Úvod studie, jejímiž autory jsou kromě známého paleontologa Fernanda E. Novase i Diego Pol, Juan I. Canale, Juan D. Porfiri a Jorge O. Calvo, se zabývá obecnou charakteristikou dromaeosauridů, malých a vývojově vyspělých agilních teropodů známých také jako "raptoři". Dromaeosauridi jsou podle fylogenetických analýz velmi blízkými příbuznými ptáků. Jsou známi převážně ze severní polokoule, většinou měřili asi 0,5 - 3 metry a vyznačovali se lehkou stavbou těla. Existuje i několik větších rodů (Achillobator z Asie a Utahraptor ze Severní Ameriky; Kirkland et al. 1993; Perle et al. 1999), jenž mohly podle studie dosahovat délky až 5 metrů (jiné zdroje udávají v obou případech i 7 metrů). Několik zástupců kladu Dromaeosauridae rovněž známe i z Gondwany (v podstatě odpovídající pevninám jižní polokoule), ale jejich evoluční historie zůstává nejasná. Austroraptor cabazai, nový objev z kampánsko-maastrichtských vrstev argentinské Patagonie je kombinací těchto zvláštností: jedná se o gondwanského dromaeosaurida s velkými tělesnými rozměry - odhadem asi 5 metrů. Odhadovaná hmotnost je 368 kg, což je více než u achillobatora (264 kg), ale dvakrát méně než u utahraptora (kolem 700 kg). Velké rozměry se u něj zřejmě vyvinuly konvergentní evolucí s laurasijskými taxony. Austroraptora autoři zařadili do kladu Unenlagiinae (Bonaparte, 1999; jako převedené jméno jej definoval Makovicky et al., 1999 a Sereno, 2005, přičemž platná je Serenova verze), kam patří např. rody Shanag, Buitreraptor, Unenlagia a Rahonavis. Rodové jméno nového teropoda je složeno ze slov "austral", odkazující na jih Jižní Ameriky, a "raptor", což se obvykle překládá jako "lupič". Druhové jméno cabazai bylo dinosaurovi uděleno jako pocta Héctoru Cabazovi, jenž založil Museo Municipal de Lamarque.
Holotyp nového rodu a druhu má označení MML-195 a sestává z relativně kompletní fosilizované kostry včetně množství lebečních kostí. To zahrnuje pravé kosti čelní a postorbitální, obě slzné kosti, maxilly a kosti zubní (včetně zubů), a také pravý surangular (dermální kosti spodní čelisti) spolu s pravým preartikularem (protáhlá párová kost tvořící dolní čelist, přiléhající ke kosti zubní a kosti čtvercové; tvoří čelistní kloub). Holotyp dále tvoří cervikální obratle 3, 5, 6, 7 a 8; dorzální obratle 2 a 4; izolovaná žebra včetně těch břišních (gastralia); pravá kost pažní (humerus); dráp z třetího prstu přední končetiny; levá stydká spona (chrupavčité spojení obou stydkých kostí); levá kost stehenní (femur); pravá tibia (kost holenní); kost hlezenní (astragalus); patní kost (calcaneum); třetí metatarzál a falangy (články prstů) I-2, II-2, III-4 a IV-2.
Pozůstatky byly nalezeny v Allen Formation (známé také jako Rio Colorado Formation), ve vrstvách, které podle datování ze studie Martinelli & Foriasepi 2004 pocházejí z kampánu až maastrichtu - posledních dvou stupňů svrchní křídy. Formace spadá pod Malargüe Group; konkrétní lokalita se jmenuje Bajo de Santa Rosa a leží zhruba 90 kilometrů jihozápadním směrem od města Lamarque v argentinské provincii Río Negro. Mezi teropodní dinosaury známé z této formace patří abelisaurid druhu Quilmesaurus curriei Coria, 2001; dosud nepojmenovaný alvarezsaurid (viz studie Agnolín et al., 2006) a neurčité tetanury (viz studie Coria & Salgado, 2005).
Austroraptor se od jiných dromaeosauridů odlišuje množstvím anatomických a morfologických znaků, mezi které patří např. vysoce pneumatizované kosti slzné. Studie zmiňuje i další unikátní znaky této kosti včetně klesajícího průběhu převislého nad očnicí - tento znak sice nesdílí dromaeosauridi z Laurasie, odpovídající část se však nedochovala u ani jednoho ze zástupců kladu Unenlagiinae, takže lze jen těžkou určit, zda se jedná o synapomorfii nebo autapomorfii. Podobně je tomu s určitým znakem postorbitální kosti. Autapomorfií našli autoři celkem 3; odlišností od jiných dromaeosauridů v širším slova smyslu je ale více. Studie zahrnuje podrobnou tabulku, srovnávající rozměry jednotlivých kostí materiálu austroraptora (MML-195) s rody Unenlagia, Buitreraptor, Velociraptor, Deinonychus, Achillobator a Utahraptor. Z ní se např. dozvíme, že ačkoli měl na základě odhadu autorů Austroraptor maxillu stejně dlouhou jako gigantický Achillobator (39 cm), celkově byla poněkud méně masivní (resp. poměr délka/šířka byl menší). Humerus se s délkou 26,2 cm nachází v ětsném rozmezí mezi unenlagií a deinonychem, zatímco femur s délkou 56 cm přečnívá i achillobatora. Tibia s délkou 56,5 cm překonává jak achillobatora, tak i utahraptora, což ale není důvodem pro spekulace o rekordních rozměrech. Ze srovnání s příbuznou unenlagií, jejíž holenní kost je pouze o pětinu kratší při 2,5x menší odhadované délce zjistíme, že u zástupců kladu Unenlagiinae byla zřejmě tato kost proporčně daleko větší než u dromaeosaurinů typu utahraptora a achillobatora. Zajímavostí také je, že v příčném směru úzký prstní článek II-2 zadní končetiny v kombinaci s extrémně robustním článkem IV-2 vytváří znak, který nesdílí žádný jiný známý dromaeosaurid včetně unenlagiinů, připomíná však pokročilé troodontidy. Nejnápadnějším znakem austroraptorovy kostry je však bezesporu lebka jako taková: je extrémně dlouhá a nízká, na délku měří zhruba 80 cm.
