Ornithodira Blog

září 12, 2008

Mnoho titanosaurů je známo podle nekompletních koster ("fragmentární obři"), kterým často chybí kompletní kostra nohou. Nový exemplář z vrstev svrchní křídy (pozdní kampán až raný maastricht) La Invernada (Patagonie, Argentina) je však výjimkou a mohl by přinést nová zjištění o morfologii nohou a evolučních trendech těchto obřích dinosaurů. Nález je jednou z několika málo titanosauřích fosilií, u kterých se zachovala i kostra zadních končetin. "Phalangeal formula", obtížně přeložitelný termín vyjadřující počet článků na jednotlivých prstech, je u nového nálezu 2-2-2-2-0. První tři prsty disponují srpovitými drápy a živočich jimi pravděpodobně mohl pohybovat v horizontálním i vertikálním směru. Komparativní analýza dostupného materiálu naznačuje, že během svrchní křídy u titanosaurů došlo k postupné redukci velikosti a počtu článků u třetího a čtvrtého prstu.

(A) = schéma nalezené fosilizované kostry; (B) = vykopávky exempláře

Zdroj (včetně obrázku):

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-08-08-53

Abstrakt studie:

González Riga, B.J.; Calvo, J.O. & Porfiri, J.D. 2008. An articulated titanosaur from Patagonia (Argentina): new evidence of neosauropod pedal evolution. Palaeoworld, 17(1): 33-40.

Most titanosaur dinosaurs are represented by incomplete skeletal elements lacking articulated pes. An exceptionally preserved specimen from the Late Campanian–Early Maastrichtian strata of Patagonia (Argentina) provides new data on pedal morphology and the evolutionary trends of these huge dinosaurs. This finding is one of the few articulated titanosaur pes known in the world, and shows a phalangeal formula of 2-2-2-2-0. The first three digits possess sickle-shaped claws and the articular facets of ungual phalanges, suggesting mobility in horizontal and vertical planes. A comparative analysis of available record suggests that titanosaurs had a progressive reduction of size and number of pedal phalanges in digits III and IV during the Late Cretaceous.

Nová zjištění o otiscích kůže gigantspinosaura

Poměrně unikátní fosilie - otisk kůže - druhu Gigantspinosaurus sichuanensis byla nalezena ve svrchnojurské Shangshaximiao Formation (Zigong, Sichuan, Čína). Fosilie jasně ukazuje jakési "šupinky" na povrchu levého ramene (nejednalo se však o překrývající se šupiny podobné dnešním šupinatým plazům). Většina těchto "šupinek" je pětiúhelníkovitá, jen několik jich je čtyřstranných nebo šestiúhelníkovitých. Jejich maximální poloměr se pohybuje v rozsahu 5,7 až 9,2 mm. Mezi malými "šupinkami" jsou rozptýlené podstatně větší šestiúhelníkovité nebo pětiúhelníkovité útvary, které obklopuje 13 - 14 menších "šupinek". Povrch těchto útvarů je hrbolatý, s vláknitými hřebínky. Díky těmto hřebínkům se možná mohly "šupinky" třpytit odraženým světlem. Vzhledem k rozložení "šupinek" se autoři domnívají, že nalezené otisky pochází z lokte, horní části přední končetiny a postranní oblasti těla. Popis byl zveřejněn 14. srpna.

Zdroj:

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-08-14-55

Zdroj obrázku:

http://www.xinglida.net/indexe.htm

Abstrakt studie:

Xing L. D., Peng G. Z., Shu C. K. Stegosaurian skin impressions from the Upper Jurassic Shangshaximiao Formation, Zigong, Sichuan, China: A new observation. Geological Bulletin of China, 2008,27(7):1049-1053.

Describes a skin impression fossil of Gigantspinosaurus sichuanensis from Shangshaximiao Formation, Upper Jurassic discovered in Zigong Sichuan. The skill fossil is preserved on the dorsal face of the left shoulder. The lithology is sage green sandstone mixed with extremely thin carmine mudstone. The total area of the fossil is 414cm2. The scales present are generally arranged net like structure, most of them are pentagonal with a few being quadrilateral and hexagonal. The maximum inner radius of most scales range from 5.7 to 9.2mm. The scales connect to each other in an intercrossing arrangement, jointed by grooves. Scattering around are large or tubercular, pentagon and hexagon in shape and are surrounded by 13-14 scales. The phenomenon odd large scales scattered among regular scales are found in the skin impression fossil of Titanosaur embryos of Sauropods, Hadrosauridae, Edmontosaurus annectens, Corythosaurus casuarius of Ornithopods and Chasmosaurus belli, Monoclonius nasicornis, Psittacosaurids of Ceratopsians. It suggests that this was a common skin format for herbivorous dinosaurs, most likely for defense. The scale format of Gigantspinosaurus sichuanensis is very similar to the throat armor of the Stegosaurus stenops DMNH 2818 specimen from the Morrison formation (Kimmeridgian-Tithonian) Garden Park of Upper Jurassic Colorado, America. The maximum inner radius of the scales of Gigantspinosaurus sichuanensis is less than that of the DMNH 2818 specimen while the groove on the scales of the DMNH 2818 specimen is wider than that of Gigantspinosaurus sichuanensis. The surface of the scales of Gigantspinosaurus sichuanensis is rough and with a string like ridge. The similar non-overlaped polygonal shape is found in the mandible skin of the Hadrosaurs specimen (UW 39449) from the Lance Formation (Maastrichtian), Upper Cretaceous Wyoming, America. Such a structure was reduces glare. A body with a smooth surface would produce glare under the sun and interfere with concealment. The stringy ridge on the scales of Gigantspinosaurus sichuanensis made the surface of the scales uneven. Such an uneven surface scatters reflected light into different directions which help camouflage. Based on the exaction location and the scattering of the scales, we believe the skin impression fossil of Gigantspinosaurus sichuanensis is from the elbow of the forelimb, the relevant upper arm and lateral area of the body.

Spodnokřídový spinosaurid z jižní Číny

Zuby nalezené ve spodnokřídové Napai Formation, nacházející se v jihočínské autonomní oblasti Guangxi byly původně popsány jako sauropteryg Sinopliosaurus fusuiensis, později však byly reklasifikovány jako pozůstatky spinosauridního teropoda blízce příbuzného druhu Siamosaurus suteethorni, který žil v Thajsku rovněž v období spodní křídy. Tento objev tak rozšiřuje geografický rozsah výskytu asijských spinosauridů o území Číny. Dosud byli spinosauridi v rámci Asie známí jen z Thajska a Japonska.

Zuby nového spinosaurida z čínské Guangxi s označením IVPP V 4793 z různých pohledů. Písmeno "d" označuje zvětšený pohled na špičku zubu s patrným žebrováním. Proužky měřítka odpovídají 1 cm.

Zdroj (včetně obrázku):

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-08-12-54

Abstrakt studie:

Buffetaut, E., Suteethorn, V., Tong, H., and Amiot, R., 2008, An Early Cretaceous spinosaurid theropod from southern China: Geological Magazine, v. 145, n. 5, p. 745-748.

Teeth from the Early Cretaceous Napai Formation of Fusui County, Guangxi Zhuang Autonomous Region (South China), initially described as the sauropterygian Sinopliosaurus fusuiensis, are redescribed as belonging to a spinosaurid theropod closely allied to Siamosaurus suteethorni, from the Early Cretaceous of Thailand. This identification extends to China the geographical range of Asian spinosaurs, previously reported from Thailand and Japan.

Nová mozkovna titanosaura z argentinského Río Negro

Ze svrchní křídy (konkrétně jde o střední kampán až spodní maastricht) argentinské Allen Formation byla popsána nová mozkovna titanosauřího sauropoda. Nález s označením MML-194 připomíná v rámci kladu Titanosauria nejvíce druh Bonatitan reigi (některé konkrétní anatomické znaky jsou rovněž přítomny u rodů Saltasaurus a Rapetosaurus). V novém nálezu také byly zpozorovány vnitřní struktury, které nebyly patrné u jiných titanosaurů; jedná se mimojiné o podvěskovou jámu klínové kosti a foramen pro průchod vnitřních cév. Bonatitan byl rovněž popsán z Argentiny (roku 2004) a jedná se o zástupce kladu Saltasauridae. Byl nalezen ve stejné geologické jednotce jako MML-194 - Allen Formation. Také odtud pocházejí fosilie vajec, které možná patřily sauropodům (megaloolithy) a je tedy možné, že vejce nakladl některý z těchto dinosaurů.

Zdroj (včetně obrázku):

http://dinosauria.ucoz.com/news/2008-08-19-56

Abstrakt studie:

Garcia, R. A., Paulina-Carabajal, A., and Salgado, L., 2008, A new titanosaurian braincase from the Allen Formation (Campanian-Maastrichtian), Rio Negro Province, Patagonia, Argentina: Geobios, v. 41, p. 625-633.

