Ornithodira Blog: [popis] Abelisaurus

prosince 15, 2008

[popis] Abelisaurus

Abelisaurus

Klasifikace
Saurischia
Theropoda
Neotheropoda
Averostra
Ceratosauria
Abelisauroidea
Abelisauridae
Abelisaurinae

Období
svrchní křída (kampán)
74 - 70 Ma

Velikost
délka 7 - 9 metrů
výška 4,5 metru

Hmotnost
2 tuny

Výskyt
?Rio Colorado Formation (neboli Allen Formation), provincie Neuquén a Río Negro, Argentina
?Anacleto Formation, Neuquén Group, provincie Rio Negro, Argentina

Druhy
A. comahuensis Bonaparte & Novas, 1985

Synonyma rodu
/

Informace
Abelisaurus byl typickým zástupcem skupiny vývojově primitivních gondwanských svrchnokřídových predátorů - kladu Abelisauridae. Podobně jako u převažující části teropodů se jednalo o bipedního masožravce. Jeho délka se většinou odhaduje na 9 metrů; hmotnost mohla při této délce činit zhruba dvě tuny. Abelisaura popsali roku 1985 argentinští paleontologové José Bonaparte a Fernando Novas, spolu s novou "čeledí Abelisauridae", ustanovenou kvůli "signifikantním rozdílům od tyrannosauridů a dalších čeledí křídových karnosaurů" (tehdejší systematika zařazovala tyrannosauridy mezi karnosaury). Jméno Abelisauridae opatřil definicí až americký paleontolog P. Sereno roku 2005. Holotyp abelisaura má označení MC 11078 a tvoří jej téměř kompletní, neobvykle vysoká lebka s proporčně krátkým rostrem. Lebka se vyznačuje širokou meziočnicovou klenbou, mohutným předočnicovým otvorem, velmi širokým spodním spánkovým otvorem, protáhlou kostí čtvercovou a velkými, téměř uzavřenými očnicemi. Zatímco do okamžiku popisu abelisaura byla znalost jihoamerických velkých teropodů z období křídy značně povrchní a zakládala se na velmi slabém materiálu (izolované fragmenty krania nebo čleistí, zuby; příp. izolovaná pánev), abelisauridi se od té doby stali nejlépe prozkoumanou skupinou teropodů z Gondwany vůbec. Rodové jméno Abelisaurus získal na počest Roberta Abela, bývalého ředitele provinciálního Museo de Cipolleti a objevitele lebky - doslova znamená "Abelův ještěr". Typový a dosud jediný známý druh získal druhové jméno podle argentinského regionu Comahue, zahrnujícího dvě paleontologicky velmi atraktivní provincie - Neuquén a Río Negro. Pochází odtud i samotný Abelisaurus.

Maximální délka abelisaurovy lebky byla 85 cm (pro srovnání, rekordní lebka zhruba o třetinu delšího tyrannosaura měřila 150 cm). Kromě širokých otvorů (temporálních, orbitálních, antorbitálních i nasálních) je charaketristická i hrubým až svraštělým povrchem nasálního regionu s jakýmisi malými výčnělky ve tvaru ostrých hrotů. Kosi mezičelistní (premaxillae) jsou vysoké, silné a srostlé dohromady. Obě kosti horní čelisti (maxillae) jsou nekompletní, ačkoli levá se dochovala i s přední částí. Nasální kosti jsou k oběma maxillám připojeny širokým a pevným spojením a jak už bylo částečně řečeno, jako jediné mají mimořádně drsný povrch. Zachovaly se i slzné kosti (os lacrimale), chybí ale jejich přední část, kterou byly spojeny s kostmi nasálního regionu. Původní studie Bonaparteho a Novase srovnávala kraniální anatomii abelisaura především s rodem Tyrannosaurus, od kterého je ale podle dnešních poznatků značně fylogeneticky vzdálený.

V současnosti je již známo větší množství abelisauridů (a to nejen z Jižní Ameriky), popsaných většinou podle relativně dobře zachovalých koster. Fylogeneze této skupiny je však stále poněkud nejasná. Někteří vědci abelisaura zařadili mezi bazální abelisauridy, mimo klad Carnotaurinae, charakterizovaný nápadnými rohy (ač rozdílného původu) - ty abelisaurovi chybí. Příkladem může být fylogenetická analýza Paula Serena z roku 2004, podle které je Abelisaurus sesterským taxonem kladu Carnotaurinae, na druhou stranu je ale evolučně pokročilejší ("odvozenější") než rody Rugops, Ilokelesia a klad Noasauridae. Podobný výsledek, s tím rozdílem, že Ilokelesia je zahrnuta mezi vyspělejší karnotauriny do nově objeveného kladu Brachyrostra, nabídla i studie Canale et al., 2008. Výsledky dalších studií, jako jsou Sampson et al., 1998 nebo Lamanna et al., 2008, jsou ale ohledně abelisaurovy pozice nejistější.

Přestože podle studie Bonaparteho a Novase z roku 1985 náleží lokalita, ve které byly abelisaurovy pozůstatky nalezeny (kamenolomy u Lago Pellegrini), do spodní části Allen Formation (známé také jako Rio Colorado Formation), studie Leanza et al., 2004 prokázala něco jiného. Podle ní lokalita náleží geologicky starší formaci Anacleto, která je členem Neuquén Group. Formace Anacleto je datována do raného kampánu a proto je nutné obvyklé datování výskytu abelisaura posunout hlouběji do minulosti: z většinou udávaných 74 - 70 (nebo dokonce 71 - 65) milionů let do období před 83 až 80 miliony let.

Rekonstrukce