Ornithodira Blog

října 17, 2008

Význam dinosauřích jmen - O

října 16, 2008

"Nejstarší dinosauří stopy" zřejmě vůbec nepatří dinosaurům

O nálezu 243 milionů let starých stop, patřících údajně dinosaurům, jsem psal nedávno - 4. října - zde. Upozorňoval jsem na nutnost počáteční skepse, ačkoli - kdyby se objev potrvdil - se mohlo jednat o jeden z nejvýznamnějších objevů nového tisíciletí v dinosauří paleontologii. Tato varianta ovšem není příliš pravděpodobná.

Stopy otisknuté ve vápenci blízko malého města Bernburg ve východním Německu jsou dlouhé 35 cm a patřily tedy relativně velkému živočichovi - podle zprávy Spiegel Online se mohla hmotnost jejich původce pohybovat mezi 600 a 800 kilogramy. Domněnku, že jde o dinosaura, poprvé vyslovil jejich nálezce, německý paleontolog Cajus Diedrich. Podle něj se podařilo najít nejstaršího dinosaura, chybějící evoluční spojení mezi primitivními plazy z éry prvohor a dokonale adaptovanými dinosaury. Diedrich se rovněž zmínil o prosauropodech - do této skupiny, o jejímž postavení (resp. monofyletismu) se stále vedou spory, patří i nejstarší dnes známí dinosauři, jejichž fosilie (o 13 milionů let mladší než německé stopy) byly nalezeny na Madagaskaru. Diedrichova teorie se ovšem mezi dalšími paleontology - nijak překvapivě - nesetkala s žádnou podporou. Podle Hartmuta Haubolda "je to jako kdyby někdo našel 10 milionů let starý kámen a prohlásil jej za pěstní klín vyrobený člověkem". Rovněž zdůrazňuje současný předpoklad, že dinosauři neexistovali ještě 15 milionů let poté, co Diedrichův "mezičlánek" otiskl své končetiny do země. Haubold věří, že spornou sérii stop po sobě zanechalo Chirotherium, což je ichnotaxonomické pojmenování spodnotriasového archosaura. Stopy chirotheria jsou známy z Německa už po dlouhou dobu a datování odpovídá. Míru příbuznosti tohoto živočicha s dinosaury nebo jejich předky však nelze blíže určit. Skeptický je rovněž Martin Sander z Universität Bonn (mimojiné jeden z autorů studie o gigantismu sauropodů, o které jsem na blog napsal předevčírem). Ten zdůrazňuje, že první dinosauři byli mnohem menší živočichové - asi o velikosti dnešních varanů. Je velmi nepravděpodobné, že by první dinosaurus byl tak velký. Sander zároveň vysvětluje, že s materiálem pouze v podobě série stop je velmi obtížné dělat závěry o novém dinosaurovi. K tomu by byla potřebná kostra.

Přestože první dinosauři skutečně mohli žít v tomto období (míněno před 240 až 245 miliony let), je téměř vyloučeno, že série stop od Bernburgu patří dinosaurovi.

Podstatně zjednodušený náhled na evoluci archosaurů, opatřený časovou osou. Právě zde vynikl časový rozpor mezi bernburgským nálezem a prokázaným výskytem prvních dinosaurů.

Předmět celého stopu - jedna z 243 milionů let starých stop nalezených minulý rok přibližně 140 km od Berlína.

Zdroj (včetně obrázku):

http://www.spiegel.de/international/germany/0,1518,583116,00.html

Poznámka: smazal jsem článek "Žili dinosauři už na přelomu permu a triasu" z 11. září 2008, protože se týkal stejného tématu, jako novější a obsáhlejší článek "243 milionů let staré stopy z Německa údajně patří dinosaurům".

Další informace o druhu Pachyrhinosaurus lakustai

Pachyrhinosaurus lakustai, v pořadí druhý popsaný druh rodu Pachyrhinosaurus žil ve svrchní křídě, jen několik milionů let před katastrofálním vymřením neptačích dinosaurů, na území dnešní Kanady. Více podrobností o tomto druhu a okolnosti jeho nalezení můžete nalézt zde. Po prvních zprávách se začínají objevovat i podrobnosti o jeho morfologii a odlišnostech od druhu P. canadensis - právě tyto informace těm, kdo nemají k dispozici Currieho studii/knihu chyběly.

Scott Sampson, kanadský paleontolog z Utah Museum of Natural History (na popisu nového druhu se však nepodílel), nazval menší z obou druhů pachyrhinosaura "jedním z nejpodivněji vypadajících dinosaurů vůbec". Bezesporu právem. Mohutná nosní kost nesla velký centrální roh, nad očima čněly dva malé špičaté kostěné výrůstky a uprostřed čela dinosaura se nacházely tři další rohy, přičemž ten nejdelší z nich byl dlouhý kolem 30 cm. Podél hrany velkého kostěného límce, typického znaku ceratopů, se dále nachází řada dopředu vyčnívajících rohů, každý o délce asi 45 cm. Tyto zvláštní ozdoby sloužily podle Philipa Currieho, slavného paleontologa a vedoucího týmu, který nový druh rohatého dinosaura popsal, především k přilákání sexuálního partnera. Jedinci s dobře vyvinutými rohy se mohli jedincům opačného pohlaví zdát atraktivnější. Takové teorie nicméně nejsou novinkou a zcela jistě se netýkají jen jediného konkrétního druhu.

Připomeňme si, že zvláštní kosti byly na lokalitě Pipestone Creek (Alberta, Kanada) nalezeny již v sedmdesátých letech minulého století zdejším středoškolským učitelem a paleontologem-amatérem Alem Lakustou. Po něm je také nový druh pojmenován. Poté, co vědci tuto lokalitu prozkoumali, nastal šok (ovšem v pozitivním slova smyslu) - zdejší vrstvy patří mezi na fosilie nejbohatší naleziště světa. Hustota fosilií je skutečně ohromná - i přes 300 kostí v jednom metru krychlovém. Jen v pouhých 3 až 5 procentech rozlohy lokality nalezli paleontologové 15 lebek a 27 koster jedinců druhu P. lakustai uchovaných v různých ontogenetických stadiích. Vzhledem k tomu, že většina dinosaurů byla popsána na základě nesrovnatelně slabší evidence (jedna nebo dvě - někdy nekompletní - kostry), je Pachyrhinosaurus lakustai skutečným unikátem (pravdou však je, že masivní lebky rohatých dinosaurů se zachovávají častěji než jiné kosti). Dospělci a nedospělé exempláře přitom vykazují nápadné morfologické odlišnosti, nejlépe patrné právě na lebce: zatímco juvenilní jedinci měli povrch hlavy bez větších hrbolků, adultní jedinci se vyznačovali již popsanými bizarními rohy. Podle Currieho jde o první skutečně dobrý příklad ukazující změny během růstu, které u těchto zvířat probíhaly. I Sampson se o objevu vyjadřuje s nadšením - podle něj je studie Currieho, Langstona a Tankea z tohoto roku nepochybně nejpodrobnějším popisem ceratopa a jedním z nejpodrobnějších popisů dinosaura vůbec. Dokonce neváhá tento objev nazvat mezníkem.

Rekonstrukce druhu P. lakustai. Je zde dobře zachyceno uspořádání rohů a kostěných výčnělků na hlavě tohoto bizarního živočicha.

Zdroj:

http://news.nationalgeographic.com/news/2008/10/081014-bizarre-dinosaur.html

Zdroj obrázku:

http://news.nationalgeographic.com/news/bigphotos/22368792.html

října 14, 2008

Studie o gigantismu sauropodů

Proč dosáhli sauropodní dinosauři větších rozměrů, než jakýkoli jiný suchozemský živočich před nimi nebo po nich? Touto otázkou se zabývá studie Martina Sandera a Marcuse Clausse, publikovaná 10. října tohoto roku. Autoři ve své studii konstatují, že fyzikální a chemické podmínky během období mezozoika (tedy zhruba před 250 - 65 miliony let) byly pro život jak rostlin, tak živočichů příznivější než dnes. Přesto se nezdá, že by během éry dinosaurů výchylky takových faktorů, jako je velikost pevnin, teplota prostředí nebo koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře měly na velikost sauropodů nějaký vliv. Vodítko k jejich gigantismu tedy spíše spočívá v jejich unikátní biologii. V průběhu vývoje si sauropodi vyvinuli různé podoby úst, chrupu nebo krku, což svědčí o tom, že tito živočichové obsadili různé potravní niky. Možná tak ke zvětšování tělesných rozměrů došlo z důvodu závislosti na specifickém zdroji potravy. Sauropodi také měli určitý primitivní znak, který je odlišuje od současných savců nebo pokročilých ptakopánvých dinosaurů, jako byli rohatí a kachnozobí dinosauři - neuměli žvýkat. Neuměli ani rozmělnit potravu ve svalnatém žaludku, což byl způsob trávení některých jiných býložravých dinosaurů. Protože kapacita střev roste s tělesnými rozměry, enormní kapacita střev sauropodů způsobovala velmi dlouhý proces trávení, nezbytný ke strávení těch částí rostlin, které by nešly rozžvýkat.

Velké tělesné rozměry ale přinášejí i fyziologické problémy - např. velkou ztrátu tělesného tepla. Dlouhý krk, pro sauropody typický, zase vyžaduje velký objem vdechnutého vzduchu, který musí průdušnicí dojít do plic. Tento problém byl vyřešen významnou evoluční inovací, kterou sauropodi sdíleli s teropody včetně jejich moderních zástupců, ptáků: pokročilý, vysoce efektivní respirační systém ptačího typu, se vzdušnými vaky, které pneumatizovaly obratle krku a trupu a zabíraly nezanedbatelnou část objemu těla (viz článek o aerosteonovi zde). Ve srovnání s respirací savců nebo plazů je dinosauří systém schopen překonat problém velmi dlouhé průdušnice sauropodů a zřejmě i pomohl řešit problém úbytku tělesného tepla.