We describe a new titanosaurian braincase (MML-194), from the Upper Cretaceous (middle Campanian–lower Maastrichtian) of Río Negro Province, Argentina. Among titanosaurs, this specimen resembles Bonatitan reigi, more than any other member of the clade; the similarity is based on the supraoccipital protuberance bearing a median groove (also present in Saltasaurus and Rapetosaurus), the prominent basal tubera, the exit for the nerve VII located on the prootic crest, the occipital condyle and the foramen magnum almost of the same width. This material allows to observe some internal structures that are not appreciable in other titanosaurs, such as the pituitary cavity, the dorsum sellae and the foramen for the passage of the internal carotids, among other characters. The specimen MML-194 and Bonatitan were exhumed of same geological unit, the Allen Formation, from which have also been collected fossil eggs assignable to sauropods (megalooliths), for what is not unlikely that some of these taxa has been responsible of the laying of those eggs.

[popis] Similicaudipteryx

Similicaudipteryx

Klasifikace
Saurischia
Theropoda
Neotheropoda
Averostra
Tetanurae
Coelurosauria
Tyrannoraptora
Maniraptoriformes
Maniraptora
Eumaniraptora
Oviraptoriformes
Oviraptorosauria
Caudipteridae

Období
spodní křída (apt)
120 Ma

Velikost
?

Hmotnost
?

Výskyt
Jiufotang Formation, Yixian, západní Liaoning, Čína

Druhy
S. yixianensis He, Wang & Zhou, 2008

Synonyma rodu
/

Informace
Similicaudipteryx je teropod z kladu Oviraptorosauria, jehož pozůstatky byly nalezeny v severovýchodní Číně. Je jedním z mála známých neptačích dinosaurů, jejichž kostra měla pygostyl - srostlý rudiment několika posledních ocasních obratlů (u similikaudipteryga to konkrétně bylo 5 obratlů). Prvním neptačím dinosaurem se zdokumentovanou přítomností pygostylu byl mongolský rod Nomingia. Jméno "Similicaudipteryx" znamená "podobný kaudipterygovi". Druhové jméno pak odkazuje na místo nálezu. Mnoho znaků ilia (kosti kyčelní) a metatarzálů se nejvíce podobá kaudipteridům, ale odlišuje se od ostatních oviraptorosaurů. Jiné znaky jsou ale od ostatních dvou známých kaudipteridních druhů - Caudipteryx zoui a Caudipteryx dongi - odlišné.

Holotyp s označením IVPP V 12556 je prvním pozůstatkem kaudipterida nalezeným ve formaci Jiufotang. Odhadovaný počet ocasních obratlů je 26 - z toho se zachovalo 23. Holotyp sestává především z téměř kompletních zadních nohou a pánve. Další materiál tvoří 6 krčních obratlů, které se zachovaly blízko dorzální oblasti a obratle dorzální. První a druhý dorzální obratel má dvě hypapofýzy, třetí obratel je natolik rozbitý, že je těžké přítomnost hypapofýz jednoznačně určit a čtvrtý je postrádá. Hypapofýzy similikaudipteryga byly velké a vysoké, podobně jako u dromaeosauridů a troodontidů - oproti tomu oviraptorosaur rodu "Ingenia" je měl slabé. Kost křížová je složená z pěti srostlých obratlů a celkově měří 85 mm. Odhady celkové délky nebyly dosud zveřejněny, nicméně z odhadu délky celé nohy (853 mm) je možné udělat si o velikosti živočicha představu.

Similicaudipteryx má na poměry oviraptorosaurů poměrně krátký ocas. Vůbec nejkratší ocas z této skupiny má jeho blízký příbuzný Caudipteryx zoui - 22 obratlů. Výjimečně velký je poměr délky pubisu (kosti stydké) k iliu (kosti kyčelní) - 1 ku 1,46.

Nalezený materiál:

IVPP V 12556

Zkratky: Cav. = ocasní obratel; Cr. = krční žebro; Cv. = krční obratel; Dv. = dorzální obratel; Fe (l). = levá kost stehenní; Fe (r). = pravá kost stehenní; Fi (l). = levá kost lýtková; Hs. = "haemal spine" - útvar na spodní straně ocasních obratlů; Hu (l). = levá kost pažní; Il (l). = levá kost kyčelní; Il (r). = pravá kost kyčelní; Mt I-IV. = metatarzální kosti I-IV; Pd I-IV. = prsty nohy I-IV; Py. = pygostyl; Ps. = spona stydká; Pu. = kost stydká; Sc (l). = levá lopatka; St. = kost hrudní; Sv. = křížové obratle; Ti (l). = levá kost holenní; Ti (r). = pravá kost holenní

Zdroj (včetně obrázku):

He, Wang & Zhou (2008) - "A new genus and species of caudipterid dinosaur from the Lower Cretaceous Jiufotang Formation of western Liaoning, China" Vertebrata PalAsiatica, 46(3): 178-189.

Vítám jakékoli upozornění na chyby v tomto popisu.

Dvakrát jinak ohledně proteinů T. rexe

Jedním z nejúžasnějších objevů posledních let je určitě extrakce původních proteinů z 68 milionů let starých fosilií slavného tyrannosaura. Je dokonce možné, že tento úspěch otevřel zcela nové období paleontologie. Studie Johna Asary a Chrise Organa z roku 2007 navíc obsahuje srovnání proteinových sekvencí tyrannosaura (a podstatně mladšího mastodonta) se současnými živočichy. U proteinů tyrannosaura byla podle očekávání největší shoda zjištěna s ptáky. Asara a jeho kolegové tak potvrdili fakt, že ptáci jsou malými dinosaury blízce příbuznými s ostatními teropody jako byl právě Tyrannosaurus.

Objev a provedení dalších analýz je často pokládán za kontroverzní. Výjimku netvoří ani nová studie P. Pevznera a jeho kolegů (2008), podle které jsou domnělé endogenní peptidy tyrannosaura možná jen statistickým artefaktem, ne původními proteiny druhohorního zvířete. Ve studii žádá o vydání kompletních dat, aby bylo možné provést další experimenty a Asarovy závěry verifikovat.

Asara reaguje další studií, na které se mimojiné podílí i Mary Schweitzer, docentka paleontologie na North Carolina State University, která měkké tkáně v tyrannosaurově stehenní kosti objevila poprvé. Spolu s kolegy argumentují, že měření hmotnostní spektrometrií potvrdila přítomnost konkrétní proteinové sekvence.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakty studií:

Pevzner, P.A., Kim, S., and Ng, J. 2008. Comment on "Protein sequences from mastodon and Tyrannosaurus rex revealed by mass spectroscopy". Science 21:1040. doi: 10.1126/science.1155006.

Asara et al. (Reports, 13 April 2007, p. 280) reported sequencing f Tyrannosaurus rex proteins and used them to establish the evolutionary elationships between birds and dinosaurs. We argue that the reported T. rex eptides may represent statistical artifacts and call for complete data elease to enable experimental and computational verification of their indings.

Asara, J.M., Schweitzer, M.H., Cantley, L.C., and Cottrell, J.S. 2008.Response to comment on "Protein sequences from mastodon and Tyrannosaurus rex revealed by mass spectroscopy". Science 321:1040. doi:10.1126/science.1157829.

Endogenous peptide sequences extracted from a 68-million-year-old yrannosaurus rex fossil bone and obtained by mass spectrometry have been hown to be statistically significant based on protein database searches sing two different search engines and similarity comparisons to authentic andem mass spectrometry spectra. Specifically, we have validated the equence GVVGLP(OH)GQR.

Nová studie ověřuje žvýkání hadrosauridů 3D animací

Nová studie popisuje model kraniodentálního systému hadrosaurida rodu Edmontosaurus, vytvořený 3D animací pro testování hypotéz o pohybech této části těla při krmení. Model byl vytvořen pomocí trojrozměrného skenování částí lebky paratypu druhu Edmontosaurus regalis (s označením CMN 2289). Software používá inverzní kinematiku, animační techniku založenou na manipulačních bodech (umístěných např. na kloubech živočicha). Účelem modelu je ověřit současnou domněnku (tzv. pleurokinetickou hypotézu), formulovanou už v osmdesátých letech, a porovnat ji s alternativními hypotézami. Pleurokinetická hypotéza předpokládá, že kachnozobí dinosauři mohli horní čelistí velmi pomalu pohybovat v horizontálním směru, zatímco dolní čelist byla přitažena. Tím se jejich způsob žvýkání zřejmě lišil od ceratopů, kteří mohli čelistmi pohybovat pouze ve vertikálním směru.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/
http://www.flickr.com/photos/markwitton/522293984/

Abstrakt studie:

Rybczynski, N., Tirabasso, A., Cuthbertson, R., and Holliday, C. 2008. A three-dimensional animation model of Edmontosaurus (Hadrosauridae) for testing chewing hypotheses. Palaeontologica Electronica 11(2):9A (1-14).