Objev austroraptora je velice významný pro lepší porozumění evoluci dromaeosauridů žijících na jižní polokouli a může přinést nový pohled na modifikace tělesných rozměrů i proporcí předních končetin v rámci Dromaeosauridae. Fylogenetická analýza podle očekávání potvrdila pozici austroraptora v kladech Deinonychosauria a Dromaeosauridae. Při přidání austroraptora do datové matrice výsledky jasně ukazují na přítomnost monofyletického kladu Unenlagiinae. Ten zahrnuje gondwanské dromaeosauridy z druhů Unenlagia comahuensis, Unenlagia paynemilli, Neuquenraptor argentinus, Buitreraptor gonzalezorum a Rahonavis ostromi (Novas & Puerta, 1997; Forster et al., 1998; Calvo et al., 2004; Makovicky et al., 2005; Novas & Pol, 2005). Studie zmiňuje znaky v postkraniální anatomii, které jsou synapomorfiemi kladu Unenlagiinae a konstatuje, že pouze u rodů Austroraptor a Buitreraptor se zachovala lebka. Je tedy pravděpodobné, že podobnosti v lebeční anatomii těchto dvou dinosaurů mohou být synapomorfiemi celého kladu Unenlagiinae.
Podle studie Turner et al., 2007 dromaeosauridi jako skupina podstoupili nejméně třikrát náhlé prudké zvětšení svých tělesných rozměrů, a už Unenlagia o velikosti pštrosa naznačovala, že tento evoluční trend byl přítomen i na jižní polokouli. Až objev austroraptora, daleko většího než Unenlagia tuto hypotézu prokázal. Ve fylogenetickém kontextu je tento poznatek možné interpretovat tak, že to byly rody Austroraptor, Achillobator a Utahraptor, kteří konvergencí dosáhli největší velikosti v rámci Dromaeosauridae. Přední končetiny austroraptora jsou v poměru k délce zadních nohou znatelně zmenšené, což ostře kontrastuje s klasickými "dlouhorukými" rekonstrukcemi dromaeosauridů. Ostrý kontrast je patrný i ve srovnání s jinými unenlagiiny, např. s buitreraptorem nebo rahonavisem. U těchto rodů jsou přední končetiny naopak prodloužené a proporčně se blíží ptákům (Rahonavis byl dokonce některými paleontology za ptáka pokládán). Austroraptor dokazuje, že Unenlagiinae byla morfologicky a ekologicky daleko pestřejší skupinou, než jsme si dosud mysleli. Tento obr žil ve stejném období jako Rahonavis, který dosahoval délky sotva 40 cm. Maastrichtské období bylo v Jižní Americe zřejmě věkem velkých coelurosauřích predátorů náležejících k odlišným vývojovým liniím. Kromě unenlagiiního austroraptora odtud známe i bazálního coelurosaura rodu Orkoraptor a pokročilého maniraptora rodu Unquillosaurus. Velkým coelurosaurům se zřejmě uvolnila cesta k ovládnutí svrchnokřídových jihoamerických ekosystémů po tom, co ztratily svou dominanci karcharodontosauridní tetanury. Spolu s abelisauridními ceratosaury, jako byl Quilmesaurus nebo nedávno objevený Skorpiovenator sdíleli velcí dromaeosauridi roli vrcholových predátorů.
Zdroj (včetně obrázků):
Novas et al., 2008
Zdroj obrázku:
http://news.nationalgeographic.com/news/bigphotos/2414798.html
Abstrakt studie:
Novas, Fernando E.; Diego Pol, Juan I. Canale, Juan D. Porfiri and Jorge O. Calvo (2008-12-16). "A bizarre Cretaceous theropod dinosaur from Patagonia and the evolution of Gondwanan dromaeosaurids". Proceedings of the Royal Society B (The Royal Society). doi:10.1098/rspb.2008.1554. Retrieved on 18 December 2008.
Fossils of a predatory dinosaur provide novel information about the evolution of unenlagiines, a poorly known group of dromaeosaurid theropods from Gondwana. The new dinosaur is the largest dromaeosaurid yet discovered in the Southern Hemisphere and depicts bizarre cranial and postcranial features. Its long and low snout bears numerous, small-sized conical teeth, a condition resembling spinosaurid theropods. Its short forearms depart from the characteristically long-armed condition of all dromaeosaurids and their close avian relatives. The new discovery amplifies the range of morphological disparity among unenlagiines, demonstrating that by the end of the Cretaceous this clade included large, short-armed forms alongside crow-sized, long-armed, possibly flying representatives. The new dinosaur is the youngest record of dromaeosaurids from Gondwana and represents a previously unrecognized lineage of large predators in Late Cretaceous dinosaur faunas mainly dominated by abelisaurid theropods.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Sem můžete napsat svůj komentář ke článku.