Aby se projevila výhoda velkého těla, muselo být u jedinců dosaženo velkých tělesných rozměrů rychle. Růst sauropodů je naprostým unikátem mezi amniotami; mláďata se od adultních jedinců lišila hmotností o pět řádů - od 10 kg vážícího mláděte po plně vzrostlého jedince o hmotnosti 100 000 kg (na tomto místě studie zmiňuje nejistotu, zda sauropodi dosahovali takové hmotnosti; i kdyby to ovšem bylo "jen" 80 tun, nemělo by to pro zbytek textu velký význam). Podle histologických analýz kostí sauropodů byla rychlost růstu srovnatelná s dnešními velkými suchozemskými savci - to by znamenalo, že pohlavní dospělosti tito živočichové dosahovali v druhém desetiletí svého života a plné velikosti v desetiletí třetím. Vyšší věk při zahájení reprodukce je totiž neslučitelný s dlouhodobou existencí populace. Rychlý růst je obecně pozorován jen u živočichů s vysokou rychlostí bazálního metabolismu (BMR) - u ptáků a savců. U sauropodů BMR zřejmě nebyla konstantní po celý život zvířete, a rychlost bazálního metabolismu se v průběhu ontogeneze snižovala. Toto snížení zpomalilo růst a vyřešilo některé problémy dospělých jedinců - např. přehřívání organismu nebo vysoké potravní nároky. Tato adaptace se zřejmě u sauropodů vyvinula brzy jako nezbytný prostředek pro dosažení velkých tělesných rozměrů. Sanderova a Claussova studii těmito závěry také vyvrací výsledky předchozích prací, podle kterých je vysoká metabolická rychlost neslučitelná s gigantickým tělesným objemem kvůli ztrátě tepla. Podle autorů tyto předchozí studie udělaly chybu v předpokladu, že BMR byla po celý život zvířete konstantní. Rovněž konstatují, že na dlouhých kostech sauropodů se známky růstu uchovají jen vzácně, pravděpodobně kvůli příliš rychlé fosilizaci. Histologické rozbory rychlosti růstu využívající jiné než dlouhé kosti jsou možná spolehlivější.

Dalším z témat studie je reprodukční strategie obřích sauropodů. Kladení vajec a mnoho slabých, málo chráněných mláďat je přesným opakem strategie savčích megaherbivorů, kteří "sázejí" na několik málo dobře chráněných mláďat. Zároveň by ale reprodukční strategie měla být klíčem k porozumění dinosauřím ekosystémům. Taková strategie totiž mohla dlouhodobě pomoci k přežití právě gigantickým druhům. U savců ale velké tělesné rozměry zvyšují riziko vymření kvůli snížení hustoty populace a delšímu trvání jedné generace (což vede k delší době potřebné pro obměnu populace). Gigantický savec by totiž stále měl jen několik mláďat, ale dosažení pohlavní dospělosti by jim trvalo déle. Uchování zdánlivě primitivního znaku, kladení vajec, sauropodům tento problém mohlo pomoci překonat. S reprodukční strategií megaherbivorů může souviset i velikostní limit masožravců - dobrá ochrana několika málo mláďat u savčích megaherbivorů možná limituje velikost dnešních masožravců. Oproti tomu sauropodi svou nedostatečnou ochranou potomstva takový zdroj potravy masožravcům neodepřeli, a velký počet zároveň zaručoval přežití.

Sanderova a Claussova studie je velmi zajímavým příspěvkem k problematice gigantismu sauropodních dinosaurů. Ukazuje, že velké savce současnosti i minulosti nemuselo ve velikosti těla limitovat jen vnější prostředí, méně příznivé oproti druhohorám, ani jakási unikátní anatomická adaptace, ale způsob jejich reprodukce.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

P. Martin Sander & Marcus Clauss: Sauropod Gigantism. How did sauropod dinosaurs reach body sizes that remain unsurpassed in land-living animals?, Science 322, 200f. (10 October 2008)

"Extrinsic causes have repeatedly been advanced to explain the success of sauropod dinosaurs and the gigantism seen in the dinosaur era. However, physical and chemical conditions in the Mesozoic (250 to 65 million years ago) were probably less favorable for plant and animal life than they are today; for example, atmospheric O2 concentrations were much lower (4). The variation of other factors (such as land mass size, ambient temperature, and atmospheric CO2 concentrations) through time is not tracked by variations in sauropod body size (2,5). Thus, the clue to sauropod gigantism must lie in their unusual biology [...] Sauropods exhibit diverse oral, dental, and neck designs, indicating dietary niche differentiation; this variety makes reliance on any particular food source (6) as the reason for gigantism unlikely. However, one evolutionarily primitive character truly sets sauropods apart: In contrast to mammals and advanced bird-hipped dinosaurs (duck-billed and horned dinosaurs), they did not masticate their food; nor did they grind it in a gastric mill, as did some other herbivorous dinosaurs (7). Because gut capacity increases with body mass (8 ), the enormous gut capacity of sauropods would have guaranteed the long digestion times (6) necessary for degrading unchewed plant parts, even at a relatively high food intake."

(figure legend) "The unique gigantism of sauropod dinosaurs was made possible by a high basal metabolic rate (BMR, advanced), many small offspring (primitive), no mastication (primitive), and a highly heterogeneous lung (advanced). We hypothesize that ontogenetic flexibility of BMR was also important."

"Large body size in endothermic animals is associated with a major problem of dissipating excess body heat. A long neck also means that a large volume of air must be moved in the windpipe during ventilation before fresh air reaches the lung. These problems appear to have been solved by an evolutionary innovation shared by sauropods and theropods [...] and their descendants, the birds: a highly heterogeneous avian-style respiratory system (11) with cross-current gas exchange [uh, no, counter-current -- cross-current is what crocodiles have!] in the lung and air sacs that pneumatized the vertebrae of the neck and the trunk and filled large parts of the body cavity. Compared to mammalian or reptilian lungs, this system overcame the problem of the long windpipe of sauropods (11) and also probably helped to dissipate excess body heat via the visceral air sac surfaces (11, 12). For selective advantages conferred by large body size to be effective (13), this large body size must be reached quickly by the individual. Uniquely among amniotes, sauropods grew through five orders of magnitude from a 10-kg hatchling to a 100,000-kg fully grown individual. [Elsewhere they say 80 t instead of 100 t... but of course their point stands.] Bone histological evidence indicates that this growth took place at rates comparable to those of large terrestrial mammals (14, 15); reproductive maturity was reached in the second decade of life and full size in the third decade of life (15), as predicted from demographic models that show higher ages at first reproduction to be incompatible with long-term population persistence (16). Such high growth rates are seen only in animals with a basal metabolic rate (BMR) of mammals and birds (17). For sauropods, rather than assuming a constant metabolic rate throughout the animals' life, an ontogenetic decrease in BMR has been suggested (12, 18 ). Such a decrease would reconcile rapid growth rates in juveniles with problems resulting from gigantic body size (such as overheating and high food requirements) in adults. Considering the costs of a high BMR, it may have evolved early on in sauropods, as an adaptation for the high growth rates necessary for reaching very large body size.

At the population level, egg-laying and the associated production of many small offspring (19), in contrast to the one-offspring strategy of mammalian megaherbivores, is a key characteristic of sauropod reproductive biology and of the dinosaur ecosystem (20, 21). This strategy may have guaranteed long-term survival of gigantic species (20). In mammals, large body size increases the risk of chance extinction by reducing population density and increasing population recovery time: With increasing body size, fewer offspring are produced, and these take longer to mature. The retention of the primitive feature of egg-laying might have alleviated this constraint through much higher population recovery rates than in large mammals (21)."

"Recent modeling studies found a high metabolic rate to be incompatible with gigantic body size because of the problem of heat dissipation (22, 23); however, these models assumed metabolic rate to have remained constant throughout life. [I don't know if they took pneumaticity into account, but I doubt it.] In addition, one of the studies (23) suffers from poor bone histologic constraints on sauropod growth rates, as does a study (24) arguing against fast growth in sauropods. Compared to other dinosaurs, the long bones of sauropods rarely preserve growth marks, probably because bone tissue was deposited too rapidly to record them (15). Histologic growth rate studies using skeletal elements other than long bones may provide more reliable estimates."

"Egg-laying of sauropods must have made large amounts of food available to predators in the form of many small, little-protected young sauropods. In contrast, mammalian megaherbivores withhold this food source from carnivores by rearing very few, well-protected offspring. This greatly decreased resource base may limit maximum body size of carnivores today (21).

Further progress in understanding dinosaur gigantism will come from a conservation biology approach that models the carrying capacity of Mesozoic ecosystems based on the juvenile-biased population structure of dinosaurs (19, 20). Such an approach, which goes beyond the reconstruction of an individual's metabolism (14, 15, 22, 23), will be much more informative regarding resource limitations, population growth potential, and body size evolution of dinosaurs.

října 12, 2008

Neptačí dinosauři se zdokumentovaným peřím slaví 12. výročí

V pátek dne 10. října 2008 uplynulo 12 let od oznámení objevu prvního neptačího dinosaura, který byl prokazatelně opeřen - rodu Sinosauropteryx. "Čínské ještěří křídlo", jak zní překlad rodového jména, byl asi metr dlouhý kompsognatid ze spodní křídy severovýchodní čínské provincie Liaoning. Výjimečným se však stal díky vláknitým otiskům kolem samotných fosilizovaných kostí - pozůstatkům jakéhosi proto-peří.