Here we describe a 3-D animated model of the craniodental system of a hadrosaur, developed for testing hypotheses of feeding kinematics. The model was created from scanned cranial elements of an Edmontosaurus regalis paratype (CMN 2289). Movements within the model were created in animation software using inverse kinematics and a wiring system composed of cranial elements. The model was used to reproduce the pleurokinetic hypothesis of hadrosaur chewing. The pleurokinetic hypothesis, formally developed in the 1980s, proposed that hadrosaurs employed transverse chewing movements via cranial kinesis. Specifically during the powerstroke the maxillae were abducted. This is the first model to allow investigation into secondary intracranial movements that must have occurred in order for the skull to accommodate the primary, pleurokinetic movements. This study found secondary ovements to be extensive among the joints of the palate and face. Further efinement and development of the model, including the integration of oft-tissue structures, will allow for a more in-depth examination of the leurokinetic hypothesis and comparison with alternative feeding hypotheses.

Polární dinosauři - nová studie o dinosauří migraci a přezimování

Již déle paleontologové vědí, že dinosauři žili i v polárních oblastech. Tento fakt je dokonce jedním z hlavních důkazů svědčících pro endotermii této skupiny živočichů, ačkoli i v těchto oblastech v období křídy bylo podnebí výrazně teplejší. Poměrně velká diverzita zdejší dinosauří fauny nasvědčuje existenci rozličných strategií pro zvládnutí klimatických podmínek ve vysokých zeměpisných šířkách. Někteří polární dinosauři, včetně mohutného "kachnozobce" rodu Edmontosaurus z kladu Ornithopoda byli díky své biomechanice a hospodaření s energií schopni absolvovat migrace na dlouhé vzdálenosti - až 2600 km. Aktuální výzkum ale prokazuje, že některé skupiny dinosaurů, jako byli sauropodi, malí i velcí teropodi a ankylosauři z Nového Zélandu dávali přednost přezimování před dlouhými migracemi. Určité skupiny vykazují více predispozic pro přezimování a jejich fyziologie jim zřejmě dlouhé migrace znemožňovala - ať už se jedná o biomechaniku nebo jen velikost. To se týká právě ankylosaurů a menších dinosaurů, jako byl býložraví ornitopodi hypsilofodontidi nebo malí inteligentní dravci z kladu Troodontidae. Právě kostra rodu Troodon má zřejmé adaptace pro chlad a tmu - velké očnice a pravděpodobná je přítomnost pernatého tělesného pokryvu izolujícího teplo. Nejlepším způsobem přezimování zřejmě bylo přivyknutí na potravu s nízkou výživnou hodnotou, autoři studie ale zdůrazňují, že další dinosauři mohli tento problém řešit jiným způsobem.

Zdroj:

http://forum.wildprehistory.org/

Abstrakt studie:

Bell, P.R., and Snively, E. 2008. Polar dinosaurs on parade: a review of
dinosaur migration. Alcheringa 32(3):271-284. doi:
10.1080/03115510802096101.

Cretaceous polar dinosaur faunas were taxonomically diverse, which suggests varied strategies for coping with the climatic stress of high latitudes. Some polar dinosaurs, particularly larger taxa such as the duckbill Edmontosaurus Lambe, 1917, were biomechanically and energetically capable of migrating over long distances, up to 2600 km. However, current evidence strongly suggests many polar dinosaurs (including sauropods, large and small theropods, and ankylosaurs of New Zealand) overwintered in preference to migration. Certain groups also appear more predisposed to overwintering based on their physical inability (related to biomechanics, natural history, or absolute size) to migrate, such as ankylosaurs and many small taxa, including hypsilophodontids and troodontids. Low-nutrient subsistence is found to be the best overwintering method overall, although the likelihood that other taxa employed alternative means remains plausible. Despite wide distribution of some genera, species-level identification is required to assess the applicability of such distributions to migration distances. Presently, such resolution is not available or contradicts the migration hypothesis.

Význam dinosauřích jmen - H

Sem budu psát o významu jmen pouze u rodů, která nejsou synonymy jiného rodu. Nebudou tady ani jména fosílií původně za dinosaury považovaných a později přeřazených jinam, ani různá lapsus calami. Budou se tady ale kromě validních rodů nacházet i nomina dubia a nomina nuda, a to bez upozornění. Také zde budou dinosauři, jejichž synonymizace s jiným rodem není potvrzená. A jako potvrzení jsem poněkud nekorektně bral fakt, jak je rod zobrazen na anglické wikipedii. Neručím ani za to, že se zde objeví všechna "pochybná" a "holá" jména. Validní rody by tu měly být všechny. Je nad mé síly psát ke každému rodu, proč byl pojmenován tak, jak byl, ale většinou to není těžké uhodnout. Některá jména jsou dána na počest určitým lidem - "Abelisaurus". Jiná souvisí s typickými znaky živočicha - "Acanthopholis" je dobrým jménem pro nodosaurida. Některá jména souvisí s tím, jak byla zachována kostra - "Amphicoelias" je reminiscencí na křehkost obratle, podle kterého byl rod popsán. Vůbec nejčastější je možná pojmenování podle místa nálezu - např. "Albertaceratops". Ve vzácnějších případech jména odkazují k mytologii, způsobu nálezu, typu fosilního materiálu či ke kombinacím předchozích možností.

Hadrosaurus - "statný ještěr"
Hagryphus - "gryf boha Ha"
Halticosaurus - "hbitý ještěr"
Hanssuesia - "pro Hanse Suese"
Hanwulosaurus - ?
Haplocanthosaurus - "ještěr s jediným trnem"
Harpymimus - "imitátor harpyje"
Heilongjiangosaurus - "ještěr z Heilongjiangu"
Heishansaurus - "ještěr z Heishanu"
Heptasteornis - "sedmihradský pták" - naráží na historický název rumunské Transylvánie
Herrerasaurus* - "Herrerův ještěr"
Hesperosaurus - "západní ještěr"
Heterodontosaurus - "ještěr s odlišnými zuby"
Hexinlusaurus - "ještěr He Xin-Lua"
Heyuannia - "první z Heyuanu" - byl to první oviraptorid nalezený v Heyuanu
Hironosaurus - "ještěr z Hirono"
Hisanohamasaurus - "ještěr z Hisano-hama"
Histriasaurus - "ještěr z Istrie"
Homalocephale - "rovná hlava"
Hongshanosaurus - "ještěr z Hongshanu"
Hoplitosaurus - "ještěr (jako) hoplit"
Huabeisaurus - "ještěr z Huabei", doslova "ještěr ze severní Číny"
Huanghetitan - "ještěr od Huanghe", doslova "ještěr od Žluté řeky"
Huaxiagnathus - "čelist z Hua Xia", doslova "čínská čelist"
Huayangosaurus - "ještěr z Huayangu" - provincie Huayang je známější pod názvem Sichuan
Hudiesaurus - "ještěr (jako) motýl"
Hulsanpes - "noha z Khulsanu"
Hungarosaurus - "maďarský ještěr"
Hylaeosaurus - "lesní ještěr"
Hypacrosaurus - "téměř nejvyšší ještěr"
Hypselosaurus - "nejvyšší ještěr"
Hypsibema - "vysoká plošina"
Hypsilophodon - "zub s vysokou korunkou"
* Předpokládejme, že Herrerasaurus nebyl nedinosauří dinosauriform.

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/
http://www.enchantedlearning.com/

Abecední seznam dinosaurů pochází z http://www.dinosaurier-web.de/ a byl mírně doplněn z http://www.nationmaster.com/encyclopedia/List-of-dinosaurs. Pokud byste díky znalosti latiny (nebo lepších zdrojů) věděli, co znamenají jména rodů s otazníkem, napište to prosím do diskuze pod článkem. Pokud byste našli rod, který splňuje podmínky stanovené na začátku článku a není v něm uveden, můžete udělat totéž.

Similicaudipteryx yixianensis - nový oviraptorosaur z Liaoningu

Z čínské Jiufotang Formation v západní části provincie Liaoning, z vrstev starých 120 milionů let (spodní křída, období apt?) byl popsán nový rod a druh teropoda, Similicaudipteryx yixianensis. Nového dinosaura, řazeného do kladu Caudipteridae v rámci kladu Oviraptorosauria popsali paleontologové He Tao, Wang Xiao-Lin a Zhou Zhong-he (mimochodem, čínská jména zapisují jako první příjmení). Rodové jméno ukazuje na velkou podobnost s dříve známým rodem Caudipteryx, popsaným roku 1998 (doslova znamená "podobný kaudipterygovi"). Nasvědčuje tomu především tvar ilia (kost kyčelní) a pygostylu. Od svých příbuzných se odlišuje poměrem délky mezi pánevními kostmi. Similicaudipteryx je prvním známým kaudipteridem z formace Jiufotang, předchozí zástupci tohoto kladu byli nalezeni ve členu Jianshangou známé formace Yixian (podle níž dostal druhové jméno i Similicaudipteryx).

