody a invalidní druhy rodu Pterodactylus.

Způsobem letu se Pteranodon zřejmě podobal albatrosovi; zřejmě také kromě aktivního letu dokázal velmi dobře plachtit a využívat termiku. Jasně na to poukazuje např. fakt, že hrudník a tím i létací svaly byly velmi malé. Stejně tak poměr stran mezi rozpětím a šířkou křídla je velmi podobný jako u recentního albatrosa - 8:1 pro albatrosa vs. dokonce 9:1 pro pteranodona. Nicméně lov ryb nad neklidnou hladinou moře mu také nedělal problémy, protože jeho křídla zřejmě byla vyztužena vazivovými vlákny, "žebry" napojenými na svaly i nervy, které mohly zachycovat vibrace a umožňovat rychlé reakce na okolní podněty. Křídla mohla být v okamžiku nastavena díky desítkám svalových vláken. O tom, že Pteranodon se neváhal vydat až stovky kilometrů nad širé moře svědčí i nálezy z Kansasu. Předmětem debaty je rovněž pohyb pteranodona na zemi - ačkoli ani tady nebyl pomalým a neohrabaným tvorem, jak ho zobrazují staré rekonstrukce, není jisté, zda byl tento živočich kvadrupední nebo bipední. Většina paleontologů se přiklání k první možnosti - slabé zadní nohy (které zřejmě byly opatřeny plovací blánou mezi prsty) by pteranodona, na poměry pterodaktylů poměrně masivního, zřejmě neunesly. Stejně jako ostatní pterosauři měl i Pteranodon létací blánu napjatou na extrémně prodlouženém čtvrtém prstu, jehož druhý i třetí článek jsou v tomto případě mohutnější než celý pteranodonův femur. Zakrnělý ocas zřejmě nepřekračoval druhotnou létací blánu.

Vzhledem k tomu, že Pteranodon při kladení vajec vyhledával vhodná místa na pobřežních skaliskách, je pravděpodobné, že ryby nebyly jeho jedinou potravou - tu mohli z části tvořit snad i korýši. Zobák tak mohl být víceméně univerzálním nástrojem. Mláďata byla po vylíhnutí zřejmě krmena zpola natrávenou stravou z vaků. Krk pteranodona byl vzhledem k odlišnému životnímu stylu přesným opakem krku např. quetzalcoatla - Pteranodon jej měl velmi ohebný, krátký a silný. Obličejová část hlavy a mozkovna byly velmi malé. Předpokládá se, že Pteranodon měl stejně jako jeho příbuzný Sordes pilosus tělo pokryté srstí. Tento typ integumentu mohl být možná přítomný i u některých dinosaurů.

Pteranodon patří mezi jedny z nejznámějších pterosaurů (ačkoli tato skupina je v obecném povědomí často zaměňována s dinosaury). Vyskytl se v původní verzi filmu King Kong z roku 1933, kde s ním King Kong svedl souboj na skalní římse. Známe ho ze Šimáčkova Čtyřlístku. Jeho nejslavnější "role" je však v Jurském parku - tam se ukázal v závěru druhého a třetího snímku, kde byl obdařen přehnanou silou a agresivitou. Je rovněž znám z filmové trilogie Dinotopia, kde pteranodoní hejna byly hlavním nepřítelem kladných hrdinů létajících na "Skybaxech".

Rekonstrukce