Až do dnešní doby je Sinosauropteryx jedním z vývojově nejprimitivnějších dinosaurů, u kterých je jednoznačně potvrzena existence pernatého integumentu. I ten je velmi primitivní a aerodynamické nepravidelné letky moderních ptáků příliš nepřipomíná - což vedlo některé paleontology i k alternativním a konzervativnějším interpretacím nálezu. Podle studie Theagartena Lingham-Soliara, Alana Feducciii a Xiaolina Wanga z roku 2007 jsou sinosauropterygova "protopera" pouze kolagenovými strukturálními vlákny kůže. Jedním z argumentů mimojiné byla právě absence rozvětvené struktury pera u tělesného pokryvu dinosaura. Závěry této práce ale byly přesvědčivě vyvráceny - v současnosti (12.10.2008) je známo již 20 rodů neptačích dinosaurů se zdokumentovanou přítomností peří, ale ani jeden sauropsid s obdobně zachovalými kolagenovými vlákny kůže. Konkrétní číslo kolísá s tím, jaký způsob analýzy se považuje za skutečně průkazný a také s konkrétním pohledem na fylogenezi teropodů. Klad Alvarezsauridae je totiž někdy řazen mezi "ptačí dinosaury" z kladu Avialae; nové fylogenetické analýzy také mohou zahýbat se vztahem kladu Avialae a skupiny, kterou jsme zvyklí nazývat ptáci. V každém případě v tom Sinosauropteryx "není sám", což byl jeden z hlavních Lingham-Soliarových argumentů. Ačkoli Sinosauropteryx není tak docela prvním neptačím opeřencem - jakési štětiny byly zaznamenány na loketní kosti rodu Avimimus (klad Oviraptorosauria) již roku 1987 - znamenal objev tohoto rodu pro dinosauří paleontologii skutečný převrat. Myšlenka, že peří se vyvinulo ještě před ptáky a zřejmě i před získáním schopnosti letu, už dnes prakticky není zpochybňována (výjimkou potvrzující pravidlo je již zmíněný Alan Feduccia). Paleontologové se sice přesně neshodují (viz článek o "epidexipterygovi" zde), jaký byl prvotní účel tohoto tělesného pokryvu, v každém případě se jak k termoregulaci, tak zlepšení pohybových schopností živočicha hodilo více než k letu.

Nález sinosauropteryga lze také vnímat jako další článek do řetězce, který změnil obecné povědomí o dinosaurech, a který začal již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let po nálezu deinonycha. Vše ale dospělo ještě dál: opeřený mohl být (přinejmenším v juvenilním stadiu) i slavný Tyrannosaurus, což by změnilo i relativně nový náhled na dinosaury, zpopularizovaný Jurským parkem. Fosilie zachovalé tak dokonale, aby bylo možno poznat otisky peří, jsou vzácné (vhodné podmínky existují např. v určitých oblastech Číny, odkud také pochází drtivá většina fosilií neptačích opeřenců). Evidence je tak příliš nedostatečná, aby bylo možno určit rozšířenost opeření u neptačích dinosaurů; přesto je celkem pravděpodobné, že tento typ integumentu byl společný všem zástupcům kladu Coelurosauria, a existují i určité indicie (viz materiál AC 1/7), že se mohl vyskytovat i u vývojově daleko primitivnějších teropodů a být tak snad synapomorfií pro celou skupinu Neotheropoda.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1800
http://en.wikipedia.org/wiki/Sinosauropteryx
http://en.wikipedia.org/wiki/Feathered_dinosaurs
http://news.nationalgeographic.com/news/2007/06/070601-dino-feathers.html
http://dml.cmnh.org/2007May/msg00358.html

Zdroj obrázku:

http://www.prehistoria.piwko.pl/Obrazki/sinosauropteryx2.jpg

Paul Callistus Sereno

Včera, 11. října 2008 oslavil 51. narozeniny jeden z nejpopulárnějších paleontologů současnosti, Paul C. Sereno. Mezi Serenovy dinosauří nálezy patří nový rod a druh Afrovenator abakensis, devítimetrový teropod objevený na území dnešního Nigeru, znovuobjevení obřího teropoda rodu Carcharodontosaurus v roce 1996 (a popis jeho nového druhu C. iguidensis spolu se Stephenem Brusattem roku 2007); dále popis nového rodu a druhu Deltadromeus agilis z Maroka roku 1996 a popis nového rodu a druhu sauropoda z Nigeru roku 1999 - Jobaria tiguidensis. Výjimečné místo mezi Serenovými nálezy bezesporu zaujímají jedni z nejstarších známých dinosaurů, žijící před 230 až 225 miliony let na území dnešní Argentiny - Herrerasaurus ischigualastensis a Eoraptor lunensis. Prvního z nich sice Paul Sereno nepopsal, našel ale se svým týmem roku 1988 jako první jeho kompletní lebku, která již umožňuje přesnější klasifikaci. Druhý ze zmíněných druhů už opět "plně náleží" Serenovi - Eoraptor jím byl popsán jako nový rod a druh roku 1993. Aby byl výčet dinosaurů souvisejících s postavou tohoto paleontologa kompletní, je třeba ještě zmínit spinosaurida druhu Suchomimus tenerensis (nový rod a druh; popsán Serenem z Nigeru roku 1998), primitivního teropoda Rugops primus (nový rod a druh; popsán Serenem z Nigeru roku 2004) a ceratosaura Rajasaurus narmadensis (nový rod a druh; popsán Jeffem Wilsonem a Paulem Serenem roku 2003).

Mezi další Serenovy úspěchy patří např. objev několika koster 11 m dlouhého krokodýla Sarcosuchus imperator během expedicí v letech 1997 a 2000 nebo nový druh velkého rybožravého pterodaktyloida objeveného v africkém Nigeru. Ten se vyskytl mimojiné i v dokumentu Sky Monsters od National Geographic. V roce 1997 byl Sereno časopisem People jmenován jedním z 50 nejkrásnějších lidí světa. Roku 1999 se stal spoluzakladatelem neziskové organizace Project Exploration zaměřené na popularizaci zajímavých vědeckých objevů.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/viewtopic.php?t=1113
http://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Sereno
http://www.paulsereno.org/

Zdroj obrázku:

http://www.geocities.com/Yosemite/9857/sereno.jpg

října 10, 2008

Svrchnokřídové pozůstatky titanosaura z brazilské Uberaba Formation

Formace Adamantina a Marília patří mezi nejbohatší geologické jednotky lokality Bauru Group (svrchní křída, Brazílie), ze kterých jsou známy fosilie obratlovců. Oproti tomu Uberaba Formation (brazilský stát Minas Geraise) je špatně prozkoumaná a na fosilie relativně vzácná (mimochodem, ani pojmenování dinosaura rodu Uberabatitan se nevztahuje k této formaci, ale jen k městu ve státě Minas Gerais, poblíž kterého leží - jeho fosilie byly odkryty ve formaci Marília). Nová studie Rodrigo M. Santucciho se však týká pozůstatků titanosaura odkrytého právě z této jednotky. Nalezené fosilie zahrnují přední kaudální obratle od dvou různých jedinců odpovídající zřejmě bazálnímu titanosaurovi (CPP-360) a vývojově pokročilejšímu zástupci téže skupiny (CPP-217). Jak nicméně poznamenává abstrakt studie, přestože fosilie mohou být zřetelně odlišeny od jiných titanosaurů, je třeba více kompletnějšímu materiálu, aby nálezům bylo možno udělit nová jména.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Santucci, R.M. 2008. First titanosaur (Saurischia, Sauropoda) axial remains from the Uberaba Formation, Upper Cretaceous, Bauru Group, Brazil. Historical Biology. doi: 10.1080/08912960802461033.

The Adamantina and Marılia formations are considered to be the richest vertebrate-bearing units in the Bauru Group, Upper Cretaceous, Brazil. In contrast, the fossil content from the Uberaba Formation, which only outcrops in Minas Gerais State, is scarce and poorly understood. In this essay the first taxonomically informative titanosaur remains unearthed from this unit are reported. They comprise anterior caudal vertebrae from two different individuals corresponding to a probably basal titanosaur (CPP-360) and a derived titanosaur (CPP-217). Although these remains can be clearly distinguished from other titanosaurs on the basis of their unique association of characteristics like the presence of mildly procoelous centra, lateral pits in the anterior caudal vertebrae, and prezygapophyses with a dorsal protuberance in presence of strongly developed prespinal, spinopostzygapophyseal and centropostzygapophyseal laminae in CPP-217, more complete materials are needed to propose them new names.

Rebbachisauridní sauropod ze spodní křídy Anglie

Klad Rebbachisauridae je jedním nejzáhadnějších a nejméně prozkoumaných kladů sauropodních dinosaurů. Zástupci této skupiny jsou považováni za bazální diplodokoidy a jsou známi výhradně z období křídy (stupně hauteriv až koniak); z geografického hlediska potom z Afriky, Jižní Ameriky a Evropy. Kvůli extrémní redukci kostry je fosilní materiál rebbachisauridů náchylný k poškození během procesu fosilizace a většina pozůstatků těchto dinosaurů je tak nekompletní a fragmentární. Z Anglie byl dokonce výskyt rebbachisauridů potvrzen jen na základě nálezů izolovaných zubů - až doposud. Philip D. Mannion ve své nové studii popisuje lopatku sauropoda nalezenou ve spodnokřídových vrstvách (stupeň barrem) Wessex Formation na Isle of Wight. Přestože je skapula nekompletní, je možné na ní rozpoznat charakteristiky typické pro rebbachisauridy, jako např. nadpažkový výběžek lopatky hákovitého tvaru. Rovněž lze rozeznat předpokládanou synapomorfii kladu Rebbachisauridae. Lopatka je jedním z geologicky nejstarších známých pozůstatků rebbachisaurida a reprezentuje první postkraniální pozůstatky živočicha z tohoto kladu popsané z území Velké Británie. Jedná se i o další důkaz přítomnosti rebbachisauridů v pozdní spodní křídě Evropy.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Mannion, P.D. 2008. A rebbachisaurid sauropod from the Lower Cretaceous of the Isle of Wight, England. Cretaceous Research. doi:
10.1016/j.cretres.2008.09.005.