Zdroj:

Vertebrata PalAsiatica

The Age of Reptiles pro potřeby nového století

Great Hall v Peabody Museum of Natural History je nazývána "Sixtinskou kaplí evoluce". Není divu. Její dominantou je gigantická nástěnná malba na východní stěně, 33,5 m dlouhá a 4,9 m vysoká. Podle původního záměru vedoucího muzea Alberta Parra zde měly být panely se sériemi maleb dinosaurů, ale najatý umělec, student výtvarného umění na Yale jménem Rudolph Zallinger měl se stěnou ambicióznější plány: navrhoval "panorama času", nástěnnou malbu dokumentující evoluci plazů od jejich vzniku ve svrchním devonu před 362 miliony let až po vymření dinosaurů a konce "plazí nadvlády" před 65 miliony let. Realizace tohoto návrhu trvala přes čtyři roky. Malba byla dokončena 6. června 1947.

Pohled na dinosaury se ale neustále mění. Nové objevy Johna Ostroma a Roberta Bakkera v šedesátých a sedmdesátých letech vyvrátily představy o dinosaurech jako pomalých, studenokrevných tvorech - jenže přesně takto vypadají dinosauři na Zallingerově malbě The Age of Reptiles. Umělecká hodnota malby zůstává neměnná, ale jako věrohodná rekonstrukce dinosaurů už posloužit nemůže. Dinosauři na ní tahají ocasy po zemi, nohy jsou postaveny směrem do stran, páteř dvounohých dinosaurů je spíše ve vertikální než horizontální pozici, sauropod je zobrazen jako ve vodě žijící živočich, barva kůže je jednotvárně šedá nebo hnědá, teropodům chybí peří apod. Muzeum se proto rozhodlo malbu "updatovat".

Pochopitelně se nepřemalovala celá gigantická plocha o 164 metrech čtverečních, ale muzeum instalovalo do Great Hall interaktivní dotykové displeje s virtuální verzí ohromné malby, díky kterým budou návštěvnící moct srovnat pohled na dinosaury ve čtyřicátých letech dvacátého století a desátých letech století jednadvacátého.

Zde je zobrazen konkrétní úsek, nejnázorněji dokumentující velkou změnu.

1) Sopky vs. meteorit a sopky. Ve čtyřicátých letech se vyhynutí dinosaurů přičítalo prudkým změnám klimatu v důsledku enormní vulkanické aktivity. V současnosti nejrozšířenější názor stále přikládá sopkám určitou úlohu, jako hlavní příčinu vymření většiny dinosaurů ale vidí impakt meteoritu nebo jádra komety. V tomto směru je paradoxně možná správnější stará malba, jelikož nová teorie přičítá katastrofu K/T velkému soptění v oblasti Dekkánské plošiny v Indii a meteorit měl zasadit už jen "ránu z milosti".

2) Tyrannosaurus - šedý a bez peří vs. ochmýřený a pestrobarevný. Není důvod domnívat se, že měl Tyrannosaurus šedožlutou kůži. Více než plazům byl podobný ptákům a pro barvu jeho těla to zřejmě platilo též. Dnes je navíc prokázáno, že subadultní tyrannosauři byli opeření. Spíše než o dokonale aerodynamické asymetrické letky dnešních ptáků šlo o chmýří podobné pštrosím mláďatům, ale opeřený byl. Další důležitou změnou je horizontální pozice páteře, kdy dlouhý ocas vyvažuje masivní tělo a hlavu.

3) Triceratops mnoha změn nedoznal. Jako dinosauří ekvivalent dnešního nosorožce pravděpodobně nehýřil barvami. Rozhodně však měl nohy kolmo pod tělem, podobně jako dnešní savci. Nová virtuální "malba" ale především triceratopa znázorňuje jako agilní zvíře, které nebylo pro tyrannosaura snadnou kořistí.

4) Přítomnost ornitopodů. Tito dinosauři byli i na samém konci svrchní křídy hojně rozšířeni a není důvod, proč by zde měli chybět. "Updatovaná" malba znázorňuje velké stádo těchto živočichů na jejich dlouhé migraci za potravou.

5) Rostlinstvo. Období jara ve svrchní křídě nebylo tak okázalé. Kvetoucí rostliny sice existovaly již dlouho, mnoho z nich ale bylo malých a nenápadných.

6) Záměna ankylosaurů. Ani zde není změna tak jasně patrná. Na nové verzi má živočich snad jen pestřejší barvu kůže a nohy kolmo pod tělem tak, jak mají být. Aby se ale zdůraznil tok času na malbě, byl Ankylosaurus, současník tyrannosaura, nahrazen svým primitivnějším příbuzným rodu Sauropelta z kladu Nodosauridae, který žil před 110 miliony let, tedy o 50 milionů let dříve.

7) Palmy vs. cykasy. Jak podotknul paleobotanik Leo Hickey, většina vegetace na původní malbě je bohužel úplně špatná a naprosto anachronická s daným geologickým obdobím. Přítomnost širokolisté vegetace je nepochopitelná. Hickey dokonce tvrdí, že "Rudy (Zallinger) vskutku neměl dobrý cit pro stromy".

8) V minulosti byla rozšířená představa o tom, že velcí sauropodi jako "Brontosaurus" museli být pro svou hmotnost nadnášeni vodou. Podle této domněnky byli sauropodi jezerními živočichy, kteří své hlavy s vysoko položenými nozdrami (což je rovněž vyvrácená představa) používali jako dýchací trubici. Tlak vody by jim ale ve skutečnosti znemožnil dýchání. Sauropodi byli suchozemskými živočichy.

9) Známá kontroverze "Apatosaurus vs. Brontosaurus". Zde odkážu na minulý článek: http://david-cerny.blogspot.com/2008/09/popis-apatosaurus.html. Je možné, že zanedlouho bude rod Brontosaurus opět validní, v každém případě smontovaná kostra "brontosaura" - podle které byl zřejmě namalován sauropod na původní malbě - nikdy nebyla pozůstatkem existujícího živočicha.

10) Opeřený Deinonychus. Přinejmenším coelurosauři byli opeření (ačkoli někteří mohli peří druhotně ztratit) a dnes již známe 19 rodů neptačích dinosaurů, u nichž je prokázána existence peří. Deinonychus mezi ně sice nepatří, ale přítomnost pernatého integumentu je u něj vysoce pravděpodobná.

11) Primární složkou stravy apatosaura byla nízká vegetace. Spekuluje se však o tom, že se dokázal postavit na zadní nohy a opřený o ocas se mohl pást i v korunách tehdejších stromů. Leo Hickey tvrdí, že stálezelené araukarie s jehličím soustředěným vysoko nad povrchem se mohly vyvinout jako obrana proti apatosaurovi a jiným sauropodům.

12) Ani Stegosaurus se příliš nezměnil. Dnes už víme, že netahal ocas po zemi, což vedlo k napřímení páteře na nové verzi The Age of Reptiles, a také lépe známe rozmístění plátů na jeho hřbetu. Byly poopraveny i již zmíněné detaily jako je plazí postavení nohou nebo barva kůže.

Pohled na celou malbu The Age of Reptiles.

Jednou ale i současný pohled na vzhled a stavbu dinosaurů zastará. Bylo by zajímavé vidět, jaké budou rekonstrukce těchto živočichů v roce 2070. Změnit se může hodně. Konkrétní příklady? Je možné, že v budoucnosti bude prokázána přítomnost integumentu podobného chlupům současných savců u ptakopánvých dinosaurů. Triceratops, Sauropelta a Stegosaurus s holou kůží budou neaktuální podobně, jako by dnes byla rekonstrukce neopeřeného velociraptora. Několik indicií o takovém tělesném pokryvu máme už dnes, jeho rozšíření mezi dinosaury je ale prozatím otázkou spekulací.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://www.yalealumnimagazine.com/issues/2008_05/dinos.html

Zdroje obrázků:

http://www.yalealumnimagazine.com/issues/2008_05/dinos.html
http://www.linesandcolors.com/2008/08/24/rudolph-zallinger/

září 11, 2008

[popis] Apatosaurus

Obsah sekce "Synonyma rodu" vytvořil Daniel Madzia
Opravil Daniel Madzia

Apatosaurus

Klasifikace
Saurischia
Sauropodomorpha
Sauropoda
Eusauropoda
Neosauropoda
Diplodocoidea
Diplodocimorpha
Flagellicaudata
Diplodocidae
Apatosaurinae

Období
Svrchní jura (kimmeridž - tithon)
156 - 144 Ma

Délka
21 - 26 m

Hmotnost
23 - 35 tun

Výskyt
Bone Cabin Quarry, Wyoming, USA (A. excelsus)
Como Bluff, Wyoming, USA (A. excelsus)
Morrison Formation (Oklahoma, Colorado, Utah - USA) (A. excelsus, A. ajax)

Druhy
A. ajax (Marsh, 1877b)
A. excelsus (Marsh, 1879c) resp. (Riggs, 1903)
A. louisae (Holland, 1915)
A. parvus (Peterson & Gilmore, 1903)

Synonyma rodu
Apatosaurus Marsh, 1877
= Brontosaurus Marsh, 1879
= Elosaurus Peterson a Gilmore, 1902

Apatosaurus ajax Marsh, 1877
= Atlantosaurus ajax (Marsh, 1877)
= Atlantosaurus immanis Marsh, 1878
= Apatosaurus laticollis Marsh, 1879
= Atlantosaurus laticollis (Marsh, 1879)

Apatosaurus excelsus (Marsh, 1879)
= Brontosaurus excelsus Marsh, 1879
= Atlantosaurus excelsus (Marsh, 1879)
= Brontosaurus amplus Marsh, 1881
= Apatosaurus amplus (Marsh, 1881)
= Atlantosaurus amplus (Marsh, 1881)

Apatosaurus louisae Holland, 1915
= Atlantosaurus lousiae (Holland, 1915)
= Brontosaurus louisae (Holland, 1915)

Apatosaurus parvus (Peterson a Gilmore, 1902)
= Elosaurus parvus Peterson a Gilmore, 1902

Informace
Historické pozadí omylu zvaného Brontosaurus je známo zřejmě každému, kdo se o dinosaury aktivně zajímá, přesto však není příčinou popularity tohoto rodu. Jeho historie se začala psát v druhé polovině devatenáctého století, uprostřed slavné "války o kosti" vedené mezi dvěma vynikajícími paleontology Othnielem Charlesem Marshem a Edwardem Drinkerem Copem. Právě Marsh roku 1877 popsal a pojmenoval neúplný materiál z juvenilního jedince nalezeného ve formaci Morrison jako Apatosaurus ajax - rodové jméno znamená "klamný ještěr", druhové jméno odkazuje na postavu hrdiny z řecké mytologie. O dva roky později byl na lokalitě Como Bluff v americkém Wyomingu učiněn nález kompletnějšího a většího jedince téhož rodu. Kvůli rozdílné velikosti jej Marsh identifikoval jako zástupce nového rodu a druhu - Brontosaurus excelsus. Rodové jméno, vycházející z řečtiny, znamená "hromový ještěr", druhové jméno v latině znamená "vyčnívající v počtu" a odkazuje k obzvláště vysokému počtu obratlů. Téhož roku byl navíc popsán další druh neplatného rodu - Brontosaurus amplus. Kostra "brontosaura" smontovaná v Peabody Museum of Natural History v Yale v roce 1905 byla prakticky chimérou. Ty části, jenž téměř úplné fosilizované kostře apatosaura chyběly - a sice hlava, chodidla a části ocasu - byly doplněny o materiál z taxonů, o kterých se předpokládalo, že jsou "brontosaurovi" blízce příbuzné. Přibyla tedy chodidla sauropodů nalezená v tomtéž lomu. Podle Marshových předpokladů byl zkonstruován i krk - s dvanácti místo správnými patnácti obratly. Lebka nebyla podobná příbuznému diplodokovi (což se později ukázalo jako více přesné), ale byla složena z "největších, nejtlustších a nejsilnějších lebečních kostí, dolních čelistí a zubních korunek z tří odlišných lomů" - zejména patřících rodu Camarasaurus. Camarasaurus byl jediným sauropodem, z něhož byl tehdy znám poměrně kvalitní materiál z lebečních kostí. Absence lebky totiž není u fosilizovaných koster sauropodů výjimečný problém. Navzdory mnoha publikovaným rekonstrukcím brontosaurovy kostry a ustálení jména "Brontosaurus" v obecném povědomí si Elmer Riggs uvědomil, že rod Brontosaurus má nápadně mnoho společných znaků s rodem Apatosaurus. Ve studii, která vyšla roku 1903 v aktuální edici Geological Series of the Field Columbian Museum Riggs napsal, že Brontosaurus nemá dost odlišných znaků od rodu Apatosaurus, aby zaručovaly vlastní rod, a vytvořil kombinaci Apatosaurus excelsus. Podle pravidel zoologické nomenklatury má totiž starší pojmenování přednost (pravidlo priority).

Nesprávně zrekonstruovaná kostra rodu Apatosaurus excelsus, jejíž části tvoří i materiál jiných rodů sauropodů, mj. kamarasaura.

Přejmenování se bohužel stalo problémem jak mezi laiky, tak ve vědecké obci. Jméno "Brontosaurus" se nesmírně vžilo a je populární dodnes. Brontosaurus se díky své mimořádné velikosti (ve své době se jednalo o největšího známého dinosaura), dobře zvolenému pojmenování a také faktu, že se jednalo o jednoho z mála sauropodů známých podle kompletní kostry, stal nesmírně populárním. Název "brontosauři" se ujal jako pojmenování pro všechny sauropodní dinosaury nebo dokonce pro všechny dinosaury. V roce 1989 vydala U.S. Post Office čtyři "dinosauří" známky. K tyrannosaurovi a stegosaurovi se dostal i "Pteradon" (chybně zapsaný název rodu Pteranodon, který navíc patří mezi pterosaury a ne dinosaury) a samozřejmě Brontosaurus. Zahrnutí těchto dvou fiktivních živočichů vedlo k obvinění z podpory vědecké negramotnosti. Pošta se obhajovala faktem, že ačkoli vědecká komunita používá název Apatosaurus, Brontosaurus byl na známkách použit, jelikož je důvěrněji známý většině obyvatelstva. Stephen Jay Gould, významný americký paleontolog, evoluční biolog a historik vědy podpořil tento postoj ve své eseji "Bully for Brontosaurus", kde zopakoval Riggsův argument pro synonymizaci brontosaura s apatosaurem, ale poznamenal, že tato příšera pokračuje v nezávislé existenci v lidové obrazotvornosti. Je tedy celkem pochopitelné, že Brontosaurus se vyskytuje ve většině děl o dinosaurech, která nemají naučný cíl, ať už se jedná o televizní pořady, filmy nebo knihy. Z těch nejznámějších jmenujme bitvu mezi allosaurem a brontosaurem v němém filmu The Lost World z roku 1925, Skull Island v původním filmu King Kong z roku 1933, který je celý obydlen různými vyhynulými živočichy a kde Brontosaurus dokonce zabije několik mužů a remake tohoto díla z roku 2005, kde se vyskytuje živočich pojmenovaný Brontosaurus baxteri jako prototyp velkého sauropoda. Navzdory možnostem dnešních speciálních efektů se fiktivní B. baxteri se svou hranatou hlavou, hadu podobným krkem a nízko svěšeným ocasem skutečnému apatosaurovi resp. brontosaurovi nepodobal. Brontosaurus se také vyskytuje v názvech několika písní, několik společností (např. Bronto Software) jej používá ve svém logu a existuje dokonce asteroid 9949 Brontosaurus. Problémy s rychlým přijetím nového názvu ale měla i vědecká komunita. Správná rekonstrukce apatosaura od McIntoshe a Bermana byla publikována až roku 1975, tedy 72 let po Riggsově studii, a některá muzea opravila kostry "brontosaura" rovněž až ve druhé polovině dvacátého století. Na tomto místě je také třeba podotknout, že jeden z nejvýznamnějších současných paleontologů, Robert T. Bakker, uznává validitu rodu Brontosaurus, i když pouze ve smyslu B. excelsus, nikoli např. B. ajax. S Bakkerovým názorem se ale mnoho paleontologů neztotožňuje.