Rebbachisauridae is one of the most enigmatic and poorly understood clades of sauropod dinosaurs. They are considered to be basal diplodocoids, are known solely from the Cretaceous (Hauterivian-Coniacian), and have only been recovered from Africa, South America, and Europe. As a result of their extreme skeletal reduction, rebbachisaurid material is highly susceptible to destructive taphonomic processes and thus most remains are highly incomplete and fragmentary. Previous remains attributed to rebbachisaurids from England are restricted to isolated teeth. Here a sauropod scapula from the Lower Cretaceous (Barremian) Wessex Formation of the Isle of Wight, England, is described. Although incomplete, this scapula possesses both the extreme dorsoventral expansion of the scapular blade and the "hook"-like acromial process that are characteristic of rebbachisaurids. This study has also enabled the recognition of a putative local synapomorphy of Rebbachisauridae, with the highest point on the dorsal margin of the scapula blade equal to or exceeding that of the dorsal margin of the proximal plate. This scapula is one of the oldest known examples of a rebbachisaurid and represents the first postcranial remains of this clade to be described from the United Kingdom. In addition, it provides further support for the presence of rebbachisaurids in the Early-mid Cretaceous of Europe.

října 09, 2008

Confuciusornis: růstový vzorec podobný dinosaurům a sexuální dimorfizmus

Confuciusornis sanctus mezi druhohorními ptáky známými z oblasti dnešní Číny výrazně vyčnívá - a to i přes velkou diverzitu této skupiny. Confuciusornis byl primitivní pták velikosti vrány, žijící ve spodní křídě zhruba před 120 miliony let. Nemá již dlouhý ocas typický pro rod Archaeopteryx ani zuby v zobáku a zřejmě se jedná o nejprimitvnějšího zástupce skupiny Pygostylia (ptáci, jejichž ocas má poslední obratle zkrácené a srostlé do pygostylu - to však není jediná synapomorfie této skupiny, pygostyl měli i někteří neptačí dinosauři). Confuciusornis byl podle fosilního záznamu daleko početnější než jiné ptačí druhy té doby. Určité rozdíly v opeření mezi jedinci tohoto druhu - někteří mají na ocasu dvě dlouhá, tuhá pera, jiní ne - byly v minulosti interpretovány jako nejranější příklad sexuálního dimorfizmu mezi ptáky. Luis M. Chiappe, Jesús Marugán-Lobón, Ji Shuan a Zhou Zhonghe však ve své nové studii přinášejí výsledky morfometrických měření více než 100 fosilizovaných koster druhu C. sanctus, která však nezaznamenala žádnou úměrnost mezi velikostí a přítomností či absencí ocasních per. Pokud tedy tato pera byla charakteristická pro jedno pohlaví, sexuální dimorfizmus se nijak neprojevoval v celkové tělesné velikosti. Výsledky nové studie rovněž umožní nahlédnout do taxonomie a životní historie confuciusornitidů a naznačují, že tito ptáci si možná zachovali dinosauří růstový vzorec charakterizovaný rychlým vzrůstem během středního období života.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Chiappe, L.M., Marugán-Lobón, J., Ji, S., and Zhou, Z. 2008. Life history of
a basal bird: morphometrics of the Early Cretaceous Confuciusornis. Biology
Letters. doi: 10.1098/rsbl.2008.0409.

Confuciusornis sanctus stands out among the remarkable diversity of Mesozoic birds recently unearthed from China. Not only is this primitive beaked pygostylian (birds with abbreviated caudal vertebrae fused into a pygostyle) much more abundant than other avian taxa of this age but differences in plumage between specimens—some having a pair of long stiff tail feathers—have been interpreted as evidence for the earliest example of sexual dimorphism in birds. We report the results of a multivariate morphometric study involving measurements of more than 100 skeletons of C. sanctus. Our analyses do not show any correlation between size distribution and the presence or absence of blade-like rectrices (tail feathers), thus implying, that if these feathers are sexual characters, they are not correlated with sexual size dimorphism. Our results also provide insights into the taxonomy and life history of confuciusornithids, suggesting that these birds may have retained ancestral dinosaurian growth patterns characterized by a midlife exponential growth stage.

října 08, 2008

[popis] Lesothosaurus

Lesothosaurus

Klasifikace
Ornithischia
Heterodontosauriformes
Genasauria
Thyreophora

Období
spodní jura (hettang až sinemur)
206 - 190 Ma

Velikost
délka 1 m
výška 30 cm

Hmotnost
kolem 9 kg

Výskyt
Upper Elliot Formation, Lesotho a Republika Jižní Afrika

Druhy
L. diagnosticus Galton, 1978

Synonyma rodu
Lesothosaurus Galton, 1978
?= Fabrosaurus Ginsburg, 1964

Informace
Lesothosaurus byl malý, lehce stavěný bipední býložravec (zástupce kladu Ornithischia, tedy ptakopánvých dinosaurů), který žil na území dnešní jižní Afriky zhruba před 200 miliony let. Byl pojmenován britským paleontologem Peterem M. Galtonem roku 1978 - rodové jméno samozřejmě odkazuje na stát, kde byly fosilie dinosaura nalezeny.

Lebka lesotosaura je malá, krátká a plochá; vyznačuje se velkými očnicemi. Čenich živočicha byl krátký a zahrocený, konec spodní čelisti byl možná přeměněn v rohovitý zobák. Lesothosaurus zřejmě disponoval mohutnými čelistními a svaly. Krk lesotosaura byl relativně krátký, podobně jako jeho přední končetiny s pěti prsty. Zadní končetiny (čtyřprsté) oproti tomu byly dlouhé, což je znak ukazující na rychlého, agilního běžce. V mnoha ohledech mohl Lesothosaurus připomínat dnešní gazelu. Charakteristická stehenní kost má unikátní tvar femorální hlavy, který nebyl zaznamenán u žádného jiného dinosaura. Některé lesotosaurovy znaky (např. celkem dlouhý ocas) připomínají zástupce kladu Ornithopoda, ke kterému však tento dinosaurus nepatřil. Holotyp sestávající ze zubů a pozůstatků kraniálního i postkraniálního skeletu náležel zřejmě juvenilnímu jedinci a má označení BMNH RUB17. F. Knoll roku 2002 detailně popsal novou lesotosaurovu lebku, která byla podstatně kompletnější (zachovala se i spodní čelist) a rovněž patřila nedospělému jedinci. Tato lebka s označením MNHN LES17 byla v Upper Elliot Formation nalezena už roku 1963 - patnáct let před samotným popisem rodu.

Taxonomická historie tohoto rodu je značně komplikovaná. Původně byl Lesothosaurus popsán jako ornitopod (kvůli již zmíněným společným morfologickým znakům). Paul Sereno ve své studii z roku 1984 naznačuje, že tento dinosaurus mohl patřit mezi nejprimitivnější známé ptakopánvé. Studie Richarda J. Butlera z roku 2005, zaměřená na fylogenezi ptakopánvých, zařadila lesotosaura k bazálním zástupcům kladu Neornithischia (tento klad má shodné sub-klady jako používanější klad Cerapoda, má však odlišnou definici). Zdaleka nejčastěji je však Lesothosaurus zařazován mezi fabrosauridy, předpokládanou skupinu malých primitivních ptakopánvých. Fabrosaurus, známý pouze podle fragmentu spodní čelisti popsané dvanáct let před lesotosaurem z téže formace, je aktuálně nomen dubium a možná se jedná o synonymum lesotosaura. Studie Butler, Upchurch & Norman, 2008 - podobně jako Paul Sereno již roku 1984 - pokládá skupinu Fabrosauridae za polyfyletickou, zahrnující vzájemně nepříbuzné živočichy, a lesotosaura (nejlépe známého zástupce této skupiny) přeřazuje do kladu Thyreophora jako jeho nejvíce bazálního zástupce.

Rekonstrukce

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Lesothosaurus
http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=4920&Itemid=110
http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=6802&Itemid=67
http://en.wikipedia.org/wiki/Fabrosaurus
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lesothosaurus
http://www.dinosaurier-web.de/galery/pages_l/lesothosaurus.html
Butler et al., 2008

Zdroj obrázku:

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3d/Lesothosaurus_dinosaur.png/800px-Lesothosaurus_dinosaur.png

Vítám jakékoli upozornění na chyby v tomto popisu.

října 07, 2008

Význam dinosauřích jmen - N

Sem budu psát o významu jmen pouze u rodů, která nejsou synonymy jiného rodu. Nebudou tady ani jména fosílií původně za dinosaury považovaných a později přeřazených jinam, ani různá lapsus calami. Budou se tady ale kromě validních rodů nacházet i nomina dubia a nomina nuda, a to bez upozornění. Také zde budou dinosauři, jejichž synonymizace s jiným rodem není potvrzená. A jako potvrzení jsem poněkud nekorektně bral fakt, jak je rod zobrazen na anglické wikipedii. Neručím ani za to, že se zde objeví všechna "pochybná" a "holá" jména. Validní rody by tu měly být všechny. Je nad mé síly psát ke každému rodu, proč byl pojmenován tak, jak byl, ale většinou to není těžké uhodnout. Některá jména jsou dána na počest určitým lidem - "Abelisaurus". Jiná souvisí s typickými znaky živočicha - "Acanthopholis" je dobrým jménem pro nodosaurida. Některá jména souvisí s tím, jak byla zachována kostra - "Amphicoelias" je reminiscencí na křehkost obratle, podle kterého byl rod popsán. Vůbec nejčastější je možná pojmenování podle místa nálezu - např. "Albertaceratops". Ve vzácnějších případech jména odkazují k mytologii, způsobu nálezu, typu fosilního materiálu či ke kombinacím předchozích možností.

Naashoibitosaurus - "ještěr z Naashoibito" - při překladu místního jména z navažštiny doslova "ještěr od ještěří říčky"
Nanningosaurus - "ještěr z Nanningu"
Nanosaurus - "malý/trpasličí ještěr"
Nanotyrannus - "malý/trpasličí tyran"
Nanshiungosaurus - "ještěr z Nanxiongu"
Nanyangosaurus - "ještěr z Nanyangu"
Nedcolbertia - "pro (Edwina) ,Neda´Colberta"
Neimongosaurus - "ještěr z Vnitřního Mongolska"
Nemegtomaia - "matka z formace Nemegt"
Nemegtosaurus - "ještěr z formace Nemegt"
Neosodon - "nový zub"
Neovenator - "nový lovec"
Neuquenraptor - "lupič/dravec/uchvatitel z Neuquénu"
Neuquensaurus - "ještěr z Neuquénu"
Newtonsaurus - "Newtonův ještěr"
Ngexisaurus - "ještěr ze Ngexi"
Nigersaurus - "ještěr z Nigeru"
Niobrarasaurus - "ještěr z Niobrary"
Nipponosaurus - "japonský ještěr"
Noasaurus - "NOA ještěr" - NOA je zkratka pro noroeste Argentina, čili severozápadní Argentinu
Nodocephalosaurus - "ještěr s hrbolatou hlavou"
Nodosaurus - "hrbolatý ještěr"
Nomingia - "pro Nomingiin Gobi" (část poušti Gobi)
Nopcsaspondylus - "obratel Franze Nopcsy"
Nothronychus - "lenochodí drap"
Notoceratops - "rohatá tvář z jihu"
Notohypsilophodon - "hypsilofodon z jihu", doslova "zub s vysokou korunkou z jihu"
Nqwebasaurus - "ještěr z Nqweba" - Nqweba je název pro oblast Kirkwood v jazyce kmene Xhosa
Nurosaurus - "ještěr z Nur"
Nuthetes - "ten kdo hlídá/dohlížitel" - řecký ekvivalent anglického pojmenování varanovitých (monitor lizards)

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/
http://www.dinosauria.com/dml/names/dinon.htm
http://internt.nhm.ac.uk/jdsml/nature-online/dino-directory//detail.dsml?Genus=Nanshiungosaurus
http://www.enchantedlearning.com/subjects/dinosaurs/glossary/indexn.shtml

Abecední seznam dinosaurů pochází z http://www.dinosaurier-web.de/ a byl mírně doplněn z http://www.nationmaster.com/encyclopedia/List-of-dinosaurs. Pokud byste našli rod, který splňuje podmínky stanovené na začátku článku a není v něm uveden, napište jej prosím jako komentář ke článku.

Bazální Thyreophora

Opět je zde článek objasňující název štítku, resp. co tento název znamená pro systematickou pozici dinosaurů uvedených v článcích s tímto štítkem. Tentokrát je nový štítek vytvořen s předstihem, bude ale ještě potřebný.

Klad Thyreophora je definován (připomínám, že následující definice jsou zjednodušené - nemají přesné znění, neuvádí autory a data popisu specifikátorů apod.) jako všichni dinosauři blíže příbuzní druhu Ankylosaurus magniventris než druhu Triceratops horridus. Klad Eurypoda je definován jako poslední společný předek druhů Stegosaurus armatus a Ankylosaurus magniventris a všichni jeho potomci. Může existovat dinosaurus, který je blíže příbuzný druhu Ankylosaurus magniventris než Triceratops horridus, ale není potomkem posledního společného předka druhů Stegosaurus armatus a Ankylosaurus magniventris. A stejně jako v minulém případě, i takoví dinosauři existují a právě tyto dinosaury označuji štítkem "Bazální Thyreophora". Jedná se např. o lesotosaura nebo rod Scelidosaurus, který je zřejmě přímo sesterským taxonem Eurypoda (podle Butler, Upchurch & Norman, 2008). Tito dinosauři zpravidla byli v minulosti řazeni do jiných skupin - Lesothosaurus měl být bazálním ptakopánvým - "fabrosauridem", Scelidosaurus zase sesterským taxonem Ankylosauria v rámci "Ankylosauromorpha".

Zdroj:

Butler et al., 2008

října 05, 2008

Bazální Ornithischia

Články jsou na tomto webu řazeny do několika skupin podle předpokládaného systematického postavení živočichů, kterých se týkají. Vzhledem k tomu, že blog se snaží nepoužívat tradiční systematiku s pevně definovanými taxonomickými kategoriemi (rank-based code), jsou pro jednoduchý popis systematického postavení některých rodů potřeba méně obyvklé formulace. Časem zřejmě budou přibývat, články o heterodontosauridech a rodu Pisanosaurus si zatím vyžádaly první z nich: Bazální Ornithischia

Klad Ornithischia je definován jako všichni dinosauři blíže příbuzní druhu Triceratops horridus než druhu Passer domesticus, a klad Genasauria je definován (definice zde uváděné jsou zjednodušené) jako poslední společný předek druhů Triceratops horridus a Ankylosaurus magniventris a všichni jeho potomci. Může ale existovat dinosaurus blíže příbuzný druhu Triceratops horridus než druhu Passer domesticus, a který přitom není potomkem posledního společného předka druhů Triceratops horridus a Ankylosaurus magniventris. Právě takové dinosaury označuje štítek "Bazální Ornithischia". Mezi takové dinosaury patřil právě již zmiňovaný Pisanosaurus, nejbazálnější zástupce ptakopánvých, a klad Heterodontosauridae (podle Butler, Upchurch & Norman, 2008).

Zdroj:

Butler et al., 2008

Význam dinosauřích jmen - M

Sem budu psát o významu jmen pouze u rodů, která nejsou synonymy jiného rodu. Nebudou tady ani jména fosílií původně za dinosaury považovaných a později přeřazených jinam, ani různá lapsus calami. Budou se tady ale kromě validních rodů nacházet i nomina dubia a nomina nuda, a to bez upozornění. Také zde budou dinosauři, jejichž synonymizace s jiným rodem není potvrzená. A jako potvrzení jsem poněkud nekorektně bral fakt, jak je rod zobrazen na anglické wikipedii. Neručím ani za to, že se zde objeví všechna "pochybná" a "holá" jména. Validní rody by tu měly být všechny. Je nad mé síly psát ke každému rodu, proč byl pojmenován tak, jak byl, ale většinou to není těžké uhodnout. Některá jména jsou dána na počest určitým lidem - "Abelisaurus". Jiná souvisí s typickými znaky živočicha - "Acanthopholis" je dobrým jménem pro nodosaurida. Některá jména souvisí s tím, jak byla zachována kostra - "Amphicoelias" je reminiscencí na křehkost obratle, podle kterého byl rod popsán. Vůbec nejčastější je možná pojmenování podle místa nálezu - např. "Albertaceratops". Ve vzácnějších případech jména odkazují k mytologii, způsobu nálezu, typu fosilního materiálu či ke kombinacím předchozích možností.

Macrodontophion* - "dlouhozubý had"
Macrurosaurus - "dlouhoocasý ještěr"
Madsenius - "pro Madsena" - na počest Jamese H. Madsena, Jr.
Magnirostris - "velký zobák"
Magnosaurus - "velký ještěr"
Magulodon - "stolička" - samozřejmě ve smyslu typu zubu
Magyarosaurus - "maďarský ještěr"
Mahakala - "Mahakala" (jméno jednoho z osmi ochranitelských božstev v tibetském buddhismu)
Maiasaura - "dobrá ještěří matka"
Majungasaurus - "ještěr z Mahajangy"
Malawisaurus - "ještěr z Malawi"
Maleevus - "pro Maleeva" - na počest sovětského paleontologa Jevgenije Alexandroviče Malejeva
Mamenchisaurus - "ještěr z Mǎmíngxī"
Mandschurosaurus - "ještěr z Mandžuska"
Mantellisaurus - "Mantellův ještěr"
Mapusaurus - "zemský ještěr"
Marisaurus - "ještěr kmene Mari"
Marshosaurus - "Marshův ještěr"
Masiakasaurus - zlý ještěr
Massospondylus - "protáhlý obratel"
Maxakalisaurus - "ještěr kmene Maxakalí"
Megacervixosauurs - "ještěr s velkým krkem"
Megalosaurus - "velký/vysoký/mocný ještěr"
Megapnosaurus - "velký ještěr, který nedýchá/velký mrtvý ještěr"
Megaraptor - "velký lupič/dravec/uchvatitel"
Mei - "hluboce spící", plný význam má až kompletní binomen Mei long - "hluboce spící drak"
Melanorosaurus - "ještěr z Black Mountain"
Mendozasaurus - "ještěr z provincie Mendoza"
Merosaurus - ?
Metriacanthosaurus - "mírně ostnatý ještěr"
Microcephale - "malá hlava"
Microceratus - "malý rohatý/s malými rohy"
Microdontosaurus - "ještěr s malými zuby"
Microhadrosaurus - "malý statný ještěr"
Micropachycephalosaurus - "malý tlustolebý ještěr"
Microraptor - "malý lupič/dravec/uchvatitel"
Microvenator - "malý lovec"
Mifunesaurus - "ještěr z formace Mifune Group"
Minmi - pojmenován podle křižovatky Minmi Crossing, poblíž které byl nalezen
Moabosaurus - "ještěr z Moabu"
Mochlodon - "zub (jako) páčidlo"
Monoclonius - "jediný kmen" (kvůli jedinému kořenu zubu) - vyskytují se i špatné překlady "jediný roh" nebo "jednorožec"
Mirischia - "úžasná/podivuhodná kost sedací"
Mongolosaurus - "ještěr z Mongolska"
Monkonosaurus - "ještěr z Monkonu"
Monolophosaurus - "ještěr s jediným hřebínkem"
Mononykus - "jediný dráp"
Montanoceratops - "rohatá tvář z Montany"
Morinosaurus - "ještěr lidu Morini" (starověký kmen žijící v oblasti dnešní Francie)
Mussaurus - "myší ještěr"
Muttaburrasaurus - "ještěr z Muttaburry"
Muyelensaurus - "ještěr z Muyelenu" (jedno ze jmen pro řeku Colorado v jazyce kmene Mapuche)
Mymoorapelta - "krunýř z Mygatt-Moore Quarry"
* Předpokládejme, že Macrodontophion nebyl plesiosaurus ani krokodýl.