Apatosaurus byl zástupcem kladu Diplodocidae, relativně dobře známé skupiny sauropodních dinosaurů, kam možná patřili i největší suchozemští živočichové všech dob. Apatosaurus je typickým zástupcem robustněji stavěných diplodocidů z kladu Apatosaurinae. Ačkoli s délkou asi 23 m byl o čtyři metry kratší než Diplodocus, jeho hmotnost převyšovala diplodokovu dvakrát až třikrát. Proto se kdysi předpokládalo, že apatosaura musela nadnášet voda, žil v močálech a krk měl vertikálně zdvižený vzhůru jako šnorchl. Ve skutečnosti stejně jako ostatní diplodokoidi nedokázal krk zdvihnout vysoko nad úroveň ramen. Nemohl tak sice dosáhnout do korun stromů, ale mohl efektivně spásat nižší rostliny okolo sebe a nemusel ztrácet mnoho energie přemisťováním. Spekuluje se také o způsobu apatosaurova dýchání - k čemuž musíme znát objem jeho plic. Ten můžeme spočítat jako rozdíl objemu vzduchu nasátého při každém vdechnutí a objemu tzv. mrtvého dýchacího prostoru. Jde o místa, kam se při každém nadechnutí dostane vzduch, ale která nemají význam pro výměnu plynů. Je to tedy např. dutina ústní, nosní, hrtan, průdušnice (trachea) a její větve (bronchy), ve fyziologickém slova smyslu se ale může jednat i o alveoly, kde právě žádná výměna plynů neprobíhá. U dospělého člověka zabírá mrtvý dýchací prostor 150 mililitrů. Kolik to však bylo u apatosaura? Pokud Apatosaurus stejně jako dnešní krokodýl neměl pokročilou bránici, pak při hmotnosti 30 tun mohl mrtvý prostor zabírat 184 litrů dýchacího ústrojí. Objem vdechnutého nebo vydechnutého vzduchu již závisí na tom, kterým ze současných živočichů se apatosaurovo dýchací ústrojí podobalo nejvíce. Pokud měl podobně dokonalé a efektivní dýchání jako ptáci, tedy jeho příbuzní, muselo by to být asi 904 litrů. Pokud by jeho dýchací systém byl podobný savcům, bylo by to už jen 225 litrů. A pokud by měl podobně primitivní systém jako dnešní plazi, při každém vdechnutí by nasál 19 litrů vzduchu. Je evidentní, že apatosaurovo dýchání nebylo podobné dnešním plazům, protože objem vdechlého vzduchu by nepokryl ani mrtvý dýchací prostor, vzduch by se tedy vůbec nedostal do alveolů a dýchání by bylo fyziologicky nemožné. Podobně dýchací systém savců by poskytl při každém nádechu jen malý objem nového vzduchu. Apatosaurus tedy musel mít buď způsob respirace u dnešních zvířat již naprosto neznámý, nebo podobný, jako mají ptáci, tedy s četnými vzdušnými vaky. Navíc, ptačí systém by potřeboval objem plic pouze 600 litrů - ve srovnání s nároky savčího systému (2950 litrů), které by už převyšovaly dostupné místo v apatosaurově těle. Celkový objem hrudního koše apatosaura byl 1700 litrů, ze kterého by asi 500 litrů ubralo ptákům podobné čtyřkomorové srdce a pro plíce by zbylo 900 litrů, z čehož ještě kolem 300 litrů zabere nezbytná tkáň. Pokud by tedy Apatosaurus měl efektivní, ptákům podobnou respiraci a zároveň plazí metabolismus, spotřeboval by jen 262 litrů vody denně. Méně uspokojivé jsou poznatky o spotřebě jídla. Je pravděpodobné, že Apatosaurus jedl nepřetržitě, pouze s přestávkami na zchlazení, pití či zbavení se parazitů. Je možné domnívat se, že vestoje dokonce i spal.

Předpokládá se, že Apatosaurus byl stádní živočich. V jeho stádech dokonce mohlo být stejné sociální chování jako u dnešních slonů. Spekuluje se např. o možnosti, že apatosauři mezi sebou mohli komunikovat pomocí svých bičovitých ocasů. Apatosauří ocas sestával z 82 obratlů, což je skutečně velké množství (diplodokův ocas měl např. "jenom" 73 obratlů). Jednotlivé obratle byly spojeny klouby. Obratle byly pravděpodobně stejně jako u jiných sauropodů duté a lehké, vnitřek měl houbovitou struktruru tvořenou jen nosnými a příčnými vlákny. Vzhledem k závěrům o apatosaurově dýchání se zdá pravděpodobná teorie, že obratle mohly být vyplněny vzdušnými vaky, které kromě zlepšení respirace mohly páteř významně odlehčit. Ocas také mohl hrát významnou obrannou funkci - Nathan Myhrwold, informatik z korporace Microsoft podal v čísle časopisu Discover Magazine z listopadu 1997 zprávu o svém výzkumu mechaniky apatosaurova ocasu. Podle jeho závěrů odvozených z počítačové simulace mohl zúžující se konec ocasu podobný biči produkovat typické "šlehnutí" o hlasitosti až 200 dB. Poslední dva metry ocasu navíc byly u diplodocidních sauropodů velmi tenké (jen několik milimetrů při hmotnosti asi dvou kilogramů) a možná mohly při prudkém švihnutí překonat rychlost zvuku. Takový ocas by byl dokonalou zbraní. Končetiny měli apatosauři pětiprsté, typického sloupovitého tvaru. Palce na předních nohou byly opatřeny drápem. Široká chodidla byla podpírána vazivovými patkami, podobné, jaké mají dnešní sloni. Tato fakta známe díky fosilizovaným sériím stop. Např. v Coloradu se zachovala 215 metrů dlouhá série stop patřících rodu Apatosaurus, která patří mezi nejdelší série dinosauřích stop vůbec. Zde je také nutno zmínit převratný nález otisků stop z coloradského lomu z počátku letošního roku (2008). Stopy patřící juvenilním jedincům rodu Apatosaurus prokázaly dřívější domněnku, že mláďata sauropodů mohla běžet po zadních nohách podobně, jako to dnes dělá jihoamerický ještěr bazilišek.

Rekonstrukce

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Apatosaurus
http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=5956&Itemid=67
http://cs.wikipedia.org/wiki/Apatosaurus
http://www.dinoruss.com/
http://wildprehistory.org/
Záhada dinosaurů - Jaroslav Mareš, 1993

Zdroje obrázků:

http://images.google.com/
http://ar.geocities.com/argaaar/apatosaurus2.jpg

Vítám jakékoli upozornění na chyby v tomto popisu

Hypsilophodon ztratil brnění, získal ptačí hrudní koš

Podle nového studie, která byla přijata pro publikování v časopise Cretaceous Research byl Hypsilophodon foxii překvapivě rychlým běžcem. Hypsilophodon, malý býložravý ornitopod žijící ve spodní křídě (období barrem, tj. před 132 - 125 miliony let) byl dlouhý přes 2 metry a je jedním z nejlépe známých dinosaurů. Je rovněž jedním z prvních známých dinosaurů - byl popsán roku 1869, teprve 27 let od zavedení pojmu Dinosauria. Ve své době šlo o jednoho z nejrozšířenějších dinosaurů. Jeho pozůstatky známe z jihovýchodní Anglie, konkrétně z formace Wealden. Nové výzkumy ukazují, že mohl běžet rychlostí i 22 km/h.

Podle nových závěrů však neměl žádný "krunýř" z dermálních plátů, jak se dříve předpokládalo. U všech exemplářů, u kterých byla identifikována přítomnost tenkých dermálních plátů pokládaných za součást "brnění", byly tyto pláty svým postranním povrchem spjaty s distálními částmi předních žeber živočicha. Srovnání s jinými ornitopody z rodů Talenkauen a Thescelosaurus prokázalo, že tyto struktury netvořily "brnění", jako u hypsilofodontových ptakopánvých příbuzných, ale mineralizované chrupavčité mezižeberní pláty, které mohly živočichovi pomoci regulovat dýchání, a to zvláště během extrémní fyzické námahy. Richard Butler, spoluautor zmíněné studie (spolu s Peterem Galtonem) tvrdí, že díky protáhlým nohám a vyztuženému ocasu, který vyvažoval tělo, byl Hypsilophodon skoro určitě rychlým běžcem. Butler, paleontolog londýnského Natural History Museum dodává, že pláty možná mohly podpírat hrudní koš během rychlého běhu.

Tyto závěry se zakládají na analýzách četných koster hypsilofodona, dinosaura se "zuby s vysokou korunkou", jak zní překlad jeho rodového jména. Butler a Galton dále zdůrazňují, že pláty sice žebra pokrývaly, nebyly s nimi ale pevně spojeny. Po smrti živočicha se pak tyto struktury "pomíchaly" s kostmi živočicha a paleontologové je proto mylně interpretovali jako dermální brnění podobné tyreoforům. Autoři studie se dále domnívají, že tyto pláty jsou podobné kostěným strukturám hrudního koše dnešních ptáků. Je to jeden z mnoha důkazů potvrzujících dnes již obecně přijímanou teorii, že ptáci jsou malí draví dinosauři, kteří přežili katastrofu, jež zahubila ostatní skupiny dinosaurů a ke které došlo před 65,5 miliony let. Stejné tenké mineralizované pláty byly zaznamenané i u jiných dinosauřích fosilií, proto je možné se domnívat, že tyto struktury měli minimálně všichni malí ornitopodi.