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/
http://terpconnect.umd.edu/~gdouglas/ironores/pages/today.html
http://internt.nhm.ac.uk/jdsml/nature-online/dino-directory/detail.dsml?Genus=Magyarosaurus
http://www.dinosauria.com/dml/names/dinom.htm
http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=9695&Itemid=67

Abecední seznam dinosaurů pochází z http://www.dinosaurier-web.de/ a byl mírně doplněn z http://www.nationmaster.com/encyclopedia/List_of_dinosaurs/. Pokud byste díky znalosti latiny (nebo lepších zdrojů) věděli, co znamenají jména rodů s otazníkem, napište to prosím do diskuze pod článkem. Pokud byste našli rod, který splňuje podmínky stanovené na začátku článku a není v něm uveden, můžete udělat totéž.

října 04, 2008

243 milionů let staré stopy z Německa údajně patří dinosaurům

Kdy se objevili první dinosauři? S jistotou dříve než před 230 miliony let - z této doby již známe prosauropody z Madagaskaru. Jen o něco mladší (asi 228 milionů let) jsou potom známější nálezy z Argentiny - Pisanosaurus, Herrerasaurus a Eoraptor. Předpokládá se, že ze svých archosauřích předků se dinosauři vyvinuli asi před 235 - 245 miliony let, tj. na přelomu středního a svrchního triasu. Nález z Německa ale možná může to, co bylo dosud jen odhadem nezpochybnitelně potvrdit. Je však nutné zachovat počáteční skepticismus. Regional Museum of Prehistory ve městě Halle (východní Německo) představilo 2. října údajně dinosauří stopy staré 243 milionů let. Pokud by byla klasifikace a datování určena správně, jednalo by se nejen o nejstarší dinosauří stopy, ale i nejstarší důkaz dinosauří existence vůbec.

34 stop svou velikostí - délka asi 35 cm - ukazuje na živočicha dlouhého asi šest metrů a vážícícho až 800 kilogramů, uvedl paleontolog Dr. Cajus Diedrich, člen týmu, který stopy nalezl. Živočich, ať už byl dinosaurem nebo ne, byl tedy poměrně velký; srovnatelný např. s asi o 15 milionů let mladším dinosauřím rodem Herrerasaurus, známým z Argentiny. Otisky končetin byly nalezeny již v říjnu 2007 v průběhu prací vedených profesorem Diedrichem. I zde jsou ovšem na místě značné pochybnosti, zda stopy opravdu patřily dinosaurům - z příslušného období (střední trias, stupeň anis) nejsou dobře zdokumentované ani pozůstatky vývojově primitivnějších dinosauromorfů. Naopak, stopy jsou jen o něco málo mladší než předpokládané rozdělení archosaurů na dvě hlavní linie - Crurotarsi a Ornithodira - které zřejmě nastalo na samém začátku triasu. Není příliš pravděpodobné, že by se dinosauři objevili jako samostatná skupina jen několik milionů let poté, co se poprvé objevil společný předek všech ornitodirů.

Zdroj:

http://www.exonline.com.mx/diario/noticia/global/vueltaalmundo/exhiben_huellas_de_dinosaurio_de_243_millones_de_anos/370111

října 03, 2008

Pachyrhinosaurus lakustai - nový druh popsán z kanadské Alberty

Nový druh relativně dobře známého "rohatého dinosaura" (zástupce kladu Ceratopia) rodu Pachyrhinosaurus byl popsán paleontology Philipem J. Curriem, Wannem Langstonem Jr. a Darrenem Tankem od Pipestone Creek v kanadské Albertě. Jde o druhý druh tohoto rodu - první, P. canadensis, byl popsán kanadsko-americkým paleontologem Charlesem Mortramem Sternbergem (synem slavného Charlese H. Sternberga) roku 1950. Bližší údaje o samotném novém druhu bohužel zatím nejsou na internetu dostupné, stejně jako podrobnější popis morfologických a anatomických rozdílů, které Currieho a kolektiv vedly k vytvoření nového druhu. Zatím je znám pouze fakt, že nový druh je menší a vykazuje mnoho drobnějších rozdílů v rozích a hrbolcích na kostěném límci (připomeňme si, že P. canadensis, měřil asi 6 m a vážil kolem 3 až 4 tun). Currie, Langston a Tanke se rozhodli pro méně obyvklý krok - publikovat svou skutečně rozsáhlou studii o 152 stranách jako knihu s názvem "A New Horned Dinosaur from an Upper Cretaceous Bone Bed in Alberta" (viz zde).

Trojrozměrný počítačový render kostry nového druhu Pachyrhinosaurus lakustai

Byl nalezen fosilní materiál z 27 koster druhu P. canadensis. Zřejmě zde zemřelo celé stádo těchto tvorů, možná při přechodu řeky nebo zkatastrofálních záplavách. Podle Dr. Currieho, slavného paleontologa a profesora dinosauří paleobiologie na University of Alberta nebyla kanadská severozápadní Alberta známá nálezy dinosauřího materiálu (narozdíl od jihozápadní části této provincie, odkud známe dinosauří fosilie již od čtyřicátých let) - dokud zde roku 1972 nezačal kopat paleontolog Al Lakusta a dokud oblast nezačalo studovat Royal Tyrell Museum (sídlící v Drumhelleru) - od roku 1986 se zde začaly uskutečňovat vykopávky. Hustota nálezů na Pipestone Creek "bonebed" je výjimečná - dosahuje až neuvěřitelné hodnoty 100 fosilizovaných kostí na metr čtvereční - a převyšuje hustotu nálezu na mnoha jiných nalezištích ceratopů v Albertě. Kvalita nálezů je zde vynikající a není těžké jej zde nalézt. Počet fosilizovaných kostí z různých geologických období zde umožňuje komplexní výzkum týkající se dinosauřího chování a růstových vzorců. Naleziště totiž zahrnuje kosti starých i mladších jedinců, díky čemuž je možné odchylky od růstových vzorů a případný sexuální dimorfizmus nebo ověřit hypotézy o životním stylu dinosaurů zde nalezených. Celkově zde bylo nalezeno 3500 kostí včetně 14 lebek jen od rodu Pachyrhinosaurus!. I nový nález druhu P. canadensis, starý 72,5 milionů let (stupeň kampán), může být významný pro výzkumy ekosystémů svrchnokřídové severozápadní Alberty. Nový druh své jméno dostal na počest již zmíněnému Alu Lakustovi, amatérskému sběrateli fosilií a učiteli ve městě Grande Prairie. Oznámení o tomto pojmenování bylo rovněž učiněno v Grande Prairie ve středu večer. Philip Currie Lakustovi složil poklonu svým prohlášením, že jeho objevy zanesly severní Albertu do paleontologických map.

Zdroje:

http://www.physorg.com/news142157069.html
http://www.dinosaurier-web.de/galery/pages_p/pachyrhinosaurus.html
http://www.canada.com/edmontonjournal/news/story.html?id=5567d652-acf5-4677-990f-7c5dad92505b http://ago.mobile.globeandmail.com/generated/archive/RTGAM/html/20081002/wdino26.html http://www.cbc.ca/canada/edmonton/story/2008/10/02/grandeprairie-dinosaur.html

Zdroj obrázku:

http://www.sciencedaily.com/releases/2008/10/081002092856.htm

Citace:

Currie, P. J., Langston, Jr., W., Tanke, D. H., 2008. A New Horned Dinosaur from an Upper Cretaceous Bone Bed in Alberta. NRC Press. 152pp. ISBN-13 9780660198194.

(k dispozici tentokrát nemám celý abstrakt)

října 01, 2008

Epidexipteryx, nový rod dinosaura z Číny a další důkaz pro vznik peří před létáním

Ke konci roku 2007 byla v Daohugou Beds (Ningcheng County, čínská autonomní oblast Vnitřní Mongolsko) nalezena další unikátní fosilie. Stáří pozůstatků bylo určeno na 152 - 168 milionů let. Časové rozpětí je neobvykle široké kvůli dataci sedimentů z Daohugou, které pocházejí z období střední jury až spodní křídy (v případě místa konkrétního nálezu je to střední jura až svrchní jura). Jedná se o nový rod a druh "Epidexipteryx hui", popsaný ve studii zveřejněné 24. září tohoto roku. Na studii se podíleli autoři Fucheng Zhang, Zhonghe Zhou, Xing Xu, Xiaolin Wang a Corwin Sullivan. "Epidexipteryx" je řazen do problematického kladu Scansoriopterygidae, na jehož dalším zařazení se fylogenetické analýzy dosud neshodují. Sami autoři tento klad umisťují pod "ptačí dinosaury" ze skupiny Avialae jako jejich bazální vývojovou linii a sesterský taxon pokročilejší skupiny Aves.