Se závěry Butlera a Galtona se ztotožňují i další paleontologové. Clint Boyd z North Carolina State University tvrdí, že s jejich interpretací kostěných struktur jako mezižeberních plátů plně souhlasí a dodává, že objev otevřel nový prostor pro další výzkumy evoluce a funkcí těchto struktur. Paleontolog Darren Naish se domnívá, že přítomnost těchto struktur byla mezi malými býložravými dinosaury velmi rozšířená nebo dokonce univerzální. Jak také Naish podotkl, studie dokazuje, že i na jednom z nejlépe známých dinosaurů je stále možné objevit něco nového.

Zdroj:

http://www.abc.net.au/science/articles/2008/08/21/2342407.htm?site=science&topic=latest

Zdroj obrázku:

http://www.geocities.com/dinowight/hypsilophodon-skel.jpg

Význam dinosauřích jmen - G

Sem budu psát o významu jmen pouze u rodů, která nejsou synonymy jiného rodu. Nebudou tady ani jména fosílií původně za dinosaury považovaných a později přeřazených jinam, ani různá lapsus calami. Budou se tady ale kromě validních rodů nacházet i nomina dubia a nomina nuda, a to bez upozornění. Také zde budou dinosauři, jejichž synonymizace s jiným rodem není potvrzená. A jako potvrzení jsem poněkud nekorektně bral fakt, jak je rod zobrazen na anglické wikipedii. Neručím ani za to, že se zde objeví všechna "pochybná" a "holá" jména. Validní rody by tu měly být všechny. Je nad mé síly psát ke každému rodu, proč byl pojmenován tak, jak byl, ale většinou to není těžké uhodnout. Některá jména jsou dána na počest určitým lidem - "Abelisaurus". Jiná souvisí s typickými znaky živočicha - "Acanthopholis" je dobrým jménem pro nodosaurida. Některá jména souvisí s tím, jak byla zachována kostra - "Amphicoelias" je reminiscencí na křehkost obratle, podle kterého byl rod popsán. Vůbec nejčastější je možná pojmenování podle místa nálezu - např. "Albertaceratops". Ve vzácnějších případech jména odkazují k mytologii, způsobu nálezu, typu fosilního materiálu či ke kombinacím předchozích možností.

Gadolosaurus - japonský fonetický přepis slova "gadrosavr" (= hadrosaur)
Gallimimus - "imitátor kohouta/slepice"
Galveosaurus - "ještěr z Galve"
Gargoyleosaurus - "ještěr (jako) chrlič" - možná spíše "šeredný ještěr"
Garudimimus - "imitátor Garudy" - Garuda je obří pták z hinduistické mytologie
Gasosaurus - "plynový ještěr"
Gasparinisaura - "Gaspariniho ještěr"
Gastonia - "pro Gastona"
Genusaurus - "kolenní ještěr"
Genyodectes - "kousavá čelist"
Geranosaurus - "jeřábový ještěr" - možná spíše "ještěr natahující krk"
Giganotosaurus - "obří jižní ještěr"
Gigantoraptor - "obří lupič/dravec"
Gigantspinosaurus - "ještěr s obřími ostny"
Gilmoreosaurus - "Gilmoreův ještěr"
Ginnareemimus - "imitátor Kinnary" - Kinnara je v buddhistické mytologii napůl člověk a napůl pták
Glacialisaurus - "ledový/mrazivý ještěr"
Glyptodontopelta - "krunýř jako pásovec"
Gobisaurus - "ještěr z (pouště) Gobi"
Gobititan - "obr z (pouště) Gobi
Gojirasaurus - "ještěr (jako) Gojira" - Gojira je japonské jméno pro fiktivní monstrum Godzilla
Gondwanatitan - "obr z Gondwany"
Gongbusaurus - "ještěr z Yu Gong"
Gongxianosaurus - "ještěr z Gongxianu"
Gorgosaurus - "divoký ještěr"
Goyocephale - "ozdobená hlava"
Graciliceratops - "štíhlá rohatá tvář"
Graciliraptor - "štíhlý lupič/dravec"
Gravitholus - "těžká kopule"
Gryposaurus - "ještěr s orlím nosem"
Guaibasaurus - "ještěr z Guaíba"
Guanlong - "drak s korunou"
Gyposaurus - "supí ještěr"

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/
http:///www.enchantedlearning.com/
http://www.dinoruss.com/
http://www.dinosaurier-web.de/

Abecední seznam dinosaurů pochází z http://www.dinosaurier-web.de/ a byl mírně doplněn z http://www.nationmaster.com/encyclopedia/List-of-dinosaurs. Pokud byste našli rod, který splňuje podmínky stanovené na začátku článku a není v něm uveden, napište jej prosím jako komentář ke článku.

září 09, 2008

[popis] Dacentrurus

Dacentrurus

Klasifikace
Ornithischia
Heterodontosauriformes
Genasauria
Thyreophora
Eurypoda
Stegosauria
Stegosauridae

Období
svrchní jura (oxford - kimmeridž)
159 - 150 Ma

Velikost
délka 6 - 10,1 m
výška až 3,5 m

Hmotnost
5 - 6,5 tun

Výskyt
formace Kimmeridge Clay, jižní Anglie
formace Corallian Oolite, Anglie
formace Argiles d'Octeiville, Francie
bezejmenný člen Lourinha Group, Portugalsko
formace Los Serranos, Španělsko

Druhy
D. armatus (Owen, 1875)

Synonyma rodu
Dacentrurus Lucas, 1902
= Omosaurus Owen, 1875 (zabral Leidy, 1856)

Dacentrurus armatus (Owen, 1875)
= Omosaurus armatus Owen, 1875
= Omosaurus hastiger Owen, 1877
= Omosaurus lennieri Nopcsa, 1911
= Astrodon pusillus Lapparent & Zbyszewski, 1957
= Dacentrurus lennieri Thulborn, 1975

Informace
Dacentrurus (neobvyklé rodové jméno znamená "velmi ostrý ocas" a naráží pravděpodobně na ocasní ostny přítomné u tohoto rodu i jiných stegosauridů) byl jeden z největších stegosauridů. Žil na území dnešní Evropy v období svrchní (některé zdroje uvádějí i střední) jury. Odhady jeho délky se většinou pohybují kolem 7 metrů, některé zdroje udávají ale až 10,1 m. Tím by se stal druhým nebo dokonce úplně největším známým tyreoforem. Dacentrurus je prvním objeveným stegosaurem. Richard Owen, známý britský paleontolog jej popsal už roku 1875 jako druh "Omosaurus" armatus. Rod Omosaurus byl však již zabrán Leidym roku 1856 pro jistý rod fytosaura a v současnosti je klasifikován jako nomen dubium. Nové rodové jméno vytvořil až Frederic A. Lucas roku 1902 a druh "O." armatus přiřadil ke svému rodu Dacentrurus jako typový druh. Pozůstatky dacentrura se našly v Anglii (v hrabstvích Dorset [2], Wiltshire [3] a Cambridgeshire [1]) ve Francii (formace Argiles d'Octeville, department Seine-Maritime [4]), Španělsku (formace Los Serranos ve Valencii [7]) a Portugalsku (nepojmenované jednotky ze skupiny Lourinha v provincii Beira Litoral [5]; provincie Estremadura [6]).

Uspořádáním plátů a ostnů na svém hřbetu Dacentrurus spíše než stegosaura připomínal blízce příbuzný rod Kentrosaurus. Typické pláty - u dacentrura byly výrazně menší než u stegosaura - pokrývaly jen krk a ramena živočicha. Záda a ocas pokrývaly vysoké, šikmo do strany vyčnívající ostny. Narozdíl od stegosaura malé hřbetní pláty dacentrura zřejmě nehrály žádnou roli při termoregulaci, spíše sloužily k zastrašení predátora (reálné využití při sebeobranně pravděpodobně neměly) nebo jako znak mající roli při sexuálním výběru. V některých publikacích je Dacentrurus uváděn jako nejmenší stegosaurid vůbec s délkou jen asi 12 stop (kolem 4 metrů). Ve skutečnosti jedinec, kterému patřil fosilní materiál ukazující na takové rozměry, nebyl ještě dospělý. Dacentrurus byl naopak velkým živočichem - jeho femur měří přes 1 metr a kompletní pánev nalezená v Kimmeridge Clay měří přes kyčle 1,5 m.

Rod Dacentrurus zahrnuje jediný validní druh - D. armatus. Jiné druhy, jako "D." phillipsii, "D." durobrivensis, "D." venustus a D. lennieri byly zařazeny pod jiný rod (např. Lexovisaurus) nebo byly synonymizovány s D. armatus. Studie Maidment et al., 2008 uvádí, že materiál dříve připisovaný druhu D. armatus je příliš nekompletní, aby šlo s jistotou určit druh. Některé části kompletnějšího materiálu z Portugalska jsou poněkud odlišné od holotypu, nicméně jsou stále příliš nekompletní, aby podle nich byl popsán nový druh. Je třeba potvrdit přítomnost validních autapomorfií mezi materiálem z Británie a z jiných evropských nalezišť, v současnosti je však exempláře z francouzské Normandie, Portugalska a Španělska možné označit pouze za materiál Dacentrurus sp.