Fylogeneze teropodů s vyznačenou pozicí rodu "Epidexipteryx" podle Zhang et al., 2008.

Holotyp epidexipteryga má označení IVPP V15471 a sestává z nekompletní kostry zhruba o velikosti holuba (za života mohl tento dinosaurus vážit asi 164 gramů). Od jiného zástupce skupiny Scansoriopterygidae, epidendrosaura, se "Epidexipteryx" dost podstatně liší morfologií ocasu: zatímco u epidendrosaura je ocas 3x delší než tělo a skládá se z více než 40 obratlů, u epidexipteryga zabírá jen 70% z délky trupu. Epidexipterygovým nejzvláštnějším znakem je bezesporu unikátní integument, sestávající z dvou typů struktur podobných peří. Jeden typ je v podstatě shodný se strukturami viditelnými u opeřených neptačích dinosaurů a primitivních ptáků - jde o jakési paralelní vláknité štětiny. Druhý typ je pevně připojen k posledním deseti kaudálním segmentům a má centrální osten s nerozvětvenými větvemi. "Epidexipteryx" však postrádá pokročilejší peří podobné tomu u moderních ptáků nebo u jiných opeřených maniraptorů. Tato absence nasvědčuje tomu, že u epidexipteryga mělo peří jiný, neobvyklý účel a také tomu, že tento dinosaurus s jistotou neuměl létat. Jak už naznačil první odstavec článku, "Epidexipteryx" je nejstarším a fylogeneticky nejvíce bazálním teropodem, u kterého je zdokumentována přítomnost peří.

Anatomie epidexipteryga je celkově podivná. Tvar lebky sdílí tento dinosaur s oviraptorosaury - např. poměrně vysokou lebku při pohledu ze strany (výška se rovná 60% délky). Zuby jak ve spodní, tak i v horní čelisti jsou výrazně zakřiveny dopředu, což bylo dosud mezi teropody zaznamenáno jen u ceratosaura rodu Masiakasaurus. Přední zuby jsou mnohem větší než zadní, což pro změnu upomíná na bazální oviraptorosaury a terizinosaury. Pánev je rovněž unikátní kombinací znaků různých jiných teropodů. Poměrem délky mezi kostmi předních končetin připomíná více ptáky.

Jde o další článek v řetězci důkazů pro teorii, že vznik peří u teropodních dinosaurů dalece předcházel vzniku schopnosti letu. "Epidexipteryx" rovněž vyvrací paleontologickou kontroverzi známou jako "temporal paradox", která si všímá faktu, že nejstarší pták, Archaeopteryx (asi 155 Ma) je starší než neptačí dinosauři s pernatým tělesným pokryvem, kteří by teoreticky měli být jeho předky. Nový objev z Číny je ale nejen starší než rod Pedopenna, dosud nejstarší "neptačí opeřenec", ale i starší než Archaeopteryx. Peří se tedy zřejmě nevyvinulo kvůli letu. Předchozí domněnky kladly důraz na aspekt termoregulace, Zhang a jeho kolektiv se ale domnívají, že peří na ocase epidexipteryga sloužilo spíše pro "předvádění se" a za života zvířete mohlo být pokryto pestrými ornamenty. Podle Zhanga, paleontologa z Chinese Academy of Sciences v Pekingu mohly tyto ornamenty plnit několik účelů: přitáhnout pozornost samicí (podobně jako to dnes dělají pávi), odstrašit rivaly nebo vyslat varovný signál k jiným jedincům téhož druhu. Tuto svou teorii autoři promítli i do dinosaurova současného (viz dole) rodového jména - jde o složeninu z řeckých slov epidexi (zobrazovat, předvádět) a pteryx (křídlo, peří). Druhové jméno bylo dinosaurovi uděleno na počest paleontologa jménem Yaoming Hu.

Ke Zhangově teorii o "ozdobném" peří je však skeptický známý paleontolog Luis Chiappe. Ten zdůrazňuje fakt, že evolučních "experimentů" vedoucích ke vzniku "ptačích" adaptací mohlo být více a že různé vývojové větve dosáhly mnoha rozdílných stupňů podobnosti s ptáky. Rovněž podotýká, že peří mohlo plnit jiné aerodynamické funkce bez ohledu na to, jestli živočich s tímto pokryvem uměl létat nebo ne. Podle Chiappeho např. mávání opeřenými křídly mohlo sloužit k rychlejšímu běhu. Přes své výtky uznává, že nová teorie je zajímavým příspěvkem do diskuze, proč se peří vyvinulo dříve než schopnost letu.

Nakonec zbývá podotknout, že jméno "Epidexipteryx" je invalidní a bude zřejmě změněno (proto je také v celém článku psáno v uvozovkách a bez kurzivy). Zhang a jeho kolektiv chtěli svou práci v elektronické podobě předložit na hlavní webové stránky Nature k obvyklému recenznímu řízení, omylem však došlo k umístění na stránku, odkud se práce stala volně dostupnou. Thomas Holtz na DML píše, že podle něj autoři předloží nové jméno namísto toho aktuálního.

Zdroje:

Zhang et al., 2008
http://news.nationalgeographic.com/news/2008/09/080929-bizarre-dinosaur_2.html
http://dml.cmnh.org/2008Oct/msg00008.html

Zdroje obrázků:

Zhang et al., 2008
http://news.nationalgeographic.com/news/2008/10/081022-dinosaur-feathers.html

Abstrakt studie:

Zhang, Fucheng, Zhou, Zhonghe, Xu, Xing, Wang, Xiaolin, and Sullivan, Corwin. A bizarre Jurassic maniraptoran from China with elongate ribbon-like feathers. Available from Nature Precedings (2008)

Recent coelurosaurian discoveries have greatly enriched our knowledge of the dinosaur-bird transition, but all reported taxa close to this transition are from relatively well-known coelurosaurian groups (1-3). Here we report a new basal avialan, Epidexipteryx hui gen. et sp. nov., from the Middle-Late Jurassic of Inner Mongolia, China. This new species is characterized by an unexpected combination of characters seen in several different theropod groups, particularly the Oviraptorosauria. Phylogenetic analysis shows it to be the sister taxon to Epidendrosaurus (4,5), forming a new clade at the base of Avialae (6). Epidexipteryx also possesses two pairs of elongate ribbon-like tail feathers (ETFs), and its limbs lack contour feathers for flight. This finding shows that a member of the avialan lineage experimented with integumentary ornamentation as early as the Middle-Late Jurassic, and provides further evidence relating to this important aspect of the transition from non-avian theropods to birds.

Editováno 24. října 2008 - přidána rekonstrukce dinosaura.

[popis] Pisanosaurus

Pisanosaurus

Klasifikace
Ornithischia

Období
svrchní trias (karn)
228 - 216,5 Ma

Velikost
délka 1 m
výška 30 - 40 cm

Hmotnost
2,27 - 9,1 kg

Výskyt
Ischigualasto Formation, provincie San Juan, severozápadní Argentina

Druhy
P. mertii Casamiquela, 1967

Synonyma rodu
/

Informace
Vývojově nejprimitivnější ptakopánvý dinosaurus a jeden z nejstarších známých dinosaurů vůbec žil na území dnešní Jižní Ameriky před asi 225 miliony let. Byl popsán roku 1967 argentinským paleontologem Rodolfem Casamiquelem z formace Ischigualasto. Pisanosaurus byl malý a lehce stavěný, pohyboval se po dvou nohách a zřejmě byl býložravý. Dinosaurus je znám podle jediné částečně kompletní fosilizované kostry zahrnující fragmenty lebky, krční, hřbetní i ocasní obratle, lopatku, žebra a kostru předních i zadních končetin. Holotyp má označení P.V.L.5 2577. Rodové jméno pisanosaura znamená "Pisanův ještěr" a je poctou argentinskému paleontologovi Juanu A. Pisanovi. Jedním z nejzajímavějších znaků tohoto dinosaura je jeho chrup - zuby byly umístěny tak blízko u sebe, že vlastně tvořily jakési souvislé ostří, jež bylo velice dobře přizpůsobené k okusování rostlin. Korunka každého zubu byla rozšířená, což jí dodávalo listovitý tvar.

Jak už bylo řečeno, pozůstatky pisanosaura pocházejí z Ischigualasto Formation, která byla původně datována do období středního triasu, v současnosti je však pokládána za svrchnotriasovou, náležící do stupně karn. Ten vymezuje období od 228 Ma do 216,5 Ma a s bližším časovým určením nálezů z této formace se lze setkat jen zřídka (některé zdroje např. uvádějí, že Pisanosaurus žil před 227 nebo 223 miliony let). Svůj životní prostor Pisanosaurus sdílel s vývojově primitivnějšími plazy, jako byli rynchosauři, teplokrevní cynodonti (mezi pokročilé zástupce této skupiny patří podle kladistiky i všichni dnešní savci), dicynodonti, ornitosuchidní zástupci skupiny Crurotarsi a aetosauři. Na stejném místě a ve stejném období rovněž žili další z nejstarších dinosaurů, rody Eoraptor a Herrerasaurus (v obou případech však již plazopánví). Zatímco Eoraptor byl dravec velikostně srovnatelný s pisanosaurem, Herrerasaurus nad nimi měl (možná až šestinásobnou) velikostní převahu, kvůli které se Pisanosaurus mohl stát jeho kořistí.

Extrémně komplikované je pisanosaurovo systematické postavení. Sám Casamiquela ve svém popisu z roku 1967 vytvořil monotypickou skupinu Pisanosauridae, do které nový rod zařadil. V roce 1976 byla tato skupina studií José Bonaparteho synonymizována se (o pouhý rok) starší Heterodontosauridae. Paul Sereno v roce 1991 naznačil, že postkraniální skelet postrádá jakékoli synapomorfie typické pro ptakopánvé a že by Pisanosaurus mohl být chiméra. Pozdější studie ale potvrdily, že fosilie náleží jedinému živočichovi. Sereno zároveň uvedl, že pokud kranium i postkraniální skelet byly do jednoho celku spojeny správně, mohl by Pisanosaurus být sesterským taxonem ke všem ostatním ptakopánvým. V minulosti byl Pisanosaurus také často řazen do skupiny Fabrosauridae. Ta však podle studie Butler, Upchurch & Norman, 2008 není monofyletická a Lesothosaurus, její nejlépe známý zástupce je ve skutečnosti nejvíce bazálním zástupcem Thyreophora. Stejná studie potvrdila Serenův závěr a pisanosaura klasifikuje jako sesterský taxon ke skupině Heterodontosauridae + Genasauria (Heterodontosauriformes?).

Rekonstrukce

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Pisanosaurus
http://www.dinosaurier-web.de/galery/pages_p/pisanosaurus.html
http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=7227&Itemid=67
http://www4.ncsu.edu/~rjpatchu/paleobiology/Dino_Osteology/lect3.html
Butler et al., 2008
Velcí dinosauři - Zdeněk V. Špinar a Philip J. Currie, 1994

Zdroj obrázku:

http://www.search4dinosaurs.com/sovak_Image10.jpg

Vítám jakékoli upozornění na chyby v tomto popisu.

září 30, 2008

Aerosteon riocoloradensis - nový teropod z Argentiny se vzdušnými vaky

Aerosteon riocoloradensis, nový rod a druh teropoda byl popsán z Cañadon Amarillo (sever oblasti Cerro Colorado, poblíž jižní hranice provincie Mendoza, Argentina). Autory popisu jsou paleontologové Paul Sereno, Ricardo Martinez, Jeffrey Wilson, David Varicchio, Oscar Alcober a Hans Larsson. Pozůstatky s označením MCNA-PV-3137-3139 jsou staré asi 84 milionů let, pocházejí tedy z období svrchní křídy (přesněji ze stupně santon). Fosilie byly nalezeny již roku 1996 asi 1 kilometr od řeky Rio Colorado, podle které Aerosteon dostal své druhové jméno. Mezi samotným objevem a publikací studie tedy uplynula značně dlouhá doba.

Aerosteon se tvarem těla příliš nelišil od jiných velkých teropodů, byl 9 až 10 metrů dlouhý a hmotností srovnatelný se slonem. Reprezentuje dosud nezaznamenanou linii velkých jihoamerických teropodů - pravděpodobně se jedná o samostatnou vývojovou větev bazálních tetanur, která mohla být propojena s evoluční radiací skupiny Allosauroidea v období jury. V systematické hierarchii obsažené ve studii je pak Aerosteon umístěn přímo pod klad Allosauroidea. Sereno a jeho kolegové nicméně ve své práci uvádějí, že jejich cílem není zjištění aerosteonovy přesné fylogenetické pozice. Kosti "nového" dinosaura jsou značně pneumatizované, s rozsáhlými dutými prostory uvnitř. Během života zvířete tyto prostory byly pravděpodobně vyplněny vzdušnými vaky, které pomáhaly plícím živočicha s dýcháním a snad i s udržením rovnováhy na dvou nohách, případně jako termoregulační mechanismus k ochlazování těla. Stejný (a velmi efektivní) způsob respirace mají i dnes žijící dinosauři, ptáci. Fakt, že velký stupeň pneumatizace vykazuje i vývojově poměrně primitivní teropod jako Aerosteon, může být pro paleontology významnou nápovědou k rozřešení otázky, které aspekty ptačí (resp. dinosauří) respirace se vyvinuly nejdříve. Sami autoři navrhují čtyřfázový model evoluce vzdušných vaků, přičemž první krok - zdokonalení prvotních vzdušných vaků podél cervikálních obratlů u bazálních teropodů - měl proběhnout již na počátku svrchního triasu. Nalezený materiál zahrnuje ilium, pubis, furkulu (klíční kost přeměněnou do jakési "vidlice"), břišní (abdominální) žebra, zuby, obratle (krční, hřbetní i ocasní) a některé kosti lebky. Rodové jméno Aerosteon je složeninou z řeckých slov aeros a osteon a znamená tedy "dutá kost".

Předpokládaný vzhled aerosteona s vyznačeným umístěním nalezených fosilií.

Orientační kladogram s vyznačenou předpokládanou pozicí aerosteona.

Zdroj (včetně obrázků):

Sereno et al., 2008

Abstrakt studie:

Sereno, P. C., Martinez, R. N., Wilson, J. A., Varricchio, D. J., Alcober, O. A., Larsson, H. C. E., 2008. Evidence for Avian Intrathoracic Air Sacs in a New Predatory Dinosaur from Argentina PLoS ONE 3(9): e3303. doi10.1371/journal.pone.0003303.

We describe a new predatory dinosaur from Upper Cretaceous rocks in Argentina, Aerosteon riocoloradensis gen. et sp. nov., that exhibits extreme pneumatization of skeletal bone, including pneumatic hollowing of the furcula and ilium. In living birds, these two bones are pneumatized by diverticulae of air sacs (clavicular, abdominal) that are involved in pulmonary ventilation. We also describe several pneumatized gastralia (“stomach ribs”), which suggest that diverticulae of the air sac system were present in surface tissues of the thorax.

září 29, 2008

Význam dinosauřích jmen - L

Sem budu psát o významu jmen pouze u rodů, která nejsou synonymy jiného rodu. Nebudou tady ani jména fosílií původně za dinosaury považovaných a později přeřazených jinam, ani různá lapsus calami. Budou se tady ale kromě validních rodů nacházet i nomina dubia a nomina nuda, a to bez upozornění. Také zde budou dinosauři, jejichž synonymizace s jiným rodem není potvrzená. A jako potvrzení jsem poněkud nekorektně bral fakt, jak je rod zobrazen na anglické wikipedii. Neručím ani za to, že se zde objeví všechna "pochybná" a "holá" jména. Validní rody by tu měly být všechny. Je nad mé síly psát ke každému rodu, proč byl pojmenován tak, jak byl, ale většinou to není těžké uhodnout. Některá jména jsou dána na počest určitým lidem - "Abelisaurus". Jiná souvisí s typickými znaky živočicha - "Acanthopholis" je dobrým jménem pro nodosaurida. Některá jména souvisí s tím, jak byla zachována kostra - "Amphicoelias" je reminiscencí na křehkost obratle, podle kterého byl rod popsán. Vůbec nejčastější je možná pojmenování podle místa nálezu - např. "Albertaceratops". Ve vzácnějších případech jména odkazují k mytologii, způsobu nálezu, typu fosilního materiálu či ke kombinacím předchozích možností.

Labocania - "z (formace) La Bocana Roja
Laevisuchus - "lehký krokodýl" - údajně možná také "šťastný krokodýl" nebo "levý krokodýl"
Lamaceratops - "lámova rohatá tvář"
Lambeosaurus - "Lambeův ještěr"
Lametasaurus - "ještěr z (formace) Lameta"
Lamplughsaura - ?
Lanasaurus - "chmýřitý ještěr"
Lancanjiangosaurus - "ještěr od řeky Lancanjiang"
Lanzhousaurus - "ještěr z Lanzhou"
Laplatasaurus - "ještěr z La Plata"
Lapparentosaurus - "Lapparentův ještěr"
Leaellynasaura - "Leaellynin ještěr" - podle jména dcery objevitele
Leptoceratops - "tvář s malými/nevýraznými/útlými rohy"
Lesothosaurus - "ještěr z Lesotha"
Lessemsaurus - "Lessemův ještěr"
Lexovisaurus - "ještěr lexoviů" - podle keltského kmene
Liaoceratops - "rohatá tvář z Liao"
Liaoningosaurus - "ještěr z Liaoningu"
Liassaurus - "ještěr z období liasu" - lias je jiné jméno pro spodní juru
Ligabueino - "Ligabueho maličký"
Ligabuesaurus - "Ligabueho ještěr"
Liliensternus - "z Liliensternu"
Limaysaurus - "ještěr od řeky Limay"
Lirainosaurus - "útlý ještěr" - lirain znamená v baskickém jazyce "útlý"
Loncosaurus - "ještěr s kopím", možná však pochází spíše z jazyka indiánů Araucanos - potom by jméno znamenalo "ještěr (jako) náčelník"
Lophorhothon - "čenich s hřebínkem"
Lophostropheus - "obratel s hřebínkem"
Losillasaurus - "ještěr z Losilla"
Lourinhanosaurus - "ještěr z (formace) Lourinhã"
Lourinhasaurus - "ještěr z (formace) Lourinhã"
Luanchuanraptor - "lupič (dravec, zloděj) z Luanchuanu"
Lufengosaurus - "ještěr z Lufengu"
Lukousaurus - "ještěr od Lukou Bridge"
Lurdusaurus - "těžký ještěr"
Lusitanosaurus - "portugalský ještěr"
Lusotitan - "obr z Portugalska"
Lycorhinus - "vlčí čenich"

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/
http://www.zoomdinosaurs.com/dinotalk/old/Oct01d.shtml

Abecední seznam dinosaurů pochází z http://www.dinosaurier-web.de/. Pokud byste díky znalosti latiny (nebo lepších zdrojů) věděli, co znamenají jména rodů s otazníkem, napište to prosím do diskuze pod článkem. Pokud byste našli rod, který splňuje podmínky stanovené na začátku článku a není v něm uveden, můžete udělat totéž.