Rekonstrukce

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Dacentrurus
http://www.dinosaurier-web.de/galery/pages_d/dacentrurus.html
http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=6458&Itemid=67
http://dml.cmnh.org/2000Aug/msg00427.html
http://www.dinoruss.com/de_4/5ce7aa5.htm
Maidment, Norman, Barrett & Upchurch, 2008 - "Systematic and phylogeny of Stegosauria (Dinosauria: Ornithischia)" Journal of Systematic Palaeontology: page 1 of 41 doi:10.1017/S1477201908002459

Zdroje obrázků:

http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Dacentrurus.png
http://www.dinoruss.com/de_4/5ce7aa5.htm

Vítám jakékoli upozornění na chyby v tomto popisu.

Největší dinosauří stopa

Největší dobře známou stopou dinosaura je stopa marockého ichnotaxonu Breviparopus taghabaloutensis, jehož popis můžete najít zde na blogu (je opatřený štítkem Dinosauří ichnotaxa). Breviparopova stopa je dlouhá 115 cm a 65 cm široká. V tyto hodnoty se nezapočítává okrajová oblast vytvořená lehkým sklouznutím v bahnitém terénu. Srovnatelná je stopa jiného ichnotaxonu, známého jako Brontopodus birdi - ta měří 110 cm na délku a 68 cm na šířku. V obou případech šlo zřejmě o brachiosauridy, ačkoli vyvozovat z tak slabého materiálu jakoukoli bližší klasifikaci je pouze spekulováním.

Schéma stop breviparopa. Sauropod, kterému tyto stopy patřily, žil v Maroku v období střední jury.

Stopy brontopoda. Dinosaurus s tímto provizorním pojmenováním žil na území Texasu v období spodní křídy. Není vyloučeno, že tyto stopy patří rodu Sauroposeidon - byl to jediný sauropod žijící zde ve spodní křídě, který byl dost velký na to, aby mohl takové stopy zanechat. Pojmenování založené na kosterním materiálu, ač mladší, by potom mělo přednost před ichnotaxonomickým označením.

Není vyloučeno, že jiní sauropodi měli stopy ještě větší. Argentinští obři, jako byl snad až 35 m dlouhý Argentinosaurus huinculensis nebo dokonce čtyřicetimetrový Puertasaurus reuili mohli zmíněné titány překonat. Také největší známý brachiosaurid Sauroposeidon proteles nebo obr mezi obry, Amphicoelias fragillimus, mohli mít stopy obdobně velké nebo (v případě posledního zmíněného rodu) dokonce výrazně větší. Od všech čtyř zmíněných druhů ale pro změnu neznáme otisky nohou. Existují i pochybné zmínky o 136 cm dlouhé stopě hadrosaura s ichnotaxonomickým pojmenováním Dinosauropodes magrawii, nalezené v USA. Zřejmě byla vytvořena velmi dlouhým skluzem, protože hadrosaur velikostní kategorie odpovídající takové stopě podle biomechanických propočtů nemohl existovat.

Dinosauropodovy stopy. Uvedená čísla jsou samozřejmě ve stopách.

Neprůkazná je také zmínka o 170 cm dlouhé stopě sauropoda ze západní Austrálie. Údajně se nachází v oblasti u města Broome asi 80 km od pobřeží. Pochází z doby před 120 a 115 miliony let - tedy ze spodní křídy, z období apt. Sauropod, kterému by taková stopa patřila, by se musel pohybovat ve velikostní kategorii amficélia.

Zdroje:

http://forum.wildprehistory.org/
http://es.wikipedia.org/wiki/Brontopodus
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dinosau%C5%99%C3%AD_rekordy
http://sauroposeidon.net/Wedel-Cifelli_2005_native-giant.pdf
http://www.abc.net.au/science/ozfossil/ageofreptiles/fauna/tracks.htm

Zdroje obrázků:

http://images.google.com/
http://home.att.net/~amcnet3/reprints/dinosauropodes.html

Význam dinosauřích jmen - F

Význam dinosauřích jmen - E

Sem budu psát o významu jmen pouze u rodů, která nejsou synonymy jiného rodu. Nebudou tady ani jména fosílií původně za dinosaury považovaných a později přeřazených jinam, ani různá lapsus calami. Budou se tady ale kromě validních rodů nacházet i nomina dubia a nomina nuda, a to bez upozornění. Také zde budou dinosauři, jejichž synonymizace s jiným rodem není potvrzená. A jako potvrzení jsem poněkud nekorektně bral fakt, jak je rod zobrazen na anglické wikipedii. Neručím ani za to, že se zde objeví všechna "pochybná" a "holá" jména. Validní rody by tu měly být všechny. Je nad mé síly psát ke každému rodu, proč byl pojmenován tak, jak byl, ale většinou to není těžké uhodnout. Některá jména jsou dána na počest určitým lidem - "Abelisaurus". Jiná souvisí s typickými znaky živočicha - "Acanthopholis" je dobrým jménem pro nodosaurida. Některá jména souvisí s tím, jak byla zachována kostra - "Amphicoelias" je reminiscencí na křehkost obratle, podle kterého byl rod popsán. Vůbec nejčastější je možná pojmenování podle místa nálezu - např. "Albertaceratops". Ve vzácnějších případech jména odkazují k mytologii, způsobu nálezu, typu fosilního materiálu či ke kombinacím předchozích možností.

Echinodon - "pichlavý zub"
Edmontonia - "z Edmontonu"
Edmontosaurus - "ještěr z Edmontonu"
Efraasia - "pro Eberharda Fraase"
Einiosaurus - "dopředu zakřivený roh"
Ekrixinatosaurus - "ještěr zrozený explozí"
Elaphrosaurus - "ještěr lehké váhy"
Elmisaurus - "nohatý ještěr"
Elopteryx - "křídlo z bažin"
Emausaurus - "EMAU ještěr" - EMAU je zkratka Ernst Moritz Arndt University
Embasaurus - "ještěr od řeky Emba"
Enigmosaurus - "záhadný ještěr"
Eobrontosaurus - "jitřní* hromový ještěr"
Eocursor - "jitřní* běžec"
Eolambia - "raný lambeosaurin"
Eoraptor - "jitřní* lupič/dravec"
Eotriceratops - "raná třírohá tvář"
Eotyrannus - "jitřní tyran"
Epachthosaurus - "těžký ještěr"
Epidendrosaurus - "stromový ještěr"
Equijubus - "koňská hříva"
Erectopus - "vzpřímená noha"
Erketu - "Erketu" (jméno mongolského boha-stvořitele)
Erliansaurus - "ještěr z Erlianu"
Erlikosaurus - "ještěr (jako) Erlik" - Erlik je démon z mongolské mytologie
Eshanosaurus - ?
Eucamerotus - "dobře komorový"
Eucnemesaurus - "ještěr s dobrými holenními kostmi"
Eugongbusaurus - "pravý ještěr z Yu Gongu"
Euhelopus - "pravá noha z bažin"
Euoplocephalus - "dobře obrněná hlava"
Euronychodon - "evropský drápatý zub"
Eurapasaurus - "ještěr z Evropy"
Euskelosaurus - "ještěr s dobrýma nohama"
Eustreptospondylus - "správně zakřivený obratel"

*Prefix "eo-" se obtížně překládá do češtiny, protože čeština má oddělená slova "raný" a "ranní". Předpona doslova znamená "jitřní", zároveň ale obsahuje i význam "raný". Obvykle jsem ji tedy přepsal jako "jitřní", ale u jmen narážejících na jména jiných živočichů nebo taxonů jsem zvolil "raný". Podobné problémy jsou s předponou "eu-", která může znamenat "pravý" nebo "vlastní" a často se používá v názvech taxonů, aby je vymezila proti obsáhlejším skupinám (Eumaniraptora patří do Maniraptora, Eusauropoda do Sauropoda). Pokud byste mohli pomoci s trochu otrockými překlady jmen obsahujících tuto předponu, napište to prosím do diskuze.

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/
http://www.dinodata.org/
http://www.nationmaster.com/

Abecední seznam dinosaurů pochází z http://www.dinosaurier-web.de/ a byl mírně doplněn z http://www.nationmaster.com/encyclopedia/List-of-dinosaurs. Pokud byste díky znalosti latiny (nebo lepších zdrojů) věděli, co znamenají jména rodů s otazníkem, napište to prosím do diskuze pod článkem. Pokud byste našli rod, který splňuje podmínky stanovené na začátku článku a není v něm uveden, můžete udělat totéž.